Od blízkého průletu komety Siding Spring kolem našeho rudého planetárního souseda uběhlo jen několik desítek hodin, pojďme si však už nyní zkusit zrekapitulovat události nedělní noci a pondělního dne.

Oblak plazmy v silném pulzním magnetickém poli v laboratoři na kratičký okamžik napodobí výtrysky hmoty rodících se hvězd. Astrofyzici si teď s nimi mohou pohrát tady na Zemi.

Už jen pár dní nás dělí od neděle 19. října, kdy se kometa C/2013 A1 Siding Spring prožene kolem našeho rudého planetárního souseda.

Podle některých zatím nejlépe, co jsme zvládli. Pomocí zvukových vln uvězněných v Bose-Einsteinovu kondenzátu.

Ultrazářivý zdroj rentgenového záření z blízké galaxie M82 podle všeho není černou dírou, ale zběsilým pulsarem, který bliká jednou za 1,37 sekundy.

V krásné spirální galaxii NGC 7793 sedí černá díra, která žere hvězdného veleobra neuvěřitelnou rychlostí. Desetkrát rychleji, než jsme si mysleli, že je vůbec možné.

Projekt brněnských a slovenských vědců bude zkoumat, jak kosmické záření poškozuje DNA a jak ovlivňuje život ve vesmíru.

Proč ne? Když na Zemi spustíme ohromnou soustavu radioteleskopů Square Kilometre Array (SKA), tak bude schopná detekovat stopy zásahu Měsíce částicemi ultraenergetického kosmického záření.

Observatoř Swift zachytila zcela extrémní hvězdnou supererupci z velmi blízké dvojhvězdy nenápadných červených trpaslíků DG Canum Venaticorum ze souhvězdí Honících psů.

V polovině října proletí okolo Marsu kometa C/2013 A1 (Siding Spring). Pozorovat by ji měl také lovec exoplanet, teleskop Kepler.

Jsou nepochopitelné, zneklidňující, obávané, vražedné, výstřední, podivuhodné, fascinující a možná vůbec neexistují. Fyzička z Univerzity Jižní Karolíny spočítala, že černé díry nemohou existovat a velké hvězdy podle ní končí Ohňostrojem.

Jak čelit nečekané hrozbě v podobě asteroidu na kolizní dráze se Zemí? Vědci sice neustále sledují oblohu, aby hledali potenciálně nebezpečné objekty a může nás uklidňovat to, že zatím nevíme o žádném velkém objektu, který by nás mohl ohrozit. Menším srážkám – jako třeba té, která vloni zasáhla ruský Čeljabinsk se nevyhneme, ale je možné, že za pár let se objeví větší objekt, který bude na kolizní dráze s naší planetou.

Planety by měly obíhat přibližně v rovině, která je podobná rovině rovníků mateřské hvězdy. Mnoho horkých jupiterů ale obíhá pod značnými úhly vůči této rovině. Proč?

Každý asi ví, že se lidstvo pokoušelo vyslat poselství mimozemským civilizacím. Radiový signál byl vyslán z Areciba. Desky s informacemi o lidstvu pak mělo na sobě několik amerických sond. Co bylo jejich obsahem, jak je měli případní nálezci rozklíčovat?

O Rosettě se u nás můžete dočíst čím dál častěji. Není divu. Po dlouhých deseti letech se teprve na začátku srpna dostala téměř na dotek ke svému cíli. Jen několik měsíců před tímto jejím příletem jsme začali dostávat první rozmazané snímky komety a přístroje sondy se uváděly do provozu. V těchto dnech jsme však přesyceni úchvatnými fotografiemi jádra komety a čas od času dostáváme i zajímavé zprávy týkající se naměřených vědeckých dat.

Lidé v našem bezprostředním okolí se dělí na tři typy (což samozřejmě netvoří žádný velký reprezentativní vzorek populace). První, zřejmě ta nejspokojenější skupina, se soustředí na dění na povrchu zemském a nemá čas ani náladu sledovat, co se děje nad našimi hlavami. Ta druhá bývá už všemi těmi mediálními titulky o průletech asteroidů znuděná, a ta třetí naopak žije v obavách, že s každým dalším rokem takových zpráv přibývá. Co se to s naší starou dobrou sluneční soustavou děje?

Lov temné energie nabírá na obrátkách. Drásající záhada astrofyziky plodí pořádně divoké hypotézy.

Na Jupiterově měsíci Europě nejspíš funguje desková tektonika, připomínající pozemskou. Jenom je to všechno o ledu. Teď máme o důvod víc vypravit na Europu šikovné průzkumné sondy.

Naše Mléčná dráha a sto tisíc okolních galaxií tvoří nadkupu galaxií Laniakea, o velikosti 520 milionů světelných let. Gravitačním centrem nově definovaného útvaru je slavný Velký atraktor.

Aktualita o výzkumu komety 67P sondou Rosetta poněkud netypicky.

O přípravách některých misí má člověk informace téměř v reálném čase. Naopak u jiných je zpráv jako šafránu. Fanoušci kosmonautiky už začínali mít v posledních měsících trochu strach, jak to vypadá s japonskou sondou Hayabusa 2. Japonci sice před dvěma lety prohlásili, že chtějí startovat v roce 2014, ale rok se překulil do své druhé poloviny a stále bylo ticho po pěšině. Před pár dny ale dorazila ze Země vycházejícího slunce pozitivní zpráva.

Astronom ze SETI stále nachází smysl ve hledání mimozemských civilizací, i když je prozatím zhola neúspěšné.

Ve Fermilabu spustili Holometer, který by mohl odhalit holografický šum kvant prostoru. Jestli uspějí, tak žijeme ve kvantovém hologramu.

Záhadné polovičaté a vápníkem bohaté supernovy z galaktických periferií by mohly vznikat při kataklyzmatických srážkách bílého trpaslíka s neutronovou hvězdou.

Nedávno jsem dostal od čtenáře dotaz, proč se už nikde nepíše o aktuálním dění okolo čínské mise Chang’e-3 a jejího šestikolového vozítka Yutu. Jelikož by tato tématika mohla zajímat více našich čtenářů, vznikl tento článek, který shrne problémy, které tuto misi provázejí.

Zatím je příliš brzy na detailní článkek o povaze komet, neboť podrobný výzkum 67P Čurjumov-Gerasimenko je teprve v počátcích. Každým dnem přichází nová data, tak si pojďme jen shrnout události posledních dnů a týdnů.

Podzim se zvolna blíží, a s ním i přípravy pozemních týmů na průlet komety Siding Spring kolem našeho druhého nejbližšího planetárního souseda. Jelikož už uběhlo několik měsíců od mediálního běsnění (nejdříve se totiž předpokládalo, že dojde ke srážce obou těles), pojďme si jen ve stručnosti připomenout, co nás čeká.

Přinejmenším velmi pravděpodobný. NASA pochytala a s vydatnou pomocí občanské vědy také odhalila pár zrnek prachu, která nejspíš pocházejí z oblastí mimo naši Sluneční soustavu!

Pokud patříte mezi šťastné majitele rodinného domu a zničehonic vás překvapí rána na střeše, poté, co si pomýslíte něco nehezkého o sousedovic dospívajících capartech, zkuste se přesvědčit, jestli nejde o pozdrav z dálav našeho slunečního systému. Vím, pravděpodobnost takové události je asi stejně velká, jako že vyhrajete dva týdny po sobě první cenu v národní loterii, ale přece...

Červení trpaslíci patří mezi nejobvyklejší typy hvězd ve vesmíru, a takřka každá z nich může mít svůj planetární systém, z nichž některé planety se nachází v obyvatelných zónách. Tam může mít život největší šanci uchytit se a rozvíjet se. Tak tomu alespoň tvrdí nová studie uveřejněná v nternational Journal of Astrobiology.. Podle vědců to zvyšuje možnost nalezení života mimo naši mateřskou planetu.

Po roce opět znovu. Mediálně zdatný Hraniční institut ždímá z exotických výzkumů mnohovesmíru a čtyřrozměrných černých děr všechno, co se jen dá prodat.

V datech radioteleskopu Arecibo objevili rekordní proud mezigakaktického neutrálního vodíku. Kromě ohromné délky také obsahuje obrovské množství plynu, odpovídající asi 15 miliardám Sluncí.

Vulkanicky neobyčejný měsíc Io se v srpnu 2013 předvedl v celé své kráse. Netušili jsme, že umí tři sopečné megaerupce během čtrnácti dnů.

Štěstí ale nevydrží věčně. Je jenom otázkou času, kdy nás naplno zasáhne sluneční bouře srovnatelná s šílenou Carringtonovou událostí z roku 1859.

Zní to šíleně, ale už dnes si lze představit technologie, s nimž bychom mohli udělat z Venuše obyvatelnou planetu. Nebylo by špatné, mít druhou Zemi tak blízko.

Co když při zhroucení hvězdy vlastně černá díra nevznikne a během pár mžiků se překlopí do bílé díry? Kvůli dilataci času by ve vesmíru zatím uplynula spousta miliard a bilionů let. Tvrdí to nová teorie založená na smyčkové kvantové gravitaci.

Trpasličí galaxie se nehemží kolem velkých galaxií jako hejno hmyzu, ale mnohé z nich obíhají velké galaxie v bizarních protilehlých párech, jako by tančily osudový tanec vesmíru. Budeme muset kvůli nim změnit základní fyzikální poučky?

Koncem května se na kometu C/2013 A1 Siding Spring zaměřil detektor Swift. Ta proletí v druhé půli roku kolem planety Mars a dostává se proto stále častěji do hledáčku astronomů. Swift snímkoval v ultrafialové oblasti a pomohl astronomům prokázat k jak překotnému úniku vody z jádra dochází. Tím je možné zároveň lépe odhadnout její velikost.

Uběhlo takřka čtvrtstoletí od doby, kdy se Hubbleův kosmický teleskop usadil na oběžné dráze a po nezbytných korekcích nepřesně vyhotoveného zrcadla započala žeň objevů v období tak dlouhém, že se na zemském povrchu pod ním stačila obměnit celá jedna generace. Úspěch je to bezesporu fenomenální a těžko srovnatelný s čímkoli dalším, snad nás napadne jen okamžik, kdy se geniální Galileo Galilei v roce 1609 podíval jako první člověk v historii na oblohu svým vlastnoručně vyrobeným dalekohledem.

Může to vypadat jen jako hrstka teček na tmavém pozadí, ale je to snímek vzdálených galaxií, který pořídila rádiová observatoř ASKAP (CSIRO’s Australia SKA Pathfinder).

Hodiny trvající gama záblesky nejspíš pocházejí z extrémně velkých modrých veleobrů s velmi nízkou metalicitou. Podobně by mohly vypadat i dosud neobjevené prvotní hvězdy ve vesmíru.

Jakým způsobem si naše Mléčná dráha dává k večeři trpasličí satelitní galaxii? Obdobně jako některá její dvojnice.

Na jednom z prvních snímků průzkumu temné energie DES (Dark Energy Survey), které započalo v srpnu 2013 objevili astronomové vzácný typ supersvítivé supernovy.

Rentgenové observatoře Chandra a XMM-Newton vystopovaly neznámou emisní čáru v rentgenové oblasti spektra. Mohl by to být otisk rozpadu doposud zcela hypotetických sterilních neutrin, která jsou jedním z kandidátů na temnou hmotu.

Dva malé satelity se odváží na cestu k Rudé planetě. Jeden z nich se dokonce pokusí o něco, co se dosud nepovedlo ani velké sondě.

Fotony letící vesmírem prý přibrzďuje polarizace vakua, jev z hájemství kvantové elektrodynamiky, při němž se fotony během kratičkého okamžiku rozpadnou na páry virtuálních pozitronů a elektronů a pak zase složí zpátky.

Mohli bychom nabýt dojmu, že evropské družice Swarm nic nedělají, protože o nich od startu prakticky není slyšet. Tři satelity se ale v posledních šesti měsících opravdu činily. Z prvních dat, která dorazila na Zemi můžeme pozorovat, jak se mění zemské magnetické pole – neviditelný deštník, který nás chrání před nabitými částicemi z vesmírného prostoru.

Pokud by v raném vesmíru existovala temná hmota s temnou antihmotou, tak by jejich gravitačním kolapsem vyvolávaná anihilace mohla pohánět temné hvězdy a zároveň ovlivňovat vývoj prvních hvězd z běžné hmoty.

Po přečtení nadpisu si říkáte, zda se autor náhodou nezmýlil – nejdokonalejší vědecké vozítko v dějinách kosmonautiky přece na Marsu přistálo už v srpnu 2012, takže zanedlouho oslavíme dvouleté výročí – a nikoliv jeden rok. Ale žádná chyba to není.

Fanouškům sci-fi z téhle zprávy jistě zaplesá srdce – replikátory známé z kultovního seriálu Star trek jsou zase o krok blíže. Tedy pokud se smíříme s faktem, že se jedná „jen“ o tiskárnu, která umí vytvářet trojrozměrné předměty podle vůle posádky. Kvalit, které nám předváděli filmoví tvůrci tedy tato technologie zatím nedosahuje, nicméně se bezesporu jedná o velký krok vpřed.