Podle odborníků amerického CDC (Centers for Disease Control and Prevention) a vojenských specialistů by tři obávané bakterie Bacillus anthracis, Yersinia pestis nebo Francisella tularensis mohly být použity při biologickém útoku. Biologické zbraně jsou pro praktické využití poněkud problematické, ale dejme tomu. Kdyby takový útok spočíval v rozptýlení některého ze zmíněných patogenů ve vzduchu a přitom by skutečně došlo zasažení velkého množství lidí infikovaným aerosolem, bylo by to děsivé. Přece jenom jde o původce anthraxu, moru a tularémie, což jsou vesměs zkušení vrahouni.
Problém je v tom, že proti moru a tularémii nemáme žádné dostupné vakcíny a proti anthraxu existuje pouze jediná, s nepříjemnou imunizací a nepěknými vedlejšími účinky. Podle Marcuse Horwitze z Kalifornské univerzity v Los Angeles můžeme v tuto chvíli nasadit proti bioútoku anthraxem, morem nebo tularémií pouze antibiotika, na jejichž účinnost se pochopitelně nemůžeme stoprocentně spoléhat.
Proto Horwitz s kolegy hledají řešení, které by bylo pro obyvatele spolehlivé a bezpečné. A v tuto chvíli se jim rýsuje úžasná věc – trojitá vakcína, která ochrání před všemi třemi zmíněnými zabijáky najednou. S nástroji molekulárního inženýrství vyvinuli vakcíny pro každý z těchto tří patogenů, a tyto vakcíny spojili do jediné. Trojitá vakcína má mnohé výhody. Bude přijatelnější pro uživatele, kteří nebudou muset na očkování třikrát, ale jenom jednou. Také bude levnější, protože na výrobě a distribuci takové vakcíny bude možné podstatně ušetřit.
Jak vyrobit vakcínu proti třem biologickým zbraním najednou? Je to rafinovanější, než byste si mysleli. Jako vehikl pro transport vakcíny Horwitzův tým použil oslabenou verzi experimentální vakcíny proti tularémii, známé jako LVS (live vaccine strain). Ta zase obsahuje oslabenou verzi původce tularémie. Vakcínu LVS používají jenom vědci a vojáci. Funguje podobně jako vakcína proti neštovicím. Je problematická a ohrožuje očkované lidi. Horwitz a jeho tým proto z franciselly vykuchali nějakou DNA a tím zajistili, aby výsledná vakcína byla bezpečná.
Když pak badatelé měli trojitou vakcínu proti biologickým zbraním hotovou, tak ji vyzkoušeli na laboratorních myších. Jak to v podobných případech bývá, milovníci laboratorních zvířat by z jejich pokusů moc velkou radost neměli. Horwitz a spol. myši vakcínou naočkovali, buď injekčně, nebo nosním sprejem. Po šesti týdnech jim pustili aerosol se smrtícími dávkami patogenů anthraxu, moru a tularémie a napodobili přitom postup, který by pravděpodobně použili útočníci.
Výsledky jsou nanejvýš povzbuzující. Myši očkované trojitou vakcínou oběma způsoby aplikace ustály drsné biologické útoky všemi třemi zmíněnými zabijáky. Když pak vědci porovnali svou vakcínu proti anthraxu s jedinou stávající vakcínou, tak jejich výtvor byl výrazně účinnější, zvlášť v injekční verzi. Podobně dopadlo i porovnání s výše uvedenou experimentální vakcínou proti tularémii. I v tomto případě byla nová vakcína účinnější a rozhodně mnohem bezpečnější.
Pozoruhodnou vakcínu teď čeká další výzkum, který by ji měl ještě vylepšit. Pak přijdou na řadu testy s druhým zvířecím modelem, jak požadují pravidla americké agentury FDA (Food and Drug Administration). Pokud vakcína Horwitzova týmu uspěje, tak v dohledné době půjde do pokusů na lidech.
Literatura
University of California Los Angeles 10. 5. 2018, Scientific Reports 8: 7009.