Akcie fosilních paliv byly dlouhou dobu sázkou na jistotu. Investoři jsou v klidu a věří, že fosilní paliva budou generovat zisky ještě dlouhá desetiletí. Podle nového výzkumu ekonomů, by ale síla technologického rozvoje v energetice a dopravě mohla vést k šokovému propadu poptávky po fosilních palivech. Bez varování. A v době, které se nejspíš mnozí dožijeme. Tento vývoj prý navíc nezávisí na tom, zda jednotlivé země a firmy přijmou klimatickou politiku nebo nikoliv.
Jean-Francois Mercure z nizozemské Radboud Universiteit Nijmegen a centra britské Cambridge University Centre for Environment, Energy and Natural Resource Governance (C-EENRG) a jeho spolupracovníci tvrdí, že odborníci dnes věnují pozornost především účinnosti klimatické politiky a opomíjejí právě probíhající a podle všeho nevratný proces technologické změny. Jejich výzkum publikoval časopis Nature Climate Change.
Mercure a spol. si sjeli detailní simulace vývoje globální ekonomiky a zjistili, že náhlý propad poptávky po fosilních palivech má potenciál vymazat aktiva spojená s těmito surovinami už v době před rokem 2035. Pokud má Macron s kolegy pravdu, tak strmý pád ceny fosilních paliv povede k ohlušujícímu prasknutí vskutku ohromné uhlíkové bubliny (carbon bubble), nafouknuté dlouhodobými investicemi do fosilních paliv.
Jak velká to bude rána? Odhady ekonomů jsou omračující. Z trhu se prý může vypařit 1 až 4 biliony amerických dolarů, jen v samotných aktivech fosilních paliv. Pro dramatické srovnání, explozi realitní bubliny v roce 2008 odpálila počáteční ztráta 250 miliard dolarů. Takže se máme na co těšit.
Pokud k tomu dojde, objeví se jasní ekonomičtí vítězové, a také poražení. Japonsko, Čína a řada zemí EU, v dnešní době závisejí na drahém dovozu fosilních paliv. Prasknutí uhlíkové bubliny těmto zemím sníží náklady a se správnými investicemi do nízkouhlíkových technologií by jim zároveň mohlo zvýšit HDP a zaměstnanost, co jistě potěší.
Problém je v tom, že země, které exportují fosilní paliva s relativně vysokými náklady, jako je Kanada, USA nebo Rusko, by mohly být postiženy zhroucením fosilního průmyslu. Pokud se zřítí cena fosilních paliv, tak je budou dodávat prakticky jenom země OPEC ze středního Východu, které je těží s nízkými náklady a mohou je prodávat za nízké ceny.
Simulace Mercureho týmu ukazují, že investoři budou muset odepsat aktiva fosilních paliv i bez toho, že by v klíčových zemích došlo k přijetí nových klimatických politik. V nejhorším scénáři by došlo k propadu cen fosilních paliv a přitom stále pokračovala jejich produkce. V takovém případě by prý z trhu zmizely 4 biliony dolarů fosilních aktiv jako pára nad hrncem. Mohla by přijít krize, která změní celý svět. A vítězem se nejspíš stane Čína, která je už dnes lídrem v zelené energetice. Hlavní geopolitičtí konkurenti Číny schytají pořádné rány, z nichž se budou dlouho vzpamatovávat.
Je to tikající časovaná bomba. Jak bychom ji mohli zneškodnit? Podle badatelů by pomohly pohotové, ale opatrné zásahy. Měli bychom uhlíkovou bublinu opatrně vyfukovat, dokud to jde. Recept je stále stejný – rozrůznit zdroje energie a také investice do energetiky. Investiční a penzijní fondy by podle Mercureho měly přehodnotit rizika investic ve fosilních palivech. Nebo jsou to všechno jenom přehnané obavy? V příštích desetiletích bude o zábavu postaráno.
Video: EMP-E 2017 - Session 4 - Jean Francois Mercure
Literatura
Cambridge University 4. 6. 2018, Nature Climate Change online 4. 6. 2018.