Chemické složení hvězd prozrazuje, že Mléčná dráha je mnohem chaotičtější a dynamičtější, než by se zdálo.

Fotografka a astronautka Samantha Cristoforettit nás provádí jednotlivými moduly stanice. Krátkými videovstupy ukazuje, jak se zachází s poklopy průlezů, nechá nás nahlédnout do biolaboratoře, opravářské dílny, ledničky, kde jim zkoumají úbytek svalové hmoty, jak vypadá dokovací místo pro přísun zásob, kudy se dá vystoupit do volného prostoru,...

Ruský miliardář Milner podpořil hledání E.T., ve skutečnosti ale zachránil významné radioteleskopy Green Bank a Parkes a potěšil mnoho astronomů.

Nadpis nemá evokovat představu tajících ledovců, ale míří na fakt, který si mnoho středoevropanů, kteří nikdy nepřišli do styku s obrovskými masami ledu, vůbec neuvědomuje. Ledovce totiž neustále tečou – jsou v mimořádně pomalém pohybu směrem do údolí, kam s sebou strhávají kamení a tvoří morény. Snímky ze sondy New Horizons ukázaly, že podobný efekt probíhá i na Plutu.

Extrémně řídké galaxie v Kupě Vlasů Bereniky zřejmě drží pohromadě temná hmota, které je tam stokrát víc, než viditelné hmoty.

První potvrzenou molekulou, která v kosmickém prostoru pohlcuje záření hvězd a vykresluje v jejich spektrech mezihvězdné pásy, je elegantní buckminsterfulleren.

Někteří čtenáři možná nerozumí názvu článku, proto rád přidám vysvětlení. Skvělý český popularizátor kosmonautiky a nekonečná studnice znalostí na toto téma, Mgr. Antonín Vítek, CSc. totiž v červenci 2011 při rozhovoru pro Lidové noviny prohlásil: “Potřeboval bych se dožít 15. července 2015."

Je to jako z fantaskního vesmírného příběhu. Temný most mezi kupami galaxií, který lemují nezměrné prázdnoty.

LORRI, Ralph, Alice, REX, SWAP, PEPSSI... a plán průletu.

Po epickém takřka desetiletém putování odpočítává vesmírný posel New Horizons poslední miliony kilometrů na cestě k podivnému hybridnímu objektu naší sluneční soustavy. Těleso bylo už dávno vyřazeno ze seznamu planet, ale pro naše pochopení historie a vzniku našeho domovského systému tato skutečnost nemá větší význam.

Řešení problémů s dynamikou relativistických kapalin vede vesmír k depresivnímu Velkému roztržení veškeré hmoty.

NASA a nejen ona už dlouhou dobu sní o marsovském ultralehkém letadle jako součásti některé z misí včetně budoucích pilotovaných nebo přímo samostatné mise. A nelze se tomu divit. Letadlo na Marsu by dokázalo vyplnit mezeru mezi daty získanými družicemi na oběžné dráze a rovery na povrchu.

Podle nové teorie vesmír nezrychlil své rozpínání jednou, ale hned sedmkrát. Asi jako když někdo ťukne do skla a to pak drnčí do mrazivého ticha.

Marco Polo byl významný objevitel, který proslul svými cestami do Asie. MarCO se příští rok také zapíše do historie – jedná se o zkratku Mars Cube One. Jde o první cubesaty, které jsou určené k cestě meziplanetárním prostorem k jiné planetě.

Samir Mathur z Ohijské státní navrhuje, že černé díry obsahují klubka zašmodrchaných superstrun – fuzzbally a namísto gravitačního drcení vytvářejí mírně nedokonalé hologramové kopie.

Malé satelity zvané cubesaty získávají postupně schopnosti, které byly donedávna vyhrazené jejich velkým kolegům. Teď hodlají prolomit další hranici.

V Kennedyho kosmickém středisku (KSC) na Floridě vědci studují jak nejlépe uvést do praxe využití místních zdrojů (ISRU , In-situ resource utilization) na objektech Sluneční soustavy, zahrnující zejména průzkum dostupnosti surovin a jejich těžbu.

Po sedmi měsících mlčení se modulu podařilo nabít baterie na povrchu komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko a začít komunikovat s řídícím centrem.

Rentgenový teleskop Chandra a gama teleskopy Fermi a VERITAS pozorovaly velmi vzdálené kvasary a potíraly přitom modely časoprostorové pěny.

Evropské sonda Rosetta již téměř rok krouží okolo komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko. Za tu dobu stačila poslat nejen ohromné množství fotek, ale také spoustu vědeckých měření.

Gigantické exoměsíce plynných obrů v obyvatelných zónách se rýsují jako velmi nadějní kandidáti na výskyt mimozemského života.

Teorie Mnoha navzájem se ovlivňujících světů se vynořila před pár lety ze šera chemických laboratoří a teď straší kvantové mechaniky jako vyzývatelka vlnové funkce.

Při pozorování galaxií vyšlo najevo, že relativistické výtrysky hmoty z nitra aktivních galaktických jader nejspíš úzce souvisejí s fenoménem splývání galaxií.

NASA připravuje misi k Jupiterovu měsíci Europa. Čím vším chce jednoho z kandidátů na nalezení mimozemského života zkoumat? Jakou roli bude hrát spolupráce s ESA?

Dramatická hvězdná soustava Nasty1 by mohla být vzácným přechodovým stadiem vývoje divokých Wolf-Rayetových hvězd.

Galaxie s poetickým jménem WISE J224607.57-052635.0, objevená na úsvitu vesmíru, žhne v jako 300 bilionů Sluncí najednou.

S armádním raketoplánem se na orbitu svezla i nová sluneční plachetnice. Přesvědčíte se o tom na vlastní oči.

Pokud už jste alespoň něco málo četli o podpovrchových oceánech v naší soustavě, je pravděpodobné, že jste zaslechli o chystané misi Evropské vesmírné agentury JUICE. Vypuštění sondy, která by měla zkoumat tři ze čtyř Galileiho měsíců (Europu, Callisto a Ganymedes) je plánováno na rok 2022.

Průzkum pohybu hvězd blízkých spirálních a eliptických galaxií prozradil, že se v nich hvězdy pohybují překvapivě konstantní rotační rychlostí, bez ohledu na jejich pozici uvnitř galaxie.

Vlastně příliš velký horký saturn v příliš těsném objetí s příliš malým červeným trpaslíkem. Hvězdný systém HATS-6 šokoval své objevitele.

Největší událost letošního roku – průlet americké sondy New Horizons se blíží. Do největšího přiblížení už zbývají necelé tři měsíce. Je proto načase fotit neznámý svět. NASA včera zveřejnila sérii nových fotek jsou skutečně povedené.

Vesmírné tsunami, rozpoutané srážkami kup galaxií, oživují tvorbu nových hvězd ve vyhasínajících galaxiích. Ale nic netrvá věčně.

Výročí – a obzvlášť ta kulatá – bývají vždy ve znamení bilancování. Sečtou se úspěchy, odečtou slepé uličky a problémy, je to skoro takový očistný rituál pro všechny zůčastněné. Málokdy si to přiznáme, ale jakákoli podobná oslava nutí i nás samých zamyslet se nad tím, co se povedlo, co méně, a co případně vůbec.

Vyřešíme záhadu Chladné skvrny reliktního záření vesmíru v superprázdnotě ze souhvězdí Eridanu, která měří 2 miliardy světelných let?

Jako malé dítě v cukrárně, které by nejraději ochutnalo všechny nabízené sladkosti, ale rodiče s sebou mají peníze pouze na jeden zákusek – asi tak se momentálně musí cítit NASA, která od vědeckých týmů v USA obdržela 28 návrhů na výzkumné mise.

Vědci projektu G-HAT hledali v datech kosmického infrateleskopu WISE, v oblasti infračerveného záření středních vlnových délek, známky přítomnosti velkolepých civilizací v cizích galaxiích.

Společnost United Launch Alliance (ULA) vznikla spojením firem Boeing a Lockheed Martin, čímž se zrodil podnik, který de facto ovládl trh s armádními satelity. Rakety Delta IV a Atlas V se staly výhradními nosiči všech strategicky i vědecky důležitých amerických sond a družic. Jedinou nevýhodou byla vysoká cena, ale kdo by to řešil – konkurence přece neexistuje a státní kasa to zaplatí. Jenže časy se mění.

…aneb Způsobila konec dinosaurů neznámá blízká stálice?

Pokud to není apríl, tak se podstatně zdramatizovala situace kolem záhadných rychlých rádiových záblesků. Zdá se, že jsou velmi podivně matematicky uspořádané.

Jupiter možná během prvních pár milionů let existence Sluneční soustavy zlikvidoval první generaci vnitřních planet, které mohly být podstatně větší, než Merkur, Venuše, Země a Mars dohromady.

Rozpínání vesmíru teď sice zrychluje, přesto je ale možná osudem vesmíru brzký zánik v drtivém Velkém křachu. Alespoň podle konceptu sekvestrace energie vakua Standardního modelu.

Příznivci věčného kvantového vesmíru očekávají objevení černých mikroděr při srážkách v vylepšeném LHC. Pokud uspějí, tak prokáží existenci extra dimenzí, paralelních vesmírů, podpoří teorii strun a vyřeší informační paradox černých děr.

Posadit kosmickou sondu na povrch Marsu není snadné. Citlivou techniku ohrožuje průchod atmosférou, je potřeba měkce dosednout. Při prvních letech k Marsu se přistávací oblast prakticky nevybírala. Postupem času si mohli lidé dávat větší cíle a vozítko Curiosity při průchodu atmosférou manévrovalo tím, že využívalo vztlaku vstupního pouzdra. Přesto se ani v jeho případě nedá mluvit o přistání na konkrétním místě – vytipovaná přistávací oblast měla tvar elipsy o rozměrech 20 x 7 kilometrů. Je jasné, že to se musí s plánovanými cíli vylepšit.

Obrovitá vesmírná exploze přejedeného bílého trpaslíka stála na počátku divoké jízdy trpaslíkova bývalého partnera Mléčnou dráhou.

Nová teorie o fungování vesmíru staví proti nepochopitelné singularitě Velkého třesku, nepolapitelné temné hmotě a přízračné temné energii kvantovou mystiku.

Najděte si nějaký hodně velký mixér a vložte do něj čtyři základní ingredience – sondu MAVEN, která momentálně krouží kolem Marsu a studuje jeho atmosféru, přidejte k ní evropskou zásobovací loď ATV, která před pár týdny dokončila svou poslední misi, přidejte i horní stupeň Centaur a nezapomeňte na robotickou paži, kterou znáte třeba z raketoplánů nebo ISS a máte základ nové kosmické lodi, která bude létat k ISS.

Ledový měsíc Saturnu Enceladus si pro zvědavé Pozemšťany přichystal nejedno překvapení. Zatím se zdá, jakoby byl pevně rozhodnut splnit planetárním geologům i astrobiologům vánoční přání na mnoho let dopředu. Svět o průměru pouhých 500 km nejenže hostí kapalný oceán ve svém nitru a jeho vodu marnotratně vystřikuje do kosmu v orgiích geologické aktivity, nýbrž se zřejmě honosí i něčím ještě nečekanějším – horkým kamenným jádrem. Co to znamená pro hledání mimozemského života?

Jestli jste se domnívali, že se jedná o další zakázku kosmického pohřebnictví firmy Celestis, jejíž služby na konci 90.let minulého století využil i Gene Roddenberry, tvůrce slavného seriálu Star Trek, respektive jeho pozůstalá manželka, tak jste vedle jak ta jedle.

Na Cornellu simulovali buněčné membrány založené na akrylonitrilu a podobných molekulách, které by mohly fungovat v ledovém světě měsíce Titan.

Analýza spektra záření kvasaru, vzdáleného více než 12,4 miliardy let, ukázala, že se poměr hmotnosti protonu a elektronu během historie nezměnil.