Exotický uhlovodíkový písek nejspíš vyplňuje krátery na Titanu a zajišťuje tím jeho překvapivě mladistvý vzhled. Žlutý měsíc Saturnu je opravdu nevšedním místem.

Exploze supernovy a pozůstalý mikrokvasar nejspíš mají na svědomí mlhovinu W50, v rádiové oblasti úžasně připomínající kapustňáka. V souhvězdí Orla teď máme Mlhovinu Kapustňák.

Pokud se v ranném vesmíru vytvořily doménové stěny z axionových polí, pak bychom s nimi mohli vysvětlit významnou část scházející temné hmoty. Průchod Země takovou stěnou by zaznamenala síť několika synchronizovaných magnetometrů.

V roce 2015 se u ISS nafoukne modul BEAM a další dva roky bude testovat možnosti nafukovacích modulů pro orbitální základny i povrch cizích planet či měsíců.

Podle teoretické studie ano, pokud takový měsíc neobíhá příliš blízko své planety. V takovém případě by se totiž nejspíš uvařil slapovým zahříváním. Kde asi najdeme modré domorodce?

Gigantická skupina kvasarů Huge-LQG o délce 4 miliardy světlených let ohrožuje naše představy o fungování vesmíru a tak vůbec. Čekají kosmologii zásadní změny?

Chronicky podezřelá exoplaneta u blízké a mladé hvězdy Fomalhaut asi opravdu existuje, ale chování se spíš podobá ohromné kometě. Co to vlastně obíhá v systému 25 světelných let od nás?

Chování temné hmoty při srážení kup galaxií Kulka z muškety napovídá, že by se částice temné hmoty mohly navzájem ovlivňovat doposud nepoznanou temnou silou.

Největší mimozemská laboratoř nás denně zásobuje nepřeberným množstvím nádherných fotek z povrchu Rudé planety, jejichž rozmanitost bere dech. Jenže právě přemíra informací může být někdy na závadu. Vypořádal se s tím portál Curiositymsl.com

Tým mise NuSTAR zveřejnil podivuhodné snímky ultrasvítivých zdrojů rentgenového záření v galaxii IC 342 a pozůstatku supernovy Cassiopeia A, v pásmu vysokoenergetického rentgenového záření.

Díky vesmírnému teleskopu Kepler už máme představu, kolik je asi v Mléčné planet typu Země. Jsou jich miliardy!

NASA je agentura, která by měla posouvat hranice poznání a překračovat meze možného. Jenomže poslední dobou jí v tom brání nejistota kolem financování a tak vznikají různé projekty, kdy by mělo být za málo peněz hodně muziky. Spousta z nich ale zůstane jenom na papíře, bude se to týkat i přitáhnutí asteroidu na oběžnou dráhu Měsíce?

15. díl: Poprvé na stanici
16. díl: Třicet minut od domova
17. díl: Jeden start a jedno přistání

Úspěch, který zaznamenala v roce 2002 americko-německá dvojice družic GRACE (Gravity Recovery And Climate Experiment) na oběžné dráze Země v podobě velmi podrobné gravitační mapy naší rodné planety, inspiroval NASA k naplánování podobné akce.

Radioteleskopy soustavy ALMA objevily v systému HD 142527 vnitřní a vnější disk, přičemž širokou mezeru mezi nimi překlenují ohromné proudy plynu směrem ke hvězdě. Vytahují je zárodky dvojice plynných planet, které tak přiživují rostoucí hvězdné mládě.

Jako správná soukromá firma umí SpaceX nadchnout. Když se v dubnu roku 2011 na jejich stránkách objevilo heslo „SOMETHING BIG IS COMING“ s datem tiskové konference, kde dojde k odhalení toho něčeho velkého, vzbudilo to oprávněný zájem většiny informačních serverů a všech nadšenců kosmonautiky. A to, co přišlo, bylo vskutku velké. Na konferenci byl oznámen vývoj rakety Falcon Heavy. Rakety, která je dvakrát tak silnější, než současná nejsilnější raketa Delta IV Heavy.

A výhled na letošek.

Sen o skutečně levné raketě.

Galaxie v Andromedě ukrývala mikrokvasar oslnivě zářící v rentgenové i rádiové části spektra. Zahrnuje černou díru o hmotnosti 10 Sluncí a hvězdného společníka střední velikosti.

Pokud to celé zase není omyl, tak pro nás lovci exoplanet připravili skvělý vánoční dárek – pozoruhodnou pětici planet u velmi blízké hvězdy typu Slunce, slavné Tau Ceti.

Pokud ano a ta simulace vychází z mřížkové kvantové chromodynamiky, tak to možná zjistíme analýzou chování vysokoenergetického kosmického záření. Budeme spokojenější s vědomím, že jsme v matrixu?

Robotický průzkumník Curiosity při přistání odhodil zátěž v podobě bloků wolframu. Teď můžeme z oběžné dráhy Marsu studovat umělé krátery po jejich dopadu.

11. díl: Smrtící pád
12. díl: Rozbité zuby a atentát
13. díl: Vypouštíme něco do vesmíru!
14. díl: Dlouhá cesta domů

Hvězdné soustavě L1527 IRS z blízké porodnice v souhvězdí Býka je maximálně 300 tisíc let. To zní dělá nejmladší známý hvězdný systém s rotujícím diskem, o němž víme. Jak asi bude vypadat za miliardy let?

Startup podnikavých vědců a zaměstnanců NASA slibuje turistické výpravy na Měsíc, za 1,4 miliardy dolarů na dvě osoby. Dočkáme se už brzy dalších lidí na naší romantické oběžnici?

Orbitální stanice, rakety a cesta na Měsíc.

CFBDSIR 2149-0403 je buď hnědým trpaslíkem anebo potulným jupiterem, který se nejspíš toulá vesmírem se skupinou mladičkých hvězd AB Doradus. Jaký je asi osud osiřelého světa?

Mezi oběžnou drahou Marsu a oběžnou drahou Jupiteru se nalézá velice zajímavý prostor. Obecně se mu říká Hlavní pás, celým jménem Hlavní pás asteroidů a planetek. Jeho název už sám osobě napovídá, co se v něm nachází. Kdysi se o něm myslelo, že je to zbytek po planetě, která kdysi obíhala mezi Marsem a Jupiterem a vlivem silného gravitačního působení Jupiteru a nárazu velkého tělesa se rozpadla do rozlehlého pásu trosek. Dnes už s větší jistotou víme, že tomu tak nebylo. Pás je zbytkem proto-planetárního disku, ze kterého kdysi vznikly současné planety.

Šéf SpaceX v rozhovoru pro NewScientist prozrazuje, že vnímá základnu na Marsu jako bezpečnostní pojistku pro lidstvo a také jako předmostí výprav ke hvězdám. Kéž by takových majetných vizionářů bylo víc.

Na planetě Merkur byla nalezena ložiska vodního ledu. Pro většinu neodborníků zcela šokující představa – co může být absurdnějšího, než led na povrchu planety nejbližší ke Slunci, zejména pokud jde o planetu maličkou a na kost vyprahlou, kde skály nejvnitřnější planety jsou rozpalovány až na 400 stupňů Celsia. To ale platí jen pro místa, kam dopadají sluneční paprsky. Jenže přesně tohle se předpokládalo. Sonda Messenger náznaky spektakulárně potvrdila.

220 milionů světelných let vzdálená čočková galaxie NGC 1277 hostí supermasivní černou díru o hmotnosti 17 miliard Sluncí, která představuje 14 procenty její veškeré hmoty. Kam se hrabe černá díra ze středu Mléčné dráhy.

Všechny kosmické velmoci mají svou výkladní skříň a tou je pilotovaná kosmonautika. Tento obor neodpouští chyby a technologie pro něj použité jsou ty nejkvalitnější. Na druhou stranu vývoj pilotovaných kosmických lodí zabere dlouhou dobu a stojí spoustu peněz. Není totiž důvod cokoliv uspěchat. Za první vážnější vlaštovku v toto oboru v podání Evropy můžeme považovat stroj označený zkratkou IXV.

Každá kosmická agentura má ve svém portfoliu kromě velkých nosných raket i malé nosiče, které dokáží levně vynést malé družice přibližně do 1 tuny na nízkou, případně polární oběžnou dráhu. Ať už se jedná o americký Taurus či Pegasus, ruský Rokot a Start, evropskou Vegu nebo japonský nosič M-V, vždy jsou to rakety, které nevyžadují náročnou pozemní přípravu a velké množství personálu. Jako palivo se často používají tuhé pohonné hmoty či hypergolická paliva, případně kombinace obojího pro různé stupně.

Proč je v protoplanetárním disku soustavy 49 Ceti stále ještě hodně plynu, i když se měl dávno ztratit? Nejspíš se tam srážejí komety, jednou za pár vteřin a přitom se uvolňuje spousta oxidu uhelnatého.

6. díl: Let sardinek a hororové návraty
7. díl: Start- nestart, aneb „Jen sedíme a dýcháme!“
8. díl: Nekontrolovaně rotujeme!
9. díl: Procházka peklem
10. díl: Citrón a plameny

1. díl: Vostok 1
2. díl: Staronové problémy, proč je dobré sledovat jízdní řád a komunikační šum
3. díl: Nebezpečí nečeká jen tam nahoře
4. díl: Vrtošivé Atlasy a nervydrásající návrat
5. díl: Potrhlý turista, nebo obětní beránek?

Mezi více než 60 měsíci planety Saturn zaujímá jeden význačné místo – Titan – po Ganymedu největší měsíc ve Sluneční soustavě, který svými rozměry strčí do kapsy i planetu Merkur. Má hustou atmosféru a probíhá na něm jev, který v mnohém připomíná koloběh vody známý ze Země. Jen s tím rozdílem, že tady se vypařují a zpět na povrch prší uhlovodíky – základní stavební prvky živých organismů.

Černá díra ve středu Mléčné dráhy je obrovitá a obvykle také velice klidná. Nedávno rentgenově zableskla 150krát silněji, než kolik činí její průměrný výkon. Ani tak to ale není žádná sláva, v podezření je … asteroid.

Evropská kosmická agentura (ESA) bude v průběhu tohoto měsíce rozhodovat o mimořádně zajímavé misi. Němečtí odborníci již několik let rozvíjí projekt automatického přistávacího systému, který by měl sloužit k dosednutí na povrch Měsíce. ESA se nyní rozhodne, zda projekt přijme za svůj cíl a nasype do něj potřebnou sumu peněz.

Za skvrny v infračerveném záření vesmíru by neměly být odpovědné pradávné galaxie z úsvitu vesmíru ani velmi slabě zářící galaxie se středními rudými posuvy, ale hvězdy, které se řízením osudu dostaly do halo temné hmoty, které (snad) obklopují každou galaxii.

Po mnoha desítkách let se možná blíží nová horečka přičemž onen "zlatý důl" leží tentokrát mimo naši planetu.

Během příštích pár let spatříme těsný průchod prachoplynového oblaku G2 kolem černé díry v jádru Mléčné dráhy. Oblak to asi z části přežije, ale bude to každopádně velkolepé divadlo, v rádiové a rentgenové části spektra.

Z kvasaru PKS 0637-752 relativisticky tryská hmota. Struktura gigantického výtrysku pozoruhodně připomíná šokové diamanty v plamenech přídavného spalování proudových motorů. Kdopak nám to zapnul forsáž?

O hledání života na Marsu se sice hodně mluví, vážně míněné pokusy v tomto směru by ale spočítal na prstech jedné ruky i tyrannosaurus. Dva význační podnikatelé v oboru biotechnologií se nyní rozhodli, že to tak nenechají. Přinese soukromý kapitál průlom v astrobiologii stejně, jako tomu bylo v dopravě na oběžnou dráhu? Anebo půjde jen o laciné marketingové gesto?

Planeta 55 Cancri e může být z jedné třetiny tvořená diamantem, přesto by tam asi nikdo nechtěl žít. Obíhá extrémně blízko hvězdy podobné Slunci, která z ní dělá pekelnou výheň. To vše by podle trojice astronomů mohlo být k vidění 41 světelných let od nás.

Angara není jen ruská řeka v Irkutské oblasti vytékající z jezera Bajkal. Je to i označení pro novou rodinu ruských nosných raket. Mají existovat v mnoha různých verzích a umět obsloužit všechny typy nákladů, od těch lehkých po těžké.

Z údajů, které shromáždil radar Mini-RF (Miniature Radio Frequency) sondy LRO, vědci usuzují, že se na stěnách kráteru Shackleton může nalézat nerovnoměrná vrstva vodního ledu. Sonda LRO, která od července 2009 zkoumá podrobně povrch Měsíce z jeho oběžné dráhy, zaznamenala další úspěch. Radar Mini-RF odhalil v trvale zastíněných stěnách kráteru Shackleton v oblasti měsíčního jižního pólu stopy vodního ledu. Ten by se měl nacházet pod povrchem. Proto byl na jeho detekci využit právě radar, který dokáže narozdíl od jiných, vesměs optických přístrojů na LRO, nahlédnout i pod povrchovou vrstvu měsíčního regolitu.

Úspěšná infračervená orbitální observatoř Spitzer pozorovala cefeidy v infračervené části spektra, kde našemu výhledu nezaclání mezihvězdný prach a zpřesnila tím data o jejich vzdálenosti. Výsledkem je nová hodnota Hubbleovy konstanty.

Přes historický úspěch se do prvního startu privátní nákladní lodi vloudil problém. Selhal jeden z devíti motorů prvního stupně nosné rakety Falcon 9. Loď Dragon je v pohodě, delším hořením zbylých motorů rakety při startu a úpravou přibližovacího manévru ke stanici ISS se vše podařilo napravit. Vše lze sledovat v přímém přenosu na NASA Tv.

Kosmické lodě Sojuz – jen stěží byste ve světě kosmonautiky hledali ověřenější dopravní systém. Loď určená původně pro let k Měsíci se stala klíčovým prvkem pro obsluhu Mezinárodní vesmírné stanice. Sojuzy od svého vzniku prošly několika modernizacemi, které jim měly pomoci udržet krok s rozvíjející se technikou. Ale jelikož vývoj jde nezadržitelně dopředu, přišel čas poohlédnout se po nástupci legendární lodě. Tím by se měl stát projekt PPTS. U něj je krásně vidět, jak se historie opakuje – i tato loď je, stejně jako původně Sojuz, určena k letům na Měsíc. Není to ale její jediný úkol.