Současná technika dovoluje pozorovat složitou strukturu Saturnovy atmosféry, která pak na snímcích vypadá jako „čínský lampión“.

S využitím pozorování získaných za pomoci rentgenových kosmických dalekohledů určili astronomové stáří pozůstatku po supernově RCW 86. Ukázalo se, že explozi této supernovy před dvěma tisíciletími pozorovali čínští starověcí astronomové. Jedná se tak o nejstarší supernovu, která byla v dějinách lidstva zaznamenána.

Planetu o velikosti Saturnu obíhající blízkou hvězdu HD 3651 objevili astronomové už před několika lety. Nyní se ukázalo, že do stejného systému patří i hvězdné nedochůdče, neboli hnědý trpaslík. A ten svým gravitačním vlivem mohl způsobit výstřednost oběžné dráhy planety.

Supernovy typu Ia jsou považovány za „standardní svíčky“, které je možno spolehlivě používat pro určování vzdáleností ve vesmíru. Nyní ale astronomové spatřili supernovu, která je dvakrát jasnější, než by měla podle zažitých zvyklostí být. Rovněž hmotnost původní hvězdy významně převyšuje předpokládanou mez.

Satelitní snímky z 23. až 25. srpna 2006 poprvé odhalily dramatické uvolnění ledové masy na sever od Špicberků. Nečekaná a náhlá změna v mořském zalednění postihla plochu o rozloze Britských ostrovů a sahala až do oblasti severního zeměpisného pólu.

Astronomové oznámili objev velmi neobvyklé planety obíhající v blízkém dvojhvězdném systému. Obří rozměry společně s malou hmotností způsobují, že její hustota je menší než hustota korku používaného k výrobě zátek.

Malinké černé díry vyhazují hvězdy z Mléčné dráhy a jsou příčinou jejich „hyperrychlostí“.

Objekt z nové skupiny Trpasličích planet, který je znám pod neoficiálním označení Xena, dostal jméno Eris s katalogovým číslem 136199. Eris, který je větší než Pluto, rozpoutal diskuse, které nakonec vedly k sesazení Pluta z kategorie planet.

Hubble pořídil snímky jednoho z nejmenších hvězdným společníků, jaké kdy byly vůbec pozorovány.

Kosmické observatoře Solar Sentinels budou hlídat Slunce. Měly by se stát ochránci před nabitými částicemi, které jsou ze Slunce vyvrhovány do meziplanetárního prostoru.

Barevný pozůstatek náhlé smrti hvězdy

Výprava kosmické sondy SMART-1 se blíží ke konci. Úspěšná sonda, která 1,5 roku zkoumala průvodce naší Země, již vyčerpala veškeré palivo. Proto byla naprogramována tak, aby v noci ze 2. na 3 září dopadla na měsíční povrch. I v posledních okamžicích své existence by tak měla odborníkům poskytnout řadu cenných údajů.

Jen velmi krátce po sobě se objevily dvě odlišné zprávy o stáří vesmíru. Jeden vědecký tým na měření vzdálenosti blízké galaxie M33 dospěl k názoru, že Hubbleova konstanta musí být menší, v důsledku čehož by vesmír náhle „zestárnul“ na 15,8 miliardy let. Jiní vědci nezávislou metodou potvrdili její současnou hodnotu, na jejímž základě je vesmír o 2 miliardy let mladší.

Naše Sluneční soustava máme od nynějška jen 8 „řádných“ planet a stále se zvětšující počet malých těles. Na tom se shodlo 3 000 astronomů a vědců na 26. valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze (14. do 25. srpna 2006).

Temná i normální hmota byly od sebe odtrženy při obrovské srážce dvou velkých kup galaxií. Rentgenová observatoř Chandra a pozorování z dalších dalekohledů poskytují přímý důkaz o existenci temné hmoty.

I tak všeobecně známý objekt, jakým Velká mlhovina v Orionu bezpochyby je, může astronomy stále znovu a znovu udivovat. Stačí jen, aby se na něj detailně zaměřil Spitzerův kosmický dalekohled.

Astronomové, na základě nových pozorování americké sondy Mars Odyssey, zjistili, že každé jaro na Marsu s sebou přináší mohutné výtrysky plynů v oblasti jižní polární čepičky.

Astronomové vyřešili záhadu, která je pronásledovala více než 15 let. Zjistili, že hvězdokupu Quintuplet („Paterčata“) tvoří superhmotné dvojhvězdy, které se blíží ke konci svého života.

Kvasar 3C273 byl sice objeven už v roce 1963, ale nové snímky z kosmických observatoří nás nepřestávají udivovat svými barvami (i když jsou falešné), ale především získanými detaily.

Dne 31. července se zrodila na Slunci malá sluneční skvrna. Vynořila se z nitra Slunce a zmizela během několika hodin. Na Slunci se to stává zcela běžně; obvykle by tak nepatrná sluneční skvrna nestála ani za zmínku. Ale tato byla speciální: byla „obrácená“.

Astronomové stále častěji spojují dva dalekohledy jako interferometr, aby odhalili větší podrobnosti u vzdálených hvězd. Právě observatoř Keck je názornou ukázkou znásobení výkonu, spojí-li se dohromady tři nebo i více dalekohledů.

Možnému rozuzlení se blíží diskuse o definici pojmu planeta. Komise Mezinárodní astronomické unie předložila návrh, o kterém budou příští týden na Valném shromáždění této organizace konajícím se v Praze hlasovat její členové. Bude-li návrh přijat, zvýší se počet planet Sluneční soustavy na 12.

Voyager 1 zanedlouho překoná další milník v historii výzkumu vesmíru. Ve čtvrtek 17. srpna 2006 proletí jednu z neviditelných hranic sluneční soustavy ve vzdálenosti 100 AU od Slunce (asi 15 miliard km). A stane se tak ve vesmíru nejvzdálenějším vyslancem lidstva ve vesmíru. Voyager 2 je s 80 AU asi 6 let pozadu.

Kosmická sonda Cassini pořídila svou úzkoúhlovou kamerou další neobyčejně zajímavé snímky měsíce Hyperion.

Pouzdro sondy Stardust, které přistálo na Zemi 15. ledna, obsahovalo nejen prach z komety Wild 2, ale také částečky pocházející z mezihvězdného prostoru. Nyní se naplno rozběhl projekt Stardust@home, v jehož rámci dobrovolníci z celého světa pomohou vědcům hledat příslovečnou „jehlu v kupce sena“.

Od posledního letu člověka na Měsíc uplynulo již více jak 33 let a teprve teď se NASA začíná připravovat na další lety.Ovšem ten první z nového programu je plánován až na rok 2018. V plánu má také výstavbu měsíční základny a mnohem později i pilotovaný let na Mars. Jako první část tohoto plánu je právě návrat na Měsíc za pomoci nově vyvinuté pilotované lodě – CEV. A dvou nových nosičů – Ares I a Ares V.Pojďme se na vizi podívat…

Pomocí radarového systému objevila sonda Cassini velmi přesvědčivý důkaz, že na Titanu existují uhlovodíková jezera. Tmavá místa, podobná pozemským jezerům, jsou rozmístěna v okolí Titanova severního pólu.

Inženýři a vědci MIT představili svou vizi pro budoucí výzkum Marsu: velké množství sond, každá o velikosti basebalového míče, které by byly rozmístěny po celém povrchu planety.

Letos ještě ne, ale v budoucnu by měl na oběžné dráze kolem Země vyrůst nafukovací „několikaposchoďový“ kosmický hotel.

Je objev unikátního „klubíčka“ důkazem pro vodík padající do shluků temné hmoty? A jsme přímými svědky velmi unikátního zrodu galaxie?

Zasazený přímo do srdce zbytku supernovy, ve vzdálenosti 10 000 světelných let, leží stelární objekt, jaký doposud astronomové v naší Galaxií nikdy neviděli.

Americký raketoplán Discovery se po hladkém startu a dvoudenním pronásledování spojil s Mezinárodní kosmickou stanicí. Na jeho palubě je německý astronaut Thomas Reiter, který rozšíří posádku stanice na tři osoby a také více než 3,5 tuny zásob, materiálu a přístrojů.

Mezinárodní astronomická unie rozhodla o pojmenování nových měsíců Pluta, které byly objeveny v loňském roce. Podobně jako okolní tělesa i tyto měsíce dostaly jména po mytologických postavách spojených s podsvětím a tmou.

Tři nové objekty, „zamčené“ na přibližně stejné oběžné dráhy jako Neptun se nazývají "Trojané" a objevili je vědci z DTM (Carnegie Institution's Department of Terrestrial Magnetism) a Gemini observatoře (Havaj).

Mezinárodnímu týmu profesionálních a amatérských astronomů, kteří používají jednoduché přístroje pro sledování oblohy, se podařil mimořádný „úlovek“ - objevili exoplanetu.

Družice Cluster objevila „syčící“ kosmický prostor. Nad našimi hlavami, tam, kde se zemské magnetické pole setkává se stálým tokem plynu ze Slunce, jsou tisíce bublinek přehřátého plynu, které neustále vznikají a zanikají.

Tým astronomů pod vedením University v Michiganu možná ví, jak černé díry rozsvěcují vesmír. Nová data z rentgenové observatoře Chandra poprvé ukázala, že klíčem k tomuto velmi jasnému a překvapujícímu světlu je silné magnetické pole.

Masivní hvězdy - supernovy byly hlavní „továrnou na prach“ " už v době, kdy vznikala první generace hvězd, v době několik stovek miliónů let po Velkém třesku.

Čeští Davidové Nesvorný a Vokrouhlický opět bodují, tentokrát článkem v časopise Science, kde popisují objev další rodiny asteroidů. Její mateřské těleso, planetka 1270 Datura, zřejmě před 450 tisíci lety prodělalo srážku, při které se rozpadlo na několik menších částí. Prach rozptýlený při rozpadu by mohl být detekován v příslušných vrstvách antarktického ledu.

HST vůbec poprvé zachytil pětinásobný obraz vzdáleného kvasaru, který vytvořila gravitační čočka. Na snímku jsou i obrazy „vícenásobných“ galaxií a dokonce i supernova.

Zapomeňte na tradiční názory o formování planetárních systémů - nový výzkum pod vedením astronomů z Univerzitu v Torontu odhalil, že planetární „školky“ mohou existovat nejen kolem hvězd, ale také kolem objektů, které nejsou o mnoho větší než Jupiter. To předpokládá, že v miniaturní verzi sluneční soustavy mohou objekty obíhat kolem tělesa, které má hmotnost 100krát menší než naše Slunce.

V roce 1006 zazářila v souhvězdí Vlka velmi jasná hvězda. Zaznamenali ji starověcí astronomové od Evropy přes Střední východ až po Japonsko. Nyní se ukázalo, že úkaz spatřili a do kamene znázornili i američtí indiáni.

Vědci z Ohio State University razí teorii o tom, že se ve Wilkesově zemi nachází pod antarktickým ledovcem obří kráter po dopadu asteroidu. Většina vědců je ale k jejich závěrům skeptická.

Pod ledem Antarktidy se podařilo objevit kráter, který vznikl kolizí Země s nebeským tělesem. Zajímavé na celé věci je hlavně datování – ke srážce mělo dojít asi před 250 miliony lety, což by ji potenciálně dávalo do souvislosti s katastrofou na konci permu, dosud největším z pozemských vymírání vůbec.

Malé trpasličí galaxie, které dominovaly v ranném vesmíru, daly vzniknout prvním hvězdám a obrazně si tak pod sebou podřezaly větev. Záření hvězd zvýšilo teplotu mezihvězdného plynu a znemožnilo tak tvoření dalších malých galaxií. Vzniknout mohly už jenom galaktičtí obři jako je naše Mléčná dráha.

Během posledních 5 let poskytly 3 vesmírné mise - Deep Impact, Deep Space 1 a Stardust - nebývalé informace o kometách. Ale spíše než aby vyjasnily pravou povahu komet, mnohdy poskytovaly protichůdné informace a před vědce stavěly stále nové otazníky.

Lovci planet mimo Sluneční soustavu zaznamenali další zajímavý úlomek. V blízkosti hvězdy ležící v souhvězdí Lodní zádi nalezli hned trojici planet srovnatelných s Neptunem. Už dříve se navíc ukázalo, že v tomto systému zřejmě existuje i pás asteroidů.

Hvězdné vibrace umožnily astronomům uskutečnit první přímá měření stáří hvězd.

Přestože masopust už skončil, tak Spitzer Space Telescope pořídil snímky dvojice „tančících“ galaxií, které se oblékly na kosmický maškarní ples.

Podle astronomů těleso, toulající se ve sluneční soustavě, zachytil Neptun. Dostalo se na jeho oběžnou dráhu a stalo se jeho měsícem. Ale mechanismus, jak se to stalo, vysvětluje teprve teorie dynamiky tří těles. Triton musel putovat ve dvojici, ze které ho odtrhla gravitace planety Neptun.