Robotická laboratoř Curiosity si připisuje další úspěchy. Přímé doklady života to sice nejsou, vše ale nasvědčuje tomu, že na Rudé planetě probíhají zajímavé procesy, které stojí za to zkoumat.

Detektivní práce specialistů NASA odhalila, co nejspíš zbylo po monumentální srážce dvou neutronových hvězd, která v létě 2017 rozechvěla detektory gravitační observatoře aLIGO. Stali jsme se svědky pozoruhodného vzniku rekordně lehké černé díry!

O temné hmotě zatím nevíme skoro nic. Pokud by se potvrdilo, že malá část částic temné hmoty má nesmírně malý, ale reálný elektrický náboj, tak by nám to o temné hmotě leccos prozradilo. Astrofyzikové loví elektricky nabitou temnou hmotu v mikrovlnném záření z úsvitu vesmíru.

Pulzar PSR B1957+20 krouží v devastujícím tangu s hnědým trpaslíkem. Nakonec dojde k tomu, že pulzar trpaslíka odpaří a pohltí. Být blízko divokému oharku z výhně supernovy se očividně nevyplácí.

Když někde poblíž exploduje supernova, jak to zasáhne život na Zemi? Hlavní obětí bude naše ozonová vrstva, kterou proděravějí částice kosmického záření exploze. A bez ozonové vrstvy je povrch planety vydaný napospas ultrafialovému záření.

Teorie mnohovesmíru dlouho vycházela z představy, že náš vesmír vyhrál v loterii. Že tady máme právě tolik temné energie, aby vesmír pěkně fungoval a mohl v něm vzniknout život. Vesmírné simulace EAGLE ale tvrdí, že je vlastně docela jedno, kolik je ve vesmíru temné energie, jestli málo nebo hodně. Život by mohl vzniknout tak jako tak. Mnohovesmír možná přetéká životem.

Jako by nestačilo, že v Mléčné dráze máme jednu supermasivní černou díru. Možná jich tu je několik a mohou být prakticky neviditelné. Sluneční soustavu by ale žádný takový temný gigant neměl ohrozit.

Když se chce, všechno jde. Nutno ale dodat, pokud jsou k tomu ty potřebné podmínky. A jsou takové ve vesmíru? Nejspíš ano, vznik organických molekul se ukazuje být jednodušší, než se soudilo. Kanadským fyzikům to vyjevila metoda TPD - termoregulované desorpce.

Pozoruhodná evropská observatoř Gaia mapuje myriády hvězd v Mléčné dráze. A mohla by nám pomoct ještě s něčím mnohem šílenějším. Jestli chcete vystopovat Dysonovy sféry u cizích hvězd, je to právě Gaia, kdo by to mohl zvládnout.

Astronomové se pustili do archeologie v Mléčné dráze. Přečetli spektrální „DNA“ více než 340 tisíc hvězd a pátrají mezi nimi po sourozencích našeho Slunce, kteří se zrodili ve stejné dávné hvězdokupě.

Jestli jsou ve vesmíru makroskopické červí díry, tak bychom je mohli vystopovat podle jejich stínů. Pokud nějakou takovou zkratku časoprostorem vážně najdeme, tak bude důvod k pořádně divoké oslavě. Na to vezměte jed.

Lidská fantazie je plná vesmírných stanic, orbitálních měst a generačních kosmických lodí, které míří do dálek osídlit planety podobné Zemi. Jak to ale bude s rozmnožováním v prostředí omezené gravitace? NASA teď hledá odpovědi.

Nejbližší hvězda je pořádně zlostný trpaslík. Umí takové supererupce, že by sterilizovaly přivrácenou stranu planet. Stále ale nevíme, jak moc velký je to problém pro obyvatelnost planet červených trpaslíků.

Když se vesmír nafukoval zběsilou kosmologickou inflací, tak v záhybech Higgsova pole mohly vzniknout miniaturní černé díry. Mohly by primordiální minidíry po téměř 14 miliardách let vysvětlit problém s temnou hmotou?

Jestli si někdo oblíbil černé díry hvězdné velikosti, měl by se přestěhovat k jádru naší Galaxie. Není tam totiž jenom supermasivní černá díra, ale i tisíce černých děr, které jsou pozůstatkem dávných supernov.

Vesmír vypadá stabilní a neměnný, ale v jeho základech se skrývají zárodky chaosu. Pokud by došlo k fázovému přechodu Higgsova bosonu, tak naše realita skončí. Máme to prý čekat asi tak za 10 na 139 let.

V roce 2135 se k Zemi přiblíží půlkilometrový asteroid Bennu a existuje velmi malá šance, že se s námi srazí. Vědci rádi myslí na nejhorší a vyvíjejí technologie, s nimiž by bylo možné takové riziko odvrátit.

Španělský fyzik Carballo-Rubio zkřížil černou díru s gravastarem. Výsledkem je nový typ extrémně hustého objektu, kterému brání v gravitačním zhroucení kvantové jevy.

Nejčastějšími hvězdami v naší Galaxii, tedy i v našem okolí, jsou červení trpaslíci. Jsou tak prvními cíli pro mezihvězdnou kolonizaci. Jejich svítivost je mnohem menší, než je u Slunce, takže mají obyvatelné zóny mnohem blíže u sebe. Problémem je jejich rané období s velmi intenzivními erupcemi záření, které mohou silně ovlivnit existenci atmosfér u planet v těchto vzdálenostech. Podívejme se tak na možné podmínky na nich.

V tiché australské pustině je možné vystopovat i ty nejslabší rádiové signály z úsvitu vesmíru. Experiment EDGES ulovil signály vodíku z doby, kdy bylo našemu vesmíru jen 180 milionů let.

Vojenští vývojáři hledají stopy po kontaktu se zbraněmi hromadného ničení, které se otisknou do lidské DNA. Rovněž cvičí umělé inteligence, které budou stopovat ultimátní zbraně na světové síti. Trénují si to na hromadě fake dat.

Naše minulost určuje naši budoucnost. Žijeme v deterministickém světě, nad kterým bdí silná kosmická cenzura. Jenomže vědci teď tvrdí, že u některých černých děr existují teoreticky přístupné oblasti s nedeterministickým světem. A to je pořádná jízda.

V galaxiích vznikají hvězdy, ale jejich supermasivní černé díry, zvláště v těch velikých galaxiích, rostou ještě rychleji. Jak bude asi vesmír vypadat za další miliardy let?

Vylepšené satelity třetí generace pro systém GPS by měly lépe odolávat elektronickému rušení. Budou stát miliardy dolarů, ale podle Pentagonu se rozhodně vyplatí.

Na hoře Paranal, daleko pod jižním sluncem, ve vyprahlé chilské poušti s křišťálově průzračným vzduchem, na observatoři Evropské kosmické agentury zprovoznili nového lovce planet, přístroj ESPRESSO. Má nahradit stávající instrument HARPS a výrazně zvýšit šance (asi 100x) na nalezení planety u vzdálené hvězdy.

Elon Musk vynesl do vesmíru svoje oblíbené auto. A poslal tím celý svět do kolen. Jak asi Tesla Roadster obstojí ve vesmíru plném mikrometeoritů a tvrdého záření?

Momentálně nejsilnějšímu kosmickému nosiči světa se premiéra vydařila.

Mikročočkování se předvedlo jako zázračná metoda, která dovede vytáhnout informace o planetách v naprosto bláznivě vzdálené galaxii. Jde o miliardy světelných let!

Nová detailní hydrodynamická simulace výřezu vesmíru IllustrisTNG nabízí pozoruhodné možnosti studia evoluce vesmírných struktur, působení supermasivních černých děr na rozložení hmoty nebo vzniku obrovských magnetických polí ve vesmíru.

Na konci ledna se hromadí zlé zvěsti. Nadace X Prize Foundation před pár dny definitivně zrušila kosmický závod Google Lunar XPRIZE, který měl dovést na Měsíc robotická vozítka soukromých týmů.

Pro milovníky noční oblohy pozoruhodný dárek, pro astronomy mrzký vandalismus a vesmírné graffiti. To je pasivní satelit Humanity Star, který se teď bude asi devět měsíců třpytit na noční obloze.

Jaký život bychom vlastně měli hledat ve vesmíru? Na Zemi jsou daleko nejhojnější viry. Co když je to na cizích planetách a měsících podobné?

Nová analýza 16 rychlých rádiových záblesků slavného zdroje FRB 121102 prozrazuje, že by tímto zdrojem mohla být neutronová hvězda v blízkosti masivní nebo supermasivní černé díry.

Pokud to není zpravodajská kachna, tak má Čína k dispozici první fungující hypersonický systém nové generace. Spojené státy mají co dohánět.

Sluneční soustava možná vznikla z popelu supernovy. A možná se objevila v pozůstatcích bublin hmoty kolem vyhaslé Wolf-Rayetovy hvězdy. Tak či onak, máme velmi dramatickou minulost.

Pulzary jsou extrémní. Jaké jiné by mohly být hvězdy o hmotnosti Slunce a průměru pár kilometrů? Jenže i pulzar, čistě teoreticky, může hostit planetu vhodnou pro pozemský život. Vesmír má vytříbený smysl pro ironii.

Trio matematiků tvrdí, že původní rovnice Einsteinovy obecné relativity jsou v pořádku a není žádoucí k nim zavádět takové podezřelé věci, jako je temná energie. Klíč je prý v nestabilitě modelu založeného na Friedmannově vesmíru.

Brazilský astrofyzik Neves navrhuje, že se můžeme obejít bez problematické singularity Velkého třesku. Podle něj současné fázi rozpínání vesmíru předcházelo jeho smršťování, podle modelu Velkého odrazu (Big Bounce).

Totální záhada. Kde se vzalo něco tak obrovského tak brzy v našem vesmíru? Objev nejvzdálenější supermasivní černé díry přidělá astrofyzikům spousty vrásek na čele.

Experiment DAMPE (Dark Matter Particle Explorer), přezdívaný Wukong, hledá WIMPy, hypotetické masivní částice, které by mohly představovat temnou hmotu. A něco našel. Temná hmota to být nemusí, ale o vzrušení se objev rozhodně postaral.

Mezihvězdné planetky jsou velice zajímavé a bohužel také velice rychlé. Jak je dostihnout s reálně dostupnými technologiemi? Nějaké možnosti již máme.

Exploze PS1-10adi z roku 2010 otřásla celým vesmírem. Byla to zřejmě zatím nejsilnější exploze typu supernova, o které ve vesmíru víme

Pozoruhodný mezihvězdný návštěvník zřejmě přiletěl z mladých otevřených hvězdokup v jižních souhvězdích Lodního kýlu anebo Holubice. V takovém případě by planetka ʻOumuamua byla na cestě asi 40 milionů let.

Spirální galaxie A1689B11 je nestarší známou galaxií svého druhu. Její pozorování umožnila mocná gravitační čočka a pokročilé zařízení Near-infrared Integral Field Spectrograph na havajském teleskopu Gemini North.

Lety ke hvězdám už nejsou fikcí. Existují výzkumné týmy, které připravují technologie pro první mezihvězdné lety. A už si pro svá miniaturní mezihvězdná plavidla vybírají posádku.

Asteroid A/2017 U1 přiletěl ze souhvězdí Lyry a brzy zase zmizí v hlubinách vesmíru. Na jeho průzkum máme jenom málo času.

Na mnoha místech trpasličí planety Ceres se nachází minerály obsahující vodu, což by mohlo naznačovat, že tento svět mohl mít v dávné minulosti globální oceán. Ale co se s ním stalo a je možné, že by se na Ceres stále nacházela kapalná voda? Dvě nové studie založené na údajích, které naměřila sonda Dawn, se snaží přinést odpovědi na tyto dvě palčivé otázky, které mohou být zajímavé i z hlediska vývoje celé sluneční soustavy.

Astronomové pozorovali průběh vzniku velmi energetického polárního výtrysku černé díry systému V404 Cygni v rentgenové, optické i rádiové oblasti spektra.

Nejjasnější galaxie v centrech kup galaxií se nechovají tak, jak by měly. Je za tím chyba pozorování, nějaký neznámý astrofyzikální fenomén nebo dokonce nová fyzika?

Hvězdy typu Slunce si občas rády zařádí. Opatrnost je v tomto případě zcela na místě. Měli bychom si dávat pozor.