Všestranností zájmů Feynman připomíná Leonarda da Vinci. Zatímco Leonardo byl geniálním malířem zabývajícím se vědou a technikou, Feynman byl geniální vědec s hlubokým vztahem k umění. A oba spojovala touha pochopit podstatu věcí, zkoumat a ověřovat zažité představy. Přestože vyšlo několik knih přibližujících Feynmanův život a práci, jen málokdo mimo fyzikálních oborů zná jeho jméno.
Samotný Feynman by si pravděpodobně na žádné výročí nepotrpěl, byl znám svou hravostí, bezprostředností a otevřeností. Neuznával autority, i když se mezi ně svou prací zařadil. Nebažil po slávě a poctách, přesto je získal, včetně nejvýznamnějšího vědeckého ocenění - Nobelovky. Hlavní hnací sílou mu bylo poznání. Radost z něho pak dokázal neopakovatelným způsobem sdělovat svým studentům. Potřeba věcem rozumět, hledat racionální vysvětlení ho vedla k odmítání náboženského dogmatizmu. “Dokáži žít s pochybnostmi, nejistotou a s pocitem, že něco nevím. Myslím si, že je mnohem zajímavější to „nevědění“ než mít odpovědi, které mohou být mylné…. Necítím se být vystrašen neznalostí věcí, pocitem ztracenosti v tajemném vesmíru, jež nemá žádný účel, což je, nakolik mohu posoudit, pravděpodobné. To mě neděsí.“
Připomeňme si Richarda Feynmana slovy jeho dcery, Michelle Feynmanové, která v lednu 2016 vystoupila na půdě Kalifornského technického institutu (Caltech), kde Feynman pracoval 37 let. V rámci vzpomínky poděkovala šéfovi Microsoftu, Billu Gatesovi, za projekt Tuva, který zpřístupnil některé přednášky Richarda Feynmana z roku 1964. Pod videem je text vystoupení v češtině.
Michelle Feynman: Vzpomínám na den, kdy můj otec přinesl počítač IBM. Byl neuvěřitelně vzrušený. No představte si kluka v obchodě s cukrovinkami. Byl nachystán vyzvednout počítač hned, jak obchod otevřou. Vystoupil z auta, v euforii si nevšiml obrubníku, zakopl a vrazil hlavou do zdi. Jak to později popisoval, jen se oprášil a aniž by si uvědomoval ránu na hlavě, vstoupil do prodejny. Prodavač musel být vzezřením mého otce dost vyděšen a důrazně ho přesvědčoval, že potřebuje lékařskou pomoc. Uklidňoval ho tím, že obchod právě jenom otevřeli a bude tedy dost času počítač vyzvednout až po návštěvě lékaře.
Byla sobota, a tak táta jel na pohotovost. Pak, s několika obvazy na hlavě, již konečně mohl počítač převzít do svých netrpělivých rukou. Když jsme se s mámou vrátili domů, byly jsme překvapeny, když jsme ho našli šťastného prozkoumávat možnosti své nové hračky tak zaujatě, že byl pořád oblečen v zakrvavené košili a nedbaje svého zranění nadšeně vysvětloval, co by byl PC dokázal o 40 let dříve. V projektu Manhattan byl počítačem člověk, jenž počítal. Můj otec šéfoval celé skupině "počítačů", ve skutečnosti šlo převážně o mladé ženy. Každé musel vysvětlit, jaký aritmetický výpočet má na stolní mechanické kalkulačce provést a výsledek pak předat další osobě a tak dále, aby získal konečnou odpověď. Proces připodobnil montážní lince Henryho Forda, jenže v tomto případě pro čísla. Později v Los Alamos lidské kalkulačky nahradily mechanické tabulátorové stroje, které pracovaly s údaji na primitivních děrných štítcích. Můj otec řídil i to, takže v jistém smyslu byl programátorem ještě dřív, než byly počítače, jak je známe dnes. Zatímco v roce 1975 si ještě hrál se svým počítačem Commodore, možná si někdo pamatuje, měl magnetickou pásku jako paměťové medium, v roce 1980 se již stává průkopníkem teorie kvantových výpočtů. Mnoho let předtím než si někdo vůbec představil, že by to bylo možné.
Snažila jsem se najít to, co mají můj otec a Bill Gates společné. Překrývající se kruhy Vennova diagramu toho, kterého někteří lidé nazvali nejchytřejším člověkem na světě a toho nejvíce velkorysého člověka na světě. Objevila jsem některé podobnosti. Třeba jejich sestry jsou o devět let mladší, což zrovna neprozrazuje o nich všechno, ale já, sama jako mladší sestra, si s jistým potěšením namýšlím, že to důležité je.
Pro oba je charakteristická neuhasitelná žízeň po poznávání, „hltání“ encyklopedií i řešení hlavolamů. Oba byli v mladém věku na vedoucích pozicích. Bill Gates ve věku 24 let již řídil společnost Microsoft, můj otec ve věku 24 let velel teoretickému oddělení projektu Manhattan. Oba s výjimečnou schopností komunikovat a sdělovat informace, oba přesvědčeni, že složitý úkol má být řešen jednoduše. Myslím, že můžeme souhlasit s tvrzením, že oba byli předvídaví, oba neměli zábrany pokládat "hloupé" otázky, oba zpochybňovali konvenční "pravdy" a požadovali důkazy jejich platnosti. Otec, když umřel, měl na tabuli napsaný křídou citát, který hlásal, že co nemohu vytvořit sám, tomu nerozumím.
Stránka s ukázkami Feynmanových maleb, kreseb a náčrtů.
Bill Gates považuje mého otce za nejlepšího učitele, kterého nikdy neměl. Ráda přemýšlím o obou mužích jako o běžcích na stejné trati, na níž můj táta předal štafetový kolík Billu Gatesovi. Od počítačů na děrné štítky ke kvantovým komputerům přešlo asi 74 let a nyní Caltech (Kalifornský technologický institut) a Bill Gates přetváří tátovy sny v realitu.
Pan Gates se nemůže účastnit dnešního slavnostního večera, připravil však video. Vzpomenu jeho zásluhu o podporu a uchování odkazu mého otce. Ten měl v roce 1964 na Cornellově universitě sérii přednášek pro studenty, kteří se chtěli dovědět o povaze fyzikálních zákonů více. Bill Gates tyto přednášky objevil v 80. letech, kdy nebyly snadno dostupné. Byl jimi nadšen a nyní je nabízí na webové stránce společnosti Microsoft pod názvem Projekt Tuva. Je pojmenován podle země uprostřed Ruska, kterou, jak je známo, chtěl můj otec, ještě než zemře, navštívit. Žel již nedokázal svůj sen uskutečnit, ale všem nám ukázal, že důležitá je cesta, ne cíl. Článek v The Economist z roku 2009 rozebírá možnosti Microsoftu propagujícího takto Feynmana, změnit způsob, jakým se učíme.
Projekt výzkumníků společnosti Microsoft nejsou jen krásné webové stránky s některými nejznámějšími Feynmanovymi přednáškami. Vybízí návštěvníky tématiku hlouběji prozkoumávat, přesně, jak by to doporučil samotný Feynman. Vědec z Caltechu byl slavný kromě jiného i pro jasný a srozumitelný způsob popisu gravitace a kvantové mechaniky, takže přednášky samy o sobě jsou vzdělávacím souborem. Přepis řeči do titulků, nástroje pro poznámky a multimediální doplňky k videozáznamům tvoří zajímavý, přístupný a přehledný materiál. Jsem spolu s mojí rodinou povděčna Billu Gatesovi za podporu odkazu mého otce a zpřístupnění přednášek budoucím generacím. A nyní Bill Gates.
Bill Gates: Richard Feynman byl skvělý vědec. Většinu svého času na Caltechu věnoval kvantové fyzice, kde všechny částice interagují tajemnými způsoby. Přišel s objevem nazvaným Feynmanovy diagramy, i za ně pak získal Nobelovu cenu. Možná ještě důležitější je, že byl úžasným učitelem. Měl sérii přednášek, které byly pro lidi, kteří se nespecializují na fyziku. Je to skvělý příklad toho, jak dokázal každému věci vysvětlit poutavým, zajímavým způsobem. A zároveň byl velmi zábavný.
Richard Feynman (ukázka z přednášky): „Mimochodem, v Keplerově době způsob, jakým jsou planety poháněny kolem Slunce, vysvětlovali někteří lidé tvrzením, že za nimi jsou andělé, kteří máváním křídly tlačí planetu po oběžné dráze. Jak sami uvidíte, tato odpověď není daleko od pravdy s jediným rozdílem, že ti andělé sedí v jiném směru a jejich křídla postrkují směrem dovnitř.
Bill Gates: Pan Feynman kladl špičkové požadavky také na sebe. Když něčemu zcela nerozuměl, snažil se pochopit hraniční případ, pochopit, proč něco neděláme jiným způsobem, proniknout do skutečné podstaty. A protože se sám usiloval o tak hluboké poznání, měl neuvěřitelnou schopnost vést vás cestičkami různých možností.
Richard Feynman: (na videu je zkrácené, neúplné vysvětlení, následující překlad vychází z originálního rozhovoru s Feynmanem): Například kyslík ve vzduchu by byl rád u uhlíku. A když se k sobě hodně přiblíží, zachytí se navzájem. Když ale nejsou dostatečně blízko, odpuzují se a vzdálí, takže nevědí, že se mohou spojit. Je to obdobné, jako když se míč kutálí nahoru do kopce, na jehož vrcholu je jáma. Hluboká. Něco jako sopečný kráter. Míč se kutálí po svahu vzhůru, ale do jámy nespadne, protože se před vrcholem skutálí opět dolů. Když ale vystartuje s dostatečnou rychlostí, do jámy na vrcholu zapadne.
Podobně je to se dřevem v kyslíkovém prostředí. Obsahuje uhlík. Kyslík ze vzduchu do něho naráží, ale ne dostatečně silně, tak se opět vzdálí a nic se nestane. Když to ale někde nějak urychlíte ohřevem, některé atomy se urychlí, dostanou se, dalo by se říct, na ten vrchol, přiblíží se k uhlíku dostatečně blízko a navážou se na něj. To vše vyvolá hodně kmitavý pohyb, přenášený vzájemnými srážkami na jiné atomy, které to urychlí. Vrážejí pak do dalších atomů uhlíku, kterými to také začne cloumat. Ty rozkmitají pak další atomy, až dochází k strašné katastrofě. Tento proces se děje stále rychleji a rychleji, srážkami a spojováním kyslíku s uhlíkem se celá věc mění a touto katastrofou je oheň.
Bill Gates: Uchopí něco, co je pro většinu lidí trochu tajemné a jednoduchým způsobem vysvětlí, jako to funguje. Dokonce vám až do úplného konce ani neprozradí, že mluví například o ohni, a vy máte pocit, že to odhalujete spolu s ním. Feynman představil vědu fascinující, připomněl nám, jak je zábavná a že každý se může dopracovat k plnému pochopení. Takový nadšený příklad toho, jako bychom se všichni chtěli učit a přemýšlet o věcech.
Poznámka: Žel projekt Tuva sice stále existuje, ale zdaleka není tak bohatý a interaktivní, jak byl ve svých počátcích a jak ho ještě v lednu 2016 popsala Michelle Feynmanová.
Další videa s českými titulky nebo v češtině:
Stručné vysvětlení slavných Feynmanových diagramů – v angličtině