V nitru dlouho známé rádiové galaxie Cygnus A se najednou objevil nový objekt. Je to druhá supermasivní černá díra nebo snad neobvyklý typ supernovy?

Podle nové teorie vzniká po srážce velkých těles na určitou dobu obrovský horký oblak plynného a roztaveného materiálu, který je mnohem objemnější nežli sražená tělesa.

Lidstvo mění zalesnění velkých území, upravuje toky řek, někde zarovnává terén, jinde zase vytváří umělé kopce. Vědci ale nyní zjišťují, že lidská činnost neovlivňuje Zemi samotnou a její povrch, ale že stopy civilizačních aktivit lze sledovat i v blízkém okolí naší planety. Ukazuje se, že specifický druh radiové komunikace, konkrétně vysílání na velmi nízkých frekvencích (VLF) interaguje s kosmickými částicemi a ovlivňuje to, jak a kam tito mikroskopičtí drobečkové zamíří.

Pokud by v blízkém vesmíru explodovala supernova, pozemský život by to odnesl. Naštěstí to v dohledné době milionů let nehrozí.

Stephen Hawking se nechal slyšet, že lidstvo musí osídlit další planety nikoliv za tisíc let, jak se domníval před rokem, ale už za sto let. Jedině tak si prý zajistí přežití. Co k tomu Hawkinga vede?

Nové heslo do slovníku: Infračervený šotek. Anglicky eSPecially Red Intermediate-luminosity Transient Event, čili SPRITE. Rozpustilé záblesky z blízkých galaxií, které lze pozorovat pouze v oblasti tepelného záření.

Dvojice maličkých ultrakompaktních galaxií kupy v Panně obsahuje supermasivní černé díry, které jsou o něco hmotnější, nežli naše domácí supermasivní černá díra v Mléčné dráze. A nejspíš nebudou výjimkou.

Proxima b, GJ 1132b, trojice planet TRAPPIST-1, Kepler 186f a především nedávno objevená exoplaneta LHS 1140b. To jsou aktuální cíle astrobiologů, kteří pátrají po dalších životech ve vesmíru.

Jak vyfotit temnou hmotu? Přímo to nejde, takže je nutné použít nějaký důmyslný trik. Kanadští astronomové si poradili díky analýze snímků hlubokého vesmíru se slabým gravitačním čočkováním.

Vojenští vývojáři intenzivně pracují na elektromagnetických railgunech, s nimiž chtějí pálit po nepříteli. Pokud uspějí, tak by využití elektromagnetické technologie mohlo být mnohem širší.

Soustava radioteleskopů ALMA zjistila, že za extrémně nízkou teplotou mlhoviny Bumerang zřejmě stojí dvojhvězda, ve které zanikající velká hvězda pozřela svého malého společníka.

Maďarsko – americký tým fyziků nespokojených s duchařinou současné kosmologie provedl exorcismus. Zbavil obecnou relativitu nutnosti vyvolávat ducha temná energie.

Kvasar 3C 186 vznikl splynutím masivních černých děr. A pak vystřelil pryč ze své rodné galaxie.

Ve velice neobvyklé hvězdě Przybylského v souhvězdí Kentaura jsou spousty lanthanoidů a aktinoidů. Co když se tam skrývají i doposud neobjevené supertěžké prvky z vysněného ostrova stability?

Teleskop s gravitační čočkou Slunce by měl fantastické zvětšení, se kterým by viděl kontinenty na exoplanetách. Je v tom jediný háček – musíme ho dostat nesmírně daleko od Slunce.

V nejbližších dnech se chystá let stratosférického balónu organizovaný pracovníky Oddělení dozimetrie záření Ústavu jaderné fyziky AV ČR pod vedením kolegů Václava Štěpána, Ondřeje Ploce a Martina Kákony. Dne 18. 3. 2017 v 10:00 bude vypuštěn z letiště Dlouhá Lhota u Příbrami stratosférický balón Fík 2, v jehož gondole poletí nový dozimetrický systém pro výzkum kosmického záření ve vyšších vrstvách atmosféry.

Ten, kdo na jeden nádech vysloví jméno vesmírem volně plovoucího objektu CFBDSIR J214947.2-040308.9, si bezpochyby zaslouží obdiv. Astronomové teď usilovně zkoumají, s kým vlastně máme tu čest.

Astrofyzici z Harvardu navrhují, že by rychlé rádiové záblesky mohly být projevem mezihvězdných letů kolosálních korábů v hlubokém vesmíru.

Podle nové studie přinejmenším posledních 500 milionů let, tedy zhruba od počátku prvohor, je bombardování naší planety nebeskými posly vesměs náhodné.

Kdybychom do libračního bodu Marsu L1 umístili generátor dostatečně silného magnetického pole, tak by to dramaticky zlepšilo vyhlídky Marsu na brzkou kolonizaci.

Podivuhodný planetární systém je dost mladý a jeho hvězda není právě beránek. Úvahy o životě na sedmero zemích systému TRAPPIST-1 jsou zatím velmi předčasné, i tak je to ale parádní úlovek exoplanet v našem sousedství.

Extrémní akreční pulsar NGC 5907 ULX vyzáří za 1 sekundu tolik energie, jako Slunce za 3,5 roku.

V radioastronomii se schyluje k přelomovému pozorování černé díry. Podaří se virtuálnímu Teleskopu Horizontu událostí pozorovat to, co jsme ještě nikdy neviděli?

V srdci kupy Fénix je veliká galaxie. V nitru té galaxie je supermasivní černá díra. Od té černé díry tryská žhavý plyn, který jako kouzlem vyrábí chladný plyn. A z toho chladného plynu vznikají hvězdy jedna za druhou. Není to pohádka?

NASA chystá na začátek příštího desetiletí start sondy, která bude určena k průzkumu Jupiterova měsíce Europa.

Venuše, to je peklo Sluneční soustavy. A když do pekla chcete poslat meziplanetární sondu, tak musí mít doopravdy hodně drsnou elektroniku.

Ohromná, hustá a omamně krásná kulová hvězdokupa 47 Tucanae zřejmě skrývá černou díru střední velikosti, jejíž hmota činí asi 2 200 Sluncí.

Modely holografického vesmíru prý sedí na pozorování reliktního záření stejně dobře jako standardní kosmologický model.

Kolik je asi galaxií v našem vesmíru? K odhadům posloužily 3D mapy oblastí hlubokého vesmíru

Asi každý fanoušek kosmonautiky zná nějakou ne příliš úspěšnou raketu, o které by byl schopný říct, že je „na baterky“. Ovšem nyní na trh přichází nový nosič, který se naopak přímo chlubí tím, že je na baterky – tentokrát ovšem bez uvozovek.

Diamantové pláže omývané mořem dehtu. Rozžhavené pouště černého, sazím podobného prachu bez jediné kapky vody pod nepřívětivým nebem plným jedovatého smogu. Takové, a možná ještě podivnější scenérie nabízejí uhlíkové planety. Naše Sluneční soustava nic podobného nezná, ve vzdáleném vesmíru ale mohou existovat i takto exotická místa. Jsou uhlíkové planety pravidlem, nebo výjimkou? A co jejich případná existence znamená pro možnosti života ve vesmíru?

Odkud k nám doletěly milisekundové a intenzivní rádiové záblesky?

Ruští vědci z Ústavu jaderného výzkumu v Moskvě a Novosibiřské státní university přicházejí s vysvětlením nesouladu kosmologických parametrů. Na vině má být nestabilita a rozpad temné hmoty.

Betelgeuse je nejen extrémně veliká, zářivá a bouřlivá hvězda, ale zřejmě také hvězdný kanibal. Vysvětlilo by to jeho neobvykle svižnou rotaci.

Struktura temné hmota v trpasličích spirálních galaxiích kopíruje rozložení viditelné hmoty. A zatím pro to nemáme rozumné vysvětlení.

Ozubená kolečka jsou již po celá staletí nedílnou součástí všech možných mechanismů od kapesních hodinek až po mnohatunové těžební stroje. Neobejde se bez nich prakticky žádný robot včetně těch kosmických.

ESA zjistila, proč její Schiaparelli skončil několik sáhů pod zemí. Americký satelit MRO hlásí z orbity náznak velkého množství zmrzlého ledu pod povrchem v oblasti Utopia Planitia. A vysloužilé vozítko Curiosity potěšilo novým interaktivním panoramatem.

Doposud nejjasnější rychlý rádiový záblesk FRB 150807 prozradil zajímavé informace o povaze kosmické pavučiny, které se rozpíná mezi vesmírnými prázdnotami.

Jaká je aktuální hitparáda Top7 vysvětlení podivného záření dnes již legendární hvězdy Tabby, čili hvězdy s megastrukturou?

Pokud jste nesehnali pořádnou dýni, můžete oslavit Halloween s nově objevenými fascinujícími hvězdami, které zřejmě vznikají splynutím těsných dvojhvězd.

Před pěti lety byli Saul Perlmutter, Brian Schmidt a Adam Riess oceněni nejvyšší cenou jakou jen vědec může obdržet. Jejich poznatky tvoří pilíř na němž stojí standardní model vesmíru. Závěry nobelistů nyní tým astrofyziků pod vedením Subira Sarkara z Oxfordu zpochybnil.

Astrofyziky trápí extrémní objekty, které se najednou úžasně rozzáří v rentgenové oblasti spektra, a za pouhou hodinu zase zhasnou, jako by se nic nedělo.

Společnost Orbital ATK zažívá v těchto dnech úspěšné období. Ještě předtím, než se jejich raketa Antares vrátila do služby se jim podařilo uzavřít důležitý kontakt. Ten se týká prvního exempláře zařízení, které zatím nemá v historii kosmonautiky obdoby. Jde o robotický servisní tahač, který by měl pomáhat především družicím na geostacionární dráze. Aktuální kontrakt byl uzavřen se společností International Launch Services, která zajišťuje zakázky zahraničních partnerů pro ruské nosiče. Premiérový zástupce nové technologie bude v roce 2018 sdílet místo na raketě Proton s komunikační družicí Eutelsat.

V neděli odpoledne našeho času došlo u Marsu k velmi důležitému momentu. Od mateřské sondy TGO (Trace Gas Orbiter) se oddělilo pouzdro EDM (Entry Descent Module) určené k přistání na povrchu Marsu. Krok to byl důležitý nejen z hlediska blížícího se přistání, ale i proto, že oddělením se z jednoho projektu se najednou staly dvě samostatné mise, přičemž každá má úplně jiné úkoly. V dnešním článku se podíváme jak na samotné oddělení, tak i na výhled do dalších dní.

Nejde o finálního bosse z retro gamesy, i když by taková hra jistě stála za to. S hvězdným systémem V Hydrae se vesmír zase jednou překonal. Jeden by se skoro bál, co Hubbleův teleskop najde příště?

Šéf SpaceX a kreativní vizionář Elon Musk hodlá poslat na Rudou planetu 1 milion kolonistů. Je to dostatečně šílený plán, aby se mohl povést?

Okolí černých děr obvykle považuje za bezútěšné. Výpočty fyziků ale ukazují, že by tam mohly existovat obyvatelné světy.

Záhadný výskyt ledového mraku jakoby z ničeho nic, přesvědčil vědce NASA o tom, že tvorbu mraků na Saturnově měsíci Titanu řídí jiný proces, než se dříve myslelo. Mohlo by jít o podobnost s procesem pozorovaným nad pozemskými póly.

O existenci tekuté vody na historickém Marsu dnes již nikdo nepochybuje. Pozůstatky vodních toků, jezer a usazené jíly dávají na tuto otázku vcelku jasnou odpověď. Ostatně vozítko Curiosity dokonce našlo důkazy o tom, že na povrchu Marsu byly podmínky vhodné pro vznik života. Otázkou zůstává, kdy voda definitivně zmizela? Obecně se soudilo, že před více jak třemi miliardami let došlo k definitivnímu vyschnutí vodních zdrojů. Nyní se však zdá, že v minulosti planeta minimálně ještě jednou roztála.

Porovnání modelů vesmírů s daty vesmírné observatoře Planck o reliktním záření dost jednoznačně ukázalo, že náš vesmír je na těch největších škálách ve všech směrech zhruba stejný.