Blízký blazar vzplanul ohromujícím zábleskem těsně po spuštění intenzivního pozorování a shodou okolností také v době konání konference Americké fyzikální společnosti. Vesmír je plný překvapení.

Podle na slovo vzatých odborníků to není utopie. Potřebné technologie už máme k dispozici anebo jsme na dobré cestě k nim. Ještě tak najít dost peněz a odvahy.

V galaxii SDSSJ1506+54 vznikají hvězdy tak intenzivně, že už to víc ani nejde. Pokud jde o tvorbu hvězd, extrémnější galaxii jsme neviděli. Za pár desítek milionů let spotřebuje veškeré palivo a stane se masivní eliptickou galaxií.

Až do nedávné doby byla přijímána všeobecná představa o Měsíci jako o pustém, mrtvém světě, jenž nezná vodu a nemá prakticky žádnou atmosféru. Trhlinu tato představa dostala misí sondy LRO/LCROSS v podobě objevu vody v trvale zastíněných kráterech v okolí jižního pólu. Nedávné studie pak rozbouraly i ideu neexistence atmosféry obklopující bezprostředně našeho nebeského souseda, když potvrdily řídkou vrstvu atmosféry skládající se z několika neobvyklých plynů včetně sodíku a draslíku.

aneb kosmická turistika se stává realitou

Toť otázka. Učebnice říkají že ano, ale možná je ke vzniku standardní planetární mlhoviny nutná dvojhvězda. A v té se podle všeho Slunce nenachází, takže má možná smůlu.

Týmu Washingtonovy univerzity v St. Louis se po velkém úsilí podařilo objevit zrnka oxidu křemičitého, která jsou starší než Sluneční soustava. Pocházejí ze supernovy, jejíž exploze možná odstartovala vznik Slunce.

Konečně jsme se dočkali. Na svůj první testovací let se vydala raketa Antares. Pod aerodynamickým krytem měla schovanou maketu lodě Cygnus, která bude v dalších letech létat se zásobami k Mezinárodní vesmírné stanici. Podívejme se co poslední dny předcházelo - testy motorů, odklady startu,... odměnou budou obrázky a video z úspěšné mise.

V soustavách Kepler-62 a Kepler-69 je nejméně 7 kamenných planet, z nichž 3 obíhají v obyvatelné zóně. Jestlipak na některé z nich bude kapalná voda?

Zřejmě ano. Pokud se zastaví planetární dynamo a za nějaký čas se vypne magnetické pole planety, její atmosféru i povrch zasáhne hvězdný vichr v plné síle.

Jak vznikají vzácné gama záblesky, které trvají až několik hodin? Andrew Levan z University of Warwick a spol. navrhují, že při zhroucení veleobrů, jejichž rozměry dosahují až tisícinásobku velikosti Slunce.

Nová kosmická loď CST-100 pro dopravu astronautů k ISS je opět trochu blíže reálnému nasazení do provozu. Její výrobce Boeing chce vše stihnout do roku 2016.

Před každými olympijskými hrami se praktikuje zvyk, kdy pochodeň slavnostně zapálená v řecké Olympii putuje štafetovým během po celém světě. Kromě toho, že upozorňuje na blížící se sportovní svátek a ukazuje, že lidstvo by mělo být jednotné, má ještě jeden význam – snaží se upozornit na krásy světa.

Kosmická nákladní loď Evropské kosmické agentury (ESA) ATV Albert Einstein bude nejtěžší kosmickou lodí, která kdy byla vypuštěna raketou Ariane. Stane se tak 5. června až vystartuje k Mezinárodní kosmické stanici ISS.

Postačí proud elektronů anebo plazma, jejichž působením se na povrchu larev octomilek, mravenců či ploštěnek vytvoří pružná, ale neprodyšná vrstva. Díky ní přežívají ve vzduchoprázdnu mnohem déle. Zahájí teď bezobratlí průzkum vesmíru na vlastní pěst?

Není to tak, že by americké vozítko začalo mít svou hlavu a rozhodlo se trucovat. Jen na zhruba 28 dní si odpočineme od pravidelných informací z Marsu. Viníkem je Slunce a nebeská mechanika. Vědci zapojení do projektu ale budou mít práce dost.

To, že keplerova supernova (katalogové označení SN 1604, kdyby to snad někoho zajímalo) byla typu Ia, se ví už nějakou dobu. Ale do jakého podtypu této zřejmě pestré kategorie keplerova supernova spadá? Díky pozorování observatoře Chandra společně s jejím infračerveným kolegou Spitzerem, teď máme lepší představu o tom, co to vlastně pan Kepler pozoroval.

Životnosť Hubblovho vesmírneho teleskopu sa postupne kráti. Američania už raketoplány poslali do dôchodku a ďalšia servisná misia teda neprichádza do úvahy. No nemusíme byť smutní. Stroj, ktorý tu bol už od roku 1990, možno o nejakú tú chvíľu prestane fungovať, ale už sa pripravuje jeho nástupca.

NASA se rozhodla, že se nenechá zahanbit Japonci a trumfne jejich první solární plachetnici IKAROS, která si vyrazila v roce 2010 okolo Venuše. Zatímco japonská plachta zabírala 170 m čtverečních, ta americká má mít plochu 1200 m čtverečních. Do kosmu se podívá příští rok. Celý projekt se nazývá Solar Sail Demonstration avšak plachetnice samotná se honosí názvem Sunjammer k připomenutí 50. výročí vydání (původně) stejnojmenné povídky A. C. Clarka o závodu slunečních plachetnic od Země k Měsíci.

Centrální černá díra blízké galaxie NGC 4845 posvačila vnější slupku hnědého trpaslíka či podobného tělesa. Vědci si užili předehru k očekávané hostině domácí supermasivní černé díry Mléčné dráhy.

V soustavě KOI 256 byl namísto původně ohlášeného horkého plynného obra objeven bílý trpaslík, který gravitačně čočkuje červeného trpaslíka spektrální třídy M. Pánové Kepler s Einsteinem by z podivuhodné dvojhvězdy jistě měli radost.

25. díl: Ostře sledovaný let
26. díl: Technické intermezzo aneb skleněná raketa
27. díl: Zpáteční cesta bez konce
28. díl: Let do nicoty
29. díl: Nepříjemné odpovědi

Vytrvalé pozorování orbitálním teleskopem XMM Newton odhalilo rentgenovou dvojhvězdu s nejrychlejším hvězdným partnerem. Červený trpaslík v soustavě MAXI J1659–152 oběhne černou díru jednou za 2,4 hodiny rychlostí 555 km/s.

Jako supernova Iax by měli explodovat bílí trpaslíci, jejichž hvězdným partnerem je modře žhnoucí heliová hvězda. Výsledná exploze je slabší, méně zářivá a bílý trpaslík ji může přežít.

Evropská sonda Venus Express učinila jedinečné pozorování chování ionosféry Venuše v období sníženého tlaku slunečního větru. Zjistila, že vrstva ionosféry na neosvětlené straně připomíná v tomto období spíše ocas komety.

Neptačí dinosaury a mnohé jejich vrstevníky možná nevyhubil desetikilometrový asteroid, ale pětikilometrová, svižně letící dlouhoperiodická kometa. Anebo to tehdy bylo úplně jinak?

23 dní – přesně tak dlouho pobývala u Mezinárodní vesmírné stanice kosmická loď Dragon v rámci mise SpX-2. Na ISS vynesl Dragon více než půl tuny zásob. Nyní přišel čas na návrat a Dragon si s ním, ostatně jako doposud pokaždé, poradil bez sebemenších problémů. Zpátky na Zemi dopravil více než tunu nákladu. Přistáním ale jeho mise nekončí, čeká ho ještě několik úkolů.