V máji podstúpil Hubblov teleskop omladzujúcu kúru. NASA zverejnila prvé snímky po oprave, ktorá je definitívne tou poslednou. Astronómovia však hovoria o novom začiatku najznámejšieho a z vedeckého hľadiska najproduktívnejšieho ďalekohľadu.

Před pár týdny prošla sdělovacími prostředky zpráva o kolizi Jupiteru s cizím kosmickým tělesem. Srážky obra Sluneční soustavy s většími planetkami či kometami jsou spíše vzácné, vyskytují se obvykle jednou za několik století. Zatím poslední velký kosmický karambol zažil Jupiter v roce 1994, když na něj dopadlo 22 úlomků jádra komety Shoemaker-Levy 9.

Plány na pilotované lety NASA jsou v troskách. Totální ztráta motivace a finanční krize vykonaly svoje. Pomohou soukromé firmy nebo třeba institut futuristických projektů?

Píše se 20. srpen 1977 a do neprozkoumaných končin Sluneční soustavy vyráží kosmická sonda Voyager 2. Během následujících let postupně prolétne okolo Jupiteru, Saturnu, Uranu a Neptunu. Posledně jmenovanou planetu zkoumal Voyager 2 jako první a zatím i poslední vyslanec lidstva přesně před 20 lety.

Naša prekvapujúco pokojná hviezda sa aj naďalej odmieta podriadiť sa predpovediam.

Už nějaký ten pátek obíhá okolo Měsíce kosmická sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), která na sebe zatím nejvýrazněji upozornila fotografiemi, jenž zachycují přistání člověka na Měsíci. Před pár dny NASA zveřejnila další fotografie, které ukazují misi Apolla 14 v novém světle.

Před deseti měsíci se od Země odpoutala první indická lunární sonda Čandraján-1. Po úspěšném začátku mise přišlo zklamání v podobě technických problémů, které pravděpodobně zkrátí činnost život sondy téměř o polovinu. Zatím však žije a vědci se snaží ji co nejvíce využít k poznání Měsíce. Například i v tandemu s americkou sondou Lunar Reconnaissance Orbiter.

Robotická sonda LCROSS, jejíž úkolem je s velkou parádou vrazit do Měsíce, si nedávno úspěšně nakalibrovala přístroje zaměřením Země a teď už sbírá síly na cestu k Měsíci.

Padající hvězdy jsou jednou z nejkrásnějších ozdob noční oblohy. Nejčastěji si jich běžní lidé všimnou v srpnu, kdy je v činnosti meteorický roj Perseidy. Někdy se objeví meteor tak jasný, že přesvítí měsíc a občas dokonce zazáří tak jasně, že jej náhodní svědci nepřehlédnou ani na denní obloze ve společnosti slunce. Světelná stopa, která vzniká při vniknutí tělesa z vesmíru do zemské atmosféry se označuje jako meteor. V případě velmi jasného meteoru mluvíme o bolidu. Někdy se dokonce stane, že v případě velmi jasného bolidu dopadnou zbytky vesmírného tělesa až na zemský povrch. Těmto kamenům se říká meteority.

Australský amatérský astronom zaznamenal v blízkosti jižního pólu Jupitera neobvyklou skvrnu. Posléze se na tento úkaz zaměřily i velké dalekohledy. Vše nasvědčuje tomu, že největší planeta Sluneční soustavy byla zasažena asteroidem nebo kometou.

Podle teoretických modelů by vzájemné kolize galaxií měly produkovat „extra husté hvězdné systémy“, ukrývající obří černou díru, jež předtím sídlila v jednom z galaktických center. Možná tyto zajímavé, zatím jen hypotetické vesmírné objekty ani nebude tak složité odhalit. Když víme co a jak hledat.

Smělý projekt nafukovací modulární věže umožňuje snadnou cestu do výšky minimálně 20 kilometrů a to s využitím již existujících technologií.

Není proč se divit, že když se mluví o Marsu, jen zřídkakdy se nepřipojí nějaká ta spekulace o existenci jednoduchých forem života v jeho geologické minulosti a někdy i přítomnosti. Důkazů, že tato planeta byla kdysi pohostinnější, přibývá. Na jejím povrchu se nacházely řeky i velká jezera. A to i dlouhodobě. Navíc v období, kdy tam podle současných představ vědců již být neměla. Ale důkazy pro to jsou prý nezvratné...

Za hranici naší sluneční soustavy dohlédneme jenom pomocí toho, co k nám v podobě záření a částic ze vzdáleného kosmu přiletí. Představu, jak to v těch vesmírných dálavách asi reálně vypadá, si pak dotváříme na počítačích pomocí různých simulací a fyzikálně-matematických modelů, které se snažíme sladit s tím, co pozorujeme. Někdy nás však porovnání teoretických výpočtů s reálně naměřenými daty překvapí a nastolí nové otázky.

Media nepřehlédla zprávu o kamikadze jménem Kaguya – řízeném zániku japonské lunární sondy pádem na Měsíc. Po jeho 17 měsíčním obletování. Japonsko si tak může na své konto, do kolonky s výzkumem Měsíce, připsat vskutku významný úspěch. Přinášíme stručný přehled výsledků měrení, jež Kaguya i prostřednictvím svých malých souputníků, minisatelitů Okina a Ouna (Relay a VRAD), posílala v průběhu své krátké mise na Zem.

Americkí vedci znovu inovovali predpoveď pre veľmi pomaly sa rozbiehajúci 24. cyklus slnečnej aktivity. Opäť sa dohodli, že bude extrémny. Tento krát však, na rozdiel od predchádzajúcich prognóz, bude vraj extrémne slabý.

Hledání a výzkum exoplanet jsou v současné době nejdynamičtěji se rozvíjející části astronomie. Pátráni po planetách u cizích hvězd samozřejmě úzce souvisí také s otázkou života ve vesmíru, která je doménou mladého vědního oboru – astrobiologie.

Americké raketoplány jsou v těchto dnech v pohybu. Nelétají sice zrovna okolo Země, ale i tak se ke dvěma členům flotily kosmických korábů upírá pozornost celé NASA.ˇ

Kosmický program NASA zabodoval s maličkým satelitem, který se bude věnovat vzniku rezistence u kvasinek během vesmírného letu.

Nové astronomické pozorovania odhalili, že binárny systém s milisekundovým rádiovým pulzarom a binárny systém s rýchlo rotujúcou, röntgenové žiarenie emitujúcou neutrónovou hviezdou sú pravdepodobne len rôzne vývojové fázy toho istého vesmírneho objektu.

Evropská kosmická agentura (ESA) dnes představila šestici nových astronautů. Mezinárodně poměrně pestrá skupina je bez české účasti. Naše země je členem ESA od loňského roku.

Když se raketoplán Atlantis v úterý oddělil od Hubbleova kosmického dalekohledu, zanechal za sebou v podstatě zcela novou observatoř. Opravený a upravený teleskop v celé řadě parametrů převyšuje původní přístroj vypuštěný do vesmíru před 19 lety.

Kosmický dalekohled Kepler zahájil ostrá vědecká pozorování. Cílem mise je nalézt planety zemského typu, které obíhají okolo svých mateřských hvězd v zóně života, takže se na jejich povrchu může nacházet voda v kapalném skupenství…

V pondělí 11. května 2009 ve 20:01 našeho času spadl kámen ze srdce nejednomu příznivci astronomie. Po zrušení, oživení a několika odkladech začala mise STS-125 k Hubblovu kosmickému dalekohledu. Jedním z mnoha úkolů sedmičlenné posádky raketoplánu Atlantis je výměna kamery Wide Field and Planetary Camera 2 za novější. Jen několik hodin před startem kosmického korábu byla zveřejněna poslední fotografie z této kamery.

V záběrech japonského teleskopu Subaru se objevila tajemná skvrna jako pozdrav z úsvitu vesmíru od objektu, který je na svou dobu nečekaně velký. Alespoň podle modelů vzniku prvních galaxií.

V centre kopy galaxií v Panne sídli veľmi veľká galaxia s veľmi masívnou čiernou dierou v galaktickom jadre, ktorá vytvára veľmi intenzívny prúd horúcej plazmy tryskajúci do veľmi veľkej vzdialenosti. V plazmatickom prúde astronómovia už roky pozorujú veľmi zaujímavú oblasť s veľmi netypických prejavom – občas veľmi jasne žiari, čím kladie vedcom veľmi zložité otázky.

V raném vesmíru byly galaxie s milionkrát větší hustotou hvězd než má Mléčná dráha.

Počas 11 denného letu balónom uvidel teleskop BLAST v infračervenej spektrálnej oblasti desať krát viac vzdialených galaxií, než pozemné ďalekohľady za desaťročie.

Prístroje sondy PAMELA zaznamenali v horných vrstvách zemskej atmosféry priveľa pozitrónov. Teória tvrdí, že môže ísť aj o stopy po zániku častíc tmavej hmoty.

V říjnu loňského roku se Země srazila s malým asteroidem, který byl objeven pouhých 19 hodin před dopadem. Kosmické těleso explodovalo 37 km nad zemským povrchem. Vědcům se podařilo v súdánské poušti nalézt množství malých meteoritů, pozůstatků této exploze.

Včera, 17. marca 2009, o 15:21 nášho stredoeurópskeho času zo severoruského kozmodrómu Pleseck úspešne odštartovala európska sonda GOCE (Gravity field and steady-state Ocean Circulation Explorer).

Janibacter hoylei , Bacillus isronensis, Bacillus aryabhata.

Cykly slnečnej aktivity majú svoju 11 ročnú periódu. Medzi návratom k pôvodnej magnetickej polarite uplynie 2 x 11 = 22 rokov. Sú to však len štatistické priemery. Naša hviezda nám aj v tomto ohľade dáva najavo, že sa nemieni prispôsobovať sa našim štatistikám a predpovediam. A tak sa naše predpovede musia prispôsobovať Slnku.

Astronómovia identifikovali ten najtesnejší binárny systém dvoch masívnych čiernych dier, ktoré obiehajú okolo spoločného ťažiska s periódou asi 100 rokov. Osud týmto tajomným vesmírnym monštrám pravdepodobne predurčil v ďalekej budúcnosti dramatické vzájomné splynutie.

V souhvězdí Pravítka pozorují astronomové velmi zvláštní objekt, který opakovaně ale nepravidelně vybuchuje v gama i rentgenovém záření. Jedná se o pozůstatek hvězdy disponující extrémně silným magnetickým polem.

Družice OCO měla za úkol přesně měřit množství oxidu uhličitého v celosvětovém měřítku. Vědci si od tohoto projektu slibovali, že budou schopni detailně mapovat přírodní i umělé zdroje tohoto skleníkového plynu i místa, kde se naopak ukládá. Dnešní start družice do vesmíru byl bohužel neúspěšný.

V noci z 23. na 24.února bude nejlepší doba na pozorování poměrně jasné komety Lulin. Při pohledu na tmavou, nepřesvětlenou oblohu by měla být vidět i pouhým okem.

Najnovšie číslo časopisu Science prináša stručný súhrn doterajších výsledkov meraní japonskej sondy SELENE. Podľa nich má Mesiac naozaj dve tváre – privrátenú a odvrátenú. Nelíšia len tým, že jednu zo Zeme vidíme a druhú nie, ale obe sa „tvária“ inak aj po fyzikálnej stránke.

Astronomové zaznamenali spektrum exploze supernovy, která vybuchla před více než 400 lety. Podařilo se jim totiž detekovat její záření odražené od vzdálenějšího oblaku mezihvězdného prachu. Díky tomu mohli studovat vlastnosti supernovy, přestože nebyli jejími očitými svědky.ˇ

Spitzerov vesmírny teleskop umožnil astronómom namerať teplotné výkyvy na takmer 200 svetelných rokov vzdialenej exoplanéte. Teplota na nej stúpa, či klesá o stovky stupňov Celzia v priebehu niekoľkých hodín. Astronómovia zamieria k nej ďalekohľady práve na Valentína.

NASA využíva špeciálne balóny na vynášanie prístrojov do stratosféry. Jeden z týchto projektov sa z oblohy zniesol spolu s doposiaľ nevysvetlenou záhadou: nameraný rádiový signál je niekoľkonásobne silnejší, než vedci predpokladali.
Nad Antarktídou sa vznáša nový prototyp vysokotlakového balóna ako prvá lastovička na ceste k vývoju ultraľahkej obrovskej bubliny s objemom vyše 622 tisíc metrov kubických – balónu, ktorý bude schopný celé mesiace udržať v stratosfére multifunkčné systémy prístrojov.

Z 10. na 11. januára by nám meteorológovia mali zabezpečiť jasnú zimnú noc. Bude prežiarená najjasnejším splnom v tomto roku.

Bohatá pokladnica údajov a snímok z Hubblovho teleskopu pomáha astrofyzikom rekonštruovať dramatické udalosti vo vývoji galaxií.

Výzkumníci z California Institute of Technology (Caltech) a jejich kolegové objevili důkaz dávných klimatických změn na Marsu způsobených pravidelnými změnami sklonu osy planety. Předpokládá se, že na Zemi podobný proces řídí cykly dob ledových.

V kanadskej Alberte bol 20. november, 17:30 miestneho času (v našom časovom pásme bolo pol druhej po polnoci 21. novembra), keď na oblohe zažiaril jasný veľký meteor.

Zatímco někteří už mají jasno o zkamenělinách z marťanského moře, mnozí jiní neměli dosud jasno ani o tom, jak to s těmi moři vlastně bylo. Ale začalo se blýskat na lepší časy: Mezinárodní tým vědců, který analyzoval data získaná ze spektrometru sondy Mars Odyssey, předkládá nový důkaz o tom, že oceány kdysi pokrývaly asi třetinu Marsu.

Mocné černé díry v centru galaxií a galaktických shluků zastávají funkci jakéhosi „srdce“ pumpujícího energii v pravidelných intervalech a regulujícího jednak svůj vlastní růst, ale také proces formování nových hvězd.

Hned trojici obřích planet přímo zahlédly pozemské dalekohledy v okolí hvězdy HR 8799. Mají hmotnosti 10, 10 a 7 Jupiterů. Zdejší planetární systém zatím nejvíc ze všech dosud objevených připomíná Sluneční soustavu.

Kosmický dalekohled zaznamenal v přímém viditelném záření planetu o hmotnosti tří Jupiterů obíhající kolem blízké hvězdy Fomalhaut. Na snímcích pořízených s odstupem 21 měsíců je jasně patrný posun planety na oběžné dráze kolem hvězdy.

Týden poté, co se naposledy ze severních plání Marsu ozvala sonda Phoenix, NASA prohlásil výpravu za ukončenou. Stále kratší den a zvířený prach v atmosféře způsobily nedostatek energie pro další kosmického průzkumníka. Přesto lze výpravu považovat za velmi úspěšnou.