Na kongresu Společnosti pro výzkum materiálů konaném na sklonku března v San Francisku představili vědci z Massachusetts Institute of Technology zařízení, které lze s mírnou nadsázkou označit na umělou buňku. Syntetizuje si vlastní geny a vyrábí podle jejich instrukcí bílkoviny.

Kdyby ji vytvořili biologové v laboratoři, byla by to zrůdnost. Když ji stvoří evoluce, je to zázrak.

V březnovém čísle Světa biotechnologií se dočtete o tom, že biopaliva vytváří uhlíkový dluh.

Zobákovité čelisti hlavonožců tvoří jeden z nejtvrdších a zároveň nejpevnějších organických materiálů, jaké jsme zatím v přírodě objevili.

Není spermie jako spermie. Samci některých živočišných druhů jsou vybaveni pohlavními buňkami hned dvou různých typů. Jedny spermie využívají tradičně k oplození. Úloha druhého typu spermií je nejasná. S jistotou víme jen to, že k početí potomků se nehodí.

Saze, ať už vzniklé spalováním biomasy nebo jako součást exhalací naftových motorů, mají vliv na oteplování atmosféry tři- až čtyřikrát větší, než se dosud odhadovalo. Píše se o tom v článku zveřejněném v novém čísle časopisu Nature Geoscience.

Aligátoři jsou vynikající plavci. Umějí se potopit i vynořit bez jediného šplouchnutí. Hladinu nezčeří, ani když se ve vodě obracejí na bok. Vděčí za to souhře svalů, které mění polohu plic v těle a posouvají tak aligátorovo těžiště. Když se chce aligátor ponořit, zatáhne plíce směrem k ocasu. Při vynoření je naopak vrací do původní polohy tím, že je natlačí dopředu. Pro elegantní otočku posouvá plíce ke straně těla.

Podle vědců z univerzit v Leedsu a Kodani je mravenčí svět na hony vzdálen po léta přijímanému vzoru rovné spolupráce ve prospěch celku – ba právě naopak je prostoupený podvodem a korupcí, a to vše jen kvůli cestě na vrchol.

Látce DEET daly vznik kruté zkušenosti amerických vojáků z bojů v tropických džunglích během druhé světové války. Ty přiměly armádní generály k tomu, aby si u chemiků objednali látku, která by od člověka komáry odpuzovala.

Mělo se zato, že největší div gekonů jsou jejich unikátní „přísavkové“ prsty. Nyní se přišlo na to, že jejich chloupky opatřené prsty by jim bez ocasu nebyly nic platné. Ocas je tím, co rozhoduje o jejich životě a smrti.

Když je larva ostnokožce Dendraster excentricus v nebezpečí, tak se naklonuje.

Jedna ze zvažovaných variant dalšího vývoje automobilismu spočívá v nahrazení aut se spalovacími motory jejich ekologickými elektrickými následovníky. Podle Američanů získala nyní tato teorie určitou trhlinu – týká se jejich velké potřeby vody.

Aneb nepostradatelný třetí vzadu.

Ze "zobáku", který děti našly na poli a jehož fotky se dostaly do redakce Osla, se nakonec vyklubal zub megalodona. Pomůže někdo posoudit význam dalšího paleontologického nálezu?

V roce 2006 došlo k nečekanému nálezu bludných balvanů ve Frýdeckém lese. Odborná literatura tuto lokalitu jako místo výskytu bludných balvanů neuváděla a je možné, že bludné balvany se dostaly na povrch odplavením zeminy při povodních v roce 1997.

Technická novinka pro Afričany. Kolo z bambusu.

Housenky východoasijského otakárka Papilio xuthus se pasou na řadě rostlin. Častými hosty jsou například na mandarínkových plantážích. Hladké zelené listy neskýtají mnoho příležitostí k úkrytu. A tak se housenky otakárka uchylují k velmi důmyslnému maskování.

Na travnaté savaně se pasou stáda zeber a kolem nich brousí smečka lvů. Většina ekologů považuje za základ tohoto systému rostliny. Vydatnost pastvy určuje množství zeber a tím i to, kolik lvů se v dané oblasti uživí. Americký ekolog Oswald Schmitz z Yaleovy university obrátil tuto představu na hlavu. Ve studii zveřejněné v časopise Science dokázal, že masožravci určují složení flóry.

Jedni jeho vliv na oteplování zpochybňují, jiní jsou zase přesvědčeni, že může způsobit i zhroucení potravního řetězce v oceánech.

Návrat posledního z třech výzkumných plavidel antarktické flotily znamenal završení nejambicióznějšího projektu polárního výzkumu tohoto roku známého jako CEAMARC (Collaborative East Antarctic Marine Census).

Chromera velia je na první pohled krajně nezajímavá „malá hnědá kulička“. Právě tento organismus ale skrývá odpověď na jednu z velkých záhad evoluce a zároveň i informace důležité pro boj s takovými chorobami, jako je malárie. Čeští vědci ji vyřešili a píší o tom v Nature.

Krokodýli a aligátoři patří k „otesánkům“ zvířecí říše. Vědecky zdokumentované jsou případy, kdy mladý aligátor spolkl porci, která se rovnala čtvrtině váhy jeho těla. Podal stejný výkon, jako kdyby sedmdesátikilový člověk snědl na posezení osmnáctikilový řízek. Velcí krokodýli jsou zřejmě s to spolknout ještě mnohem větší sousta.

Propojení těch nejstarších metod s těmi nejmodernějšími může vést k překvapivě úspěšným výsledkům. Tak se povedlo se pomocí akupunktury zvýšit úspěšnost jedné z metod léčby neplodnosti – umělého oplodnění „ve zkumavce“ neboli in vitro.

Vědci zjistili, který živočich je obdařen největším orgánem sloužícím k rozmnožování.

V New Yorku se v březnu 2008 bude opět řešit otázka, zda budeme nosit plavky nebo kožichy nezávisle na počasí a budeme se při tom cítit příjemně.

„Dobrého nepálí, zlý se nedá,“ říká staré přísloví. Podle něj by museli být rypoši lysí (Heterocephalus glaber) dobráci od kosti. Nepálí je ani kyselina ani pálivá paprika, respektive její pálivá složka zvaná kapsaicin.

Lov krevet ve Středozemním moři patří k výnosným aktivitám. Labužníci jsou ochotni zaplatit za kilogram této mořské pochoutky i dvě stě eur. Je s podivem, že populace krevet toto rabování stále ještě snáší. I z těch nejlepších lovišť ale krevety často i na několik let zmizí, aby se zase objevily. Podobné výkyvy zůstávaly pro vědce i lovce krevet dlouho záhadou.

Před dvěma tisíciletími došlo v Antarktidě k mohutné sopečné erupci. Dnes je tento vulkán stále ještě aktivní, ale kryje ho mohutná vrstva ledu. Vědci jsou přesvědčeni, že teplo ze sopky přispívá k tání ledovce.

Brazilští vědci Fernando Pelicice a Angelo Agostinho upozornili na stránkách vědeckého časopisu Conservation Biology na alarmující situaci na jihoamerických přehradách.

Američané si myslí, že vracejí přírodu do původního „panenského“ stavu. Místo toho jen obnovují stav, který nastolili jejich pradědové.

Parazité manipulují svými oběťmi. Názorným příkladem jsou červíci, kteří si zařídí, aby jejich hostitele mravence sezobl pták, protože právě do ptačích útrob se potřebují dostat.

Fámy se mohou šířit jen mezi neinformovanými.

Mezinárodní tým vědců vedený Yavinderem Malhim z Oxfordské university provedl na stránkách prestižního vědeckého časopisu Science analýzu současného stavu Amazonie a zhodnotil její vyhlídky do budoucna.

Musí globální oteplení přinést roztání veškerého polárního ledu? O tom, že se tak stane už v blízké budoucnosti, mnozí nepochybují. O tom, že se tak nestalo v dávné minulosti, existuje přesvědčivý vědecký důkaz.

To je otázka, které bude věnován pořad Vstupte! s Jaroslavem Petrem na Českém rozhlase Leonardo v pátek 11. ledna 2008 v 11:00 hodin.

Ti, co pochybují o tom, že současné změny klimatu vyvolal člověk, dostali podle předního amerického časopisu Scientific American „další potřebnou munici“. Scientific American tak reaguje na novou studii švédského týmu zveřejněnou v Nature.

Výzkum historických teplotních záznamů, ukázal, že oteplování Severního Atlantiku v posledních padesáti letech (1950 - 2000) neprobíhalo rovnoměrné. V době, kdy se subtropické vody oteplovaly, subpolární vody se naopak ochlazovaly.

Na celém světě narůstá odpor k činnosti Mezivládního panelu o změně klimatu. Výrazem toho je tato výzva Organizaci spojených národů podepsaná význačnými vědci z celého světa. Množí se skutečné vědecké zprávy na rozdíl od zpráv, o kterých hlasují právníci a lidé vzdělaní v humanitních oborech a nikoliv přírodovědných a které nakonec píší vládní úředníci, kteří zřídka mají ponětí o vědeckých metodách a ještě méně o meteorologii a klimatologii. Míněny jsou tím samozřejmě zprávy Mezivládního panelu o změně klimatu. O vědeckých poznatcích nelze hlasovat.

Klimatičtí alarmisté argumentují vesměs výpočty, modely, hypotézami o vztazích mezi množstvím CO2, globální teplotou a vymíráním druhů. Ale empirické studie naopak zjišťují nárůst kalcifikace korálů při stoupajícím atmosférickém CO2 v protikladu ke Kleypasově modelu, podle něhož se údajný “úbytek” kalcifikace korálů – a tedy jejich vymírání - vypočítal. Živé tvory ale nelze v současné době nahradit chemicko-fyzikálními vzorečky, modely a výpočty.

Těžce poškozený srdeční sval laboratorních myší se podařilo vyspravit týmu německých a amerických vědců vedených Michaelem Kotlikoffem z Cornellovy university a Berndem Fleischmannem z university v Bonnu. Za největší přínos studie zveřejněné v prestižním vědeckém časopise Nature považují odborníci fakt, že zhojené srdce pracuje na jedničku a netrpí nepravidelností tepu.

Vědci z University of Illionois v Chicagu umí u samečků octomilek probudit homosexuální choutky. Nejen genetickou manipulací, ale i krmením umí z heterosexuálů udělat biseuxály a změnit je zase zpátky během několika hodin. Všichni samečci octomilek mají od přírody potenciál stát se homosexuály. Tento „homosexuální okruh“ je však většinou potlačen a samečci se tak chovají heterosexuálně.

Elegantní studie norských badatelů vážně zpochybňuje letošní argumentaci norského výboru pro Nobelovu cenu za mír a vyvrací tradovanou představu, že zhoršené prostředí a vyčerpané zdroje vedou k válce.

Nová studie porovnala výsledky 22 nejuznávanějších modelů globálního klimatu s aktuálními klimatickými údaji a ukázalo se, že modely odvádějí neuspokojivou práci při modelování klimatických změn v podstatné části zemské atmosféry.

Konstrukce dopravních staveb z obnovitelných zdrojů nabírá na obrátkách. V Číně testují vysokokapacitní bambusový most.

Překvapivé zjištění, že bakterie rodu Shewanella zručně vyrábějí nanosoučástky, by se mohlo stát počátkem nové generace nanomateriálů.

Čínské úřady potvrdily, že hodlají pokračovat ve vypouštění pand velkých do přírody. První v zajetí odchované zvíře při návratu do přirozeného prostředí uhynulo a program byl terčem ostré kritiky.

Analýza prachu odebraného Darwinem a dalšími badateli prozrazuje vzdušné cestování mikroorganismů bez ohledu na moderní vymoženosti naší civilizace.

Už pětadvacet let narážejí vědci zkoumající nádorové buňky na prapodivné případy, kdy nacházejí v nitru jedné buňky buňku druhou. Ta si hoví si uvnitř své hostitelky a nikdo neví, jak se tam dostala, co tam dělá a proč to vlastně podniká. Fenomén kupodivu nevzbuzoval mezi badateli valný zájem. Podrobněji se jej rozhodl studovat Michael Overholtzer z bostonské Harvard Medical School. Výsledky svého bádání publikoval v prestižním vědeckém časopise Cell.

Ještě jsme „nedomlsali“ zprávy o úspěšném vytvoření embryonálních kmenových buněk makaka a věda nabízí další „průlom“ – rekvalifikaci lidských tělních buněk bez „klonovacího cirkusu“.

K čemu je myším kožíšek? Během gravidy a péče o mláďata nejspíš jen k vzteku.