Záření galaxie GN-z11 k nám letělo 13,4 miliardy let. Kde se vlastně vzala relativně velká a hodně jasná galaxie ve vesmíru, kterému bylo teprve 400 milionů let? To je záhada.

Zachycení série rychlých rádiových záblesků z jednoho místa, spolu s určením zdroje jiného rychlého rádiového záblesku v eliptické galaxii a následným zpochybněním jeho katastrofického původu uvedlo vědu o rychlých rádiových záblescích do stavu bublajícího tvůrčího chaosu.

NASA o tom vážně uvažuje. Pracují na laserovém photonickém pohonu DEEP IN, který by mohl zkrátit cestu stokilové sondy k Rudé planetě na 3 dny. Nakolik je to ale reálné?

Pokud by se naplnily pesimistické odhady doby, po které přijde Velké roztržení vesmíru kvůli působení temné energie, tak to bude překvapivě brzo. Optimistické odhady ale zase sahají až do nekonečna.

Skvostná simulace kusu vesmíru Illustris prozrazuje, že výtrysky hmoty ze supermasivních černých děr nejspíš plynou do nezměrných vesmírných prázdnot, voidů. Tam by se pak měla skrývat nemalá část normální hmoty vesmíru.

Masivní dvojhvězda Gamma Velorum, kde na sebe navzájem srší intenzivní hvězdné větry blízkých hvězdných obrů, je zdrojem intenzivního gama záření.

Podle simulací na kosmologickém superpočítači COSMOS mají velmi úzké černé prstence ve vícerozměrném prostoru sklony tvořit nahé singularity, které se protiví principu kosmické cenzury.

Neexistují žádné méně důležité mise – všechny posouvají naše poznání vpřed. Ale všichni fanoušci kosmonautiky moc dobře vědí, že některé mise jsou zkrátka a dobře důležitější, sledovanější a přelomovější. Při pohledu do budoucnosti se těšíme hlavně na Webbův teleskop, ale kosmonautika nespí a připravuje další zajímavé projekty. Jedním z těch, které jsou již mnoho let ostře sledovány a vyhlíženy, je projekt odběru vzorků hornin z Marsu a jejich doprava na Zemi, projekt, který se označuje zkratkou MSR neboli Mars Sample Return.

Radioteleskop australské observatoře Parkes pozoroval doposud neviděné galaxie, které jsou před našimi zraky skryté za centrem Mléčné dráhy.

Ve snímcích sondy New Horizons se objevily kupy ledu o průměru pár kilometrů, které plují v moři zmrzlého dusíku.

Stane se to za 30 milionů let, žádná velká tragédie to ale podle všeho nebude. Oblak Smithové nejspíš pochází z Mléčné dráhy, a zase se do ní vrátí. Přitom vznikne pěkná řádka nových hvězd.

Kvasary, bouřlivě aktivní supermasivní černé díry, se během pár let nejen vypnou, ale také zapnou. Co jsou vlastně zač?

Není to ještě jisté, stopy jsou ale prý slibné. Dvacetkrát dál než Neptun od Slunce možná obíhá velká planeta o hmotnosti deseti Zemí.

Dnešní množství stále neznámé temné hmoty ve vesmíru se mohlo vytvořit díky sekundární inflací, která by se odehrála pár zlomků sekundy po Velkém třesku.

Hypernova všech hypernov ASASSN-15lh explodovala tak jasně, že přezářila 57 galaxií typu Mléčná dráha najednou. A astronomové nevědí, jak je to mohlo stát.

Japonští astronomové vystopovali velikou černou díru v oblaku CO-0.40-0.22, ve vzdálenosti pouhých 200 světelných let od supermasivní černé díry Mléčné dráhy.

Kolem supermasivní černé díry by mohla obíhat terestrická planeta, kde by fungoval život podobný pozemskému. Výpočty interdisciplinárního týmu fyziků z Olomouce a Opavy potvrzují možnost existence bizarních obyvatelných světů představených ve filmu Interstellar.

Společnost Planetary Resources se spojila s 3D Systems a společnými silami na veletrhu CES veřejně vytiskli 3D objekt z úlomku velikého kovového meteoritu Campo del Cielo.

Nad napínavý příběhem kvasaru SDSS J1011+5442 nezůstalo jediné oko astrofyzika suché. Nezměrnému galaktickému motoru podle všeho došlo palivo.

Jak se zdá, cizí civilizace hledáme špatně. Co kdybychom se podívali do kulových hvězdokup, v nichž by to civilizace měly příjemně blízko k sousedním planetárním systémům?

Komety máme spojené se symbolem svátků vánoc, radosti a zvěstováním mudrcům, že Mesiáš je již na světě. Z článku v nejnovějším čísle časopisu vydávaném Královskou astronomickou společností ve Velké Británii ale vyplývá, že jsou pro život na Zemi spíše hrozbou a to mnohem větší, než jsme si kdy byli ochotni připustit.

A pokud shluk hvězd Lamost 1 snad nebyl kulovou hvězdokupou, tak je to pozůstatek trpasličí galaxie, která skončila ve spárech Mléčné dráhy.

Vyhrají WIMPy, axiony, MACHO objekty, Kaluzovy-Kleinovy částice, gravitina, nebo něco jiného? Hon na temnou hmotu pokračuje i v roce 2016.

Pozemní gamaobservatoř v Arizoně zachytila gama výkřik blazaru PKS 1441+25, ze vzdálenosti 7,6 miliard světelných let.

Poletují nám v periferii Sluneční soustavy velká tělesa? Anebo to byl jenom náhodný šum v talířích radioteleskopů chilské soustavy ALMA?

Softwarový simulátor relativistické optiky LSDCode+ vás zve na virtuální procházku do okolí černoděrového horizontu.

Ať supermasivní černé díry dělají co chtějí, za běžných okolností se prý nedostanou nad hmotu 50 miliard Sluncí. Když se gigantiční jedlíci odříznou od mezihvězdného plynu, tak je s jejich růstem v podstatě konec.

V SETI z toho usuzují, že se tím pádem hroutí hypotéza o megakonstrukci cizí civilizace u této planety. Jaký smysl ale má hledat alieny tímto stylem?

V USA právě vystřelili ze startovní pistole a závod o vesmírné suroviny za pohádkové ceny se může rozběhnout na plné obrátky.

Jestli axiony existují, tak je to docela dobře možné. Takové hvězdy by fungovaly jako jedna veliká částice a prosakovaly by Zemí jako vesmírné přízraky.

Detektivní práce astrofyziků přinesla nový rychlý rádiový záblesk FRB 110523. Podle jejich analýzy přicházejí tyto záhadné záblesky z velice vzdáleného vesmíru.

Ohromného a chladného červeného veleobra VY Canis Majoris obklopují velká zrna prachu, z nichž jednou vzniknou nové hvězdy a planety.

Mezinárodní tým astrofyziků pozoroval destrukci hvězdy supermasivní černou dírou a následný výtrysk hmoty od horizontu událostí.

Přesněji řečeno, objevili jsme některé z hodně starých hvězd velmi blízko supermasivní černé díry v centru Mléčné dráhy.

Saturnův měsíc Titan je jedním z nejzajímavějších a nejzáhadnějších těles sluneční soustavy. Jako jediný měsíc – a jediné ledové těleso obecně – má hustou atmosféru a na povrchu tlak dokonce vyšší než na Zemi. Svými horami, jezery, toky, deltami či dunami připomíná Zemi, ale s teplotou kolem -180 stupňů Celsia, jezery z ethanu a methanu, dunami z uhlovodíků. Někteří považují Titan s ohledem na jeho „chemickou laboratoř“ za přibližný model rané Země, byť s jiným složením a teplotou, ale není to tak jednoduché…

Zatím všechno nasvědčuje tomu, že v blízké budoucnosti budeme schopni pozorovat siluety černých děr. Jaké asi budou?

Americká sonda MAVEN letěla k Marsu, aby prozkoumala atmosféru Rudé planety, její složení, i to, jak reaguje na vnější vlivy – hlavně na proud slunečního větru. Sonda podnikla několik zanoření do horních vrstev atmosféry, kde prováděla rozbory. Na včerejší tiskové konferenci tak mohli odborníci oznámit, že konečně mají k dispozici dostatek dat, aby mohli vysvětlit procesy vedoucí k proměně původně teplého a vlhkého prostředí na dnešní chladný a suchý svět.

V Opavě se právě odehrál 17. mezinárodní workshop RAGtime, zaměřený na relativistickou fyziku kompaktních objektů, jako jsou černé díry a neutronové hvězdy.

Nedávná mohutná rentgenová erupce supermasivní černé díry Markarian 335 byla zřejmě způsobena výtryskem její korony.

Naznačuje to objev vytěžený z dat sondy Planck. Zatím je ale předčasné slavit.

Včera vědci zveřejnili překvapivé zjištění – na kometě 67P / Churyumov-Gerasimenko je velké množství kyslíku a je tam už z doby, kdy vznikala sluneční soustava.

Na bílého trpaslíka WD 1145+017 právě prší planetární trosky. Takhle nějak jednou skončí i slavná Sluneční soustava.

Alespoň podle nového výzkumu vědců Space Telescope Science Institute. Možná by to vysvětlovalo, proč jsme ve vesmíru tak sami.

Když v roce 2012 dostala NASA od amerického průzkumného úřadu NRO dva kompletní fotoprůzkumné satelity, byla to pro kosmickou agenturu velmi zajímavá situace. Šlo o teleskopy s průměrem zrcadla 2,4 metru, které svými parametry velmi připomínají Hubbleův teleskop. Ten totiž vznikl z návrhu průzkumných družic třídy KeyHole-11 Kennan. Na rozdíl od Hubbleova teleskopu ale optika těchto družic mířila na zemský povrch.

Nejspíš ne. Naštěstí. Ale pouhá možnost něčeho takového rozvířila divoké dohady po celém světě. Divy z teleskopu Kepler neberou konce.

V disku mladé hvězdy AU Microscopii se velkou rychlostí pohybují zvláštní vlny. Nic podobného jsme zatím neviděli ani nepředpovídali.

…aneb Pomocí teleskopů za rodokmenem vražedné planetky

A jsou tím pádem mnohem obyvatelnější, než jsme se obávali. Pro pátrání po obyvatelných světech je to skvělá zpráva.

Tisková konference, kterou NASA svolala na 28. září byla velmi ostře sledována i těmi, jejichž zájmy se s kosmonautikou kříží jen okrajově. NASA totiž s předstihem několika dní avizovala, že na konferenci oznámí přelomové informace ve výzkumu Marsu.

Černá díra v jádru galaxie SAGE0536AGN váží jako 350 milionů Sluncí. Potíž je v tom, že je třicetkrát hmotnější, než může být podle astrofyzikálních modelů vzhledem k velikosti galaxie.