Lidé věří spoustě šíleností. A nejedna z nich se týká očkování. Vakcíny podle nich vyvolávají autismus, mor, šílenství anebo jsou prostě plné nebezpečných toxinů, kterými chtějí neblahé síly v pozadí ovládnout poctivé správňáky. Když tohle slyší lidé, kteří se ve vakcínách alespoň maličko orientují, tak často mívají ohromně silné nutkání vytáhnout hromady dat, obrázků, grafů a vědeckých studií, které podle nich dokazují, jak to s vakcínami je. A takto vyzbrojeni nesmírnou obrněnou silou faktů chtějí změnit názor lidí, kteří vzdorují proti očkování. Ale to je velká chyba.
Podle nového review výzkumu dění kolem očkování podobné snahy přesvědčovat odpůrce očkování o bezpečnosti vakcín a významu očkování prostě a jednoduše nefungují. Nemá to smysl, vážně ne. Podle sociálního psychologa Noela Brewera z Univerzity Severní Karolíny v Chapel Hill (UNC) je mnohem lepší strategií pokusit se změnit chování lidí, aniž bychom se snažili měnit jejich myšlení nebo emoce.
Zní to možná zvláštně, ale je to vlastně úplně jednoduché. Stačí například neposílat lidem brožurky, které je přesvědčují o užitečnosti očkování, ale prostě jim připomínat, že je čas na určité očkování. Když podle Brewera okatě netlačíte na lidi, aby měnili názory, tak je možné oslovit jejich dobré úmysly. Ať už jsou lidé jacíkoliv, o své zdraví a o děti či příbuzné se svým způsobem stará prakticky každý z nás.
Výzkum Brewera a spol. se týká především Spojených států, kde se táhne první linie boje mezi lékaři, odborníky a mnoha dalšími lidmi – a odpůrci očkování. V porovnání s Evropou je tam poněkud jiná situace, ale s lidmi, kteří se protiví očkování, si dost užijí i naši lékaři. Brewer s kolegy zjistili, že i v USA jsou otevření odpírači vakcín ve skutečnosti dost vzácní. Je to poměrně překvapující, protože jsou mediálně hodně slyšet. Podle všeho jde ale o další případ, kdy mají média zálibu v bizarnostech a jejich pokrytí zdaleka neodpovídá skutečnému významu.
Ve Spojených státech odmítá veškeré očkování asi 1 až 2 procenta lidí. Častější ale je, že lidem schází některé z klíčových očkování. S přibývajícím věkem pak postupně scházejí očkování více a více lidem, z různých důvodů. Hlavním cílem Brewerovy studie bylo zjistit, jak co nejúčinněji zlepšit míru proočkování Američanů. Zaměřili se na tři hlavní typy snah, které by k tomu mohly vést: 1. výzkum sociálních procesů, 2. snahy změnit chování lidí a 3. snahy změnit myšlení a emoce lidí kolem vakcín. Badatelé byli velmi překvapeni, když zjistili, že snahy vzdělávat lidi a měnit tak jejich smýšlení o očkování se ukazují jako zcela liché.
Jak se sami přiznali, Brewer a spol. se domnívali, že alespoň některé snahy o vzdělání obyvatel do jisté míry fungují. Během výzkumu je pak šokovalo, když se ukázalo, že vlastně nefunguje vůbec nic. Dospěli k závěru, že smysl mají především takové programy, které jsou zaměřené na změnu chování bez násilných pokusů o přesvědčování.
Podle výsledků Brewerova výzkumu hraje zásadní roli lékař, který komunikuje s lidmi. Je prý klíčové, aby lékaři nabízeli kompletní set očkování a jedním dechem přitom nemluvili o možnostech některá očkování vynechat či podobných věcech. Doporučení lékařů jsou většinou lidí vnímána jako zcela rozhodující. Velmi důležité je připomínat lidem, že by se měli nechat očkovat, ať už mailem nebo třeba esemeskami.
Pokud jde o sociální vztahy, tak podle Brewera doposud scházejí příslušné vědecké studie. Je nad Slunce jasné, že sociální normy, chování a rozhodně také sociální sítě, kde se mohou šířit jak nálady proti, tak i pro očkování, jsou v tomhle důležité. Ještě ale přesně nevíme přesně jak. Pro Brewera je to slibné pole pro budoucí výzkum, tak uvidíme.
Video: Drivers of risk perception, effective communication, and behavior change
Literatura
Live Science 10. 4. 2018, Psychological Science in the Public Interest 18: 149–207.