Mnozí věřili, že si nekonečné světelné roky vesmírných vzdáleností zkrátíme červí dírou. Podle nové studie jsou takové objekty sice průchozí, ale má to háček. Cestování červí dírou by mělo být ve skutečnosti pomalejší, než cesta obyčejným časoprostorem. To je skoro jako výsměch vesmíru věčně zvídavé lidské mysli.

Uzřeli jsme do Oka Temnoty. Našli jsme tam některé odpovědi. Třeba věrohodný odhad hmoty supermasivní černé díry galaxie Messier 87, který teď činí 6,5 miliard Sluncí. Taky tam byla nuda, protože vše přímo perfektně sedí na předpovědi obecné relativity. Ale žádný strach, ve věci černých děr ještě zbývá řada klíčových otázek nezodpovězených.

Indický protisatelitní test ASAT sice nebyl tak nebezpečný pro orbitální provoz, jako předchozí čínské a ruské testy, i tak ale zvýšil riziko srážky vesmírného odpadu s Mezinárodní vesmírnou stanicí o 44 procent. Apely nemají smysl, do budoucna bude nutné rychle dotáhnout vývoj a vypustit zařízení, která budou dělat uklízeče na nízké oběžné dráze. Je nejvyšší čas, jinak hrozí dramatické následky.

Už nějaký čas tady nebyla pořádná vědecká pecka. Tak teď je jedna na dohled. Lidé kolem Teleskopu Horizontu událostí svolali na 10. dubna tiskové konference po celé planetě. Uvidíme do srdce temnoty?

Nafoukla čerstvě zrozený vesmír kosmologická inflace? Anebo se dávná minulost vesmíru odehrála podle některé z alternativních teorií? Astrofyzici navrhují pátrat po signálech standardních hodin prvotního vesmíru.

Pulzar J0002 letí rychlostí přes 4 miliony kilometrů za hodinu přímo od místa nedávné exploze supernovy. Co ho asi takhle nakoplo? Astrofyzici mají zase jednou o zábavu postaráno.

Sny o letadle, které by dokázalo cestovat do kosmu, jsou již opravdu staré. V průběhu druhé světové války přišel raketový inženýr s českými kořeny Eugen Sänger s myšlenkou kosmického bombardéru Silbervogel (Stříbrný pták), ten se však nikdy nepřesunul z rýsovacích prken do reality. Tam by se však mohl konečně posunout koncept letadla Skylon, který by díky svému unikátnímu pohonu měl být schopen létat do kosmu. Tento, prozatím nepilotovaný letoun, bude schopen dosáhnout oběžné dráhy bez jakýchkoliv přídavných motorů.

Nově objevené dávné kvasary září z vesmíru starého jen asi 800 milionů let. Pozorování monster vesmírného dávnověku zařídil teleskop Subaru na Havaji s velkou digitální kamerou Hyper Suprime-Cam.

Magnetary jsou zvláštní samy o sobě. Ale XTE J1810–197, to je všech divností král. Je to rádiový magnetar, který se ohlásil výtryskem rentgenového záření, po pár letech zhasnul, aby se za další desetiletí opět nahodil, ovšem v jiném rytmu. Vesmír skutečně dokáže překvapit.

Pokud bychom našli blízké černé díry a měli k dispozici výkonný megalaser, tak bychom mohli postavit extrémní gravitační prak, který by odpaloval ke hvězdám velké kosmické lodi relativistickými rychlostmi, aniž by k tomu potřebovaly nějaké palivo. Se sítí takových stanic gravitačních praků bychom mohli létat po celé Mléčné dráze.

Naše hvězda se občas odváže a odpálí naším směrem pořádnou solární bouři. Na Zemi po takovém škaredém vesmírném počasí zůstávají stopy v podobně radioaktivních atomů, Můžeme je najít třeba v ledu z Grónska, kde zamrzly na tisíce let. Pro nás je to poučení, že se Slunci nedá moc věřit.

Nové simulace pevnosti asteroidů jsou studenou sprchou pro Bruceho Willise a další vesmírné hrdiny, kteří si brousí zuby na záchranu Země před hrozbou z vesmíru. Zničení asteroidu asi nebude tak jednoduché, jak jsme si malovali.

Ze srdce relativně blízké spirální galaxie s příčkou NGC 3079 pučí dvě protilehlé a mírně odlišné superbubliny o velikosti pár tisíc světelných let. Podle astrofyziků fungují jako nezměrné a úžasně výkonné urychlovače částic kosmického záření, které odpalují do okolního vesmíru.

Rekurentní nova M31N 2008-12a se odpaluje v rekordně krátkých intervalech. Podle všeho jde o masivního bílého trpaslíka, který se nalézá již jenom krůček od totální destrukce v žáru supernovy typu Ia.

Čerstvě zrozené hvězdy typu T Tauri v systému dvojhvězdy JW 566 stále ještě polykají hmotu z okolí a rostou. Pokud se při tom zaseknou, tak mohou odpálit tak silnou hvězdnou erupci, že to otřese celým blízkým vesmírem.

Sonda Čchang-e 4 úspěšně přistála na Měsíci. Měsíční vozítko Jutu 2 (Nefritový králík) začalo zkoumat okolí. Vyklíčila semena dopravená sondou na Měsíc. Zároveň se základna i vozítko připravovaly na přežití lunární noci, ze které se nyní úspěšně probudily. Podívejme se podrobněji, co se zatím podařilo.

Analýza záření a vzdáleností asi 1600 kvasarů ukazuje, že by temná energie mohla v průběhu historie vesmíru sílit. Je to nějaká chyba? Nebo se máme rozloučit s konstantou temné energie? Jestli měření sedí, tak možná přijde na řadu nová fyzika.

Detailní pozorování pohybů proudů kosmického plynu ve vysokém rozlišení na radioteleskopech soustavy ALMA prozradila pravou identitu objektu HCN–0.009–0.044. S velkou pravděpodobností jde o černou díru střední velikosti o hmotnosti asi 32 tisíc Sluncí, která je na výletě 20 světelných let od centra Mléčné dráhy.

Francouzská kosmická agentura (CNES) a Německé středisko pro letectví a kosmonautiku (DLR) chtějí získat znalosti k znovupoužitelnému využití kosmických nosičů prostřednictvím jednostupňového raketového demonstrátoru. Ten by měl otestovat kritické technologie a ověřit, zda je podobný koncept rentabilní. Vyvíjený zkušební demonstrátor se nazývá Callisto. Testy mají začít v roce 2021.

Exploze AT2018cow přezářila celou galaxii CGCG 137-068. V řadě ohledů byla výjimečná a vědci se nemohou shodnout, co byla vlastně zač. Šlo o krknutí supermasivní černé díry, která sežrala bílého trpaslíka? Byla to netradiční supernova méně hmotné hvězdy? Anebo něco jiného?

Bohatá sklizeň evropské observatoře Gaia vydala další zajímavý objev. Její pozorování potvrzují, že bílí trpaslíci během své evoluce ve svém nitru krystalizují. Naše Slunce to čeká asi tak za 10 miliard let.

Interstellar možná nelhal. Astrofyzici počítají s tím, že by kosmická loď s odhodlanou posádkou mohla proletět dostatečně velkou rotující černou dírou. A nepromění se v nudli. Gravitační efekty singularity černých děr totiž s rostoucí velikostí černé díry v některých ohledech slábnou.

Detailní pozorování 16 trpasličích galaxií přineslo první přímý doklad existence jevu „ohřívání temné hmoty“. Dochází k tomu v důsledku intenzivní tvorby hvězd, která odfoukne z centra galaxie běžnou hmotu a oslabí tím gravitační působení mezi běžnou a temnou hmotou.

Není to zdaleka jisté a nebude to hned. Až se ale za 2 miliardy let srazí Mléčná dráha s Velkým Magellanovým mračnem, tak s pořádnou porcí smůly může Sluneční soustava skončit v temném a ponurém mezigalaktickém prostoru.

Strunové teorie v dnešní době nejsou právě na výsluní. Sympatické ale je, že to jejich zastánci nevzdávají. Bojuje za ně i tým Uppsalské univerzity, který navrhl nový model s vesmírem posazeným na bráně strunového mnohovesmíru, který by měl vysvětlit i temnou energii.

Eliptické galaxie jsou dnes ve vesmíru největší. Jak ale tito giganti vznikli? Jejich původ obestírá řada nezodpovězených otázek. Teleskop Subaru vystopoval jejich předchůdce ve vesmíru starém 12 miliard let.

Temná hmota stále uniká. Chytíme ji díky extrémní povaze a silným magnetickým polím pulsarů? Pokud temnou hmotu tvoří axiony, a pokud budeme mít štěstí, tak možná ano. Teď už jenom stačí nahodit radioteleskopy a pustit se do práce.

Když se tvoří superzemě z materiálu o velmi vysoké teplotě v blízkosti hvězdy, tak vznikne podivuhodný safírový/rubínový svět. Zatím známe tři vhodné kandidáty na takové exoplanety: HD219134 b, 55 Cancri e a WASP-47 e.

Kolem supermasivních černých děr mohou být korony plazmatu, který je rozžhavený na 1 miliardu stupňů Celsia. Nový výzkum do značné míry vyloučil, že by tyto korony byly zahřívány magnetickými poli v blízkosti černých děr. Tajemství trvá.

Čína realizovala další významný krok ve své cestě na Měsíc. Tentokrát nejde o opakování toho, co už v minulosti realizoval někdo jiný, ale o významný skok do neznáma. Pokusí se o vysazení modulu na odvrácené straně našeho nejbližšího vesmírného souseda a dokonce v blízkosti měsíčního pólu.

Představte si, že temná hmota a temné energie nejsou dvě různé věci. Možná to jsou jen projevy jedné substance, temného vesmírného fluida s pozoruhodnými vlastnostmi. Počítá s tím nová neortodoxní teorie o vesmíru jednoho fyzika z Oxfordu.

Americká planetární sonda po 480 milionech kilometrech úspěšně přistála na Marsu. Potvrdila kontakt, rozložení solárních panelů a NASA na svých stránkách zveřejňuje první fotografie.

Jistá hvězda ve vnitřní oblasti Mléčné dráhy zhasíná, jako by ji clonilo něco skutečně velikého a téměř neprůhledného. Sofistikovaná megastruktura mimozemských konstruktérů to nejspíš nebude, i tak je to ale pěkně libová záhada, která popostrčí astronomy k novým nápadům.

Simulace nizozemského týmu vychází z nejnovějších astrofyzikálních poznatků a přináší na zemský povrch jinak jen velmi obtížně dosažitelnou supermasivní černou díru. Pro běžné VR konzole zviditelňuje gravitační monstrum z nitra Mléčné dráhy, což ocení fanoušci vesmíru i kovaní vědci.

Egyptský bůh chaosu stvořil pekelnou dvojhvězdu Wolf-Rayetových hvězd. Jedna z nich brzy vybuchne jako extrémní supernova a mohla by odpálit monstrózní gama záblesk. Pokud se ve směru letu záblesku ocitne planeta se životem, tak jí budiž Velký třesk milosrdný.

Když se magnetické pole kroutí, tak se mohou jeho siločáry dotknout a odpálit magnetický zkrat. V magnetickém poli Země se to děje každý den. Během takového zkratu dochází k explozím, které jsou velice krátké, ale zároveň velmi intenzivní. Teď takovou událost pozorovala americká mise MMS.

Skrz vesmír kolem Sluneční soustavy plyne hvězdný proud S1. Pro fyziky je to hurikán velké příležitosti odhalit podstatu temné hmoty. Pokud mají pravdu ve svých předpokladech a proud S1 s sebou táhne spoustu chladné temné hmoty, tak by to třeba mohlo vyjít.

Obrovská trpasličí galaxie, to zní jako jasný oxymóron. Ale Vývěva 2 je skutečně unikátní. Tenhle přízrak se celou dobu skrýval v těsné blízkosti Mléčné dráhy. Je příliš velký na to, jak málo září a příliš temný na to, jak je velký.

Naše planeta obíhá obyčejnou hvězdu v zapadlém koutu vesmíru. Z větší dálky asi není na první pohled poznat, že na Zemi vzkvétá sebevědomá civilizace. Měli bychom na sebe upozorňovat blikajícími cedulemi se šipkou? Anebo je dobře, že nejsme tak nápadní?

Mezihvězdný návštěvník 'Oumuamua rozhodně nebyl typickým vesmírným balvanem. Možná představuje nový typ mezihvězdného materiálu. A není úplně vyloučené, že šlo o porouchanou nebo i funkční hvězdnou plachetnici.

Nový systém Spaceborne Computer od Hewlett-Packard Enterprise zlepší výpočetní komfort Mezinárodní vesmírné stanice i spojení mezi orbitou Země a pozemními operátory. Jestli se mini-superpočítač osvědčí, tak jeho následovníci budou fungovat v prostoru Marsu i jiných zajímavých objektů Sluneční soustavy.

V nitru modrých veleobrů by se měly rozpadat protony a neutrony na kaši, čili kvark-gluonové plazma. Díky tomu mohou tyto extrémní giganti explodovat jako supernovy a zanechat po sobě ve vesmíru hybridní hvězdu s náplní ze kvarkové hmoty.

Unikátní sluneční sonda je na cestě teprve necelé tři měsíce a už si připsala dva pozoruhodné rekordy. Přiblížila se k povrchu Slunce blíž, než kterákoliv dosavadní sonda. A dosáhla při tom rekordní heliocentrické rychlosti, která zůstávala nepokořená od roku 1976, kdy se rekordmanem stala západoněmecko-americká sonda Helios-B.

Síť radioteleskopů LOFAR získala významný skalp. Jde o nově objevený pulzar, který rotuje 15-tisíckrát pomaleji, než nejrychleji rotující známý pulzar. Tenhle pulzar je tak pomalý, že zpochybňuje dosavadní teorie o fungování pulzarů.

Nově objevený zárodek nadkupy galaxií v souhvězdí Sextantu nabízí unikátní pohled na počátek evoluce velkolepých struktur našeho vesmíru. Hyperion obsahuje hmotu asi jako milion miliard Sluncí.

Co když život nevznikl na Zemi, ani ve Sluneční soustavě? Co když přiletěl z jiného kouta v Mléčné dráze nebo dokonce z jiné galaxie? Podle nové studie je to teoreticky možné. Otázkou ale zůstává, k čemu nám je teorie panspermie vlastně dobrá.

Prvotní vesmír nejspíš nafoukla extrémně krátká a extrémně intenzivní kosmologická inflace. Anebo nenafoukla? Fyzici z Harvardu a centra CfA navrhují realistický postup, kterým by bylo možné vyvrátit alternativní teorie k inflaci.

Britští astronomové pozorovali krmení supermasivní černé díry aktivního galaktického jádra Seyfertovy galaxie PG1211+143, vzdálené přes 1 miliardu světelných let. Hmota do ní sviští rychlostí 100 tisíc kilometrů za sekundu, což je pořádná jízda.

Rychlé rádiové záblesky nepřestávají vědce dráždit. Tak na ně poslali to nejlepší, co v dnešní době máme – vytrénované umělé inteligence. V SETI Institutu s takovou inteligencí našli 72 nových rychlých rádiových záblesků z populárního zdroje FRB 121102.

Kometa na noční obloze není pro astronomy nijak výjimečným úkazem. Jen velmi málo z nich ale máme možnost vidět i my, kteří nejsme vyzbrojeni hvězdářskými dalekohledy. Do konce roku nám nebe nabízí dvě takové příležitosti, přičemž ta první je nanejvýš aktuální.