Chandra poskytla jeden z dosud nejlepších důkazů, že mnoho supermasivních černých děr rotuje extrémně rychle. Při otáčení těchto obřích černých děr vznikají mohutné výtrysky. Tyto jety odčerpávají černé díře obrovské množství energie, odnášejí ji do svého okolí a tím ovlivňují růst galaxie.

Chandra „odhrnula“ v Mléčné dráze roušku prachu a plynu a astronomové spatřili v celé kráse velmi mladou hvězdokupu Westerlund 2 v souhvězdí Carina. Infračervená a rentgenová pozorování umožňují pozorovat nejžhavější, nejjasnější a nejhmotnějších dosud známé hvězdy.

Astronomové pozorovali kolem binárního hvězdného systému WZ Sge mnohem větší prachový disk než očekávali. Povede tento objev až k přehodnocení počítačových modelů formování a vývoje akrečních disků?

Na konci ledna bude ve Sluneční soustavě rušno. Země je vedle Marsu další planetou, kolem které proletí v těsné blízkosti planetka.

NASA zveřejnila první barevný snímek povrchu Merkuru. Ale člověk by takto detaily povrchu planety nikdy neviděl - obraz ve falešných barvách byl pořízen „seskládáním“ obrazových sekvencí získaných pomocí 11 různých filtrů kamerového systému MDIS (Mercury Dual Imaging Systém) na palubě sondy MESSENGER.

Dvěma neobvyklým hvězdám by některé jejich pozemské kolegyně mohly tiše závidět. Vypadají velmi mladě, dokonce se zdá, že by se u nich mohly vytvářet nové planety. Přesto je jejich stáří poměrně vysoké.

V cirkumstelárním prachovém disku, který obklopuje hvězdy v Trapezu, byl objeven útvar, který astronomům poskytuje nový pohled na formování a vývoj planetárních soustav. Byl nazván „Můrou“ (The Moth).

Velmi neobvyklý pohled se naskytl astronomům, kteří pomocí Hubbleova dalekohledu zkoumali galaxii v souhvězdí Lva sloužící jako gravitační čočka. Místo jednoho prstence spatřili dva, což znamená, že pozorují hned trojici galaxií, které shodou okolností leží téměř v přímce.

Povrch Marsu byl vždy považován za suchou vyprahlou poušť. Přesto mají Marťané možnost sledovat mraky plující napříč oblohou. Nové snímky suché planety ukazují na vysokou oblačnost, která vrhá tmavé stíny.

Americký Mariner 10 prolétl v letech 1974 a 1975 třikrát kolem Merkura a zaznamenal necelou polovinu jeho povrchu. Na snímky zbývající části si astronomové museli počkat několik desetiletí.

Můžeme se už těšit i na další žeň údajů.

Družice Integral (ESA) objevila v centru naší Galaxie asymetrický, záhadný oblak antihmoty. Pomůže tento objev pochopit původ antihmoty?

Nepatrná skvrna, která se objevila na Slunci 4. ledna, by za normálních okolností příliš rozruchu nevzbudila. Během tří dnů zmizela, nicméně pro sluneční fyziky byla signálem o počátku dalšího slunečního cyklu.

Marťané se mohou radovat, astronomové jsou zklamáni. Mars už není s největší pravděpodobností ohrožen srážkou s planetkou 2007 WD5 (šance klesla na 0,01 %).

Obrovský mezihvězdný oblak plynného vodíku letí směrem na naši Galaxii. Jejich srážka za několik miliónů let by mohla spustit intenzivní, mohutné exploze hvězdných formací a vznik hvězd nových.

Gigantická černá díra v jádře kvasaru. I hubené galaxie uživí obří černé díry. Středně těžké černé díry se potulují po Galaxii. To je jen některé z aktuálních novinek ze světa těchto kosmických útvarů.

Pracovníci NASA představili podrobnější plány letu raketoplánu Atlantis, jehož cílem bude Hubbleův kosmický dalekohled. Pátá servisní výprava se uskuteční v druhé polovině letošního roku a pokud bude úspěšná, zanechá za sebou přístroj, který bude nesrovnatelně lepší než dalekohled vynesený do vesmíru před 18 lety.

Astronomové poprvé objevili v protoplanetárním prachovém disku okolo hvězdy HR 4796A organické látky – tholiny, které způsobují jeho červené zabarvení a možná jsou i předzvěstí budoucího exoplanetárního života.

Navzdory víc než 10 let trvající polární noci, do které je ponořen Saturnův severní pól, se zde neočekávaně nachází horké místo nápadně podobné jižnímu pólu, kde na planetě panuje Sluncem prozářené léto. Nyní první detailní pohledy sondy Cassini odhalily obří horké cyklonální víry na obou pólech planety. Zdroj tepla na severním pólu, kde panuje zima, je však záhadou.

Hned dvě komety jejichž jasnost je na hranici viditelnosti pouhým okem jsou nyní pozorovatelné na noční obloze. Kromě „staré známé“ komety Holmes je tu také kometa Tuttle, která na Nový rok prošla blízko Země.

Nejdéle běžící a zároveň nejznámější a nejpoužívanější projekt - pátrání po radiových signálech mimozemských civilizací znovu „ožívá“. Boom způsobil příliv nových dat z vylepšeného radioteleskopu Arecibo. Projekt SETI@home potřebuje více osobních počítačů, aby mu pomohly zpracovávat data.

V blízkosti hvězdy TW Hydrae staré pouhých 10 miliónů let byla nalezena planeta. Tento objev má poměrně dalekosáhlé důsledky. Pozorování totiž ukazují, že protoplanetární disky se právě během takového období jednoduše rozplynou.

Naše planeta je za celý rok Slunci nejblíže hned 3. ledna. Pohled na stupnici teploměru tomu ovšem rozhodně neodpovídá. Jak je to možné?

Astronomové našli přímý důkaz, že hmota spirálovitě směřuje pryč od mladé, ještě se formující, hvězdy. Jety pomáhají hvězdě růst tím, že „vytahují“ hmotu z obklopujícího disku. Výtrysky tedy fungují jako výkonné „tahače“, které nejen že odnášejí hmotu do mezihvězdného prostoru, ale také pomáhají „krmit“ vznikající hvězdu.

„Betlémská hvězda“ letos zazářila, ale velice slabounce a měla jednodenní zpoždění.

Pozemní dalekohledy ve spolupráci s japonskou rentgenovou družicí Suzaku studují „světlo“ některých nejenergetičtějších objektů v naší Galaxii – objektů, které zůstávají stále zahaleny tajemstvím.

Mezinárodní tým astronomů pomocí dalekohledu VLT objevil senzační, vzácný případ trojitého sloučení galaxií. Tento systém nazývaný „Bird“ („Pták“) nebo také Tinkerbell (okřídlená víla) je složený ze dvou hmotných spirálních galaxií a třetí nepravidelné galaxie.

Astronomové objevili malou planetku, která na počátku listopadu v relativně malé vzdálenosti minula Zemi. Zatímco naše planeta v ohrožení nebyla, existuje nenulová pravděpodobnost, že se planetka na konci ledna srazí s Marsem.

Planetky malých rozměrů mohou představovat pro Zemi větší nebezpečí, než se dosud myslelo. K těmto závěrům došli vědci na základě simulací Tunguzské katastrofy na superpočítači v americkém Sandia National Laboratories.

Vědci byli až dosud přesvědčeni, že organický materiál se do ALH 84001 dostal buď po dopadu meteoritu na Mars nebo z marťanských mikrobů. Nyní hledají srovnávací data v horninách v chladných klimatických podmínkách na Špicberkách. A ukazuje se, že organické sloučeniny může produkovat i sopečná činnost v mrazivém podnebí.

Poprvé byli astronomové svědkem toho, jak superhmotná černá díra odstřeluje smrtícím vysokoenergetickým paprskem svého galaktického souseda.

NASA schválila nový cíl mise Epoxi (znovu „oživené“ sondy Deep Impact) - nízký přelet kolem komety Hartley 2 v pondělí 11. října 2010. Kometa Hartley 2 byla vybraná jako náhradník, protože původní cíl - kometu Boethin astronomové nemohou najít. Pravděpodobně se rozpadla na kousky příliš malé na to, aby byly odhaleny.

Sonda Voyager 2, vyvinutá v 70. letech (NASA), odhalila překvapující informace o rázové vlně (hranici Sluneční soustavy) - zóně, která se označuje jako okraj přímého vlivu Slunce. Nemá pravidelný kulový tvar, jak astronomové předpokládali, ale nejméně na jednom místě je „promáčknuta“.

Před miliardami let se v celém vesmíru pravidelně srážely malé galaxie - a nutily plyn, prach, hvězdy a černé díry uvnitř galaxií, aby se spojily. Kolize galaktických plynů byly tak silné, že podnítily vznik hvězd a u centrální černé díry vyvinuly „nenasytný apetit“ na plyn a prach.

Astronomové získali nejlepší „pohled“ neviditelného prstence energetických iontů uvězněných v Saturnově obrovském magnetickém poli. Zjistili, že je asymetrický a dynamický a nepodobá se prstencovému proudu v magnetosféře kolem Země.

Nová pozorování sondy Cassini ukazují, že Saturnovy prstence možná nevznikly ve věku dinosaurů, ale už před 4,5 miliardami let - tedy v době, kdy vznikala Sluneční soustava.

Vnější část naší Mléčné dráhy (galaktické halo) není jednotná, ale je tvořena dvěma oblastmi, které se vůči sobě otáčejí v opačném směru.

Rentgenová japonská kosmická observatoř Hinode vyfotografovala Slunce jako „ježatou“ kouli. Celý sluneční povrch je „obalen“ obrovským množstvím rentgenových jetů.

Astronomové objevili v galaxii CGCG 049-033 extrémně dlouhý intergalaktický proud částic (jet). Se svým více než miliónem světelných let je nejdelší, jaký byl dosud spatřen. Tento rekordman by mohl pomoci odhalit, jak hmota v jetech drží pohromadě a to i do velkých vzdáleností.

Mraky na Marsu obsahují ještě méně vody, než se dosud předpokládalo. Vyplývá to z nových pozemských laboratorních pokusů.

Vedoucí pracovníci čínského vesmírného programu obhajovali pravost fotografie měsíčního povrchu, kterou pořídila sonda Čchag E-1. Odmítají kritiku, že se jedná o kopii podobného snímku z americké družice.

Astronomové pomocí rentgenové observatoře Chandra objevili jednu z nejrychlejších hvězd, jakou vůbec kdy pozorovali. Tato „kosmická dělová koule“ postavila před teoretiky otázku, jak vysvětlit tak neobyčejně velkou rychlost.

Spitzer pozoroval u právě se rodící hvězdy – hvězdného embrya L1157, které je zahaleno do černé prachové obálky, rychle rostoucí výtrysk (jet).

Spitzer pozoroval v asi 450 sv.l. vzdáleném systému nazvaném UX Tau A hvězdný zázrak – rychle rostoucí exoplanety u mladé hvězdy. Astronomové jsou přesvědčeni, že centrálnímu Slunci podobná hvězda, jejíž stáří je však pouhý 1 milión let, může být již obklopená mladými planetami. Vědci doufají, že objev poskytne pohled do doby, kdy v naší vlastní Sluneční soustavě začaly vznikat planety.

Země a Mars byly pravděpodobně v raném období formování „přikryty izolační vrstvou“, která značně zpomalila chladnutí a tuhnutí obou planet.

Nová pozorování ze Spitzera ukazují, že měsíce podobné našemu pozemskému Měsíci – vytvořené v období velkého bombardování – nejsou ve vesmíru zcela běžné. Vyskytují se v planetárních soustavách nejvýše v 5 až 10 %.

Částice kosmického záření s těžko představitelnými energiemi jsou s největší pravděpodobností produkovány v těsné blízkosti gigantických černých děr uvnitř galaxií. Směr, ze kterého k Zemi dorazily, totiž často odpovídá právě polohám známých aktivních galaktických jader.

Maličké družice Marsu Deimos a Phobos se jeví jako nadějná destinace vesmírných letů dohledné budoucnosti.

S pěti planetami je sytém 55 Cancri druhou největší planetární soustavou – po té naší.

Raketoplán a jeho sedmičlenná posádka se po 15 dnech bezpečně vrátily zpět na Zemi z náročné výpravy k Mezinárodní kosmické stanici. Během letu nejenže k ní připojily další modul, ale také provedly bezprecedentní opravu roztrženého solárního panelu.