Blízký blazar vzplanul ohromujícím zábleskem těsně po spuštění intenzivního pozorování a shodou okolností také v době konání konference Americké fyzikální společnosti. Vesmír je plný překvapení.

Podle na slovo vzatých odborníků to není utopie. Potřebné technologie už máme k dispozici anebo jsme na dobré cestě k nim. Ještě tak najít dost peněz a odvahy.

V galaxii SDSSJ1506+54 vznikají hvězdy tak intenzivně, že už to víc ani nejde. Pokud jde o tvorbu hvězd, extrémnější galaxii jsme neviděli. Za pár desítek milionů let spotřebuje veškeré palivo a stane se masivní eliptickou galaxií.

Až do nedávné doby byla přijímána všeobecná představa o Měsíci jako o pustém, mrtvém světě, jenž nezná vodu a nemá prakticky žádnou atmosféru. Trhlinu tato představa dostala misí sondy LRO/LCROSS v podobě objevu vody v trvale zastíněných kráterech v okolí jižního pólu. Nedávné studie pak rozbouraly i ideu neexistence atmosféry obklopující bezprostředně našeho nebeského souseda, když potvrdily řídkou vrstvu atmosféry skládající se z několika neobvyklých plynů včetně sodíku a draslíku.

aneb kosmická turistika se stává realitou

Toť otázka. Učebnice říkají že ano, ale možná je ke vzniku standardní planetární mlhoviny nutná dvojhvězda. A v té se podle všeho Slunce nenachází, takže má možná smůlu.

Týmu Washingtonovy univerzity v St. Louis se po velkém úsilí podařilo objevit zrnka oxidu křemičitého, která jsou starší než Sluneční soustava. Pocházejí ze supernovy, jejíž exploze možná odstartovala vznik Slunce.

Konečně jsme se dočkali. Na svůj první testovací let se vydala raketa Antares. Pod aerodynamickým krytem měla schovanou maketu lodě Cygnus, která bude v dalších letech létat se zásobami k Mezinárodní vesmírné stanici. Podívejme se co poslední dny předcházelo - testy motorů, odklady startu,... odměnou budou obrázky a video z úspěšné mise.

V soustavách Kepler-62 a Kepler-69 je nejméně 7 kamenných planet, z nichž 3 obíhají v obyvatelné zóně. Jestlipak na některé z nich bude kapalná voda?

Zřejmě ano. Pokud se zastaví planetární dynamo a za nějaký čas se vypne magnetické pole planety, její atmosféru i povrch zasáhne hvězdný vichr v plné síle.

Jak vznikají vzácné gama záblesky, které trvají až několik hodin? Andrew Levan z University of Warwick a spol. navrhují, že při zhroucení veleobrů, jejichž rozměry dosahují až tisícinásobku velikosti Slunce.

Nová kosmická loď CST-100 pro dopravu astronautů k ISS je opět trochu blíže reálnému nasazení do provozu. Její výrobce Boeing chce vše stihnout do roku 2016.

Před každými olympijskými hrami se praktikuje zvyk, kdy pochodeň slavnostně zapálená v řecké Olympii putuje štafetovým během po celém světě. Kromě toho, že upozorňuje na blížící se sportovní svátek a ukazuje, že lidstvo by mělo být jednotné, má ještě jeden význam – snaží se upozornit na krásy světa.

Kosmická nákladní loď Evropské kosmické agentury (ESA) ATV Albert Einstein bude nejtěžší kosmickou lodí, která kdy byla vypuštěna raketou Ariane. Stane se tak 5. června až vystartuje k Mezinárodní kosmické stanici ISS.

Postačí proud elektronů anebo plazma, jejichž působením se na povrchu larev octomilek, mravenců či ploštěnek vytvoří pružná, ale neprodyšná vrstva. Díky ní přežívají ve vzduchoprázdnu mnohem déle. Zahájí teď bezobratlí průzkum vesmíru na vlastní pěst?

Není to tak, že by americké vozítko začalo mít svou hlavu a rozhodlo se trucovat. Jen na zhruba 28 dní si odpočineme od pravidelných informací z Marsu. Viníkem je Slunce a nebeská mechanika. Vědci zapojení do projektu ale budou mít práce dost.

To, že keplerova supernova (katalogové označení SN 1604, kdyby to snad někoho zajímalo) byla typu Ia, se ví už nějakou dobu. Ale do jakého podtypu této zřejmě pestré kategorie keplerova supernova spadá? Díky pozorování observatoře Chandra společně s jejím infračerveným kolegou Spitzerem, teď máme lepší představu o tom, co to vlastně pan Kepler pozoroval.

Životnosť Hubblovho vesmírneho teleskopu sa postupne kráti. Američania už raketoplány poslali do dôchodku a ďalšia servisná misia teda neprichádza do úvahy. No nemusíme byť smutní. Stroj, ktorý tu bol už od roku 1990, možno o nejakú tú chvíľu prestane fungovať, ale už sa pripravuje jeho nástupca.

NASA se rozhodla, že se nenechá zahanbit Japonci a trumfne jejich první solární plachetnici IKAROS, která si vyrazila v roce 2010 okolo Venuše. Zatímco japonská plachta zabírala 170 m čtverečních, ta americká má mít plochu 1200 m čtverečních. Do kosmu se podívá příští rok. Celý projekt se nazývá Solar Sail Demonstration avšak plachetnice samotná se honosí názvem Sunjammer k připomenutí 50. výročí vydání (původně) stejnojmenné povídky A. C. Clarka o závodu slunečních plachetnic od Země k Měsíci.

Centrální černá díra blízké galaxie NGC 4845 posvačila vnější slupku hnědého trpaslíka či podobného tělesa. Vědci si užili předehru k očekávané hostině domácí supermasivní černé díry Mléčné dráhy.

V soustavě KOI 256 byl namísto původně ohlášeného horkého plynného obra objeven bílý trpaslík, který gravitačně čočkuje červeného trpaslíka spektrální třídy M. Pánové Kepler s Einsteinem by z podivuhodné dvojhvězdy jistě měli radost.

25. díl: Ostře sledovaný let
26. díl: Technické intermezzo aneb skleněná raketa
27. díl: Zpáteční cesta bez konce
28. díl: Let do nicoty
29. díl: Nepříjemné odpovědi

Vytrvalé pozorování orbitálním teleskopem XMM Newton odhalilo rentgenovou dvojhvězdu s nejrychlejším hvězdným partnerem. Červený trpaslík v soustavě MAXI J1659–152 oběhne černou díru jednou za 2,4 hodiny rychlostí 555 km/s.

Jako supernova Iax by měli explodovat bílí trpaslíci, jejichž hvězdným partnerem je modře žhnoucí heliová hvězda. Výsledná exploze je slabší, méně zářivá a bílý trpaslík ji může přežít.

Evropská sonda Venus Express učinila jedinečné pozorování chování ionosféry Venuše v období sníženého tlaku slunečního větru. Zjistila, že vrstva ionosféry na neosvětlené straně připomíná v tomto období spíše ocas komety.

Neptačí dinosaury a mnohé jejich vrstevníky možná nevyhubil desetikilometrový asteroid, ale pětikilometrová, svižně letící dlouhoperiodická kometa. Anebo to tehdy bylo úplně jinak?

23 dní – přesně tak dlouho pobývala u Mezinárodní vesmírné stanice kosmická loď Dragon v rámci mise SpX-2. Na ISS vynesl Dragon více než půl tuny zásob. Nyní přišel čas na návrat a Dragon si s ním, ostatně jako doposud pokaždé, poradil bez sebemenších problémů. Zpátky na Zemi dopravil více než tunu nákladu. Přistáním ale jeho mise nekončí, čeká ho ještě několik úkolů.

Nedávno sme sa mohli v médiách dočítať o prevratnom pokroku sondy Voyager 1, ktorá podľa všetkého opustila našu heliosféru (oblasť s dominantným vplyvom Slnka) a ocitla sa v priestore, ktorý už nepatrí do našej Slnečnej sústavy. Voyager 1, rovnako ako jeho sesterská sonda Voyager 2, sú bezpochyby jedny z najúžasnejších prístrojov, ktoré kedy človek vytvoril. Názory na to, či sonda opustila alebo neopustila hranice našej Slnečnej sústavy sa však líšia, nikdy nie je dobré nechať sa strhnúť bombastickými titulkami médií.

ESA za velkého zájmu zveřejnila zatím nejpodrobnější mapu teploty reliktního záření vesmíru, založenou na datech vesmírného teleskopu Planck. O zasvěcený komentář jsme požádali Pavla Bakalu z Ústavu fyziky Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě.

Mars má mezi všemi planetami Sluneční soustavy z pohledu lidstva mimořádné postavení. Je podobný Zemi, mohl na něm existovat život a hlavně je dost blízko na to, abychom k němu mohli vysílat kosmické průzkumníky v počtu větším než malém.

Holandská soustava radioteleskopů LOFAR zachytila doposud nezřetelný zdroj rádiového záření, pocházející z obří rádiové galaxie v trojici galaxií UGC 09555. Její vyvržený materiál se táhne na miliony světelných let.

Pred niekoľkými dňami sme vás informovali o úspechoch americkej sondy Curiosity. Nespomenuli sme však, že tento rover má už niekoľko týždňov veľké problémy s počítačom. Včera, v stredu, sa k tomu pridružila ďalšia softvérová porucha. O oboch vadách sa viac dočítate nižšie.

Kombinovaná pozorování hlubokého vesmíru odhalila teprve druhou známou gravitačně provázanou trojici kvasarů QQQ J1519+0627. Přistihli jsme tři pradávné aktivní galaxie při splývání dohromady?

Soustava ALMA sledovala na milimetrových vlnách gravitačním čočkováním zesílené, velmi jasné galaxie, staré kolem 12 miliard let. Tehdy v nich bouřila nesmírně intenzivní tvorba hvězd, před kterou se může jít Mléčná dráha klouzat.

A není jeden, ale hned čtyři.

Einstein@Home spoléhá na výpočetní výkon stovek tisíc dobrovolníků z 192 zemí k hledání nových neutronových hvězd s využitím dat z elektromagnetické a detektorů gravitačních vln. V tomto článku se zaměříme na popis hledání nových rozhlasových pulsarů pomocí PALFA údajů zjištěných z Arecibo Observatory. Obrovský výpočetní výkon umožňuje toto vyhledávání pokrýt novou oblast prostoru a může detekovat pulsary v binárních systémech s rotací až 11 minut.

Vzpomínáte si ještě na očekávání před vypuštěním vozítka Curiosity? Všude se psalo, že rover má kromě mnoha vedlejších i jeden hlavní úkol. Proniknout pomocí sofistikovaných přístrojů za oponu času a prozkoumat historii čtvrté planety Sluneční soustavy. Zjistit, zda na Marsu byly někdy v historii takové podmínky, které by umožňovaly vznik života. A nyní se zdá, že jsme na tuhle otázku našli odpověď. A co víc – ta odpověď je ANO. Mars podle všeho opravdu kdysi dávno mohl nabídnout prostředí, kde by se životu mohlo dařit.

Americký badatel Ravi Kumar Kopparapu společně s početným týmem spoluautorů nedávno vyvolal menší mediální senzaci: Jeho publikace, zpřesňující vymezení obyvatelné zóny, ukázala, že Země sice leží uvnitř, ale jen takříkajíc o chlup! Balancuje snad naše Země na hraně neobyvatelnosti?! Ale nebojte – jak si ukážeme, k panice není důvod.

V eliptické galaxii vzdálené 780 milionů let explodovala unikátní supernova typu Ibn v místech, kde by neměla být. Šlo o práci maskované hvězdné továrny anebo snad srážku bílých trpaslíků bohatých na helium? Prozatím je to záhada.

Bílí trpaslíci jsou pozůstatky mrtvých hvězd. Mohou však i oni hostit na svých planetách život podobný tomu našemu? To zatím nevíme, jak však ukazuje nedávno publikovaná studie, mohli bychom to již brzy zjistit.

Americký miliardář Denis Tito se do historických tabulek zapsal už jednou. V roce 2001 se stal prvním člověkem, který si zaplatil let do vesmíru. V dalších letech ho následovali ještě další bohatí lidé. Ale Titovi zřejmě tohle prvenství nestačí. Jeho cíle míří výš – k Marsu.

Kosmická loď Dragon připravila před pár dny fanouškům kosmonautiky několik perných hodin. A to není nic proti tomu, co zažívaly pozemní řídící týmy. Dragon je nyní pohodlně připojený k ISS, kam dovezl zásoby, ale v našem článku se zaměříme na několik hodin po startu, které mohly být pro celou misi také hodinami posledními. Nechybělo mnoho a mise mohla skončit totálním neúspěchem.

Rentgenové teleskopy NuSTAR a XMM-Newton získali rentgenová spektra aktivního jádra galaxie NGC 1365. Odvodili z nich, že místní supermasivní černá díra rotuje rychlostí blízkou rychlosti světla.

V prachoplynovém disku mladého systému HD 100546 v souhvězdí Mouchy zřejmě obíhá protoplaneta, zárodek plynného obra. Pokud se vše potvrdí, získali jsme unikátní objekt pro další výzkum.

23. díl: Velké nesnáze na malém Miru: Oheň na palubě!
24. díl: Velké nesnáze na malém Miru: Srážka!

Prozatím to vypadá, že ne, ale stejně bude na místě opatrnost. Jádro komety C2013/ A1 má možná až 50 kilometrů v průměru a to je výrazně víc, než měl asteroid, který zahubil dinosaury. Náraz do Marsu by byl strašlivý.

To by byl samozřejmě nesmysl, nicméně hvězda HD 140283, vzdálená 190 světelných let, asi vznikla extrémně brzy po Velkém třesku. A přitom je minimálně ze druhé generace hvězd, protože obsahuje špetku těžších prvků.

„Ak chcete vyletieť do vesmíru, môžete sa stať astronautom. Ako… veľa šťastia, pravdepodobne sa to, ehm, nestane. Alebo si môžete počkať kým súkromné firmy dokončia svoje projekty, to ale potrvá dlho. No zažijete oveľa viac zábavy, ak si proste vyrobíte svoju vlastnú raketu.“ Takto sa začína jedno z videí firmy Copenhagen Suborbitals. Títo ľudia sa snažia nájsť lacné riešenia problémov, ktorými sa zaoberajú veľké vládne agentúry. Ak si myslíte že sú to iba naivní amatéri, mýlite sa. Dánski nadšenci totiž medzi sebou majú aj známeho odborníka, ktorý pracuje pre NASA. Volá sa Kristian von Betngson a zaoberá sa hlavne kapsulou, ktorá bude prvého dánskeho kozmonauta chrániť pred agresívnym vesmírnym prostredím.

Významný krok vpřed učinila sonda Fermi a hlavně její tým, samozřejmě. Povíme si o horkém (doslova i obrazně) příspěvku této rentgenové sondy k poznání našeho vesmíru. Nejedná se o nic menšího než o objasnění jedné z dlouhodobých záhad moderní astronomie, konkrétně původu tzv. kosmického záření.