Sluníčko výjimečně bez skvrn.

O téměř 100 000 světelných let k jádru naší Galaxie blíž než je volným okem viditelné Velké Magellanovo mračno, se nachází trpasličí galaxie Segue 1. Je tak nenápadná, že astronomové ji objevili teprve před pěti lety. Naměřené rozdíly v rychlosti pohybu hvězd ale naznačují, že jde o oblast s největším doposud známým zastoupením temné hmoty.

Jak rychle se vesmír rozpíná? Vzrušující otázka, a i když odpověď náš pozemský život neovlivní, hledáme její stále přesnější verzi. Mladý australský astronom spočítal současnou hodnotu Hubblovy konstanty vyjádřující rychlost této expanze novou zajímavou metodou.

Magellanova mračna ukrývají sice jen trpasličí galaxie, ale jejich vzájemné gravitační tahanice umožňují dělat velkou a zajímavou vědu.

Sonda Swift zaregistrovala matné záření exploze, která by podle odhadů měla náležet supernově vzdálenější než všechny doposud známé vesmírné objekty.

Nedávno vyšel článek shrnující výsledky studie kupy galaxií Abell 2744. Jde o další z přímých důkazů existence temné hmoty. První podobné pozorování se podařilo v roce 2006 při analýze srážky kup galaxií. U tohoto útvaru 1E0657-558, označovaného jako kupa galaxií „Kulka“, bylo poprvé pozorováno oddělení temné hmoty od plynu. Obě tyto složky se v kupách galaxií vyskytují. Od té doby bylo pozorováno ještě pár dalších srážek kup galaxií. Nově analyzovaná kupa galaxií Abell 2744 je zatím nejkomplikovanějším systémem, který pravděpodobně vznikl srážkou čtyř menších kup. Došlo tak ke složitému rozdělení jednotlivých složek, které kupy tvořily.

Právě odstartoval poslední pilotovaný raketoplán a s plánovaným vesmírným dalekohledem Jamese Webba to nevypadá moc dobře. Kam spěje výzkum vesmíru?

Po třiceti třech letech dvě úspěšné sondy doletěly k hranicím heliosféry, kde ale samotná Sluneční soustava zdaleka nekončí. Ve vzdálenosti, jež se měří na desítky miliard kilometrů, slunečnímu větru v souboji s proudy částic z cizích hvězd docházejí síly. To v součinnosti s jinými dynamickými procesy proměňuje strukturu magnetického pole na soustavu obrovských uzavřených bublin, na něco, co astrofyzikové přirovnávají k pěně.

Šikovný infračervený detektor VISIR, instalovaný na jednom z teleskopů VLT, objevil fascinující mlhovinu z hvězdných vnitřností neklidného červeného veleobra Betelgeuze v souhvězdí Orionu. Dočkáme se velkolepého finále?

Poprvé v historii dostali vědci možnost analyzovat materiál pocházející přímo z mimozemského oceánu. Umožnila jim to sonda Cassini, která prolétla výtrysky plynů a ledových zrn nad jižním pólem Saturnova měsíce Enceladu.

Potměšilý úsměv galaxie Markarian 739 ukrývá hned 2 aktivní galaktická jádra, která jsou pozůstatkem splynutí dvou galaxií. Tento smajlík se na nás šklebí v souhvězdí Lva.

Existuje vůbec temná energie? Lidé projektu WiggleZ Dark Energy Survey po analýze rudých posuvů 240 tisíc galaxií tvrdí, že určitě ano!

Efekt gravitační mikročočky umožnil astronomům zjistit, že se v naší Galaxii pravděpodobně nachází velký počet planet, které buď vůbec nepatří do žádné planetární soustavy a obíhají spíše okolo centra Mléčné dráhy anebo jsou od své mateřské hvězdy natolik vzdálené, že jejich gravitační provázanost nelze odhalit.

Štědře financovaní klimatičtí modeláři pokukují po cizích planetách. Důsledkem jejich rejdů je snad už konečně první obyvatelná planeta pozemského typu, super-Země Gliese 581 d.

Kosmická sonda Fermi již třetí rok z výšky asi 550 km nad Zemí mapuje oblohu v spektrální oblasti gama záření. Vidí i to, co většina jiných sond a pozemních teleskopů neregistruje – například předtím nepozorovaná vzplanutí gama záření v Krabí mlhovině. Astrofyzikům tím poskytla další křížovku pro luštění.

O fyzikálně-matematickém modelu, který nabízí možné vysvětlení, proč se horké Jupitery pohybují v těsné blízkosti svých hvězd a v mnoha případech i opačným směrem.

Astronomové si zafantazírovali o možnosti odhalit cizí civilizace s neopatrným sklonem k primitivní těžbě asteroidů. Pokud jsou tak hloupí, tak je možná i najdeme.

Vnitřní planeta pozoruhodného systému 55 Cancri se ukázala být nejhustší ze všech známých planet. Velmi připomíná kouli z olova rozžhavenou na téměř 3000 stupňů Celsia, která je navíc jen o něco větší, než Země.

Pokud vše půjde podle plánu, za pár let se dočkáme nové těžké nosné rakety od společnosti SpaceX, která by mohla vrátit do hry pilotované lety na Mars nebo na Měsíc.

Letos je tomu padesát let, co příslušník druhu Homo Sapiens poprvé spatřil svoji planetu z oběžné dráhy. Podle vizionářů té doby bychom v současnosti měli mít kolonie na Měsíci a výzkumnou stanici na Marsu. Ale nějak se to celé zadrhlo.

Nehledáme náhodou obyvatelné planety jinde, než bychom měli? Eric Agol navrhuje zacílit na blízké bílé trpaslíky, kteří by mohli po miliardy let hostit obyvatelné planety.

Slnko neustále bombarduje Zem prúdom vysokoenergetických častíc slnečného vetra. Najrýchlejšie ióny k nám však prilietajú z oveľa väčších vesmírnych diaľav. Toto kozmické žiarenie môže byť aj jedným z odkazov dnes už neexistujúcich hviezd, ktoré zažiarili ako supernovy.

Po 12 letech a 9 miliardách kilometrů skončila pouť kosmické sondy Stardust Sluneční soustavou. Během své aktivní činnosti navštívila jeden malý asteroid a dvě komety, přičemž ještě stihla na Zemi dopravit prachové částice uvolněné první z nich.

...alespoň podle astrofyzika Adama Riessa. Jeho týmu se podařilo zpřesnit hodnotu Hubblovy konstanty a to prý vyvrací teorii britských astrofyziků o výjimečném postavení Země v centru obrovské vesmírné pustiny.

Planetární sonda MESSENGER po dlouhém letu úspěšně vstoupila na výrazně eliptickou dráhu kolem Merkuru. NASA se tak podívala k nejvnitřnější planetě sluneční soustavy poprvé po více než 30 letech.

Poprvé v historii kosmických letů obíhá kolem Merkuru sonda vyslaná ze Země. Americký Messenger vstoupil na oběžnou dráhu planety 18. března. Detailní průzkum jedné z nejbližších ale také nejméně poznaných planet může začít.

Zítra bude úplněk o 14% větší a 30% jasnější, než když je náš souputník v apogeu.

Uhlíkovou krásku CW Leonis obklopuje mračno s velmi barvitým chemickým složením. Pozorování s radioteleskopy Submillimeter Array odhalilo stovky spektrálních čar desítek různých molekul.

Podle provokativní teorie Weilera a Ho z Vanderbiltu to není úplně vyloučené. Pokud LHC vytvoří Higgsovy bosony, mohly by zároveň s nimi vzniknout i Higgsovy singlety, které možná cestují do minulosti nebo budoucnosti v další dimenzi světa.

Sondy a přístroje misí ExoMars čekají testy v extrémních pustinách Maroka. Podaří se jim uspět a za pár let pak úspěšně reprezentovat lidskou vědu na vytouženém Marsu?

Složený obrázek ze snímků v rentgenové, viditelné a rádiové části spektra odhalil tak trochu tolkienovskou strukturu v galaxii s aktivním jádrem NGC 4151. Samotnému Sauronovi by jistě byla nenasytná supermasivní černá díra sympatická.

Podobnější analýzou se vracíme k argumentům astrobiologa Richarda Hoovera z Marshall Space Flight Cente NASA, který se v článku uveřejněném v časopisu Journal of Cosmology snaží prokázat, že v meteoritech typu uhlíkatých chondritů odhalil stopy primitivního života. Takový objev by znamenal senzaci. Pokud by se ale potvrdil.

Satelitní průzkum zemského klimatu utrpěl citelnou ránu. V moři zmizel satelit Glory, který měl studovat aerosoly a vliv Slunce na klima. Kdopak nám to proklel klimatické projekty NASA?

Měření radiálních rychlostí hvězd Mléčné dráhy v rámci projektu RAVE odhalilo dosud neznámý hvězdný proud Vodnáře. Je zatím nejmladší a v rámci naší galaxie skoro za humny.

Časy se mění, po éře NASA přichází závod o Měsíc 2.0, sponzorovaný Googlem. Soupeří v něm 29 soukromých týmů všech barev.

Týmy astronomů na chilském Very Large Telescope a havajském Subaru Telescope pozorovaly mladičké hvězdné systémy, v jejichž protoplanetárních discích už asi brázdí souputníci mateřských hvězd.

... to je předpoklad vyplývající z obecné teorie relativity. Vědci vypočítali, jak by se mělo stáčení časoprostoru v okolí superhmotné rotující černé díry projevit na světle, které k nám přilétá z její blízkosti. Teď mají astronomové jasno, co mají pomocí měření hledat, aby poskytli další z mnoha důkazů, že se Einstein nemýlil.

NASA nadšencům astronomie k Valentýnu věnovala zářivý šperk. Není ze zlata a drahých kamenů a nedá se ani přivlastnit, protože ho zrodila srážka dvou galaxií.

Dnešní vydání časopisu Nature přináší podrobnosti o objevu planetární soustavy, jejíž mateřská hvězda Kepler-11 se podobá Slunci.

Když ji v duchu již všichni pohřbili, solární sonda NanoSail-D ožila a rozprostřela své plachty v ústrety slunečním paprskům.

...kosmická sonda WISE svým infračerveným „zrakem“ registruje jinak neviditelné jevy, které vznikají v interakci hvězdného větru s okolní hmotou.

Obří galaxie M87 je sídlem gigantické černé díry. Odhady její hmotnosti se neustále zvyšují.

Snímky nepravidelné trpasličí galaxie Henize 2-10, pořízené Hubbleovým vesmírným dalekohledem, radiovou bservatoří Very Large Array a rentgenovou observatoří Chandrou, překvapivě odhalily její centrální supermasivní černou díru o hmotnosti 1 miliónu Sluncí. Zdá se, že takové černé díry vznikají dříve, než galaxie, v nichž pak sídlí.

Již půlstoletí se vědci snaží vysvětlit, proč je horní sluneční atmosféra dvěstěkrát teplejší než jeho viditelný „povrch“. Americko-norský tým nabízí jedno z možných vysvětlení. Zdá se ale, že ani tentokráte nejde o konečnou odpověď.

Výsledky dvouletého výzkumu zajímavého meteoritu zřídkavého typu poskytly důkazy o dramatických kolizích mezi „kosmickým smetím“.

Americká společnost SpaceX ve středu úspěšně vypustila na oběžnou dráhu kosmickou kabinu Dragon a zase jí dopravila zpět. Tento počin je považován za hlavní milník v budoucnosti kosmických letů, protože jde o čistě soukromý podnik a ne aktivitu národní vesmírné agentury.

Pojem kvazar, neboli kvazihvězdný rádiový zdroj se zrodil v počátcích radioastronomie, kdy vědci hledali odpověď na záhadu tajemných, extrémně vzdálených a výkonných bodových zdrojů rádiového záření, které se nedařilo ztotožnit s viditelnými objekty. Vyluštěná tajenka zní – kvazary jsou supermasivní, gigantickými masami hmoty se krmící černé díry v centrech obrovských galaxií, jejichž záření k nám přináší poselství z časoprostoru miliardy světelných let vzdáleného. Ale i blízká kosmická současnost astronomům nabízí miniaturní verze velkolepých kvazarů – mikrokvazary.

Již několikrát odložený poslední start raketoplánu Discovery jako by předznamenával konec éry těchto obstarožních, ale přece jen hrdých vesmírných strojů. NASA je teď mnohem dál a okázale vypouští do vesmíru - krabice od bot.

Nově objevená dvojhvězda složená z chladného bílého trpaslíka a purpurového trpaslíka typu T slibuje významné objevy objasňující povahu dosud spíše záhadných těles na pomezí hvězd a planet.

Známý britský matematik a fyzik Roger Penrose našel v reliktním záření kruhové struktury, které v souladu se svou teorií o cyklickém vesmíru považuje za odkaz z éry před Big Bangem.