Prokletí sond letících k Marsu se v posledních letech zdá se podařilo prolomit. Tým okolo americké sondy Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) nyní nalezl dávno ztracenou britskou sondu Beagle 2. Ta letěla k Marsu společně s mateřskou sondou Mars Express, v určeném čase se měla od ní oddělit a přistát na povrchu. Oddělení se povedlo, ale z povrchu se už Beagle 2 neozval.

Možná ano. Nasvědčují tomu výpočty astronomů založené na pohybech extrémních transneptunických těles.

Není to dlouho, co do stojatých vod americké kosmonautiky vplula štika - SpaceX a hned se vyšvihla mezi špičkové kosmické agentury. Nebojí se netradičních řešení a umí realizovat i věci, u kterých si před pár lety mnozí dobře informovaní jen posměšně ťukali na čelo. Jak se zdá, tak nyní hodlá vstoupit i na trh výroby satelitů. Její zakladatel a vizionář Elon Musk představil další ze svých zajímavých vizí.

Evropské zařízení IXV, které má otestovat vstup do atmosféry v hypersonické rychlosti, která odpovídá návratu z oběžné dráhy, je téměř připraven na start. Technici na jihoamerickém kosmodromu v Kourou se chystají na první letošní start. Nejlehčí evropský nosič Vega by měl 11. února vynést dvoutunový náklad na suborbitální dráhu.

Analýza záření vzdáleného kvasaru, který řízením osudu leží přímo za bází jedné Fermiho bubliny, ve spektrografu COS Hubbleova vesmírného dalekohledu, odhalila relativně chladný plyn, který se řítí rychlostí přes 3 miliony kilometrů za hodinu.

Společnost SpaceX vyzkoušela přiblížení a přistání raketového stupně nosné rakety Falcon 9 na plovoucí přistávací plošině. Nakonec neuspěli, ale přesto šlo o významný milník ve vývoji kosmických technologií.

Pokud někdo stále není přesvědčen, že cubesaty jsou zajímavý segment kosmonautiky, snad ho přesvědčí tento stručný, subjektivně laděný přehled dosavadního dění v tomto čím dál více fascinujícím segmentu.

K lednu 2015 má lovec exoplanet Kepler na kontě 1 004 potvrzených planet a 4 175 nepotvrzených kandidátů. Je mezi nimi i Kepler-438b, planeta u červeného trpaslíka, jejíž velikost odpovídá 1,12 Země.

V březnu 2014 vybrala NASA tři společnosti, které se pokusí za pomoci znalostí poskytnutých touto agenturou vytvořit platformu, jež dokáže automaticky přistávat na povrchu Měsíce a dopravovat tam náklad.

Periodicky proměnlivý kvasar PG 1302-102, jehož záření kolísá s periodou 1 884 dní, podle všeho tvoří dvojice supermasivních černých děr na kolizním kurzu. Jsou od sebe vzdálené pouhých 0,031 světelného roku.

Přinejmenším s její pomocí vyčetli z dat spektrometru VIRTIS sondy Venus Express možnou existenci kontinentů Venuše dříve v minulosti. Pekelná planeta je teď ještě atraktivnější.

Detektory v rentgenovém oboru na oběžných drahách tvoří důležitou oporu našeho vesmírného výzkumu. To, že se zprávy o nich v posledních týdnech neobjevují na titulních stránkách médií, neznamená, že by nebylo o čem psát. Právě naopak.

Možná ano, pokud se ten život bude hýbat a pokud takové detektory dostaneme na místo určení, což je v dnešní době ten zdaleka největší problém. Prozatím mohou být užitečné při hledání nových léků.

Tak v novém roce hodně zdraví, rychle naplánovat letní dovolenou, vybrat úspory, uspořádat pořádný sousedský mejdan, ať vám pak není líto, že jste něco prošvihli. Zemi totiž nečeká zrovna příjemná budoucnost. Alespoň podle doktora Coryna Bailer-Jonese.

V době potvrzení objevu 9.12. dosahovala její jasnost 14. magnitudy. Poslední prosincový týden se její jasnost zvýšila o tři magnitudy. To z ní dělá druhou nejjasnější letošní supernovu, kterou už můžeme pozorovat i dalekohledy o průměru 20 cm a větším.

Rentgenové observatoře jsou určeny především k výzkumu hlubokého vesmíru, hlavně těch nejbizarnějších objektů, jaké v něm známe – černých děr, kvasarů, pozůstatků po velkolepých výbuších supernov nebo srážejících se galaxií. Avšak občas se stane, že některý z těchto výdobytků kosmických technologií obrátí svůj zrak mnohem blíže – k nám domů do naší Sluneční soustavy.

Pomocí rentgenového detektoru Chandra se astronomům podařilo „zvážit“ rozlehlou galaktickou kupu v adolescentním vývojovém stadiu. Ta se navíc utvářela v době, kdy byl vesmír daleko mladší.

Kosmický dalekohled Kepler našel první exoplanetu po svém návratu do aktivní služby. Jeho přesnost je, zdá se, stále na velmi dobré úrovni.

Na sklonku letošního listopadu se v Olomouci konala vůbec první mezinárodní astrofyzikální konference Olomouc Synergy 2014, na kterou navazoval studentský workshop Olomouc INAP 2014.

Indičtí raketoví inženýři si k vánocům nadělili úspěšný suborbitální test nové nosné rakety GSLV-III. S touto raketou by měli zvládnout vynést na geostacionární oběžnou dráhu až 4 tuny nákladu.

a že jich je...

Se zlepšováním pozorovací techniky se počet členů naší lokální skupiny galaxií neustále rozrůstá. Na podzim letošního roku objevil rusko-americký tým další přírůstek do rodiny. Je jím trpasličí sférická galaxie KKs3.

S pomocí dobrovolníků programu Galaxy Zoo detekoval tým astronomů zajímavý a neobvyklý typ galaxie, jenž může vnést více světla do zrodu hvězdných ostrovů v mladém vesmíru.

Povrch Marsu je prý příliš nebezpečný kvůli záření, co kdybych tedy letěli na Venuši? Její povrch je sice ještě mnohem nebezpečnější, podle NASA bychom tam ale mohli vznešeně létat v horních vrstvách atmosféry.

Dva astronomické týmy se opět zaměřily na oblast pozůstatků po supernově 1987A v pásmu vlnových délek od rádiových až po daleké infračervené.

Nejvzdálenější výtvor lidských rukou, odkaz silné generace popularizátorů vesmírného výzkumu Carla Sagana či Arthura C. Clarka a zároveň jedna z vlajkových lodí NASA je v dobré kondici a neustále odesílá data. Ta nyní formují vznik nové vědní disciplíny.

NASA zveřejnila informace o tom, že laboratoř SAM uvnitř roveru Curiosity úspěšně detekovala metan a další stopy organických látek na povrchu Marsu.

Poslední výzkumy roveru Curiosity naznačují, že hora Mount Sharp je vytvořena z četných vrstev usazenin rozlehlého jezera, jež se střídavě plnilo vodou a vysychalo v průběhu desítek milionů let.

Pokud ano, byla by temná hmota z chuchvalců podivné jaderné hmoty velikosti asteroidů, s významným podílem podivných kvarků, která vznikla na úsvitu vesmíru.

Debaty o tom, jestli jsou zásoby pozemské vody následkem četných dopadů komet v dobách pozdního intenzivního bombardování, neberou konce. Není se čemu divit – voda je pro nás zásadním elementem pro vznik a udržení života.

Úspěšný italský astronom druhé poloviny 19. století Giovanni Schiaparelli se zajímal především o detailní pozorování těles Sluneční soustavy. Při studiu Marsu si všiml podlouhlých linií na povrchu, které brázdily povrch Rudé planety v různých směrech. Domníval se, že jde o přírodní koryta vyhloubená vodou. Nazval je italským slovem canali. Nesprávnou interpretací a překladem se pak lidé domnívali, že jde o umělé kanály vytvořené tamní civilizací. Nejednalo se však o jedno ani o druhé.

Sestrojit ideální chemický pohon pro kosmické lodě je snem mnoha institucí i jednotlivců. Aktuálně krouží okolo naší planety demonstrační zařízení, které má ambice se tomu přiblížit. Stojí za ním malá společnost DSSP (Digital Solid State Propulsion). Zatím své produkty poskytovala spíše armádním složkám, teď došlo i na civilní kosmický program.

Extrémní těsná dvojhvězda obrovských, horkých a nesmírně zářivých hvězd, co se oběhnou za 1,2 dne, podle všeho splývá do hvězdného monstra o velikosti přes 60 Sluncí.

Dvojici astronomů z australské Swinburne University of Technology se za pomoci největších radioteleskopů podařilo zjistit slabý signál emitovaný atomy vodíkového plynu v galaxiích vzdálených od nás tři miliardy světelných let. The Royal Astronomical Society ve svém měsíčním přehledu informuje, že dosavadní rekord tím byl překonán o takřka půl miliardy světelných let.

V polovině 19. století explodoval obří hvězdný binární systém Eta Carinae a do okolí vyvrhl hmotu odpovídající deseti Sluncí. Na nějakou dobu z toho byla druhá nejjasnější hvězda noční oblohy. Snímkování od roku 1995 ukazuje, jak útvar roste.

Před několika dny rozvířila internetové vody senzační zpráva: V marsovském meteoritu Tissint byly nalezeny stopy mimozemského života! Není to ovšem zdaleka poprvé, kdy někdo s podobným tvrzením přichází – a předešlé senzace vždy spíše vyšuměly. Jak to tedy s těmi kameny z Marsu vlastně je?

Po symbolických 99 dnech se z hibernace probouzí sonda, která jako první těsně mine nejvzdálenější a tajemné těleso patřící až do roku 2006 mezi plnoprávné planetární členy.

29. srpna uvedla letová kontrola NASA naposledy do hibernace sondu New Horizons. Poslední období jejího odpočinku končí 6. prosince po 99 dnech.

Tvrdí to studie gama záblesků v galaxiích, které sterilizují složitější život na planetách, co se jim připletly do cesty. Hvězdné soustavy v menších galaxiích mají podle ní smůlu, protože tam jsou gama záblesky častější.

Pokud se potřebujete v tomto mrazivém počasí spolehlivě rozehřát a máte po ruce skupinku astrobiologů, pak je zaručeným receptem začít debatu na téma organických molekul na kometách. Či rovnou zmínit tu dnes nejslavnější - Čurjumov-Gerasimenko

Dva neviditelné pásy, které svým tvarem připomínají typickou americkou koblihu, se nazývají van Allenovy radiační pásy. Slovo radiační se v jejich názvu objevuje proto, že obsahují velké množství nabitých částic.

Pomocí dat palubního magnetometru ROMAP se vědci pokouší rekonstruovat vícenásobný kontakt modulu s povrchem komety Čurjumov-Gerasimenko. Rychlé a intenzivní změny hodnot svěčí o chaotické rotaci. Nejspíš zavadil o okraj kráteru.

Letos v létě skončilo první kolo (z celkového počtu tří) pozorovacího programu Hubbleova kosmického teleskopu Frontier/Parallel Fields. Kosmický senior má na kontě několik dalších rekordů – na jeden z nich se dnes podíváme.

Astronomové projektu Frontier Fields a GLASS pod vedením dr. Patricka Kellyho z University of California-Berkeley oznámili detekci čtyřnásobné projekce vzdálené supernovy způsobené efektem gravitačního čočkování.

Pokud před sebou máte šálek kávy a pijete ji s mlékem, tak teď je ta správná chvíle mléko pomalu nalít do šálku a zlehka míchat. Jedná se o příjemný a dostupný způsob jak si navodit potřebnou představu. Řeč bude o turbulencích v mezigalaktickém plynu.

Astronomové podle nových simulací v nejbližších pěti letech očekávají sklizeň až 20 000 nových exoplanet nadějnou observatoří Gaia.

Kdyby Saturn se svými divukrásnými prstenci neobíhal Slunce na tak poklidné oběžné dráze, měla by to Země a její obyvatelé mnohem svízelnější.

Není lehké prohledávat ze vzdálenosti 20 - 30 km těleso tak členité, jakým je kometa 67P. Týmy odborníků se už skoro týden snaží najít oblast, kde teď spící Philae odpočívá. Ale modul se bohužel ukryl do oblasti plné skal a převisů, kam denní světlo dopadne jen na pár desítek minut kometárního dne, proto je i po takové době vizuální pátrání neúspěšné.

Jak to, že se vesmír nezhroutil v kolapsu během kosmologické inflace působením Higgsovým bosonům? Odpověď by mohla být docela prostá, kvůli interakci Higgsových bosonů s gravitací.

Už je tomu více než týden, co se oddělil Philae od mateřské sondy, a poprvé v dějinách nepilotované kosmonautiky se vydal pomalým tempem vstříc kometárnímu povrchu. Měkké přistání sice nedopadlo úplně podle představ pozemní obsluhy, nicméně jde i přesto o počin historický.