Fakt, že většina z nás nikdy nikoho nezabila, by mohl vést k závěru, že vrahové jsou prostě nenormální a iracionálně se chovající jedinci. Jenomže - není za vším vražděním ve skutečnosti nějaká zákonitost, kterou můžeme poodhalit pohledem evoluční biologie? Způsob lidského chování není výsledkem nějaké bujnosti či svévole, nýbrž vyplývá z naší evoluční historie podobně jako funkce našich zubů či ledvin. Jak říká autor: "Vraždy bývají dobře opodstatněné, rozhodně opodstatněnější než řada chvalitebných činností, třeba účast v parlamentních volbách."
O toto velmi zajímavé evoluční okno do lidské duše se pokusil profesor biologické fakulty Jihočeské univerzity Jan Zrzavý ve své nové knize. Od zabíjení v říši zvířat, především mezi našimi nejbližšími příbuznými-šimpanzi, se děj dostane ke konfliktům mezi příbuznými ("domácí zabijačky"), vraždám v ulicích až po organizované masakry velkých skupin lidí; to je zde ilustrováno především na příkladu holocaustu, dojde ale i na přídavek - v posledním století proběhla bez podobného zájmu totiž i celá řada dalších genocid. Dalo by se snad dokonce říci, že u holocaustu není nejpozoruhodnější událost jako taková, ale spíše nebývalý mediální ohlas, zájem veřejnosti a rituální tanečky, které ale ve skutečnosti nijak nepřispívají k racionálnímu pochopení tohoto fenoménu.
Výklad značně otřásá mýty "zduřelého masmediálního humanismu" (pohádky o hodných zvířátkách, ušlechtilých divoších etc.). Autorův břitký styl, který dobře znají např. čtenáři časopisu Vesmír, některými formulacemi vysloveně provokuje: "Právní a etický přístup nám o podstatě toho, co jest, nemohou říci nic relevantního." "Medicína dosahuje úspěchů právě v okamžiku, kdy si uvědomí, že nemoc není zlo či nepřístojnost, nýbrž projev zájmů někoho jiného." "Xenofobie je tak stejně integrální (a stejně evolučně užitečnou) součástí lidské přirozenosti jako romantická láska, sexuální žárlivost či usilování o sociální dominanci."
Velmi provokativní je i samotný závěr knihy. Genocida totiž podle Zrzavého bývá nejčastěji aktivitou spořádaných a de facto altruistických občanů. Lidé, kteří sabotovali práci v koncentračním táboře, by rozhodně netřídili odpad. Můžeme pouze volit mezi etikou vraždy individuální a etikou vraždy kolektivní - genocidy, nebo mezi etikou korupce a protekce.
Ačkoliv masakry motorovou pilou se odehrávají zejména v Texasu, kniha si všímá především dat získaných ve městě Detroitu. Jde o místo, kde se lidé věnují homicidě a genocidě zvlášť náruživě. "Není náhodou, že právě Detroit je to město, kam jednou bude třeba nasadit do boje se zločinem Robocopa."
Čtenáři knihy se mohou dozvědět, proč matky zabíjejí své děti častěji než otcové nebo jak je to s poměrem vražd v rodině a na ulici. "Detroiťané se vraždí s takovým entuziasmem, až jsou jim jejich rodiny malé, a nezbývá tedy než opustit teplo domova a vyrazit do vřavy velkoměsta." Neboť "Rodina je sice relativně nejriskantnější jednotlivé místo, kde člověk může pobývat, ale zaměříme-li se na absolutní čísla (což je to, co člověka jako potenciální oběť zajímá především), je pořád lepší skrývat se před zločinem doma než v parku nebo na nádraží."
(Jan Zrzavý: Proč se lidé zabíjejí - homicida a genocida, Triton, Praha, 2004, )
Úryvky z knihy na serveru Science World:
Úvod
Domácí zabijačky
Vraždy v ulicích
Skupiny, altruismus, kooperace