6. díl: Let sardinek a hororové návraty
7. díl: Start- nestart, aneb „Jen sedíme a dýcháme!“
8. díl: Nekontrolovaně rotujeme!
9. díl: Procházka peklem
10. díl: Citrón a plameny

1. díl: Vostok 1
2. díl: Staronové problémy, proč je dobré sledovat jízdní řád a komunikační šum
3. díl: Nebezpečí nečeká jen tam nahoře
4. díl: Vrtošivé Atlasy a nervydrásající návrat
5. díl: Potrhlý turista, nebo obětní beránek?

Mezi více než 60 měsíci planety Saturn zaujímá jeden význačné místo – Titan – po Ganymedu největší měsíc ve Sluneční soustavě, který svými rozměry strčí do kapsy i planetu Merkur. Má hustou atmosféru a probíhá na něm jev, který v mnohém připomíná koloběh vody známý ze Země. Jen s tím rozdílem, že tady se vypařují a zpět na povrch prší uhlovodíky – základní stavební prvky živých organismů.

Černá díra ve středu Mléčné dráhy je obrovitá a obvykle také velice klidná. Nedávno rentgenově zableskla 150krát silněji, než kolik činí její průměrný výkon. Ani tak to ale není žádná sláva, v podezření je … asteroid.

Evropská kosmická agentura (ESA) bude v průběhu tohoto měsíce rozhodovat o mimořádně zajímavé misi. Němečtí odborníci již několik let rozvíjí projekt automatického přistávacího systému, který by měl sloužit k dosednutí na povrch Měsíce. ESA se nyní rozhodne, zda projekt přijme za svůj cíl a nasype do něj potřebnou sumu peněz.

Za skvrny v infračerveném záření vesmíru by neměly být odpovědné pradávné galaxie z úsvitu vesmíru ani velmi slabě zářící galaxie se středními rudými posuvy, ale hvězdy, které se řízením osudu dostaly do halo temné hmoty, které (snad) obklopují každou galaxii.

Po mnoha desítkách let se možná blíží nová horečka přičemž onen "zlatý důl" leží tentokrát mimo naši planetu.

Během příštích pár let spatříme těsný průchod prachoplynového oblaku G2 kolem černé díry v jádru Mléčné dráhy. Oblak to asi z části přežije, ale bude to každopádně velkolepé divadlo, v rádiové a rentgenové části spektra.

Z kvasaru PKS 0637-752 relativisticky tryská hmota. Struktura gigantického výtrysku pozoruhodně připomíná šokové diamanty v plamenech přídavného spalování proudových motorů. Kdopak nám to zapnul forsáž?

O hledání života na Marsu se sice hodně mluví, vážně míněné pokusy v tomto směru by ale spočítal na prstech jedné ruky i tyrannosaurus. Dva význační podnikatelé v oboru biotechnologií se nyní rozhodli, že to tak nenechají. Přinese soukromý kapitál průlom v astrobiologii stejně, jako tomu bylo v dopravě na oběžnou dráhu? Anebo půjde jen o laciné marketingové gesto?

Planeta 55 Cancri e může být z jedné třetiny tvořená diamantem, přesto by tam asi nikdo nechtěl žít. Obíhá extrémně blízko hvězdy podobné Slunci, která z ní dělá pekelnou výheň. To vše by podle trojice astronomů mohlo být k vidění 41 světelných let od nás.

Angara není jen ruská řeka v Irkutské oblasti vytékající z jezera Bajkal. Je to i označení pro novou rodinu ruských nosných raket. Mají existovat v mnoha různých verzích a umět obsloužit všechny typy nákladů, od těch lehkých po těžké.

Z údajů, které shromáždil radar Mini-RF (Miniature Radio Frequency) sondy LRO, vědci usuzují, že se na stěnách kráteru Shackleton může nalézat nerovnoměrná vrstva vodního ledu. Sonda LRO, která od července 2009 zkoumá podrobně povrch Měsíce z jeho oběžné dráhy, zaznamenala další úspěch. Radar Mini-RF odhalil v trvale zastíněných stěnách kráteru Shackleton v oblasti měsíčního jižního pólu stopy vodního ledu. Ten by se měl nacházet pod povrchem. Proto byl na jeho detekci využit právě radar, který dokáže narozdíl od jiných, vesměs optických přístrojů na LRO, nahlédnout i pod povrchovou vrstvu měsíčního regolitu.

Úspěšná infračervená orbitální observatoř Spitzer pozorovala cefeidy v infračervené části spektra, kde našemu výhledu nezaclání mezihvězdný prach a zpřesnila tím data o jejich vzdálenosti. Výsledkem je nová hodnota Hubbleovy konstanty.

Přes historický úspěch se do prvního startu privátní nákladní lodi vloudil problém. Selhal jeden z devíti motorů prvního stupně nosné rakety Falcon 9. Loď Dragon je v pohodě, delším hořením zbylých motorů rakety při startu a úpravou přibližovacího manévru ke stanici ISS se vše podařilo napravit. Vše lze sledovat v přímém přenosu na NASA Tv.

Kosmické lodě Sojuz – jen stěží byste ve světě kosmonautiky hledali ověřenější dopravní systém. Loď určená původně pro let k Měsíci se stala klíčovým prvkem pro obsluhu Mezinárodní vesmírné stanice. Sojuzy od svého vzniku prošly několika modernizacemi, které jim měly pomoci udržet krok s rozvíjející se technikou. Ale jelikož vývoj jde nezadržitelně dopředu, přišel čas poohlédnout se po nástupci legendární lodě. Tím by se měl stát projekt PPTS. U něj je krásně vidět, jak se historie opakuje – i tato loď je, stejně jako původně Sojuz, určena k letům na Měsíc. Není to ale její jediný úkol.

Příští rok se do vesmíru vydá unikátní ruská biologická laboratoř Bion-M. Na palubě i vně paluby má mít okolo 100 nejrůznějších živočichů. a několik dalších experimentů s bakteriemi. Délka mise by měla být asi 30 dní. Satelit svým tvarem připomíná starý Vostok. To není náhoda, neboť, aby odborníci mohli vyhodnotit výsledky experimentů, potřebují vzorky dostat zpět na Zem. K tomu jim dopomůže návratové pouzdro. Optimální je takové, které je již mnohokrát vyzkoušené.

Keckova observatoř odhalily hvězdu S0-102, obíhající ve velmi těsné blízkosti centrální černou díru Mléčné dráhy. Poslouží nám k otestování obecné teorie relativity poblíž chřtánu obrovské gravitační propasti?

Gravitační vlny deformující časoprostor a šířící se rychlostí světla předpověděla Obecná teorie relativity. Vědci dnes vkládají naděje, že se jim existenci těchto vln podaří prokázat pomocí soustavy laserových interferometrů a distribuovaných výpočtů.

Radioteleskopy observatoře Very Large Array objevily 2 podezřelé rádiové zdroje v kulové hvězdokupě Messier 22. Dělají si černé díry co chtějí nebo tam jsou nějaké exotické hvězdy?

Přinejmenším na terminátoru, rozhraní dne a noci na Venuši. Pozorování sondy Venus Express naznačují, že na Venuši létají oblaka sněhu oxidu uhličitého.

Složením 2000 snímků Hubbleova vesmírného dalekohledu vznikl fantastický obrázek Hubble eXtreme Deep Field (XDF), zachycující i galaxie v době pouhých 450 milionů let po Velkém třesku. Takhle vypadá dotek všehomíru.

Pozorování absorpce rentgenového záření odhalilo horké mračno, které sahá stovky tisíc let od Mléčné dráhy. Obsahuje horký a velice řídký plyn o hmotnosti až několik desítek miliard Sluncí. Jsme krůček od prozaického vysvětlení nepozorované hmoty?

Na některých místech asteroidu Vesta je hodně vodíku a také otvory, které vypadají jako po výronech páry. Na Vestě je podle všeho voda, kterou tam v minulosti nanosily uhlíkaté chondrity.

Hubble a Spitzer díky gravitaci kupy galaxií MACS J1149+2223 zachytily pravěkou záři galaxie MACS 1149-JD. Je od nás vzdálená 13,2 miliardy světelných let a vznikla možná necelých 200 milionů let po Velkém třesku.

Světelné křivky starobylého záření kvasarů ukrývají předpis, jak odvodit rudý posuv dotyčného kvasaru. Pokud to bude fungovat i pro větší soubor vzdálených kvasarů, bude možné zmapovat historii rozpínání našeho vesmíru.

Pozorování pozemního teleskopu odhalilo první planety u hvězd podobných Slunci, které sídlí v otevřené hvězdokupě. Podivuhodná ZOO exoplanet je zase o něco pestřejší.

Podle nové analýzy Integrovaného Sachs-Wolfeho jevu skoro jistě ano. Zdá se, že mapa jemných odchylek teploty reliktního záření sedí na rozložení galaxií v blízkém vesmíru.

Možná ano. Pokud by se planetě podobné Zemi povedlo dostat do obyvatelné zóny u bílého trpaslíka, mohl by na ní případný život prosperovat několik miliard let ve slušně stabilních podmínkách.

Výzkum lávy na atolu Mururoa přinesl objev lávových jílů, které nepotřebují ke svému vzniku kapalnou vodu a obyvatelné prostředí. Pokud takhle narostly i jíly na Marsu, bude to rána pod pás optimistickému průzkumu Rudé planety.

Nová měření Teleskopu jižního pólu a historická data sondy WMAP naznačují, že Éru reionizace, která začala asi 250 milionů let po Velkém třesku a trvala méně než 500 milionů let, mají na svědomí první velké a aktivní galaxie.

Mikrovlnný závoj Mléčné dráhy možná produkují částice temné hmoty, alespoň podle analýzy dat orbitálního teleskopu Planck. Podařilo se nám už konečně natáhnout slizkou temnou hmotu na skřipec a vyrvat jí její temné tajemství?

Data orbitálního infradalekohledu WISE ukrývaly spoustu nových supermasivních černých děr a také extrémní hot DOGy, horké a prašné galaxie z dávných časů. Vděk infračervené oblasti spektra nelze snad ani vyjádřit.

Lovec planet Kepler hlásí hvězdný systém Kepler-47, u nějž obíhají dva plynní obři. Jeden z nich je rozžhavený, zatímco ten druhů krouží v obyvatelné zóně. Jakpak tam asi bude živo?

Pozoruhodná data o 240 tisících galaxií z WiggleZ Dark Energy Survey mluví jasně. Náš vesmír je v největších měřítcích hladce stejnoměrmý. Na nějaké fraktály nejspíš zapomeňte.

Nápadně eliptická oběžná dráha planety a nápadně vysoký obsah lithia v červeném obru BD+48 740. Dohromady to ukazuje na nedávné spolknutí bližší planety nafouklou hvězdou.

Australští teoretičtí fyzici si představují zrození vesmíru v rámci konceptu Kvantového grafování jako promrznutí hodně veliké kostky ledu. Najdeme někde mrazové praskliny v realitě?

Supernova SN 1006 ze souhvězdí Vlka, která ve středověku šokovala naše předky, po sobě asi nezanechala hvězdného partnera. Srazili se tam tehdy dva bílí trpaslíci?

Veliká centrální galaxie kupy Fénix loká chladnoucí plyn a roste jako otesánek. Přitom vyrábí nové hvězdy ďábelskou rychlostí. Všechny ostatní známé centrální galaxie nechává v tomto ohledu daleko vzadu.

Čtveřice super hvězd v srdci hvězdné porodnice R136, která na první pohled popírá známé mechanismy tvorby hvězd, mohla vzniknout při velkolepých srážkách natěsnaných hvězdných obrů.

Snímky povrchu Marsu prozrazují stopy deskové tektoniky ve Valles Marineris. Jestli to není omyl, tak by Mars mohl mít dvě tektonické desky.

Nové numerické modely rozložení hmoty v okolí Slunce ukazují na přítomnost slušného množství temné hmoty. Je to zajímavý objev anebo další chyba ve výpočtech?

Sondě Mars Reconnaissance Orbiter se povedl husarský kousek a s optikou HiRISE na podivuhodném snímku zachytila přistávající Curiosity na padáku.

Je to tady. V NASA to dokázali! Curiosity přistála na Marsu, připravte se na fantastické objevy.

Periodicita rengtenového záření doprovázejícího dlouhý gama záblesk hvězdy požírané supermasivní černou dírou poskytuje svědectví o dramatu ze vzdálenosti 3,8 miliardy světelných let.

V pondělí 6. srpna v 7:31 ráno našeho času by totiž měl na povrchu Marsu přistát nejnovější rover NASA Mars science Laboratory, známější pod názvem „Curiosity“.

Nový robotický průzkumník Marsu v žoldu NASA půjde na přistání v pondělí 6. srpna ráno. Stojíme na prahu nové éry laciných a kapesních průzkumníků?

Pokud by technologicky velmi vyspělá civilizace stavěla kolem okolních hvězd Dysonovy sféry, mohli bychom je vystopovat jako anomální oblasti na detailních snímcích blízkých galaxií. Pokud ovšem nezískávají energii jiným způsobem.

Nová analýza rozšířeného souboru dat z HARPS překvapivě oživuje mnohými již zapomenutou exoplanetu, která je výjimečně podobná Zemi.

Infračervený teleskop UKIRT objevil 4 šílené dvojhvězdy, v nichž se hvězdy oběhnou za méně než 4 hodiny. Rekordní dvojice trpaslíků to zvládne za dokonce za dvě a půl hodiny. Z toho se musí točit hlava.