Podle nalezených úlomků v Čeljabinské oblasti řádil chondrit, který vybuchl ve výšce 30-70 km silou 500 kilotun TNT. Kdy asi přiletí další?

Obsáhlá data dalekohledu Kepler přinesla zatím nejmenší planetu u hvězdy typu Slunce. Kepler-37b je žhavý svět, jen o 10 procent větší, než Měsíc.

Krásný pozůstatek supernovy W49B v souhvězdí Orla zřejmě vznikl asymetrickou explozí s polárními výtrysky hmoty. Podle všeho ukrývá mládě černé díry ve věku jednoho tisíce let.

Asi nejneobvyklejší kosmodrom na světě se potýká s vážnými, ba až existenčními problémy.

21. díl: Anatomie pekla
22. díl: Selhání techniky a selhání etiky

Odborníci SETI prohledali s radioteleskopem Green Bank 86 nadějných hvězdných systémů vytipovaných dalekohledem Kepler, v pásmu ultrakrátkých rádiových vln. Nezachytili nic zvláštního.

Supernovu SN 2010mc předcházel výtrysk hmoty hvězdy odpovídající setině Slunce a před ním byly ještě další. Jsou hvězdné křeče obecným mechanismem před odpálením supernovy?

Jules Verne, Johannes Kepler, Edoardo Amaldi, Albert Einstein, Georges Lemaître – to jsou jména, pod kterými odstartovaly (a ještě odstartují) k Mezinárodní vesmírné stanici evropské zásobovací lodě ATV. Jedná se o největší zásobní lodě, které ke stanici létají, proto se jim také přezdívá kosmické náklaďáky. Evropa jejich vývojem strávila několik let, sestavila a proškolila výrobní týmy a dala vzniknout sofistikovaným výrobním linkám. Byla by proto škoda tento nadějný program po pěti misích ukončit. Momentálně se nezdá, že by k ISS měla zamířit další loď ATV, přesto je jasné, že tenhle projekt nezemře. Jen se promění.

Evropská kosmická agentura ESA vyvíjí technologii 3D tisku měsíčních základen z místního materiálu. Tímto tempem se brzy dočkáme městeček na Měsíci.

Blízkého hyperobra ze souhvězdí Lodní zádě obklopuje extrémní hvězdný vítr, sestávající ze spousty menších závanů o různé teplotě. Naštěstí jsme snad dost daleko.

18. díl: Lidský faktor i technika
19. díl: Záchrana rampy
20. díl: Ve znamení ohně

Podle vědců projektu CLUES je z našeho dohledu vymazalo obnažení při pohybu skrz Kosmickou pavučinu, díky němž přišly o skoro všechen mezihvězdný plyn.

Čekejte démonicky černé horké vločky, padající temnou atmosférou přehřáté planety, navěky přikované vázanou rotací ke spalující tváři hvězdy . Básník by to nevymyslel lépe.

Namísto hvězd a ionizovaných mračen plynu bychom mohli použít měření rychlosti obíhání oblaků oxidu uhelnatého. Nově navržená metoda obstojí i pro doposud přehlížené spirální galaxie.

Zvýšený obsah izotopu uhlíku C14 v letokruzích kryptomerií a také berylia Be10 v antarktickém ledu z roku 774 či 775 našeho letopočtu má možná na svědomí krátký záblesk gama záření, vypálený při srážce černých děr, neutronových hvězd anebo bílých trpaslíků.

V roce 1999 profesor David Miller na MIT (Massachusetts Institute of Technology) pustil na první hodině studentům pasáž ze Star Wars, kde je Luke Skywalker obklopen vznášejícími se droidy. Pak jim zadal úkol, při kterém se měli pokusit něco podobného vytvořit sami.

Exotický uhlovodíkový písek nejspíš vyplňuje krátery na Titanu a zajišťuje tím jeho překvapivě mladistvý vzhled. Žlutý měsíc Saturnu je opravdu nevšedním místem.

Exploze supernovy a pozůstalý mikrokvasar nejspíš mají na svědomí mlhovinu W50, v rádiové oblasti úžasně připomínající kapustňáka. V souhvězdí Orla teď máme Mlhovinu Kapustňák.

Pokud se v ranném vesmíru vytvořily doménové stěny z axionových polí, pak bychom s nimi mohli vysvětlit významnou část scházející temné hmoty. Průchod Země takovou stěnou by zaznamenala síť několika synchronizovaných magnetometrů.

V roce 2015 se u ISS nafoukne modul BEAM a další dva roky bude testovat možnosti nafukovacích modulů pro orbitální základny i povrch cizích planet či měsíců.

Podle teoretické studie ano, pokud takový měsíc neobíhá příliš blízko své planety. V takovém případě by se totiž nejspíš uvařil slapovým zahříváním. Kde asi najdeme modré domorodce?

Gigantická skupina kvasarů Huge-LQG o délce 4 miliardy světlených let ohrožuje naše představy o fungování vesmíru a tak vůbec. Čekají kosmologii zásadní změny?

Chronicky podezřelá exoplaneta u blízké a mladé hvězdy Fomalhaut asi opravdu existuje, ale chování se spíš podobá ohromné kometě. Co to vlastně obíhá v systému 25 světelných let od nás?

Chování temné hmoty při srážení kup galaxií Kulka z muškety napovídá, že by se částice temné hmoty mohly navzájem ovlivňovat doposud nepoznanou temnou silou.

Největší mimozemská laboratoř nás denně zásobuje nepřeberným množstvím nádherných fotek z povrchu Rudé planety, jejichž rozmanitost bere dech. Jenže právě přemíra informací může být někdy na závadu. Vypořádal se s tím portál Curiositymsl.com

Tým mise NuSTAR zveřejnil podivuhodné snímky ultrasvítivých zdrojů rentgenového záření v galaxii IC 342 a pozůstatku supernovy Cassiopeia A, v pásmu vysokoenergetického rentgenového záření.

Díky vesmírnému teleskopu Kepler už máme představu, kolik je asi v Mléčné planet typu Země. Jsou jich miliardy!

NASA je agentura, která by měla posouvat hranice poznání a překračovat meze možného. Jenomže poslední dobou jí v tom brání nejistota kolem financování a tak vznikají různé projekty, kdy by mělo být za málo peněz hodně muziky. Spousta z nich ale zůstane jenom na papíře, bude se to týkat i přitáhnutí asteroidu na oběžnou dráhu Měsíce?

15. díl: Poprvé na stanici
16. díl: Třicet minut od domova
17. díl: Jeden start a jedno přistání

Úspěch, který zaznamenala v roce 2002 americko-německá dvojice družic GRACE (Gravity Recovery And Climate Experiment) na oběžné dráze Země v podobě velmi podrobné gravitační mapy naší rodné planety, inspiroval NASA k naplánování podobné akce.

Radioteleskopy soustavy ALMA objevily v systému HD 142527 vnitřní a vnější disk, přičemž širokou mezeru mezi nimi překlenují ohromné proudy plynu směrem ke hvězdě. Vytahují je zárodky dvojice plynných planet, které tak přiživují rostoucí hvězdné mládě.

Jako správná soukromá firma umí SpaceX nadchnout. Když se v dubnu roku 2011 na jejich stránkách objevilo heslo „SOMETHING BIG IS COMING“ s datem tiskové konference, kde dojde k odhalení toho něčeho velkého, vzbudilo to oprávněný zájem většiny informačních serverů a všech nadšenců kosmonautiky. A to, co přišlo, bylo vskutku velké. Na konferenci byl oznámen vývoj rakety Falcon Heavy. Rakety, která je dvakrát tak silnější, než současná nejsilnější raketa Delta IV Heavy.

A výhled na letošek.

Sen o skutečně levné raketě.

Galaxie v Andromedě ukrývala mikrokvasar oslnivě zářící v rentgenové i rádiové části spektra. Zahrnuje černou díru o hmotnosti 10 Sluncí a hvězdného společníka střední velikosti.

Pokud to celé zase není omyl, tak pro nás lovci exoplanet připravili skvělý vánoční dárek – pozoruhodnou pětici planet u velmi blízké hvězdy typu Slunce, slavné Tau Ceti.

Pokud ano a ta simulace vychází z mřížkové kvantové chromodynamiky, tak to možná zjistíme analýzou chování vysokoenergetického kosmického záření. Budeme spokojenější s vědomím, že jsme v matrixu?

Robotický průzkumník Curiosity při přistání odhodil zátěž v podobě bloků wolframu. Teď můžeme z oběžné dráhy Marsu studovat umělé krátery po jejich dopadu.

11. díl: Smrtící pád
12. díl: Rozbité zuby a atentát
13. díl: Vypouštíme něco do vesmíru!
14. díl: Dlouhá cesta domů

Hvězdné soustavě L1527 IRS z blízké porodnice v souhvězdí Býka je maximálně 300 tisíc let. To zní dělá nejmladší známý hvězdný systém s rotujícím diskem, o němž víme. Jak asi bude vypadat za miliardy let?

Startup podnikavých vědců a zaměstnanců NASA slibuje turistické výpravy na Měsíc, za 1,4 miliardy dolarů na dvě osoby. Dočkáme se už brzy dalších lidí na naší romantické oběžnici?

Orbitální stanice, rakety a cesta na Měsíc.

CFBDSIR 2149-0403 je buď hnědým trpaslíkem anebo potulným jupiterem, který se nejspíš toulá vesmírem se skupinou mladičkých hvězd AB Doradus. Jaký je asi osud osiřelého světa?

Mezi oběžnou drahou Marsu a oběžnou drahou Jupiteru se nalézá velice zajímavý prostor. Obecně se mu říká Hlavní pás, celým jménem Hlavní pás asteroidů a planetek. Jeho název už sám osobě napovídá, co se v něm nachází. Kdysi se o něm myslelo, že je to zbytek po planetě, která kdysi obíhala mezi Marsem a Jupiterem a vlivem silného gravitačního působení Jupiteru a nárazu velkého tělesa se rozpadla do rozlehlého pásu trosek. Dnes už s větší jistotou víme, že tomu tak nebylo. Pás je zbytkem proto-planetárního disku, ze kterého kdysi vznikly současné planety.

Šéf SpaceX v rozhovoru pro NewScientist prozrazuje, že vnímá základnu na Marsu jako bezpečnostní pojistku pro lidstvo a také jako předmostí výprav ke hvězdám. Kéž by takových majetných vizionářů bylo víc.

Na planetě Merkur byla nalezena ložiska vodního ledu. Pro většinu neodborníků zcela šokující představa – co může být absurdnějšího, než led na povrchu planety nejbližší ke Slunci, zejména pokud jde o planetu maličkou a na kost vyprahlou, kde skály nejvnitřnější planety jsou rozpalovány až na 400 stupňů Celsia. To ale platí jen pro místa, kam dopadají sluneční paprsky. Jenže přesně tohle se předpokládalo. Sonda Messenger náznaky spektakulárně potvrdila.

220 milionů světelných let vzdálená čočková galaxie NGC 1277 hostí supermasivní černou díru o hmotnosti 17 miliard Sluncí, která představuje 14 procenty její veškeré hmoty. Kam se hrabe černá díra ze středu Mléčné dráhy.

Všechny kosmické velmoci mají svou výkladní skříň a tou je pilotovaná kosmonautika. Tento obor neodpouští chyby a technologie pro něj použité jsou ty nejkvalitnější. Na druhou stranu vývoj pilotovaných kosmických lodí zabere dlouhou dobu a stojí spoustu peněz. Není totiž důvod cokoliv uspěchat. Za první vážnější vlaštovku v toto oboru v podání Evropy můžeme považovat stroj označený zkratkou IXV.

Každá kosmická agentura má ve svém portfoliu kromě velkých nosných raket i malé nosiče, které dokáží levně vynést malé družice přibližně do 1 tuny na nízkou, případně polární oběžnou dráhu. Ať už se jedná o americký Taurus či Pegasus, ruský Rokot a Start, evropskou Vegu nebo japonský nosič M-V, vždy jsou to rakety, které nevyžadují náročnou pozemní přípravu a velké množství personálu. Jako palivo se často používají tuhé pohonné hmoty či hypergolická paliva, případně kombinace obojího pro různé stupně.

Proč je v protoplanetárním disku soustavy 49 Ceti stále ještě hodně plynu, i když se měl dávno ztratit? Nejspíš se tam srážejí komety, jednou za pár vteřin a přitom se uvolňuje spousta oxidu uhelnatého.