Experiment SD2 (Sampling, Drilling and Distribution) byl posledním palubním zařízením uvedeným do činnosti v době, kdy měl Philae ještě dostatek energie, aby prováděl vědecká měření. Ač jsou výsledky doposud velmi nejednoznačné, přinášíme vám je v dnešním článku, neboť jak SD2, tak s ním bezprostředně provázaná zařízení COSAC a Ptolemy patří snad k nejpozoruhodnějším experimentům na palubě landeru.

Máme za sebou dalších 24 hodin - po celou tu dobu se snažíme sledovat dění kolem mise Rosetta a zatím nečinného modulu Philae. V dnešním přehledu se podíváme na další vědecká data, začneme ale doslova "explozivní" krátkou zprávou, kterou však zatím nebudeme podrobněji rozvádět, neboť nebyla dosud potvrzena.

Jak už je z názvu patrné, převratné novinky ohledně stavu Philae čekat nemůžeme. Na článek "Druhý a třetí pozemský den pro Philae" navazujeme, neboť se objevilo několik dalších fotografií a nových informací.

Události pátečního dne a sobotního byly značně dramatické. Momentálně se čeká na nabití sekundárních baterií.

Krátce po dosednutí modulu Philae bylo jasné, že nedošlo k aktivaci dvou důležitých zařízení pro bezpečné ukotvení na povrchu kometárního jádra a že začínají komplikace.

Ze zaprášené Země do hlubin vesmíru červí dírou. Takový je Interstellar, jehož vědeckým poradcem se stal slavný fyzik a popularizátor Kip Thorne.

Rosettě i celému týmu blahopřejeme!

První snímky oddělení modulu od mateřské sondy dorazily do centrály ESOC!

Do oddělení modulu Philae od domovské sondy Rosetta už zbývá přibližně šest hodin. Po 98 dnech, které uběhly od přiblížení, se celá mise blíží k zásadnímu milníku: oddělení a následné přistání landeru na povrchu jádra komety 67P. V hlavním řídícím centru je zatím klid, ale to se v několika hodinách změní...

Pokud nedojde k nečekaným technickým problémů, zapíše se zítřek do historie dobývání vesmíru jako den, kdy lidstvo poprvé měkce přistálo na povrchu komety.

Pokud nenastanou problémy (které můžeme v takové situaci očekávat každou hodinou), dojde ve středeční podvečer k prvnímu řízenému dosednutí lidmi vyrobeného modulu na povrch komety – toho nejproradnějšího a nejnevypočitatelnějšího objektu slunečního systému.

Přesněji řečeno tajuplnou záři z hlubokého vesmíru, která zahrnuje zhruba tolik světla, co všechny známé galaxie. Vystopovali jsme temný oceán hvězd, rozptýlených mezi galaxiemi?

Mars je hned po Zemi nejdůkladněji prozkoumanou planetou Sluneční soustavy. V současné době máme na jeho povrchu a oběžné dráze nejvíce sond v historii, které jej zblízka zkoumají a každodenně nám přinášejí nové informace. I to však není dost pro dostatečné pochopení všech souvislostí a proto se k rudé planetě chystají další mise. Ty se budou zabývat oblastmi a výzkumem, na které se doposud žádný z jejich předchůdců nezaměřil. Jednou z těch prvních, jejíhož startu se dočkáme, bude americká mise InSight.

Jestli byla havárie soukromého nosiče Antares firmy Orbital Sciences Corporation velkým a nepříjemným překvapením pro všechny fanoušky kosmonautiky (v tomto případě naštěstí nepilotované), pak včerejší tragická nehoda dalšího soukromého subjektu - společnosti Virgin Galactic - byla ve světle předchozí události naprostým šokem.

Včera jsme informovali o havárii, která se stala na základně Wallops na východním pobřeží Spojených států. Raketa Antares soukromé společnosti Orbital Sciences Corporation (OSC) měla poslat nákladní loď Cygnus na její třetí zásobovací misi k Mezinárodní vesmírné stanici. Dnes se na havárii podíváme podrobněji, uvedeme souvisloti a úkol rakety Antares a lodi Cygnus.

Nejvýkonnějším nástrojem pro průzkum zemského nitra jsou seizmické vlny. Na Zemi je můžeme vyvolat i uměle. V případě neutronových hvězd musíme vzít za vděk těmi přirozenými.

Smutná zpáva pro soukromý kosmický sektor.

Supermasivní díra v galaxii vzdálené 650 milionů světelných let odhryzla z neopatrné hvězdy žvanec zhruba o velikosti Jupiteru.

Prakticky celý tento týden probíhal ve znamení sběru a zpracovávání dat, která zachytily marsovské robotické mise při průletu komety Siding Spring poblíž planety Mars. Taková událost s sebou nese jednu podstatnou nevýhodu. Pokud nechcete čekat na kompletaci všech údajů (což ve skutečnosti potrvá ne týdny, ale měsíce), nemůžete téma kompletně zpracovat do jednoho textu.

Dlouho se nevědělo, zda tato největší planina na Měsíci vznikla obrovským impaktem, či zda ji vytvořily vnitřní síly Měsíce. Záhadu se nyní podařilo rozluštit vědcům pomocí dat z mise Grail (Gravity Recovery and Interior Laboratory), která dvojicí identických družic zkoumala rozdíly v gravitačním poli Měsíce.

Jak titulek (a stejnojmenná píseň bratří Ebenů) napovídá, podíváme se na to, jak se kosmonauti a astronauti potýkali a potýkají s hygienou v mikrogravitaci.

I když na to možná nevypadá, Mléčná dráha svým halo z horké vodíkové plazmy zřejmě vydrancovala veškerý neutrální vodík z nejbližších trpasličích galaxií. Na tvorbu nových hvězd tam mohou zapomenout.

Od blízkého průletu komety Siding Spring kolem našeho rudého planetárního souseda uběhlo jen několik desítek hodin, pojďme si však už nyní zkusit zrekapitulovat události nedělní noci a pondělního dne.

Oblak plazmy v silném pulzním magnetickém poli v laboratoři na kratičký okamžik napodobí výtrysky hmoty rodících se hvězd. Astrofyzici si teď s nimi mohou pohrát tady na Zemi.

Už jen pár dní nás dělí od neděle 19. října, kdy se kometa C/2013 A1 Siding Spring prožene kolem našeho rudého planetárního souseda.

Podle některých zatím nejlépe, co jsme zvládli. Pomocí zvukových vln uvězněných v Bose-Einsteinovu kondenzátu.

Ultrazářivý zdroj rentgenového záření z blízké galaxie M82 podle všeho není černou dírou, ale zběsilým pulsarem, který bliká jednou za 1,37 sekundy.

V krásné spirální galaxii NGC 7793 sedí černá díra, která žere hvězdného veleobra neuvěřitelnou rychlostí. Desetkrát rychleji, než jsme si mysleli, že je vůbec možné.

Projekt brněnských a slovenských vědců bude zkoumat, jak kosmické záření poškozuje DNA a jak ovlivňuje život ve vesmíru.

Proč ne? Když na Zemi spustíme ohromnou soustavu radioteleskopů Square Kilometre Array (SKA), tak bude schopná detekovat stopy zásahu Měsíce částicemi ultraenergetického kosmického záření.

Observatoř Swift zachytila zcela extrémní hvězdnou supererupci z velmi blízké dvojhvězdy nenápadných červených trpaslíků DG Canum Venaticorum ze souhvězdí Honících psů.

V polovině října proletí okolo Marsu kometa C/2013 A1 (Siding Spring). Pozorovat by ji měl také lovec exoplanet, teleskop Kepler.

Jsou nepochopitelné, zneklidňující, obávané, vražedné, výstřední, podivuhodné, fascinující a možná vůbec neexistují. Fyzička z Univerzity Jižní Karolíny spočítala, že černé díry nemohou existovat a velké hvězdy podle ní končí Ohňostrojem.

Jak čelit nečekané hrozbě v podobě asteroidu na kolizní dráze se Zemí? Vědci sice neustále sledují oblohu, aby hledali potenciálně nebezpečné objekty a může nás uklidňovat to, že zatím nevíme o žádném velkém objektu, který by nás mohl ohrozit. Menším srážkám – jako třeba té, která vloni zasáhla ruský Čeljabinsk se nevyhneme, ale je možné, že za pár let se objeví větší objekt, který bude na kolizní dráze s naší planetou.

Planety by měly obíhat přibližně v rovině, která je podobná rovině rovníků mateřské hvězdy. Mnoho horkých jupiterů ale obíhá pod značnými úhly vůči této rovině. Proč?

Každý asi ví, že se lidstvo pokoušelo vyslat poselství mimozemským civilizacím. Radiový signál byl vyslán z Areciba. Desky s informacemi o lidstvu pak mělo na sobě několik amerických sond. Co bylo jejich obsahem, jak je měli případní nálezci rozklíčovat?

O Rosettě se u nás můžete dočíst čím dál častěji. Není divu. Po dlouhých deseti letech se teprve na začátku srpna dostala téměř na dotek ke svému cíli. Jen několik měsíců před tímto jejím příletem jsme začali dostávat první rozmazané snímky komety a přístroje sondy se uváděly do provozu. V těchto dnech jsme však přesyceni úchvatnými fotografiemi jádra komety a čas od času dostáváme i zajímavé zprávy týkající se naměřených vědeckých dat.

Lidé v našem bezprostředním okolí se dělí na tři typy (což samozřejmě netvoří žádný velký reprezentativní vzorek populace). První, zřejmě ta nejspokojenější skupina, se soustředí na dění na povrchu zemském a nemá čas ani náladu sledovat, co se děje nad našimi hlavami. Ta druhá bývá už všemi těmi mediálními titulky o průletech asteroidů znuděná, a ta třetí naopak žije v obavách, že s každým dalším rokem takových zpráv přibývá. Co se to s naší starou dobrou sluneční soustavou děje?

Lov temné energie nabírá na obrátkách. Drásající záhada astrofyziky plodí pořádně divoké hypotézy.

Na Jupiterově měsíci Europě nejspíš funguje desková tektonika, připomínající pozemskou. Jenom je to všechno o ledu. Teď máme o důvod víc vypravit na Europu šikovné průzkumné sondy.

Naše Mléčná dráha a sto tisíc okolních galaxií tvoří nadkupu galaxií Laniakea, o velikosti 520 milionů světelných let. Gravitačním centrem nově definovaného útvaru je slavný Velký atraktor.

Aktualita o výzkumu komety 67P sondou Rosetta poněkud netypicky.

O přípravách některých misí má člověk informace téměř v reálném čase. Naopak u jiných je zpráv jako šafránu. Fanoušci kosmonautiky už začínali mít v posledních měsících trochu strach, jak to vypadá s japonskou sondou Hayabusa 2. Japonci sice před dvěma lety prohlásili, že chtějí startovat v roce 2014, ale rok se překulil do své druhé poloviny a stále bylo ticho po pěšině. Před pár dny ale dorazila ze Země vycházejícího slunce pozitivní zpráva.

Astronom ze SETI stále nachází smysl ve hledání mimozemských civilizací, i když je prozatím zhola neúspěšné.

Ve Fermilabu spustili Holometer, který by mohl odhalit holografický šum kvant prostoru. Jestli uspějí, tak žijeme ve kvantovém hologramu.

Záhadné polovičaté a vápníkem bohaté supernovy z galaktických periferií by mohly vznikat při kataklyzmatických srážkách bílého trpaslíka s neutronovou hvězdou.

Nedávno jsem dostal od čtenáře dotaz, proč se už nikde nepíše o aktuálním dění okolo čínské mise Chang’e-3 a jejího šestikolového vozítka Yutu. Jelikož by tato tématika mohla zajímat více našich čtenářů, vznikl tento článek, který shrne problémy, které tuto misi provázejí.

Zatím je příliš brzy na detailní článkek o povaze komet, neboť podrobný výzkum 67P Čurjumov-Gerasimenko je teprve v počátcích. Každým dnem přichází nová data, tak si pojďme jen shrnout události posledních dnů a týdnů.

Podzim se zvolna blíží, a s ním i přípravy pozemních týmů na průlet komety Siding Spring kolem našeho druhého nejbližšího planetárního souseda. Jelikož už uběhlo několik měsíců od mediálního běsnění (nejdříve se totiž předpokládalo, že dojde ke srážce obou těles), pojďme si jen ve stručnosti připomenout, co nás čeká.

Přinejmenším velmi pravděpodobný. NASA pochytala a s vydatnou pomocí občanské vědy také odhalila pár zrnek prachu, která nejspíš pocházejí z oblastí mimo naši Sluneční soustavu!