Příští rok se do vesmíru vydá unikátní ruská biologická laboratoř Bion-M. Na palubě i vně paluby má mít okolo 100 nejrůznějších živočichů. a několik dalších experimentů s bakteriemi. Délka mise by měla být asi 30 dní. Satelit svým tvarem připomíná starý Vostok. To není náhoda, neboť, aby odborníci mohli vyhodnotit výsledky experimentů, potřebují vzorky dostat zpět na Zem. K tomu jim dopomůže návratové pouzdro. Optimální je takové, které je již mnohokrát vyzkoušené.

Keckova observatoř odhalily hvězdu S0-102, obíhající ve velmi těsné blízkosti centrální černou díru Mléčné dráhy. Poslouží nám k otestování obecné teorie relativity poblíž chřtánu obrovské gravitační propasti?

Gravitační vlny deformující časoprostor a šířící se rychlostí světla předpověděla Obecná teorie relativity. Vědci dnes vkládají naděje, že se jim existenci těchto vln podaří prokázat pomocí soustavy laserových interferometrů a distribuovaných výpočtů.

Radioteleskopy observatoře Very Large Array objevily 2 podezřelé rádiové zdroje v kulové hvězdokupě Messier 22. Dělají si černé díry co chtějí nebo tam jsou nějaké exotické hvězdy?

Přinejmenším na terminátoru, rozhraní dne a noci na Venuši. Pozorování sondy Venus Express naznačují, že na Venuši létají oblaka sněhu oxidu uhličitého.

Složením 2000 snímků Hubbleova vesmírného dalekohledu vznikl fantastický obrázek Hubble eXtreme Deep Field (XDF), zachycující i galaxie v době pouhých 450 milionů let po Velkém třesku. Takhle vypadá dotek všehomíru.

Pozorování absorpce rentgenového záření odhalilo horké mračno, které sahá stovky tisíc let od Mléčné dráhy. Obsahuje horký a velice řídký plyn o hmotnosti až několik desítek miliard Sluncí. Jsme krůček od prozaického vysvětlení nepozorované hmoty?

Na některých místech asteroidu Vesta je hodně vodíku a také otvory, které vypadají jako po výronech páry. Na Vestě je podle všeho voda, kterou tam v minulosti nanosily uhlíkaté chondrity.

Hubble a Spitzer díky gravitaci kupy galaxií MACS J1149+2223 zachytily pravěkou záři galaxie MACS 1149-JD. Je od nás vzdálená 13,2 miliardy světelných let a vznikla možná necelých 200 milionů let po Velkém třesku.

Světelné křivky starobylého záření kvasarů ukrývají předpis, jak odvodit rudý posuv dotyčného kvasaru. Pokud to bude fungovat i pro větší soubor vzdálených kvasarů, bude možné zmapovat historii rozpínání našeho vesmíru.

Pozorování pozemního teleskopu odhalilo první planety u hvězd podobných Slunci, které sídlí v otevřené hvězdokupě. Podivuhodná ZOO exoplanet je zase o něco pestřejší.

Podle nové analýzy Integrovaného Sachs-Wolfeho jevu skoro jistě ano. Zdá se, že mapa jemných odchylek teploty reliktního záření sedí na rozložení galaxií v blízkém vesmíru.

Možná ano. Pokud by se planetě podobné Zemi povedlo dostat do obyvatelné zóny u bílého trpaslíka, mohl by na ní případný život prosperovat několik miliard let ve slušně stabilních podmínkách.

Výzkum lávy na atolu Mururoa přinesl objev lávových jílů, které nepotřebují ke svému vzniku kapalnou vodu a obyvatelné prostředí. Pokud takhle narostly i jíly na Marsu, bude to rána pod pás optimistickému průzkumu Rudé planety.

Nová měření Teleskopu jižního pólu a historická data sondy WMAP naznačují, že Éru reionizace, která začala asi 250 milionů let po Velkém třesku a trvala méně než 500 milionů let, mají na svědomí první velké a aktivní galaxie.

Mikrovlnný závoj Mléčné dráhy možná produkují částice temné hmoty, alespoň podle analýzy dat orbitálního teleskopu Planck. Podařilo se nám už konečně natáhnout slizkou temnou hmotu na skřipec a vyrvat jí její temné tajemství?

Data orbitálního infradalekohledu WISE ukrývaly spoustu nových supermasivních černých děr a také extrémní hot DOGy, horké a prašné galaxie z dávných časů. Vděk infračervené oblasti spektra nelze snad ani vyjádřit.

Lovec planet Kepler hlásí hvězdný systém Kepler-47, u nějž obíhají dva plynní obři. Jeden z nich je rozžhavený, zatímco ten druhů krouží v obyvatelné zóně. Jakpak tam asi bude živo?

Pozoruhodná data o 240 tisících galaxií z WiggleZ Dark Energy Survey mluví jasně. Náš vesmír je v největších měřítcích hladce stejnoměrmý. Na nějaké fraktály nejspíš zapomeňte.

Nápadně eliptická oběžná dráha planety a nápadně vysoký obsah lithia v červeném obru BD+48 740. Dohromady to ukazuje na nedávné spolknutí bližší planety nafouklou hvězdou.

Australští teoretičtí fyzici si představují zrození vesmíru v rámci konceptu Kvantového grafování jako promrznutí hodně veliké kostky ledu. Najdeme někde mrazové praskliny v realitě?

Supernova SN 1006 ze souhvězdí Vlka, která ve středověku šokovala naše předky, po sobě asi nezanechala hvězdného partnera. Srazili se tam tehdy dva bílí trpaslíci?

Veliká centrální galaxie kupy Fénix loká chladnoucí plyn a roste jako otesánek. Přitom vyrábí nové hvězdy ďábelskou rychlostí. Všechny ostatní známé centrální galaxie nechává v tomto ohledu daleko vzadu.

Čtveřice super hvězd v srdci hvězdné porodnice R136, která na první pohled popírá známé mechanismy tvorby hvězd, mohla vzniknout při velkolepých srážkách natěsnaných hvězdných obrů.

Snímky povrchu Marsu prozrazují stopy deskové tektoniky ve Valles Marineris. Jestli to není omyl, tak by Mars mohl mít dvě tektonické desky.

Nové numerické modely rozložení hmoty v okolí Slunce ukazují na přítomnost slušného množství temné hmoty. Je to zajímavý objev anebo další chyba ve výpočtech?

Sondě Mars Reconnaissance Orbiter se povedl husarský kousek a s optikou HiRISE na podivuhodném snímku zachytila přistávající Curiosity na padáku.

Je to tady. V NASA to dokázali! Curiosity přistála na Marsu, připravte se na fantastické objevy.

Periodicita rengtenového záření doprovázejícího dlouhý gama záblesk hvězdy požírané supermasivní černou dírou poskytuje svědectví o dramatu ze vzdálenosti 3,8 miliardy světelných let.

V pondělí 6. srpna v 7:31 ráno našeho času by totiž měl na povrchu Marsu přistát nejnovější rover NASA Mars science Laboratory, známější pod názvem „Curiosity“.

Nový robotický průzkumník Marsu v žoldu NASA půjde na přistání v pondělí 6. srpna ráno. Stojíme na prahu nové éry laciných a kapesních průzkumníků?

Pokud by technologicky velmi vyspělá civilizace stavěla kolem okolních hvězd Dysonovy sféry, mohli bychom je vystopovat jako anomální oblasti na detailních snímcích blízkých galaxií. Pokud ovšem nezískávají energii jiným způsobem.

Nová analýza rozšířeného souboru dat z HARPS překvapivě oživuje mnohými již zapomenutou exoplanetu, která je výjimečně podobná Zemi.

Infračervený teleskop UKIRT objevil 4 šílené dvojhvězdy, v nichž se hvězdy oběhnou za méně než 4 hodiny. Rekordní dvojice trpaslíků to zvládne za dokonce za dvě a půl hodiny. Z toho se musí točit hlava.

Herbig-Harův objekt HH 110 na snímcích Hubbleho dalekohledu předvádí ionizovanou krásu, zřejmě vykreslenou dalším HH objektem v sousedství.

Experiment XENON100 ani po 225 dnech hledání nenalezl žádné stopy po WIMPs, zajímavých kandidátech na temnou hmotu. Pomůže víc xenonu?

Nedostižný Hubble spatřil na okraji hlubin vesmíru pradávnou spirální galaxii Q2343-BX442 ze souhvězdí Pegase. Kde vlastně před 10,7 miliardami let přišla ke svým ramenům?

Hubbleho vesmírný dalekohled přistihl dožívající uhlíkovou hvězdu U Camelopardalis ze souhvězdí Žirafy, jak dovede vyčarovat nápadně kulatou slupku. Dívá se na nás oko mezihvězdné příšery?

Hubble poodhalil tajemství nesmírně slabě zářících trpasličích galaxií, které bez známky tvorby nových hvězd obíhají kolem Mléčné dráhy. Podle všeho je umrtvilo ultrafialové záření při reionizaci ranného vesmíru.

Při pátrání v prostoru kolem Pluta před velmi očekávaným příletem sondy New Horizons se na snímcích Hubbleho vesmírného dalekohledu vyloupl již pátý zřetelný měsíc Pluta. Bude už posledním?

Výsledky výzkumů se NASA snaží veřejnosti přiblížit stále modernější formou. O studii, která popisuje způsob, jak najít magnetické portály vznikající a zanikající mezi magnetosférou Slunce a Země, informuje pomocí videa.

Výkonný rentgenový a rádiový zdroj HLX-1 z galaxie ESO 243-49 v souhvězdí Fénixe se s velkou jistotou stává černou dírou o hmotnosti kolem 20 tisíc Sluncí. Kosmologové chystají bujaré večírky.

Italští teoretičtí fyzici po přepočítání dat z pozorování ultrachladných neutronů v magnetickém poli tvrdí, že určitě ano. Jestli je to pravda, tak čekejme velké změny.

Hvězdné embryo TYC 8241 2652 1 z ničeho nic přišlo o disk horkého prachu. Máme před sebou další planetární záhadu.

U grónského města Maniitsoq leží skrovné pozůstatky dopadu kosmického tělesa, které tu před 3 miliardami let vyhloubilo kráter o průměru 100 kilometrů.

Světlo putující vesmírným časoprostorem přineslo pozemským astronomům nečekaný obraz s novou vzrušující tajenkou.

Slibný orbitální rentgenový teleskop z programu laciných sond NASA jako svůj první cíl nafotil legendární černou díru a oslnivý rentgenový zdroj v jednom -Cygnus X-1.

Vařící superZemě a horký miniNeptun to v systému Kepler-36 to mají rádi tělo na tělo. Zvláštní hvězdná soustava je výzvou pro současné modely vzniku planet.

Scházejí vám peníze na megaurychlovač částic? Využijte černé díry a detektory gravitačních vln, s jejichž pomocí za pár let možná chytíte zatím nepolapitelné axiony.

Titan je světem pouští. Kapalná voda je zde zmrzlá na kámen, a jedinou stopou vlhkosti jsou uhlovodíky v podobě polárních jezer. Rovníkové oblasti patří výhradně přesypům organického písku a suchým skalám - prší zde zřídka, a srážky se vypaří krátce poté, co smočí věčně vyprahlý povrch. Alespoň to jsme si donedávna mysleli. Nyní se ukazuje, že i v této téměř globální poušti existují ojedinělé oázy.