S armádním raketoplánem se na orbitu svezla i nová sluneční plachetnice. Přesvědčíte se o tom na vlastní oči.

Pokud už jste alespoň něco málo četli o podpovrchových oceánech v naší soustavě, je pravděpodobné, že jste zaslechli o chystané misi Evropské vesmírné agentury JUICE. Vypuštění sondy, která by měla zkoumat tři ze čtyř Galileiho měsíců (Europu, Callisto a Ganymedes) je plánováno na rok 2022.

Průzkum pohybu hvězd blízkých spirálních a eliptických galaxií prozradil, že se v nich hvězdy pohybují překvapivě konstantní rotační rychlostí, bez ohledu na jejich pozici uvnitř galaxie.

Vlastně příliš velký horký saturn v příliš těsném objetí s příliš malým červeným trpaslíkem. Hvězdný systém HATS-6 šokoval své objevitele.

Největší událost letošního roku – průlet americké sondy New Horizons se blíží. Do největšího přiblížení už zbývají necelé tři měsíce. Je proto načase fotit neznámý svět. NASA včera zveřejnila sérii nových fotek jsou skutečně povedené.

Vesmírné tsunami, rozpoutané srážkami kup galaxií, oživují tvorbu nových hvězd ve vyhasínajících galaxiích. Ale nic netrvá věčně.

Výročí – a obzvlášť ta kulatá – bývají vždy ve znamení bilancování. Sečtou se úspěchy, odečtou slepé uličky a problémy, je to skoro takový očistný rituál pro všechny zůčastněné. Málokdy si to přiznáme, ale jakákoli podobná oslava nutí i nás samých zamyslet se nad tím, co se povedlo, co méně, a co případně vůbec.

Vyřešíme záhadu Chladné skvrny reliktního záření vesmíru v superprázdnotě ze souhvězdí Eridanu, která měří 2 miliardy světelných let?

Jako malé dítě v cukrárně, které by nejraději ochutnalo všechny nabízené sladkosti, ale rodiče s sebou mají peníze pouze na jeden zákusek – asi tak se momentálně musí cítit NASA, která od vědeckých týmů v USA obdržela 28 návrhů na výzkumné mise.

Vědci projektu G-HAT hledali v datech kosmického infrateleskopu WISE, v oblasti infračerveného záření středních vlnových délek, známky přítomnosti velkolepých civilizací v cizích galaxiích.

Společnost United Launch Alliance (ULA) vznikla spojením firem Boeing a Lockheed Martin, čímž se zrodil podnik, který de facto ovládl trh s armádními satelity. Rakety Delta IV a Atlas V se staly výhradními nosiči všech strategicky i vědecky důležitých amerických sond a družic. Jedinou nevýhodou byla vysoká cena, ale kdo by to řešil – konkurence přece neexistuje a státní kasa to zaplatí. Jenže časy se mění.

…aneb Způsobila konec dinosaurů neznámá blízká stálice?

Pokud to není apríl, tak se podstatně zdramatizovala situace kolem záhadných rychlých rádiových záblesků. Zdá se, že jsou velmi podivně matematicky uspořádané.

Jupiter možná během prvních pár milionů let existence Sluneční soustavy zlikvidoval první generaci vnitřních planet, které mohly být podstatně větší, než Merkur, Venuše, Země a Mars dohromady.

Rozpínání vesmíru teď sice zrychluje, přesto je ale možná osudem vesmíru brzký zánik v drtivém Velkém křachu. Alespoň podle konceptu sekvestrace energie vakua Standardního modelu.

Příznivci věčného kvantového vesmíru očekávají objevení černých mikroděr při srážkách v vylepšeném LHC. Pokud uspějí, tak prokáží existenci extra dimenzí, paralelních vesmírů, podpoří teorii strun a vyřeší informační paradox černých děr.

Posadit kosmickou sondu na povrch Marsu není snadné. Citlivou techniku ohrožuje průchod atmosférou, je potřeba měkce dosednout. Při prvních letech k Marsu se přistávací oblast prakticky nevybírala. Postupem času si mohli lidé dávat větší cíle a vozítko Curiosity při průchodu atmosférou manévrovalo tím, že využívalo vztlaku vstupního pouzdra. Přesto se ani v jeho případě nedá mluvit o přistání na konkrétním místě – vytipovaná přistávací oblast měla tvar elipsy o rozměrech 20 x 7 kilometrů. Je jasné, že to se musí s plánovanými cíli vylepšit.

Obrovitá vesmírná exploze přejedeného bílého trpaslíka stála na počátku divoké jízdy trpaslíkova bývalého partnera Mléčnou dráhou.

Nová teorie o fungování vesmíru staví proti nepochopitelné singularitě Velkého třesku, nepolapitelné temné hmotě a přízračné temné energii kvantovou mystiku.

Najděte si nějaký hodně velký mixér a vložte do něj čtyři základní ingredience – sondu MAVEN, která momentálně krouží kolem Marsu a studuje jeho atmosféru, přidejte k ní evropskou zásobovací loď ATV, která před pár týdny dokončila svou poslední misi, přidejte i horní stupeň Centaur a nezapomeňte na robotickou paži, kterou znáte třeba z raketoplánů nebo ISS a máte základ nové kosmické lodi, která bude létat k ISS.

Ledový měsíc Saturnu Enceladus si pro zvědavé Pozemšťany přichystal nejedno překvapení. Zatím se zdá, jakoby byl pevně rozhodnut splnit planetárním geologům i astrobiologům vánoční přání na mnoho let dopředu. Svět o průměru pouhých 500 km nejenže hostí kapalný oceán ve svém nitru a jeho vodu marnotratně vystřikuje do kosmu v orgiích geologické aktivity, nýbrž se zřejmě honosí i něčím ještě nečekanějším – horkým kamenným jádrem. Co to znamená pro hledání mimozemského života?

Jestli jste se domnívali, že se jedná o další zakázku kosmického pohřebnictví firmy Celestis, jejíž služby na konci 90.let minulého století využil i Gene Roddenberry, tvůrce slavného seriálu Star Trek, respektive jeho pozůstalá manželka, tak jste vedle jak ta jedle.

Na Cornellu simulovali buněčné membrány založené na akrylonitrilu a podobných molekulách, které by mohly fungovat v ledovém světě měsíce Titan.

Analýza spektra záření kvasaru, vzdáleného více než 12,4 miliardy let, ukázala, že se poměr hmotnosti protonu a elektronu během historie nezměnil.

Čínští astronomové objevili úžasný kvasar, který září jako 420 bilionů Sluncí. Je vzdálený 12,8 miliard světelných let a jeho supermasivní černá díra váží jako 12 miliard Sluncí. Kde se něco takového vzalo v mladičkém vesmíru?

Tým teleskopu Subaru pozoroval ve spektru materiálu vyvrženého explozí Nova Delphini 2013 nápadné absorpční čáry izotopu berylia 7Be. To se po pár týdnech přemění na lithium 7Li a exploze novy tak okoření okolní vesmír lithiem.

Systém WISE 0720-0846, který je dnes vzdálený asi 20 světelných let, před 70 tisíci lety proletěl Oortovým oblakem Sluneční soustavy. Svět se nezbořil a nebylo to asi naposled, za pár desítek tisíc let ho tu máme zpátky.

Ve hvězdné porodnici ze souhvězdí Pegasa právě vzniká čtyřhvězda. Díky radioteleskopům to máme v přímém přenosu.

Jak si představujete těžbu na asteroidech? Ze Země vystartuje robot, přistane na asteroidu a začne vrtat. Odebraný materiál se pak zpracuje, aby zpět na Zemi putovala co nejčistší surovina. Příznivci pilotované kosmonautiky by jistě rádi viděli těžební stroje obsluhované kosmonauty, někteří by je snad i nechali pracovat ručně. Co když by ale kosmická těžba vypadala docela jinak?

Jako když rozbalujete dárky pod stromečkem – zhruba takové pocity zažívají v posledních dnech fanoušci kosmonautiky po celém světě. Americká sonda Dawn se totiž blíží ke svému cíli – trpasličí planetě Ceres, čím blíže sonda trpasličí planetě je, tím lepší fotky posílá. Včera vyšla další várka, o kterou bychom se chtěli podělit.

Oranžový trpaslík Kepler-444 o stáří 11,8 miliard let hostí pětici rozpálených kamenných planet, které jsou vesměs menší než Země. Co asi najdeme příště?

Astronomické weby zaplavily informace o velikém prstenci, který obklopuje exoplanetu. Nejedná se o úplně nový objev, spíše je to otevřená detektivka.

O evropské sondě Rosetta se v posledních týdnech příliš nemluví. Někdo by si mohl myslet, že je to známka nějakých problémů, ale spíše to svědčí o opaku. Sonda pracuje podle plánu a má za sebou všechny klíčové momenty, které se mohly zvrtnout. Dnes se tedy podíváme na to,co Rosetta, která stále obíhá kolem jádra, objevila. Ve speciálním vydání časopisu Science totiž vyšlo shrnutí sedmi z jedenácti palubních přístrojů.

Není to prý vyloučené. Extravagantně naladění vědci k tomu dospěli analýzou detailního rozložení temné hmoty v Mléčné dráze. Pokud se nepletou, tak by červí megadírou měla být skoro každá spirální galaxie.

Na australském radioteleskopu Parkes zachytili rychlý rádiový záblesk FRB v přímém přenosu. Stále ale nevíme, jestli to jsou srážky černých děr, blitzary anebo ještě něco jiného.

Klimatický model exoplanet v obyvatelných zónách menších hvězd naznačuje, že takové planety přece jenom nepolapí vázaná rotace a že by tudíž mohly být docela slušně obyvatelné.

Prokletí sond letících k Marsu se v posledních letech zdá se podařilo prolomit. Tým okolo americké sondy Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) nyní nalezl dávno ztracenou britskou sondu Beagle 2. Ta letěla k Marsu společně s mateřskou sondou Mars Express, v určeném čase se měla od ní oddělit a přistát na povrchu. Oddělení se povedlo, ale z povrchu se už Beagle 2 neozval.

Možná ano. Nasvědčují tomu výpočty astronomů založené na pohybech extrémních transneptunických těles.

Není to dlouho, co do stojatých vod americké kosmonautiky vplula štika - SpaceX a hned se vyšvihla mezi špičkové kosmické agentury. Nebojí se netradičních řešení a umí realizovat i věci, u kterých si před pár lety mnozí dobře informovaní jen posměšně ťukali na čelo. Jak se zdá, tak nyní hodlá vstoupit i na trh výroby satelitů. Její zakladatel a vizionář Elon Musk představil další ze svých zajímavých vizí.

Evropské zařízení IXV, které má otestovat vstup do atmosféry v hypersonické rychlosti, která odpovídá návratu z oběžné dráhy, je téměř připraven na start. Technici na jihoamerickém kosmodromu v Kourou se chystají na první letošní start. Nejlehčí evropský nosič Vega by měl 11. února vynést dvoutunový náklad na suborbitální dráhu.

Analýza záření vzdáleného kvasaru, který řízením osudu leží přímo za bází jedné Fermiho bubliny, ve spektrografu COS Hubbleova vesmírného dalekohledu, odhalila relativně chladný plyn, který se řítí rychlostí přes 3 miliony kilometrů za hodinu.

Společnost SpaceX vyzkoušela přiblížení a přistání raketového stupně nosné rakety Falcon 9 na plovoucí přistávací plošině. Nakonec neuspěli, ale přesto šlo o významný milník ve vývoji kosmických technologií.

Pokud někdo stále není přesvědčen, že cubesaty jsou zajímavý segment kosmonautiky, snad ho přesvědčí tento stručný, subjektivně laděný přehled dosavadního dění v tomto čím dál více fascinujícím segmentu.

K lednu 2015 má lovec exoplanet Kepler na kontě 1 004 potvrzených planet a 4 175 nepotvrzených kandidátů. Je mezi nimi i Kepler-438b, planeta u červeného trpaslíka, jejíž velikost odpovídá 1,12 Země.

V březnu 2014 vybrala NASA tři společnosti, které se pokusí za pomoci znalostí poskytnutých touto agenturou vytvořit platformu, jež dokáže automaticky přistávat na povrchu Měsíce a dopravovat tam náklad.

Periodicky proměnlivý kvasar PG 1302-102, jehož záření kolísá s periodou 1 884 dní, podle všeho tvoří dvojice supermasivních černých děr na kolizním kurzu. Jsou od sebe vzdálené pouhých 0,031 světelného roku.

Přinejmenším s její pomocí vyčetli z dat spektrometru VIRTIS sondy Venus Express možnou existenci kontinentů Venuše dříve v minulosti. Pekelná planeta je teď ještě atraktivnější.

Detektory v rentgenovém oboru na oběžných drahách tvoří důležitou oporu našeho vesmírného výzkumu. To, že se zprávy o nich v posledních týdnech neobjevují na titulních stránkách médií, neznamená, že by nebylo o čem psát. Právě naopak.

Možná ano, pokud se ten život bude hýbat a pokud takové detektory dostaneme na místo určení, což je v dnešní době ten zdaleka největší problém. Prozatím mohou být užitečné při hledání nových léků.

Tak v novém roce hodně zdraví, rychle naplánovat letní dovolenou, vybrat úspory, uspořádat pořádný sousedský mejdan, ať vám pak není líto, že jste něco prošvihli. Zemi totiž nečeká zrovna příjemná budoucnost. Alespoň podle doktora Coryna Bailer-Jonese.