Herbig-Harův objekt HH 110 na snímcích Hubbleho dalekohledu předvádí ionizovanou krásu, zřejmě vykreslenou dalším HH objektem v sousedství.

Experiment XENON100 ani po 225 dnech hledání nenalezl žádné stopy po WIMPs, zajímavých kandidátech na temnou hmotu. Pomůže víc xenonu?

Nedostižný Hubble spatřil na okraji hlubin vesmíru pradávnou spirální galaxii Q2343-BX442 ze souhvězdí Pegase. Kde vlastně před 10,7 miliardami let přišla ke svým ramenům?

Hubbleho vesmírný dalekohled přistihl dožívající uhlíkovou hvězdu U Camelopardalis ze souhvězdí Žirafy, jak dovede vyčarovat nápadně kulatou slupku. Dívá se na nás oko mezihvězdné příšery?

Hubble poodhalil tajemství nesmírně slabě zářících trpasličích galaxií, které bez známky tvorby nových hvězd obíhají kolem Mléčné dráhy. Podle všeho je umrtvilo ultrafialové záření při reionizaci ranného vesmíru.

Při pátrání v prostoru kolem Pluta před velmi očekávaným příletem sondy New Horizons se na snímcích Hubbleho vesmírného dalekohledu vyloupl již pátý zřetelný měsíc Pluta. Bude už posledním?

Výsledky výzkumů se NASA snaží veřejnosti přiblížit stále modernější formou. O studii, která popisuje způsob, jak najít magnetické portály vznikající a zanikající mezi magnetosférou Slunce a Země, informuje pomocí videa.

Výkonný rentgenový a rádiový zdroj HLX-1 z galaxie ESO 243-49 v souhvězdí Fénixe se s velkou jistotou stává černou dírou o hmotnosti kolem 20 tisíc Sluncí. Kosmologové chystají bujaré večírky.

Italští teoretičtí fyzici po přepočítání dat z pozorování ultrachladných neutronů v magnetickém poli tvrdí, že určitě ano. Jestli je to pravda, tak čekejme velké změny.

Hvězdné embryo TYC 8241 2652 1 z ničeho nic přišlo o disk horkého prachu. Máme před sebou další planetární záhadu.

U grónského města Maniitsoq leží skrovné pozůstatky dopadu kosmického tělesa, které tu před 3 miliardami let vyhloubilo kráter o průměru 100 kilometrů.

Světlo putující vesmírným časoprostorem přineslo pozemským astronomům nečekaný obraz s novou vzrušující tajenkou.

Slibný orbitální rentgenový teleskop z programu laciných sond NASA jako svůj první cíl nafotil legendární černou díru a oslnivý rentgenový zdroj v jednom -Cygnus X-1.

Vařící superZemě a horký miniNeptun to v systému Kepler-36 to mají rádi tělo na tělo. Zvláštní hvězdná soustava je výzvou pro současné modely vzniku planet.

Scházejí vám peníze na megaurychlovač částic? Využijte černé díry a detektory gravitačních vln, s jejichž pomocí za pár let možná chytíte zatím nepolapitelné axiony.

Titan je světem pouští. Kapalná voda je zde zmrzlá na kámen, a jedinou stopou vlhkosti jsou uhlovodíky v podobě polárních jezer. Rovníkové oblasti patří výhradně přesypům organického písku a suchým skalám - prší zde zřídka, a srážky se vypaří krátce poté, co smočí věčně vyprahlý povrch. Alespoň to jsme si donedávna mysleli. Nyní se ukazuje, že i v této téměř globální poušti existují ojedinělé oázy.

Po úspěšném testu kosmické lodě Dragon bude následovat Dragon s lidskou posádkou, nová odpalovací rampa, těžká nosná raketa, opakovaně použitelný nosný systém, nosný systém pro odpálení ze vzduchu a kdovíco ještě. Přistane SpaceX v dohledné době na Marsu?

Soustava tří radioteleskopů Australian Long Baseline Array ho odposlouchávala 8 hodin, marně. Coby demonstrace pozorovací technologie to ale byl příjemný úspěch.

Šikovný Hubbleův vesmírný dalekohled potvrdil, že Galaxie v Andromedě letí vesmírem přímo k naší domovské galaxii. Za 4 miliardy let dojde k jejich velkolepé srážce a splynutí.

NASA plánuje odběr vzorků z půlkilometrového asteroidu. Vědci jeho dráhu měřili po několik let s takovou přesností, že jim to umožnilo zjistit, jaký vliv na pohyb tělesa má pohlcování slunečního světla a jeho znovuvyzařování v infračervené oblasti spektra. Tento Jarkovského efekt, teoreticky předpovězen před více než stoletím, byl měřením poprvé prokázán teprve před devíti lety.

Společnost SpaceX se v pátek 25. května stala první komerční společností, které se podařilo vyslat svojí vlastní raketu s nákladem k Mezinárodní vesmírné stanici, otvírajíc tak začátek nové éry pro soukromé vesmírné lety.

...ptají se finští vědci a odpovídají, že ano. Podle mnohých egyptologů oko boha Hora představovalo Slunce. Archeologicky cenný papyrus, známý jako Káhirský kalendář, ale zmiňuje, že oko opakovaně svůj pokojný výraz na mění rozhněvaný, což má pak neblahý vliv na život lidí. Zobrazují se v této tři tisíce let staré mystické představě cyklické změny jasnosti zářivého Algolu?

Hvězdy podobné Slunci mohou prožívat hvězdné erupce gigantických rozměrů. Hrozí něco takové i Sluneční soustavě?

Kilometrová vesmírná loď v našem světě, postavená a vybavená existujícími technologiemi a to všechno v době, které se mnozí z nás mohou dožít? Nezní to špatně!

Již ani oblast působení slunečního větru a magnetického pole naší hvězdy není, jako (podle představ) bývala.

Astronomové Vestu znají přes dvě stě let. Přesto sonda Dawn z nízké oběžné dráhy posílá snímky a data z měření, která přinášejí nová překvapení a vyvolávají nadšení.

Marsovské planetární vozítko Opportunity s plánovanou životností 90 dnů se po osmi pozemských letech probírá ze zimní, v pořadí již páté, odstávky. Slabý sluneční svit mu zatím dovolil popojet jen 12 stop. Nastává prověrka systémů, která rozhodne, co se s důchodcovským nezmarem dá ještě podnikat.

Co je za hranicemi Mléčné dráhy? Leccos a mimo jiné i červení obři, vykopnutí supermasivní černou dírou ze srdce Mléčné dráhy.

Nový kandidát na nejtmavší hvězdokupu v blízkém okolí Mléčné dráhy se jmenuje Munoz 1 a je k vidění v souhvězdí Malé medvědice.

Orbitální observatoř SDO zjistila, že na Slunci víří tornáda o průměru několika Zemí. Není vyloučeno, že souvisejí s odpalováním koronálních výtrysků hmoty, kterými Slunce pravidelně bombarduje okolí.

V souhvězdí Hydry máme planetární systém s nejméně sedmi a možná i s rekordními devíti planetami. V obyvatelné zóně tu krouží dvojče Neptunu, jehož případné měsíce by nebylo špatné prozkoumat.

Krátce po desátých narozeninách Envisatu se s ním nedaří navázat spojení.

Co by se stalo? Asi skoro nic zvláštního. Černá díra z doby zrození vesmíru by prorazila nepatrný tunel skrz planetu, seismické detektory by zaznamenaly slabé globální otřesy a astrofyzici by bujaře slavili.

Hvězda HIP 11952 ze souhvězdí Velryby asi i se svými planetami vznikla před 12,8 miliardami let. Od zvědavých astronomů je teď vzdálená jen příjemných 376 světelných let.

Podivný ledový měsíc Saturnu se chová víc než podezřele. Sjíždějí tam těžkotonážní laviny, které na Iapetu vůbec nemají být.

Hubbleův vesmírný dalekohled ulovil pěkné snímky kulové hvězdokupy Messier 9 ze souhvězdí Hadonoše.

Co mají společného transportní systémy maglev a lety do vesmíru? Stačí namířit dráhu maglevu na oblohu a elektromagnetickým katapultem odpálit náklad na oběžnou dráhu.

Slabé gravitační čočkování v datech ze Sloanovy digitální prohlídky oblohy naznačuje, že se temná hmota táhne daleko za viditelné hranice jednotlivých galaxií.

Z venku se na ní zatím nepodíváme a tak to musíme odhadnout podle podobných galaxií v okolí. Podle badatelů z Pittsburghské univerzity je Mléčná dráha bílá jako čerstvý jarní sníh.

Posádka ISS zaslala na Zemi videa dokumentující krásu atmosférické světelné šou.

Země, a zřejmě i většina jí podobných obyvatelných planet, je vybavena mechanismy, které na jejím povrchu udržují relativně stabilní podmínky, umožňující existenci kapalné vody a života. Není to žádná magie ani planetární inteligence, k zajištění tohoto cíle stačí fyzikálně-chemické mechanismy, které alespoň v hrubých rysech chápeme již dnes. Otázkou ovšem je, zda podobný planetární termostat funguje také na planetách Zemi nepodobných. Na jednu speciální podskupinu takových těles – planety červených trpaslíků s vázanou rotací – se nedávno zaměřila pozornost trojice amerických vědců.

Odhady založené na známých parametrech naší galaxie připouštějí nesmírně mnoho toulavých planet, v množství 100 tisíckrát převyšující počet hvězd. Která z nich je asi nejblíže?

Čtvrtou planetu v obyvatelné zóně překvapivě hostí příslušník trojhvězdy, velmi chudý na těžší prvky. Kde ještě všude najdeme obyvatelné planety?

Robotickými letadly nejen proti teroru, ale také do snového oparu Titanu. Stane se zajímavá bezpilotní mise někdy skutečností?

Německý astrofyzik Domainko odhaduje, že za poslední miliardu let Zemi pravděpodobně zasáhl gama záblesk z blízké hvězdokupy, kde vznikl srážkou neposedných hvězd. Je tu souvislost s masovým vymíráním v ordoviku?

Američtí vědci při analýzách jediného vzorku horniny, která obsahuje zrníčka materiálu s kvazikrystalickou strukturou, našli důkaz jejího mimozemského původu.

Ve dvou relativně blízkých galaxiích sídlí gigantické černé díry s hmotností 10 miliard Sluncí, momentálně největší, jaké jsme kdy odhadli. Jsou to kvasary z dávných časů na odpočinku?

GRAIL A i GRAIL B, s jejichž pomocí chce NASA mapovat gravitační pole Měsíce, už obíhají kolem svého cíle. Povede se jim komplikovanou misi dotáhnout až do vítězného konce?

Houževnatost objevitele pulsaru, který se nesmířil s jeho zmizením, nakonec vedla k nečekanému znovuobjevení po rok a půl dlouhé přestávce. Kdo si to hrál s vypínačem?

Spitzerův vesmírný infradalekohled odhalil čtveřici zvláštních, extrémně červených galaxií ve vzdálenosti kolem 13 miliard světelných let. Nalezli jsme embrya starých galaxií?