NASA schválila nový cíl mise Epoxi (znovu „oživené“ sondy Deep Impact) - nízký přelet kolem komety Hartley 2 v pondělí 11. října 2010. Kometa Hartley 2 byla vybraná jako náhradník, protože původní cíl - kometu Boethin astronomové nemohou najít. Pravděpodobně se rozpadla na kousky příliš malé na to, aby byly odhaleny.

Sonda Voyager 2, vyvinutá v 70. letech (NASA), odhalila překvapující informace o rázové vlně (hranici Sluneční soustavy) - zóně, která se označuje jako okraj přímého vlivu Slunce. Nemá pravidelný kulový tvar, jak astronomové předpokládali, ale nejméně na jednom místě je „promáčknuta“.

Před miliardami let se v celém vesmíru pravidelně srážely malé galaxie - a nutily plyn, prach, hvězdy a černé díry uvnitř galaxií, aby se spojily. Kolize galaktických plynů byly tak silné, že podnítily vznik hvězd a u centrální černé díry vyvinuly „nenasytný apetit“ na plyn a prach.

Astronomové získali nejlepší „pohled“ neviditelného prstence energetických iontů uvězněných v Saturnově obrovském magnetickém poli. Zjistili, že je asymetrický a dynamický a nepodobá se prstencovému proudu v magnetosféře kolem Země.

Nová pozorování sondy Cassini ukazují, že Saturnovy prstence možná nevznikly ve věku dinosaurů, ale už před 4,5 miliardami let - tedy v době, kdy vznikala Sluneční soustava.

Vnější část naší Mléčné dráhy (galaktické halo) není jednotná, ale je tvořena dvěma oblastmi, které se vůči sobě otáčejí v opačném směru.

Rentgenová japonská kosmická observatoř Hinode vyfotografovala Slunce jako „ježatou“ kouli. Celý sluneční povrch je „obalen“ obrovským množstvím rentgenových jetů.

Astronomové objevili v galaxii CGCG 049-033 extrémně dlouhý intergalaktický proud částic (jet). Se svým více než miliónem světelných let je nejdelší, jaký byl dosud spatřen. Tento rekordman by mohl pomoci odhalit, jak hmota v jetech drží pohromadě a to i do velkých vzdáleností.

Mraky na Marsu obsahují ještě méně vody, než se dosud předpokládalo. Vyplývá to z nových pozemských laboratorních pokusů.

Vedoucí pracovníci čínského vesmírného programu obhajovali pravost fotografie měsíčního povrchu, kterou pořídila sonda Čchag E-1. Odmítají kritiku, že se jedná o kopii podobného snímku z americké družice.

Astronomové pomocí rentgenové observatoře Chandra objevili jednu z nejrychlejších hvězd, jakou vůbec kdy pozorovali. Tato „kosmická dělová koule“ postavila před teoretiky otázku, jak vysvětlit tak neobyčejně velkou rychlost.

Spitzer pozoroval u právě se rodící hvězdy – hvězdného embrya L1157, které je zahaleno do černé prachové obálky, rychle rostoucí výtrysk (jet).

Spitzer pozoroval v asi 450 sv.l. vzdáleném systému nazvaném UX Tau A hvězdný zázrak – rychle rostoucí exoplanety u mladé hvězdy. Astronomové jsou přesvědčeni, že centrálnímu Slunci podobná hvězda, jejíž stáří je však pouhý 1 milión let, může být již obklopená mladými planetami. Vědci doufají, že objev poskytne pohled do doby, kdy v naší vlastní Sluneční soustavě začaly vznikat planety.

Země a Mars byly pravděpodobně v raném období formování „přikryty izolační vrstvou“, která značně zpomalila chladnutí a tuhnutí obou planet.

Nová pozorování ze Spitzera ukazují, že měsíce podobné našemu pozemskému Měsíci – vytvořené v období velkého bombardování – nejsou ve vesmíru zcela běžné. Vyskytují se v planetárních soustavách nejvýše v 5 až 10 %.

Částice kosmického záření s těžko představitelnými energiemi jsou s největší pravděpodobností produkovány v těsné blízkosti gigantických černých děr uvnitř galaxií. Směr, ze kterého k Zemi dorazily, totiž často odpovídá právě polohám známých aktivních galaktických jader.

Maličké družice Marsu Deimos a Phobos se jeví jako nadějná destinace vesmírných letů dohledné budoucnosti.

S pěti planetami je sytém 55 Cancri druhou největší planetární soustavou – po té naší.

Raketoplán a jeho sedmičlenná posádka se po 15 dnech bezpečně vrátily zpět na Zemi z náročné výpravy k Mezinárodní kosmické stanici. Během letu nejenže k ní připojily další modul, ale také provedly bezprecedentní opravu roztrženého solárního panelu.

Hubble zjistil pravdu o trpasličí galaxii, kterou astronomové dlouho považovali za jednu z nejmladších galaxií ve vesmíru. Poslední pozorování ukazují, že galaxie I Zwicky 18 je ve skutečnosti mnohem starší a vzdálenější než se dosud myslelo. Kosmické „nemluvně“ je vlastně galaktickým „dospělákem“.

Supernovy typu Ia jsou považovány za standardní svíčky ve vesmíru, protože jejich absolutní jasnost je vždy stejná. V loňském roce ale vybuchla ve vzdálené galaxii supernova, u které toto neplatilo. Nyní astronomové zjistili, že se ve skutečnosti jednalo o kolizi dvou hvězd na konci hvězdného života.

Použití myšlenkového aparátu teorie smyčkové kvantové gravitace došlo u černých děr k podivuhodně bizarním závěrům.

Astronomové odhalili stovky černých děr ukrývajících se hluboko uvnitř prachových galaxií, které se nacházejí ve vzdálenosti několik miliard světelných roků.

Pro většinu pozorovatelů to byla neviditelná kometa. Od svého objevu v roce 1892 byla spatřena pouze při několika obězích kolem Slunce. To se ale nyní dramaticky změnilo. Kometa Holmes zjasnila miliónkrát a je viditelná na noční obloze i pouhým okem.

Raketoplán Discovery včera odstartoval k další konstrukční výpravě Mezinárodní kosmické stanice. Zatímco jeho posádce velí Pamela Melroy, velitelkou kosmické stanice je Peggy Whitson. Raketoplán na ISS dopraví spojovací uzel Harmony, ke kterému budou během následujících letů připojeny další evropské a japonské laboratorní moduly.

Osm let práce na oběžné dráze, více než 36 tisíc hodin pozorování 2800 objektů ve vesmíru. To je závěrečná bilance družice FUSE zkoumající vesmír v ultrafialovém světle. Činnost úspěšné družice byla před několika dny definitivně ukončena.

Černá díra o hmotnosti 16 sluncí? Podle současných modelů vývoje hvězd by takový objekt neměl vůbec existovat. Astronomové jej však objevili v blízké galaxii M33 jakožto součást těsné dvojhvězdy.

15. října 1997 odstartovala ze Země kosmická sonda Cassini. Po dlouhé cestě Sluneční soustavou dorazila v červenci 2004 k planetě Saturn, kterou dodnes obíhá a neustále nás zásobuje novými snímky a dalšími daty o fascinujícím světě této planety, jejích prstencích a rozmanitých měsících.

Japonská kosmická sonda Kaguya vstoupila na počátku října na oběžnou dráhu kolem Měsíce. V následujících dnech uvolnila na samostatné dráhy dvojici maličkých sond, které ji pomůžou detailně zmapovat gravitační pole našeho souputníka.

Pojďme se podívat na komplexnost našeho kosmu, jenž nám dává život (a my jemu...).

Letošní říjen spojil hned dvě významná výročí dohromady - start první umělé družice Země (1957) a definitivní pojmenování již 100 000. planetky. Proto „si vysloužila“ jméno Astronautica.

Astronomická událost 4. července 2005 – mise Deep Impact a náraz 370kg měděného projektilu do komety Tempel 1 se dostala na přední stránky všech médií. Ale problém očekávaného kráteru a pohledu do komety není dosud vyřešen, proto se připravují nové, „repasované“ mise ke kometě.

Objev hvězdy, který by Slunci jako z oka vypadla, motivuje další průzkum hvězdných soustav.

Enckeova kometa se letos v dubnu nacházela v blízkosti Slunce, ze kterého se náhle uvolnil obrovský oblak elektricky nabitého plynu. Poté, co zasáhl kometu, doslova urval a odfoukl její ohon. Vědci tuto událost zaznamenali prostřednictvím sondy STEREO, která sleduje Slunce.

Extrémně krátký ale velmi energetický záblesk byl nalezen v archivních datech rádiového teleskopu Parkes. Astronomové se nyní snaží zjistit, jakou událost se jim vlastně podařilo zachytit.

27. září se konečně po řadě problémů a odkladů podařilo úspěšně vypustit kosmickou sondu Dawn, jejímž hlavním úkolem je průzkum pásu mezi Marsem a Jupiterem, především planetky Vesta a Ceres. První na cestě bude planetka Vesta, k níž se sonda dostane po gravitačním manévru okolo Marsu.

Snímky kosmických sond odhalily sedm zajímavých útvarů na Marsu, které se zdají být vstupy do podpovrchových prostor. Budoucí astronauté by v nich mohli najít bezpečný úkryt nebo pátrat po stopách života.

Až doposud se zdálo, že osamocené hvězdy nalezené v mezigalaktickém prostoru, byly ze svých mateřských galaxií vyvrženy. Aktuální objev ale mění pohled na tuto problematiku. Hvězdy zřejmě mohou ve velkém množství vznikat i mimo galaxie.

Astronomové možná vyřešili rozdíl mezi počtem extrémně malých, slabých galaxií v blízkosti Mléčné dráhy, který předpověděli a který skutečně pozorovali.

Nedávno se v médiích objevily zprávy, podle kterých je kamera za 100 tisíc dolarů schopná pořídit ostřejší snímky než Hubbleův kosmický dalekohled. Toto tvrzení tak trochu připomíná reklamní triky telefonních operátorů. Ano, je to možné, ale …

O Saturnově měsíci Iapetus bylo už dříve známo, že je z jedné poloviny bílý a z druhé černý. Když ale před několika dny prolétla ve vzdálenosti jen 1600 km od něj sonda Cassini, odhalila na jeho povrchu mnohem komplikovanější struktury.

Až se za 5 miliard let stane z našeho Slunce rudý obr, planeta Země bude nejspíš touto obří hvězdou pohlcena. I když nyní ji vysvitla malá naděje. Astronomové totiž objevili planetu, jež tuto fázi hvězdného vývoje mateřské hvězdy přežila.

Pokud jsou nové výpočty správné, pak je den na Saturnu o 15 minut kratší.

Hubble a Spitzer spojily síly, aby objevily 9 nejmenších a nejkompaktnějších galaxií, jaké kdy ve vzdáleném vesmíru byly pozorovány. Každá z nově objevených galaxií je 100 až 1000krát menší než naše Mléčná dráha.

Mrtvá, rotující hvězda ohlodává svoji hvězdnou společnici až na objekt menší, než jsou některé planety.

Vyřešená a nevyřešená tajemství.

Hubble Space Telescope pořizuje snímky z nejhlubšího vesmíru, ale některé pozemní dalekohledy mohou nyní dostat „šťastnou“ podporu, která „zjasní“ obraz.

Poté, co přežily obří prachové bouře zuřící po řadu týdnů v atmosféře Rudé planety, oba rovery se opět rozjely ke splnění dalších úkolů. Pro Opportunity nyní konečně nastal čas pro dlouho očekávaný sestup na dno kráterů Victoria.

Rozlili jste někdy v letadle nápoj kvůli turbulenci? Vědci na obou stranách Atlantiku hledají nové způsoby, jak pochopit jev, který existuje nejen v zemské atmosféře, ale i na Saturnově měsíci Titanu. Data ze sondy Cassini/Huygens pomohou i při dalších výzkumech.

Data z HST umožnila dvěma astronomům z Havajské university zjistit, proč některé kvasary září: černá díra ve středu masivní galaxie s malým množstvím vlastního plynu, „spolkne“materiál po srážky s galaxií bohatou na plyn. Slučování dvou galaxií bylo dlouho považované za účinný způsob „krmení“ černé díry v centru galaxie, ale dosud pro takový mechanismus existoval jen nepřímý důkaz.