Mezi samostatně pojednané teropodní dinosaury z nadčeledi Tyrannosauroidea nám zde nyní přibude zástupce s jedním z nejpodivnějších a nejhůře vyslovitelných jmen – Xiongguanlong baimoensis. Jak už je z názvu zřejmé, jedná se o čínského tyranosauroida. Jeho rodové jméno odkazuje k průsmyku jménem Ťia-jü-kan (v pchin-jinu Jiayuguan), legendárnímu úseku se strategickým významem, spojujícím Čínu a část Střední Asie. Zároveň se tak jmenuje také město, nacházející se v severozápadní části čínské provincie Kan-su. Právě z této oblasti pocházejí zkameněliny dravého dinosaura, vzdáleně příbuzného druhu Tyrannosaurus rex, které byly vědecky popsány v lednu roku 2010 týmem amerických a čínských paleontologů.[1] Nově identifikovaný tyranosauroid obdržel druhové jméno baimoensis, což je slovo odvozené od čínského bai mo („bílý duch“). Jedná se o odkaz na sedimenty souvrství „Hradu bílého ducha“, nacházející se v blízkosti místa nálezu. Fosilie xiongguanlonga byly objeveny v jílovcových sedimentech souvrství Xinminpu (pánev Yujingzi), pocházejících z období pozdnější rané křídy, konkrétně z geologických věků apt až alb. Tento dinosaurus tedy žil někdy před 125 až 100 miliony let a představuje tak významný článek v pochopení evolučního vývoje skupiny. Je zároveň jakýmsi velikostním přechodem mezi malými tyranosauroidy z období střední jury až rané spodní křídy (asi před 165 až 130 miliony let) a obřími druhy období pozdní svrchní křídy (zhruba před 81 až 66 miliony let). Nápadným anatomickým znakem je především nízká a velmi dlouhá lebka, jejíž preorbitální část dosahuje 2/3 celkové délky lebky (takovým proporcím se blíží jen mnohem později žijící mongolský rod Alioramus).[2] Také uspořádání kostí v nasální části lebky je u čínského rodu podstatně méně vhodné pro silný drtící skus, typický u pozdějších severoamerických a asijských tyranosauridů.[3] Nejbližším příbuzným tohoto čínského tyranosauroida byl podle provedené fylogenetické analýzy nejspíš mongolský druh Alectrosaurus olseni.[4]
Xiongguanlong byl zřejmě středně velkým predátorem, který si nejspíš netroufal lovit větší a mohutnější býložravé dinosaury. Ostatně ve svém ekosystému nebyl ani největším teropodem, podstatně mohutnější byli například zástupci rodů Suzhousaurus (terizinosauroid, odhadovaná hmotnost činí až 3,1 tuny[5]) a Beishanlong (ornitomimosaur, hmotnost kolem 600 kg[6]), ačkoliv v jejich případě nepochybně nešlo o aktivní predátory. Objevený jedinec xiongguanlonga ještě nebyl dospělý a plně dorostlý, pravděpodobně už se však plné velikosti značně přiblížil. Podle autorů popisné studie mohl dosahovat hmotnosti kolem 272 kilogramů. Americký badatel Gregory S. Paul odhadl, že xiongguanlong dosahoval délky 5 metrů a hmotnosti kolem 200 kilogramů[7], paleontolog Thomas R. Holtz, Jr. přišel s odhadem ještě o metr nižším, a to při podobné hmotnosti.[8] Stehenní kost tohoto teropoda měří na délku 51 centimetrů, lebka zhruba stejně (50,4 cm). Obvod femuru činí 14,3 centimetru, z čehož lze v kombinaci s délkou této kosti odhadnout hmotnost dinosaura asi na 295 kilogramů. Xiongguanlong byl tedy s hmotností 3 až 4 dospělých osob přibližně třikrát kratší a třicetkrát lehčí než dospělí jedinci druhu T. rex. Tomu však čínský drak předcházel o zhruba 60 až 35 milionů let geologického času. Ačkoliv tento teropod dosud nepatří k příliš známým (na čemž má možná podíl i jeho špatně zapamatovatelné a vyslovitelné jméno), má kupodivu třeba i vlastní umělohmotnou figurku, kterou lze zakoupit v některých hračkářstvích (nejde o reklamu!). Holotyp nese mimochodem také špatně zapamatovatelné označení FRDC-GS JB16-2-1 a představuje fragmentárně zachovanou kostru s relativně robustními krčními obratli a s částí lebky, která je mírně deformovaná. I tak ale dává tušit, jak probíhal vývoj úžasných „tyranských“ dinosaurů, od jejich skromných počátků ve střední juře, přes toto mezi-stadium v období rané křídy až po období největší a poslední slávy na konci dlouhé křídové periody.
Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz
Short English Summary: Xiongguanlong was a genus of smaller tyrannosauroid dinosaur that lived in the Early Cretaceous of what is now northern China. The type species X. baimoensis was described by the team of researchers from China and USA in January of 2010.
Odkazy:
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/x/xiongguanlong.html
https://www.smithsonianmag.com/science-nature/xiongguanlong-a-new-long-nosed-tyrannosaurid-43410407/
https://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=146100
https://www.dinochecker.com/dinosaurs/XIONGGUANLONG
[1] Li, Daqing; et al. (2010). „A longirostrine tyrannosauroid from the Early Cretaceous of China“. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences.277 (1679): 183–190. doi: 10.1098/rspb.2009.0249
[2] Holtz, Thomas R. (2004). „Tyrannosauroidea“. In Weishampel, David B.; Dodson, Peter; Osmólska, Halszka. The Dinosauria (Second ed.). Berkeley: University of California Press. str. 111–136. ISBN 0-520-24209-2.
[3] Hurum, Jørn H.; Sabath, Karol (2003). „Giant theropod dinosaurs from Asia and North America: Skulls of Tarbosaurus bataar and Tyrannosaurus rex compared„. Acta Palaeontologica Polonica. 48 (2): 161–190.
[4] Loewen, M.A.; et al. (2013). Evans, David C, ed. „Tyrant Dinosaur Evolution Tracks the Rise and Fall of Late Cretaceous Oceans“. PLoS ONE. 8 (11): e79420. doi: 10.1371/journal.pone.0079420
[5] Roger B. J. Benson, Gene Hunt, Matthew T. Carrano & Nicolás Campione (2017). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12329 https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/pala.12329/full
[6] Benson, R. B. J.; et al. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. https://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
[7] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 100-101 (anglicky)
[8] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek, str. 11). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.