Sloučení dvou černých děr doprovází extrémně velký výbuch a vznik gravitačních vln. Nově vzniklá černá díra je pak vyhozena z jádra mateřské galaxie rychlostí tisíce km/s.

Navzájem se ovlivňující galaxie byly nalezeny v celém vesmíru. Někdy jako dramatické srážky, které spustily vznik nových hvězd, jindy zapříčinily vytvoření nové galaxie s bizarní strukturou. NASA u příležitosti 18. narozenin Hubble Space Telescope (HST) zveřejnila kolekci 59 snímků, na nichž jsou zachyceny unikátní srážky galaxií.

Pokud bychom se do vesmíru obrátili s otázkou: „Haló, je tam někde někdo?“ Pravděpodobně bychom si museli odpovědět sami: „Není.“

Tým italských a čínských fyziků tvrdí, že pomocí detektorů umístěných hluboko uvnitř skalního masivu Gran Sasso (Itálie) objevili částice neviditelné „temné hmoty“. Ostatní vědci výsledkům nedůvěřují, protože další experimenty nic nezjistily.

V Dusty Plasma Lab. (NSSTC) američtí vědci zkoumají vlastnosti měsíčního prachu a jeho chování v elektrickém poli. S blížícím se plánovaným návratem NASA na Měsíc (v roce 2018?) se stále více vědců tomuto tématu věnuje.

Srážka Země s tělesem velikosti Marsu, při níž vznikl náš Měsíc, pravděpodobně „definovala“ současnou délku našeho pozemského dne a nastavila i směr naší rotace.

Radar MARSIS na palubě sondy Mars Express (ESO) nahlédl pod povrch Marsu a zpřístupnil třetí dimenzi pro zkoumání planety. Úspěch této techniky je výzvou pro vědce, aby přemýšleli o všech dalších místech ve Sluneční soustavě, kde by chtěli pro průzkum použít radar.

Mezinárodní tým přišel s novou zajímavou teorií, jejímž základem je zjednodušený model LQG (Loop Quantum Gravity): před Velkým třeskem možná existovalo dvojče našeho vesmíru.

NASA prodloužila mezinárodní misi Cassini-Huygens o další dva roky. Úžasné objevy a snímky způsobily revoluci v našich znalostech o Saturnu a jeho měsících.

Hubble Space Telescope vyfotografoval 7. dubna slábnoucí optický protějšek gigantického gama záblesku GRB, který k nám přiletěl 19. března ráno ze vzdálenosti 7,5 miliardy sv.l. (tj. polovina cesty zpět k Velkému třesku). Na chvíli tato jediná explodující hvězda zazářila téměř tak jasně jako 10 miliónů galaxií.

Astronomové objevili nejchladnějšího hnědého trpaslíka vůbec kdy pozorovaného. Tento objev znamená nový krok směrem k vyplnění propasti mezi hvězdami a planetami.

Na základě studia 360 000 galaxií astronomové z Liverpoolské univerzity došli k závěru, že kvasary potlačují formování hvězd v aktivních galaktických jádrech (AGN).

Kamera HiRISE na palubě americké sondy MRO pořídila nové stereo snímky Phobosu – většího a vnitřního ze dvou měsíců Marsu.

Astronomové z ANU (Australian National University) dospěli k přesvědčení, že proud trosek táhnoucí se napříč oblohou je výsledkem intergalaktického kanibalismu. Není to poprvé, co naše Galaxie posnídala svého souseda.

Evropská sonda Venus Express obnovila pátrání po aktivních sopkách na Venuši. Naměřila vysoce proměnlivé množství oxidu siřičitého (sopečného plynu) v její atmosféře. Je to důkaz existence aktivních sopek, nebo je to projev dosud neznámého mechanismu, který ovlivňuje horní vrstvy Venušiny atmosféry?

Automatická nákladní loď nesoucí jméno slavného spisovatele sci-fi se ve čtvrtek odpoledne přiblížila a posléze spojila s Mezinárodní kosmickou stanicí. Manévr proběhl velmi hladce bez jakýchkoliv komplikací.

Tým vědců britské Armagh Observatory (Severní Irsko) poprvé pozoroval meteorický déšť na Marsu.

Vytrvalá forma pozemského života - sinice - může růst v jinak nehostinné měsíční půdě. Některé experimenty naznačují, že budoucí kolonisté na Měsíci by za pomoci sinic mohli využívat zdroje z lunární půdy k výrobě raketového paliva a hnojiva pro „měsíční“ plodiny.

Infračervený kosmický dalekohled Spitzer objevil velké množství jednoduchých organických plynů a vodní páry v protoplanetárním disku okolo velmi mladé hvězdy AA Tauri. Rovněž našel důkaz, že molekuly vznikly právě v tomto prostředí. Oblasti, která je vhodná pro formování planet.

Tým astronomů Evropské jižní observatoře (ESO) pozoroval temná vlákna uvnitř molekulárního mraku v souhvězdí Corona Australis. Současné přístroje umožňují velmi detailní mapování distribuce hmoty v mezihvězdném mraku.

Kdybychom byli schopni vidění v oboru gama záření, zjistili bychom, že vesmír není až tak poklidné místo, jak se nám na první pohled zdá. Tajemství bouřlivých procesů, ke kterým v něm dochází, je připravena odhalit nová gama observatoř GLAST. Krom jiného má políčeno také na záblesky gama záření.

„Někdy může přínos pouti plné překážek nahradit svým významem i nedosažený cíl.“

Poskytuje náš nejbližší hvězdný systém Alfa Centauri „přístav“ dvojčeti Země? Počítačové simulace ukázaly, že Země má možná ve vesmíru dvojče, které se nachází v jednom z našich nejbližších hvězdných sousedů a obíhá kolem hvězdy Alfa Centauri B v souhvězdí Kentaura.

Nosná raketa Ariane vynesla na oběžnou dráhu kosmickou loď Jules Verne, první ze série automatických lodí, které budou sloužit k zásobování Mezinárodní kosmické stanice. Jules Verne je dosud největší a nejsložitější kosmickou lodí vyvinutou v rámci ESA.

Naše sousední planety sledují dvě téměř shodné sondy – Mars Express a Venus Express. Současná pozorování poskytují planetologům data, která potřebují ke zkoumání vývoje atmosfér obou planet. A přes rozdílné postavení ve Sluneční soustavě jsou si planety Mars a Venuše překvapivě podobné.

To, že naše Galaxie „ztloustla“, odhalili australští vědci ze Sydneyské univerzity při analýze astronomických dat dostupných na Internetu.

Povrch Marsu se na první pohled zdá být neměnný. Nicméně i zde se občas odehrávají rychlé změny. Kamera sondy MRO jen před několika dny zaznamenala laviny v blízkosti severního pólu planety.

Je ironií kosmu, že sonda Ulysses je na pokraji zamrznutí přesto, že obíhá kolem Slunce. Zánik 17 let staré sondy urychlila závada na přístrojích, které sondu vyhřívají a zabraňují zamrznutí paliva.

Podle vědců Carnegie Institution za slábnoucí světlo vzdálených supernov spíše než temná energie mohou „grafitové vousy“ („Graphite Whiskers“). Ovlivní tento objev názory na rozpínání vesmíru a teorii „temné energie“?

Proleťte se s měsíčním přistávacím modulem do oblasti Shackletonova kráteru.

Diamanty jsou vzácné na Zemi, ale překvapivě běžné ve vesmíru. Podle vědců z Ames Research Center jsou extrémně citlivá infračervená Spitzerova čidla dokonalým zařízením pro jejich detekci ve vesmíru.

Mezinárodní tým astronomů objevil v hlubokém vesmíru vůbec největší strukturu temné hmoty – obří vláknitou strukturu, která vypadá jako tajemná „kosmická pavučina“.

Opportunity na povrchu Marsu zjistil vysokou koncentraci minerálů, které byly v „mokrém“ raném období planety rozpuštěny ve vodě. Toto slané prostředí pravděpodobně učinilo Mars nepřátelským i pro ty nejodolnější mikroorganizmy.

Astronomové na snímcích pořízených radioteleskopem Arecibo objevili v blízkosti Země první trojitou planetku. Planetka 2001 SN263 se nachází ve vzdálenost 11 miliónů km od nás (0,075 AU).

O našem osudu rozhoduje Slunce. Rozpínající a umírající centrální hvězda Zemi nejdříve „usmaží“ a potom pohltí. Ale nemusíte hned utratit všechny úspory na uspořádání „Apokalyptické party“, protože zánik planety nastane asi za 7,6 miliardy let; pokud vědci a technici do té doby nenajdou způsob, jak Zemi zachránit.

Podle astronomů z Arizonské univerzity kamenné planety podobné Zemi (terestrické) vznikají u mnoha, možná i u většiny blízkých, Slunci podobných hvězd. Tyto nové výzkumy naznačují, že světy s možností vzniku života by mohly být v naší Galaxii běžnější, než se myslelo.

Na oranžovém Titanu existují zásoby kapalných uhlovodíků, které jsou 100krát větší než dosud známé zásoby ropy a zemního plynu na Zemi.

Hubble a Spitzer s pomocí „gravitační čočky“ našli jednu z dosud nejvzdálenějších, nejmladších a nejjasnějších galaxií vůbec. Formovala se asi 700 miliónů let po Velkém třesku uprostřed tzv. kosmické „doby temna“.

Hvězdní novorozenci „Rho Oph“ vykoukli zpod své rodné temné prachové „přikrývky“ a při tom je zachytil infračervený Spitzer Space Telescope.

Vědci se pomocí sondy Cassini pokoušejí zjistit, jak vznikají gejzíry vodní pára a ledových krystalů na Enceladu, jak a co „krmí“ pozorované „chocholy“ a na jakém principu funguje „kanalizace“ uvnitř měsíce.

Kosmická gama observatoř INTEGRAL (ESA) objevila vysokoenergetické rentgenové záření přicházející ze souhvězdí Hadonoše. Pozorovaná kupa galaxií je obřím kosmickým urychlovačem, který několikanásobně překonává pozemský Large Hadron Collider (LHC).

Naslouchání „písním černých děr“ může být klíčem k porozumění historie kosmu.

Všeobecně je známo, že hvězdy nejsou neměnné a planety se nepohybují s přesností hodinového stroje. Proto Peter Noerdlinger navrhuje astronomickou jednotku (AU), která se používá pro měření vzdáleností ve Sluneční soustavě, odložit do starého železa.

Laboratoř Columbus, dosud největší příspěvek ESA k Mezinárodní kosmické stanici, se vydala do vesmíru na palubě raketoplánu Atlantis. Start se podařilo uskutečnit hned na první pokus navzdory nepříznivé předpovědi počasí.

Australští astronomové objevili obří „prst“, který zvenčí proniká do naší Galaxie. Proud vodíkového plynu (stream) byl pravděpodobně vytažen gravitací Mléčné dráhy ze sousedních Magellanových mračen.

Astronomové z univerzity ve východoskotském městě St. Andrews věří, že mohou „zjednodušit temnou část vesmíru“. Že vrhnou nové světlo na dvě tajemné složky vesmíru – temnou hmotu a temnou energii, které jsou podle nich dvě strany jedné mince.

Astronomové objevili nový typ supernov (zatím pouze při počítačových simulacích). Černé díry mohou roztrhat a znovu zapálit bílé trpaslíky, kteří pak explodují znovu jako supernovy.

Sonda Messenger odhalila na povrchu Merkuru záhadný svět plný „jizev“ a „neznámých“ útvarů. Merkur je „nejskrytější“ planetou ve Sluneční soustavě. Vzhledem ke své oběžné dráze se vzdaluje od Slunce jen velmi málo, proto je pozorovatelná poměrně vzácně a vždy jen nízko nad obzorem.

Astronomovy zcela překvapila rychlost, s jakou se mladá hvězda vzdaluje z Mléčné dráhy. Hvězda je příliš mladá na to, aby se za tak krátkou dobu života dostala tak daleko od naší Galaxie.

Astronomové na celém světě pozorovali úžasnou a ne příliš častou změnu v Jupiterově atmosféře – dvě obrovské bouře na jeho severní polokouli. Mohutné oblačné víry, které se při bouři vytvořily, se pohybovaly rychleji než kterékoliv další úkazy v atmosféře Jupiteru. A v mracích za sebou zanechávaly červené brázdy.