Šikovná rentgenová observatoř Chandra objevila nečekané množství černých děr a neutronových hvězd v blyštivých prstencích prstencových galaxií. Vznikly tam po srážkách galaxií, která vytvarovaly tyto prstence.

Galaxie COSMOS-AzTEC-1 je takový galaktický dinosaurus, ve kterém soustava radioteleskopů ALMA vystopovala pozoruhodné rozložení plynu do tří center intenzivní tvorby hvězd.

Když by se srazily gravitační vlny tak mocné, že by stlačovaly časoprostor o celé kilometry, tak by se okolní časoprostor mohl vcucnout do černé díry. Něco takového je ale zatím daleko za hranicemi možností nejvýkonnějších přístrojů dnešní doby.

Planetární vědci definitivně potvrdili, že v oblasti jižního i severního pólu Měsíce se nachází vodní led. Je tam na spoustě míst, kam nedopadá sluneční záření a kde teplota věčně zůstává velmi hluboko pod bodem mrazu.

Planety o něco větší a těžší než Země by mohly být vodními světy. Tvořené až z poloviny vodou, o čemž si na Zemi můžeme jenom nechat zdát. Ale Kevina Costnera tam nečekejte. Byl by z něj vařený humr.

Podle Rogera Penroseho žijeme ve vesmíru, který se věčně recykluje tak trochu jinými Velkými třesky, mezi nimž jsou nesmírně dlouhé intervaly. Prosadí nakonec svou kontroverzní teorii konformní cyklické kosmologie?

Bylo by fantastické udělat z Marsu druhou Zemi a důkladně ho osídlit. Problém je v tom, že na Mars nejspíš není dost oxidu uhličitého ani jiných skleníkových plynů, které by mohly zahřát promrzlou planetu.

Firewalloví skeptici tvrdí, že kolem černých děr nefungují všespalující ohnivé zdi. Podle nich jsou černé díry fuzzbally, bez klasického horizontu událostí.

Pozorování splynulé hvězdy CK Vulpeculae ze souhvězdí Lištičky přineslo pozoruhodný průlom. Jde o první detekovanou molekulu s nestabilním radioizotopem, kterou jsme objevili mimo Sluneční soustavu.

Co když Měsíc nebyl vždycky jenom suchou a mrtvou peckou? Jestli se nová studie neplete, tak by budoucí mise na Měsíci mohly odhalit stopy dávné vody i zajímavější věci.

NASA zveřejnila zajímavé popularizační video o dvou stranách jedné mince, kterou je v tomto případě zhroucený pozůstatek po supernově. Připojujeme další informace.

Již Albert Einstein se musel smířit s tím, že „jeho“ statický vesmír se rozpíná. Současní vědci se musí vypořádat se zjištěním, že se tak děje stále rychleji. Téměř 90 let si astronomové kladou otázku, jak rychle se kosmický prostor zvětšuje a dokonalejší přístroje jim umožňují najít i přesnější odpovědi. Pokud by k výpočtu míry současné vesmírné expanze vedla jediná cesta, měli bychom nyní jeden výsledek s malou přípustnou odchylkou. Jenže k výpočtu Hubbleovy konstanty vedou cesty dvě – jedna přes raný vesmír, druhá přes náš současný kosmický časoprostor. Zatím se nesetkaly u stejné hodnoty.

Rentgenová observatoř Chandra přispěla k prvnímu pozorování následků kolize protoplanet a jejich následného pozření mladičkou hvězdou RW Aurigae A

Americkým nákladním lodím trvá několik dní, než se dostanou k ISS. Robotický Progress se třemi tunami nákladu na palubě to včera zvládl za méně než čtyři hodiny.

Americký rentgenový teleskop NuSTAR odhalil nejzářivější, nejmasivnější a vůbec nejvíc sexy hvězdu do vzdálenosti 10 tisíc světelných let, čili (dvoj)hvězdu Eta Carinae, jako zdroj kosmického záření. Je to pořádná kosmická pecka.

Dávno zaniklá sonda Cassini opět vlétla do headlinů médií po celém světě. Její přístroje detekovaly velké organické molekuly, které pocházejí z hlubin pod ledovým příkrovem měsíce Enceladu. Jakpak tam asi vznikly?

Trochu podrobněji o tom, co může čekat civilizaci ve velmi vzdálené budoucnosti stále rychleji se rozpínajícího vesmíru.

Rozpínání vesmíru se nejspíše zrychluje kvůli temné energii. Pokud se to nezmění, tak se vesmír roztáhne natolik, že budoucí civilizace ztratí kontakt s okolním vesmírem. Jestli budou mít dost kuráže, tak se na to mohou připravit a udělat si zásobu hvězd na horší časy.

Americká vesmírná agentura bere riziko vesmírné katastrofy vážně. V nejbližších letech hodlají významně zlepšit svoji připravenost proti vesmírnému kamení. Záleží na tom, jestli bude dost peněz a politického odhodlání.

Je to jenom teoretické cvičení. Ale představa ultimátní černé díry, kolem které krouží jeden milion terestrických planet s podmínkami vhodnými pro život našeho typu, to přece stojí za to!

Jednou z největších výzev moderní vědy je snaha o pochopení podstaty temné hmoty, jež dává o sobě vědět jen svými gravitačními účinky. Prozatím. Mohla by být ale zdrojem i jiné, doposud neznámé fyzikální interakce?

Mezinárodnímu vědeckému týmu rozsáhlého astronomického projektu BISTRO se podařilo odhalit a zmapovat slabé, ale svým působením důležité magnetické pole v jedné známě hvězdné porodnici.

Gravitační astronomové nedávno poprvé detekovali gravitační vlny ze srážky černých děr a pak i srážky neutronových hvězd. Co když ale časoprostor nerozvlnily černé díry, nýbrž ještě exotičtější objekty? Tým evropských astrofyziků nabízí pozoruhodnou alternativu: rotující červí díry.

V nitru hvězd probíhá fúze, díky které hvězdy září. Co když ale existuje proces, který je temným dvojčetem fúze? Kdyby to tak bylo, tak temná fúze pomůže vysvětlit nejasné rozložení temné hmoty uvnitř galaxií.

Robotická laboratoř Curiosity si připisuje další úspěchy. Přímé doklady života to sice nejsou, vše ale nasvědčuje tomu, že na Rudé planetě probíhají zajímavé procesy, které stojí za to zkoumat.

Detektivní práce specialistů NASA odhalila, co nejspíš zbylo po monumentální srážce dvou neutronových hvězd, která v létě 2017 rozechvěla detektory gravitační observatoře aLIGO. Stali jsme se svědky pozoruhodného vzniku rekordně lehké černé díry!

O temné hmotě zatím nevíme skoro nic. Pokud by se potvrdilo, že malá část částic temné hmoty má nesmírně malý, ale reálný elektrický náboj, tak by nám to o temné hmotě leccos prozradilo. Astrofyzikové loví elektricky nabitou temnou hmotu v mikrovlnném záření z úsvitu vesmíru.

Pulzar PSR B1957+20 krouží v devastujícím tangu s hnědým trpaslíkem. Nakonec dojde k tomu, že pulzar trpaslíka odpaří a pohltí. Být blízko divokému oharku z výhně supernovy se očividně nevyplácí.

Když někde poblíž exploduje supernova, jak to zasáhne život na Zemi? Hlavní obětí bude naše ozonová vrstva, kterou proděravějí částice kosmického záření exploze. A bez ozonové vrstvy je povrch planety vydaný napospas ultrafialovému záření.

Teorie mnohovesmíru dlouho vycházela z představy, že náš vesmír vyhrál v loterii. Že tady máme právě tolik temné energie, aby vesmír pěkně fungoval a mohl v něm vzniknout život. Vesmírné simulace EAGLE ale tvrdí, že je vlastně docela jedno, kolik je ve vesmíru temné energie, jestli málo nebo hodně. Život by mohl vzniknout tak jako tak. Mnohovesmír možná přetéká životem.

Jako by nestačilo, že v Mléčné dráze máme jednu supermasivní černou díru. Možná jich tu je několik a mohou být prakticky neviditelné. Sluneční soustavu by ale žádný takový temný gigant neměl ohrozit.

Když se chce, všechno jde. Nutno ale dodat, pokud jsou k tomu ty potřebné podmínky. A jsou takové ve vesmíru? Nejspíš ano, vznik organických molekul se ukazuje být jednodušší, než se soudilo. Kanadským fyzikům to vyjevila metoda TPD - termoregulované desorpce.

Pozoruhodná evropská observatoř Gaia mapuje myriády hvězd v Mléčné dráze. A mohla by nám pomoct ještě s něčím mnohem šílenějším. Jestli chcete vystopovat Dysonovy sféry u cizích hvězd, je to právě Gaia, kdo by to mohl zvládnout.

Astronomové se pustili do archeologie v Mléčné dráze. Přečetli spektrální „DNA“ více než 340 tisíc hvězd a pátrají mezi nimi po sourozencích našeho Slunce, kteří se zrodili ve stejné dávné hvězdokupě.

Jestli jsou ve vesmíru makroskopické červí díry, tak bychom je mohli vystopovat podle jejich stínů. Pokud nějakou takovou zkratku časoprostorem vážně najdeme, tak bude důvod k pořádně divoké oslavě. Na to vezměte jed.

Lidská fantazie je plná vesmírných stanic, orbitálních měst a generačních kosmických lodí, které míří do dálek osídlit planety podobné Zemi. Jak to ale bude s rozmnožováním v prostředí omezené gravitace? NASA teď hledá odpovědi.

Nejbližší hvězda je pořádně zlostný trpaslík. Umí takové supererupce, že by sterilizovaly přivrácenou stranu planet. Stále ale nevíme, jak moc velký je to problém pro obyvatelnost planet červených trpaslíků.

Když se vesmír nafukoval zběsilou kosmologickou inflací, tak v záhybech Higgsova pole mohly vzniknout miniaturní černé díry. Mohly by primordiální minidíry po téměř 14 miliardách let vysvětlit problém s temnou hmotou?

Jestli si někdo oblíbil černé díry hvězdné velikosti, měl by se přestěhovat k jádru naší Galaxie. Není tam totiž jenom supermasivní černá díra, ale i tisíce černých děr, které jsou pozůstatkem dávných supernov.

Vesmír vypadá stabilní a neměnný, ale v jeho základech se skrývají zárodky chaosu. Pokud by došlo k fázovému přechodu Higgsova bosonu, tak naše realita skončí. Máme to prý čekat asi tak za 10 na 139 let.

V roce 2135 se k Zemi přiblíží půlkilometrový asteroid Bennu a existuje velmi malá šance, že se s námi srazí. Vědci rádi myslí na nejhorší a vyvíjejí technologie, s nimiž by bylo možné takové riziko odvrátit.

Španělský fyzik Carballo-Rubio zkřížil černou díru s gravastarem. Výsledkem je nový typ extrémně hustého objektu, kterému brání v gravitačním zhroucení kvantové jevy.

Nejčastějšími hvězdami v naší Galaxii, tedy i v našem okolí, jsou červení trpaslíci. Jsou tak prvními cíli pro mezihvězdnou kolonizaci. Jejich svítivost je mnohem menší, než je u Slunce, takže mají obyvatelné zóny mnohem blíže u sebe. Problémem je jejich rané období s velmi intenzivními erupcemi záření, které mohou silně ovlivnit existenci atmosfér u planet v těchto vzdálenostech. Podívejme se tak na možné podmínky na nich.

V tiché australské pustině je možné vystopovat i ty nejslabší rádiové signály z úsvitu vesmíru. Experiment EDGES ulovil signály vodíku z doby, kdy bylo našemu vesmíru jen 180 milionů let.

Vojenští vývojáři hledají stopy po kontaktu se zbraněmi hromadného ničení, které se otisknou do lidské DNA. Rovněž cvičí umělé inteligence, které budou stopovat ultimátní zbraně na světové síti. Trénují si to na hromadě fake dat.

Naše minulost určuje naši budoucnost. Žijeme v deterministickém světě, nad kterým bdí silná kosmická cenzura. Jenomže vědci teď tvrdí, že u některých černých děr existují teoreticky přístupné oblasti s nedeterministickým světem. A to je pořádná jízda.

V galaxiích vznikají hvězdy, ale jejich supermasivní černé díry, zvláště v těch velikých galaxiích, rostou ještě rychleji. Jak bude asi vesmír vypadat za další miliardy let?

Vylepšené satelity třetí generace pro systém GPS by měly lépe odolávat elektronickému rušení. Budou stát miliardy dolarů, ale podle Pentagonu se rozhodně vyplatí.

Na hoře Paranal, daleko pod jižním sluncem, ve vyprahlé chilské poušti s křišťálově průzračným vzduchem, na observatoři Evropské kosmické agentury zprovoznili nového lovce planet, přístroj ESPRESSO. Má nahradit stávající instrument HARPS a výrazně zvýšit šance (asi 100x) na nalezení planety u vzdálené hvězdy.

Elon Musk vynesl do vesmíru svoje oblíbené auto. A poslal tím celý svět do kolen. Jak asi Tesla Roadster obstojí ve vesmíru plném mikrometeoritů a tvrdého záření?