Možná přijde den, kdy nám už nebudou stačit zdroje Země ani dalších planet. Pustíme se pak do hvězdného liftingu?

Nedávno objevený hnědý trpaslík ULAS J222711-004547 je neuvěřitelně zbarvený do ruda. Jeho barvy vykreslují velmi mocná oblaka minerálního prachu.

Naše fixace na dvojčata Země je možná zavádějící. Nejspíš existují i superobyvatelné světy - velké terestrické planety, méně hornaté, s více mělkými oceány, kryté spolehlivým magnetickým štítem a obíhající dejme tomu oranžového trpaslíka. Kde je asi nejbližší taková?

Milisekundový pulsar PSR J0337+1715 a dva bílí trpaslíci poskytují zatím nejlepší šanci ke svrhnutí silného principu ekvivalence a s ním i celé obecné relativity z trůnu. Jestlipak Einsteinův koncept vydrží?

Jednou z největších událostí konce loňského roku, ne-li dokonce tou úplně největší, bylo vypuštění čínské mise Chang’e-3, která dopravila na povrch Měsíce malé vozítko Yutu. Šlo o první měkké přistání na povrchu našeho vesmírného souseda po celých 37 letech. Čína tehdy vyhlašovala, že její lunární rover bude fungovat čtvrt roku. Po necelém měsíci a půl provozu má vozítko výrazné problémy a není jisté, zda se ještě někdy zapojí do průzkumu.

V galaxii M82, souhvězdí Velké medvědice, vybuchla supernova SN 2014J a zírá na ni celý svět. Je to nejbližší supernova typu Ia po 40 letech. Za pár dní bude viditelná i amatérskými dalekohledy!

Marsovský průzkumník, rover Opportunity slaví 10 let své činnosti na Marsu. Slušný výkon na to, že plánovaná životnost měla být 90 tamních dní.

To, že je voda na Měsíci i Marsu, už nikoho neohromuje. Je ale i na jiných tělesech Sluneční soustavy. Nejnovějším členem tohoto klubu je trpasličí planetka Ceres, která kolem Slunce obíhá v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. I na jejím povrchu se nejspíš nachází voda a uniká do volného prostoru.

Protony slunečního větru dovedou vyčarovat vodu ze silikátů kosmického prachu. Voda je ve vesmíru nejspíš úplně běžná a s ní by mohl i život.

Kvasar UM287 ve vzdálenosti 10 miliard světelných let rozsvítil mračno vodíku z kousku galaktického filamentu. Díky němu můžeme poprvé doopravdy spatřit kosmickou pavučinu!

V Mléčné dráze máme hyperrychlé hvězdy, co jsou podobné Slunci a nevyletěly z galaktického jádra. Co jim ale mohlo dát takový kopanec?

Co může být nového na gravitační čočce? Tak úplně nového, nic. Z teorie relativity jejich existence vyplývá pro celé elektromagnetické spektrum. Jedna věc je vědět, že takový jev existuje, a druhá je ho pozorovat. V oboru gamma – tedy v tom nejenergetičtějším záření elektromagnetického spektra, které z vesmíru dovedeme zachytit, se o to postaral teleskop Fermi.

Asi každý pokročilejší kutil zná, nebo dokonce sám používá svářečku. Tento užitečný nástroj najde uplatnění i ve výrobě raket. Jen nesmíme čekat, že by se nádrže svařovaly klasickým plamenem.

Zapomeňte na obrovité urychlovače. V Towsonu oprášili Galilea s Newtonem a navrhují měřit odchylky vzdáleností Saturnových měsíců a jejich trojánů.

Přesněji řečeno, zatím nejlepší kandidát na takového otesánka, objekt Thorneho-Żytkowské. Dotyčný červený veleobr sedí v Malém Magellanově oblaku, kde ho prozrazuje neobvyklé chemické složení.

Pokud by život v podzemí ledových planet dokázal vzniknout a přežívat, tak bychom ho pochopitelně mohli nalézt na mnohem větším počtu planet, než jsme si doposud mysleli.

Velmi vzácné supernovy z projektu Supernova Legacy Survey SNLS 06D4eu a SNLS 07D2bv jsou superjasné a bez vodíku. Jejich záření k nám letělo 10 miliard let.

Pozorování drah družic navigačních systémů GPS, GLONASS a Galileo údajně odhaluje disk temné hmoty kolem zemského rovníku. Měl by mít 70 tisíc kilometrů v průměru a tloušťku 191 kilometrů.

Jupiterův systém bez přehánění připomíná zmenšenou sluneční soustavu. Kolem plynného obra krouží mnoho měsíců, které se od sebe výrazně liší. Unikátní místo mezi nimi zaujímá Ganymed – největší měsíc Sluneční soustavy, který svými rozměry strčí do kapsy i planetu Merkur. Tomuto unikátnímu světu se lidstvo zatím příliš nevěnovalo.

Pozorování ohromující kupy galaxií MACS J0717.5+3745 přineslo první potvrzení kinematického Sunjajev-Zeldovičova efektu u konkrétního objektu, místní podkupy B.

Zatímco první tajemství prstenců bylo poodhaleno,další nově objevené je pro vědce stále záhadou.

Evropská astrometrická sonda již směřuje do Lagrangeova bodu L2, kde za pět let důkladně zmapuje a proměří miliardu hvězd Mléčné dráhy. Kromě toho se chystá na asteroidy, exoplanety nebo kvasary.

Koncept vesmíru jako hologramu, který byl poslední dobou v defenzívě, si opět získal pozornost médií díky příznivým výsledkům simulací vnitřní energie černých děr.

NASA chce pro let k asteroidu využít vylepšený legendární typ skafandru.

Poslední dobou se roztrhl pytel s hromadnými starty cubesatů s různými pohony.

Čínská sonda Chang'e 3 dnes 14.12.2013 úspěšně přistála na Měsíci a vysadila lunární vozítko Yutu na jeho povrch. Je načase přikreslit do měsíčních map novou značku pro měkké přistání – nejlépe v podobě králíka.

Kosmologové z dánského centra CP3 – Origins předpovídají fázový přechod a proměnu Higgsova pole jako reálnou hrozbu zhroucení vesmíru do šílených superhmotných jader. Spasí vesmír objevy dalších částic?

Hubbleův dalekohled s vypětím všech sil objevil u jižního pólu Europy výtrysky vodní páry. Jde o přímý důkaz existence podpovrchového oceánu na tomto Jupiterově měsíci?

Společnost Mars One zamýšlí vyslat na Mars klon robotické sondy Phoenix, v rámci reality show z jiné planety. Stanou se první soukromou společností,která přistane na povrchu Rudé planety?

V datech orbitální Solar Dynamics Observatory (SDO) objevili gigagranule o průměru kolem 200 tisíc kilometrů. Plazma v nich teče rychlostí pouhých 8 metrů za sekundu.

Evropská kosmická agentura při zasedání vědecké programové komise na konferenci Prague Synergy 2013 přijala témata pro příští směřování programu velkých astronomických misí.

Australské radioteleskopy ATCA odhalily dosud nejvzdálenějšího kandidáta na supermasivní černou dvojdíru v objektu WISE J233237.05-505643.5. Dvě černé díry splývají do jedné ve vzdálenosti 3,8 miliardy světelných let.

Vědci mají pěknou ucelenou teorii o vzniku a vývoji planetárních systémů. Vesmír si ale stejně dělá co chce.

Testování nového typu zpomalení a následného sestupu z oběžné dráhy.

Hodně vody uplynulo od roku 1976, kdy se do lunárního prachu zabořily přistávací nohy sovětské sondy Luna 24. Šlo o poslední měkké přistání na povrchu Měsíce a od té doby náš soused na celých 37 let osiřel.

aneb jak nás ISON vodil za nos

Distribuované výpočty projektu Einstein@Home potvrdily svoji sílu. Dobrovolníci objevili v datech z kosmické gama observatoře Fermi čtyři mladičké pulsary, skrývající se v galaktické rovině Mléčné dráhy.

V dubnu 2013 rozzářil oblohu v oblasti vysokých energií blízký gama záblesk GRB 130427A, jehož fotony dosáhly rekordních 95 GeV. Něco takového jsme ještě neviděli.

Alespoň některé. Polární výtrysky zřejmě obsahují kladně nabité atomy běžné hmoty a tvarují je zběsile rotující akreční disky. Z černé díry 4U 1630-47 tryskají rychlostí odpovídají 66 procentům rychlosti světla.

O tom, že ve vesmíru se chyby neodpouští a že i sebedrobnější závada může způsobit konec celé mise jsme se přesvědčili už mnohokrát. O to více potěší, když člověk vidí čestné výjimky.

Dostat jakýkoliv náklad na oběžnou dráhu Země a dál je stále velice drahé. Proto je každý experiment, jehož postatou je otestování technologie, jež dokáže v budoucnu ušetřit nemalé množství paliva a energie, velice potřebný.

Dva týmy vědců v prestižních časopisech zhodnotily nepřeberné množství dat, která jsou k dispozici k výbuchu meteoroidu letos v únoru nad Čeljabinskem.

Podle nové analýzy dat lovce planet Kepler jsou v Mléčné dráze miliardy Zemí v obyvatelné zóně hvězd podobných Slunci. Z kterého konce Galaxie začneme?

Samozrejme že nie celá India, „iba“ indická sonda známa ako Mangalyaan. Tá sa ešte včera nachádzala na špici rakety PSLV-XL chránená aerodynamickým štítom. O 10:08 na prvej odpaľovacej plošine kozmodrómu Šríharikota došlo k onomu očakávanému okamihu.

Po usilovném hledání nejspíš našli novou černou díru hvězdné velikosti v kulové hvězdokupě Mléčné dráhy. Velmi slušným kandidátem je teď černá díra ve hvězdokupě M62.

Sluneční aktivita padá volným pádem. Sázky se zvyšují. Příchod nového Maunderova minima je stále reálnější a reálnější. Co se asi bude dít?

Tým badatelů South Pole Telescope s využitím dat vesmírné infraobservatoře Herschel poprvé vystopoval nesmírně skryté B-módy polarizace reliktního záření, pocházející z mladého vesmíru.

Edmund Halley by žárlil. Od posledního přiblížení komety (pojmenované po svém objeviteli) v roce 1986 snad nebyla mediální pozornost více věnována žádnému bludnému cestovateli z periferie sluneční soustavy, než se tomu děje teď s před více než rokem objevenou kometou C/2012 S1 ISON.

Představte si planetu o trošku větší než je naše Země, která ale obíhá 1,6 milionu kilometru daleko od svého slunce. Taková je záhadná Kepler-78b

Velmi vzácné a extrémně jasné supernovy možná nevznikají zhroucením výjimečně hmotných hvězd. Mohly by je přiživovat nesmírně magnetické neutronové hvězdy – magnetary.