“Jen dvě věci jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost. Tou první si nejsem zcela jist.” Řekl prý Albert Einstein. Současní kosmologové jeho slova dotvrzují: “Vesmír je malý a konečný, jen nevíme jaký má tvar.”

Americký raketoplán Discovery se v sobotu pozdě v noci vydal na další výpravu k Mezinárodní kosmické stanici, aby k ní dopravil především obří japonskou laboratoř Kibo. Při startu byl také poprvé použit zcela nový typ externí palivové nádrže, u kterého by mělo být významně omezeno odpadávání izolační pěny.

Astronomové objevili prstenec u hvězdy v sousedním Velkém Magellanově mračně. V současnosti tato hvězda s označením WOH G64 nedobrovolně drží drastickou odtučňovací dietu.

Astronomové objevili pulsar, který se vymyká až dosud známým představám o této exotické třídě hvězd. Tento exemplář nejenže neobíhá kolem obří hvězdy jak je zvykem, ale i jeho oběžná dráha je neobvyklá.

V našich končinách je pondelok, len hodinu a pol po polnoci. Sonda Phoenix bezpečne pristáva neďaleko severného marťanského pólu. V 1:53 nášho času (19:53 EDT - Eastern Daylight Time) vysiela prvý signál z jeho povrchu, o dve hodiny neskôr aj prvé zábery.

Holandští astronomové z SRON objevili záhadné pulsy, které vysílá neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem – magnetar. Vysokoenergetické rentgenové záření pozorovali pomocí kosmických observatoří INTEGRAL (ESA), XMM-Newton (ESA) a RXTE (NASA).

Dlouhodobé otáčení astronautů v centrifuze poskytlo výzkumnici Suzanne Nooij výbornou možnost zkoumat, jak se vyvíjí „vesmírná nemoc“, s jejímiž příznaky, žaludeční nevolností a dezorientací, má zkušenost mnoho astronautů.

Záver oslnivej kariéry veľmi hmotných hviezd býva naozaj veľkolepý – na okamih zažiaria v podobe supernov, aby sa z nich stali neutrónové hviezdy, či pri tých najhmotnejších mysteriózne čierne diery. Pozorovať záverečnú fázu vývoja hviezd nie je v astronómii až tak nezvyčajné, no zachytiť prístrojmi ten prvý krátky, najžiarivejší okamih – samotnú explóziu supernovy, to sa 9. januára tohto roka podarilo po prvý raz. Včerajšia správa zo servera časopisu Nature sa rýchlo rozšírila. Podrobnejší článok prináša dnešné vydanie tohto časopisu.

Pozorování na rentgenových a rádiových vlnových délkách provedená v odstupu více než 20 let pomohla astronomům odhalit nejmladší dosud známou supernovu v naší Galaxii. Supernova vybuchla před 140 roky, ale při pohledu ze Země nebyla pozorovatelná, protože ji zakryla hustá mračna prachu a plynu ve směru galaktického centra.

Mezinárodní tým astronomů poprvé provedl nejpřesnější měření kosmické teploty v raném vesmíru. Pozorovaná „neviditelná“ galaxie leží od Země ve vzdálenosti 11 miliard světelných let, které zhruba odpovídají asi 80 % stáří vesmíru.

Mezinárodní tým astronomů objevil při pozorování rentgenovou observatoří RXTE (NASA) „časovací zařízení“, které jim umožní předpovídat, kdy přesně neutronová hvězda rozpoutá své kosmické „peklo“ – neuvěřitelně silné exploze, které jsou skryté očím i uším běžného člověka.

Poprvé byl pozorován rentgenovou observatoří Chandra protilehlý výtrysk u mladé hvězdy DG Tau. Podobný jet byl možná „vystřelen“ z mladého Slunce a měl významný dopad na ranou Sluneční soustavu.

Astronomové na McDonaldově observatoři objevili nový typ hvězdy - pulsujícího uhlíkového bílého trpaslíka.

Největší Saturnův měsíc Titan a Země mají mnoho společného, ale ne pokud se jedná o písek. Na Zemi vzniká rozpadem hornin. Na Titanu je tomu opačně. Písková zrna v dunách tvoří organický materiál a jejich „život“ začíná v atmosféře Titanu. Pravděpodobně „stavební kameny“, z nichž vzniká písek, padají z oblohy.

Podle britských astrobiologů za zvýšený počet dopadů komet na Zem a hromadné vymírání živočišných a rostlinných druhů nejen před 65 milióny let může pohyb Slunce a celé Sluneční soustavy v naší Galaxii.

Podle dvou astrofyziků z Paris Observatory osud hvězd, které se dostanou příliš blízko k masivním černých dírám, by mohl být ještě dramatičtější než se dosud myslelo. Nejen, že mohou být rozdrceny obrovskou gravitací černé díry, ale může také dojít ke spuštění nukleární exploze, která roztrhne hvězdu zevnitř. Navíc rázové vlny „vynášejí nahoru“ vysoké teploty, což by mohlo zapříčinit vznik nového typu rentgenových nebo gama záblesků.

Sloučení dvou černých děr doprovází extrémně velký výbuch a vznik gravitačních vln. Nově vzniklá černá díra je pak vyhozena z jádra mateřské galaxie rychlostí tisíce km/s.

Navzájem se ovlivňující galaxie byly nalezeny v celém vesmíru. Někdy jako dramatické srážky, které spustily vznik nových hvězd, jindy zapříčinily vytvoření nové galaxie s bizarní strukturou. NASA u příležitosti 18. narozenin Hubble Space Telescope (HST) zveřejnila kolekci 59 snímků, na nichž jsou zachyceny unikátní srážky galaxií.

Pokud bychom se do vesmíru obrátili s otázkou: „Haló, je tam někde někdo?“ Pravděpodobně bychom si museli odpovědět sami: „Není.“

Tým italských a čínských fyziků tvrdí, že pomocí detektorů umístěných hluboko uvnitř skalního masivu Gran Sasso (Itálie) objevili částice neviditelné „temné hmoty“. Ostatní vědci výsledkům nedůvěřují, protože další experimenty nic nezjistily.

V Dusty Plasma Lab. (NSSTC) američtí vědci zkoumají vlastnosti měsíčního prachu a jeho chování v elektrickém poli. S blížícím se plánovaným návratem NASA na Měsíc (v roce 2018?) se stále více vědců tomuto tématu věnuje.

Srážka Země s tělesem velikosti Marsu, při níž vznikl náš Měsíc, pravděpodobně „definovala“ současnou délku našeho pozemského dne a nastavila i směr naší rotace.

Radar MARSIS na palubě sondy Mars Express (ESO) nahlédl pod povrch Marsu a zpřístupnil třetí dimenzi pro zkoumání planety. Úspěch této techniky je výzvou pro vědce, aby přemýšleli o všech dalších místech ve Sluneční soustavě, kde by chtěli pro průzkum použít radar.

Mezinárodní tým přišel s novou zajímavou teorií, jejímž základem je zjednodušený model LQG (Loop Quantum Gravity): před Velkým třeskem možná existovalo dvojče našeho vesmíru.

NASA prodloužila mezinárodní misi Cassini-Huygens o další dva roky. Úžasné objevy a snímky způsobily revoluci v našich znalostech o Saturnu a jeho měsících.

Hubble Space Telescope vyfotografoval 7. dubna slábnoucí optický protějšek gigantického gama záblesku GRB, který k nám přiletěl 19. března ráno ze vzdálenosti 7,5 miliardy sv.l. (tj. polovina cesty zpět k Velkému třesku). Na chvíli tato jediná explodující hvězda zazářila téměř tak jasně jako 10 miliónů galaxií.

Astronomové objevili nejchladnějšího hnědého trpaslíka vůbec kdy pozorovaného. Tento objev znamená nový krok směrem k vyplnění propasti mezi hvězdami a planetami.

Na základě studia 360 000 galaxií astronomové z Liverpoolské univerzity došli k závěru, že kvasary potlačují formování hvězd v aktivních galaktických jádrech (AGN).

Kamera HiRISE na palubě americké sondy MRO pořídila nové stereo snímky Phobosu – většího a vnitřního ze dvou měsíců Marsu.

Astronomové z ANU (Australian National University) dospěli k přesvědčení, že proud trosek táhnoucí se napříč oblohou je výsledkem intergalaktického kanibalismu. Není to poprvé, co naše Galaxie posnídala svého souseda.

Evropská sonda Venus Express obnovila pátrání po aktivních sopkách na Venuši. Naměřila vysoce proměnlivé množství oxidu siřičitého (sopečného plynu) v její atmosféře. Je to důkaz existence aktivních sopek, nebo je to projev dosud neznámého mechanismu, který ovlivňuje horní vrstvy Venušiny atmosféry?

Automatická nákladní loď nesoucí jméno slavného spisovatele sci-fi se ve čtvrtek odpoledne přiblížila a posléze spojila s Mezinárodní kosmickou stanicí. Manévr proběhl velmi hladce bez jakýchkoliv komplikací.

Tým vědců britské Armagh Observatory (Severní Irsko) poprvé pozoroval meteorický déšť na Marsu.

Vytrvalá forma pozemského života - sinice - může růst v jinak nehostinné měsíční půdě. Některé experimenty naznačují, že budoucí kolonisté na Měsíci by za pomoci sinic mohli využívat zdroje z lunární půdy k výrobě raketového paliva a hnojiva pro „měsíční“ plodiny.

Infračervený kosmický dalekohled Spitzer objevil velké množství jednoduchých organických plynů a vodní páry v protoplanetárním disku okolo velmi mladé hvězdy AA Tauri. Rovněž našel důkaz, že molekuly vznikly právě v tomto prostředí. Oblasti, která je vhodná pro formování planet.

Tým astronomů Evropské jižní observatoře (ESO) pozoroval temná vlákna uvnitř molekulárního mraku v souhvězdí Corona Australis. Současné přístroje umožňují velmi detailní mapování distribuce hmoty v mezihvězdném mraku.

Kdybychom byli schopni vidění v oboru gama záření, zjistili bychom, že vesmír není až tak poklidné místo, jak se nám na první pohled zdá. Tajemství bouřlivých procesů, ke kterým v něm dochází, je připravena odhalit nová gama observatoř GLAST. Krom jiného má políčeno také na záblesky gama záření.

„Někdy může přínos pouti plné překážek nahradit svým významem i nedosažený cíl.“

Poskytuje náš nejbližší hvězdný systém Alfa Centauri „přístav“ dvojčeti Země? Počítačové simulace ukázaly, že Země má možná ve vesmíru dvojče, které se nachází v jednom z našich nejbližších hvězdných sousedů a obíhá kolem hvězdy Alfa Centauri B v souhvězdí Kentaura.

Nosná raketa Ariane vynesla na oběžnou dráhu kosmickou loď Jules Verne, první ze série automatických lodí, které budou sloužit k zásobování Mezinárodní kosmické stanice. Jules Verne je dosud největší a nejsložitější kosmickou lodí vyvinutou v rámci ESA.

Naše sousední planety sledují dvě téměř shodné sondy – Mars Express a Venus Express. Současná pozorování poskytují planetologům data, která potřebují ke zkoumání vývoje atmosfér obou planet. A přes rozdílné postavení ve Sluneční soustavě jsou si planety Mars a Venuše překvapivě podobné.

To, že naše Galaxie „ztloustla“, odhalili australští vědci ze Sydneyské univerzity při analýze astronomických dat dostupných na Internetu.

Povrch Marsu se na první pohled zdá být neměnný. Nicméně i zde se občas odehrávají rychlé změny. Kamera sondy MRO jen před několika dny zaznamenala laviny v blízkosti severního pólu planety.

Je ironií kosmu, že sonda Ulysses je na pokraji zamrznutí přesto, že obíhá kolem Slunce. Zánik 17 let staré sondy urychlila závada na přístrojích, které sondu vyhřívají a zabraňují zamrznutí paliva.

Podle vědců Carnegie Institution za slábnoucí světlo vzdálených supernov spíše než temná energie mohou „grafitové vousy“ („Graphite Whiskers“). Ovlivní tento objev názory na rozpínání vesmíru a teorii „temné energie“?

Proleťte se s měsíčním přistávacím modulem do oblasti Shackletonova kráteru.

Diamanty jsou vzácné na Zemi, ale překvapivě běžné ve vesmíru. Podle vědců z Ames Research Center jsou extrémně citlivá infračervená Spitzerova čidla dokonalým zařízením pro jejich detekci ve vesmíru.

Mezinárodní tým astronomů objevil v hlubokém vesmíru vůbec největší strukturu temné hmoty – obří vláknitou strukturu, která vypadá jako tajemná „kosmická pavučina“.

Opportunity na povrchu Marsu zjistil vysokou koncentraci minerálů, které byly v „mokrém“ raném období planety rozpuštěny ve vodě. Toto slané prostředí pravděpodobně učinilo Mars nepřátelským i pro ty nejodolnější mikroorganizmy.

Astronomové na snímcích pořízených radioteleskopem Arecibo objevili v blízkosti Země první trojitou planetku. Planetka 2001 SN263 se nachází ve vzdálenost 11 miliónů km od nás (0,075 AU).