O.S.E.L. - Nejstarší známí dinosauři
 Nejstarší známí dinosauři
…aneb Kdo přišel před eoraptorem?

Starobylý teropodní dinosaurus Staurikosaurus pricei se svojí kořistí v podobě uloveného dicynodonta. Tito dinosauři žili zhruba před 233 miliony let a patří tak k nejstarším známým „pravým“ dinosaurům vůbec. Kredit: Nobu Tamura, Wikipedie (CC BY 3.0)
Starobylý teropodní dinosaurus Staurikosaurus pricei se svojí kořistí v podobě uloveného dicynodonta. Tito dinosauři žili zhruba před 233 miliony let a patří tak k nejstarším známým „pravým“ dinosaurům vůbec. Kredit: Nobu Tamura, Wikipedie (CC BY 3.0)

Po dlouhá desetiletí byli za nejstarší známé „pravé“ dinosaury považováni zástupci fauny argentinského souvrství Ischigualasto, které bylo datováno do doby (bereme-li v potaz udávané maximum) před asi 231,4 miliony let.[1]Dinosauři, známí z tohoto souvrství, jako je Eoraptor lunensis, Herrerasaurus ischigualastensis nebo Panphagia protos, byli proto považováni za geologicky nejstarší známé zástupce kladu Dinosauria. Dnes již víme, že skutečný původ skupiny je třeba hledat v ještě dřívější době, konkrétně v období středního nebo dokonce spodního triasu, před asi 245 miliony let.[2] Nejstarší prokazatelně známí dinosauři jsou nicméně mladší, přesto ale překonávají své příbuzné známé ze sedimentů souvrství Ischigualasto o dobrých 1,5 milionu let. Jedná se o několik dnes známých druhů dinosaurů, jejichž fosilie byly objeveny v souvrství Santa Maria na území státu Rio Grande do Sul na jihu Brazílie. Geologický člen Alemoa v této formaci byl metodou uran – olovo (U-Pb) datován na 233,23 (± 0,73) milionu let.[3] Tyto vrstvy jsou tedy staré asi 233,9 až 232,5 milionu let, a o více než milion let tak svým stářím překonávají souvrství Ischigualasto. Kromě mnoha druhů kynodontů a různých archosauromorfů zde napočítáme přibližně sedm pravděpodobných dinosauřích rodů, z nichž například sauropodomorfové Buriolestes a Bagualosaurus byli vědecky popsáni teprve v nedávné době (v letech 2016 a 2018, resp.).[4][5] Který z těchto „nejstarších“ dinosaurů je však dlouhodobě nejznámější a nejzajímavější?

 

Rekonstruovaná kostra staurikosaura, menšího dravého dinosaura, jehož fosilie známe ze sedimentů souvrství Santa Maria. Při délce kolem 2,25 metru dosahoval tento starobylý dinosaurus hmotnosti středně velkého psa. Kredit: Kabacchi, Wikipedie (CC BY 2.0)
Rekonstruovaná kostra staurikosaura, menšího dravého dinosaura, jehož fosilie známe ze sedimentů souvrství Santa Maria. Při délce kolem 2,25 metru dosahoval tento starobylý dinosaurus hmotnosti středně velkého psa. Kredit: Kabacchi, Wikipedie (CC BY 2.0)

Pravděpodobně se jedná o druh Staurikosaurus pricei, který byl menším herrerasauridním teropodem, jehož fosilie známe z území dnešního Geoparku Paleorrota. Fosilie tohoto raného dinosaura byly objeveny v roce 1936 na území paleontologické lokality Jazigo Cinco a formálně byly popsány americkým paleontologem Edwinem H. Colbertem.[6] Rodové jméno dinosaura znamená doslova „ještěr Jižního kříže“ a odkazuje k souhvězdí viditelnému z jižní oblohy. V době popisu dinosaura totiž byly jejich fosilie z jižní polokoule ještě poměrně vzácné. Druhové jméno je poctou jednomu z prvních slavných brazilských paleontologů, Llewellynu I. Priceovi. Staurikosaurus byl menší příbuzný herrerasaura a dosahoval poměrně skromných rozměrů – jeho délka činila přibližně 2,25 metru, výška ve hřbetu kolem 80 cm a hmotnost asi 23 kg.[7] Jeho stehenní kost dosahovala délky pouze 23 centimetrů, oproti délce 47 cm u druhu H. ischigualastensis. Jednalo se tedy o menšího dravce, který zřejmě dokázal poměrně rychle běhat a lovit vhodnou kořist v podobě menších obratlovců. Své ekosystémy sdílel s mnoha dalšími živočichy, včetně obřího dravého rauisucha druhu Saurosuchus galilei, jehož kořistí se snad občas mohl stávat. Hojní byli v té době také „savcovití“ kynodonti a dicynodonti, dále rhynchosauři a „obrnění“ étosauři. V tomto období byli ještě dinosauři poměrně vzácnou součástí pevninských ekosystémů (tvořili jen zhruba 10 % tehdejší druhové skladby suchozemských obratlovců), to se ale mělo do budoucna výrazně změnit.[8]

 

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz


Short English Summary: It was long believed that the oldest known „true“ dinosaurs hail from the strata of Argentinian Ischigualasto Formation. New radiometric dating of Santa Maria Formation in Brazil showed, however, that these strata are about 1.5 million years older.

 


 

Odkazy:

https://en.wikipedia.org/wiki/Evolution_of_dinosaurs

https://en.wikipedia.org/wiki/Staurikosaurus

https://en.wikipedia.org/wiki/Santa_Maria_Formation

https://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=55001

https://www.prehistoric-wildlife.com/species/s/staurikosaurus.html

 


 

[1] Martínez, Ricardo N.; et al. (2011). „A Basal Dinosaur from the Dawn of the Dinosaur Era in Southwestern Pangaea“. Science. 331 (6014): 206–210. doi: 10.1126/science.1198467

[2] Nesbitt, S. J.; et al. (2013). „The oldest dinosaur? A Middle Triassic dinosauriform from Tanzania“. Biol. Lett. 9: 20120949. doi: 10.1098/rsbl.2012.0949

[3] Langer, M. C.; Ramezani, J.; Da Rosa, Á. A. S. (2018). „U-Pb age constraints on dinosaur rise from south Brazil“. Gondwana Research. 57: 133-140 (18). doi: 10.1016/j.gr.2018.01.005

[4] Cabreira, S. F.; et al. (2016). „A Unique Late Triassic Dinosauromorph Assemblage Reveals Dinosaur Ancestral Anatomy and Diet“. Current Biology.26: 3090–3095. doi: 10.1016/j.cub.2016.09.040

[5] Flávio A. Pretto; Max C. Langer; Cesar L. Schultz (2018). „A new dinosaur (Saurischia: Sauropodomorpha) from the Late Triassic of Brazil provides insights on the evolution of sauropodomorph body plan“. Zoological Journal of the Linnean Society, zly028. doi: 10.1093/zoolinnean/zly028

[6] Colbert, E. H. (1970). A Saurischian dinosaur from the Triassic of Brazil. American Museum Novitates, 2405; 1-39.

[7] Grillo, O. N. and Azevedo, S. A. K. (2011). „Recovering missing data: estimating position and size of caudal vertebrae in Staurikosaurus priceiColbert, 1970.“ Annals of the Brazilian Academy of Sciences, 2011; 83(1): 61-72.

[8] Sues, H. D. (1990). Staurikosaurus and Herrerasauridae. in Weishampel, et al. (eds.). The Dinosauria. University of California Press, Berkeley, Los Angeles, Oxford. 143-147.


Autor: Vladimír Socha
Datum:18.06.2018