Protože jsme se v předminulém článku dotkli tematiky tribu Triceratopsini, tedy rohatých dinosaurů blízce příbuzných slavnému triceratopsovi, a zároveň byl zmíněn i poněkud záhadný gigant Eotriceratops xerinsularis, věnuji mu tímto samostatný článek. Tento kanadský druh ceratopsida představuje nepochybně jednoho z největších známých rohatých dinosaurů vůbec a již při jeho představení v roce 2007 jsem mu věnoval krátký příspěvek. Nyní tedy na stejné téma poněkud obšírněji. Zkameněliny tohoto dinosaura byly odkryty již začátkem srpna roku 1910 paleontologem Barnumem Brownem, který v lokalitě Dry Island na západním břehu řeky Red Deer v kanadské Albertě pracoval pro Americké přírodovědecké muzeum v New Yorku. Brown, proslavený dřívějším objevem dvou exemplářů druhu Tyrannosaurus rex na území Montany, byl však tehdy mnohem více zaujatý početnými exempláři tyranosaurida druhu Albertosaurus sarcophagus, a značně fragmentovanou kostru nechal ležet ladem bez většího zájmu. Téměř o století později, v roce 2001, byla na stejnou lokalitu vyslána společná expedice institucí Royal Tyrrell Museum of Palaeontology a Canadian Museum of Nature. Na lokalitě Dry Island pak kuchař této expedice a zároveň zdatný dobrovolník v terénu jménem Glen Guthrie na fosilii náhodou narazil. Vědci původně netušili, že Brown již tuto kostru kdysi odkryl, ale nálezová situace to jasně prozrazovala. I díky značné fragmentárnosti fosilií potom trvalo dalších šest let, než byl nový druh rohatého dinosaura formálně popsán.[1] Jméno Eotriceratops odpovídá předpokladu, že jde o možného vývojového předka triceratopse (doslova „jitřní triceratops“), druhové xerinsularis pak znamená „pocházející ze suchého ostrova“ (jde o odkaz na Dry Island Buffalo Jump Provincial Park, na jehož území byl objev učiněn).
Rohatého dinosaura popsal tým vědců na základě holotypu s označením RTMP 2002.57.5, uloženém ve sbírkách Tyrrellova paleontologického muzea v Drumhelleru. Fosilie se nacházela v nejvýše ležících vrstvách souvrství Horseshoe Canyon, datovaných do období středního maastrichtu (stáří asi 68 až 67,6 milionu let). Po zkompletování fragmentů získali vědci velkou část lebky (kromě dolní čelisti), nejméně sedm krčních a pět hrudních obratlů, několik úlomků žeber a osifikovaných šlach, které ale byly značně poškozené. Fosilie byly bohužel uchovány v sedimentu charakteru jílové břidlice, proto kvalita jejich dochování nebyla příliš vysoká. V roce 2010 přejmenoval eotriceratopse na druh Triceratops xerinsularis Gregory S. Paul, tento krok ale nebyl dalšími paleontology akceptován.[2] Stále však není jisté, zda druhy Ojoceratops fowleri a Torosaurus utahensis, známé ze stejného období z nalezišť v Novém Mexiku, nemohou představovat stejný druh.[3] Rozměry kanadského eotriceratopse jsou každopádně úctyhodné – lebka v kompletním stavu měří na délku zhruba rovné 3 metry, čímž překonává i nejdelší zatím známou lebku torosaura (2,77 m).[4] Délka tohoto ceratopsida je pak odhadována asi na 9 metrů[5], již zmíněný Paul ji odhadl na 8,5 metru a hmotnost asi na 10 tun.[6]Nepochybně jde tedy o jednoho z největších známých ceratopsidů vůbec. Nadočnicové rohy eotriceratopse měřily asi 80 centimetrů, delší však najdeme u rodů Coahuilaceratops (1,2 m)[7] i Triceratops (1,15 m)[8]. Od ostatních chasmosaurinů se eotriceratops lišil několika klíčovými anatomickými znaky na lebečních kostech, bohužel některé diagnosticky důležité části krania nebyly dochovány. Eotriceratops je každopádně fantastickou ukázkou rozmanitosti dinosauří fauny na konci křídového období a více než důstojným předkem slavnějšího triceratopse.
Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz
Short English Summary: Eotriceratops xerinsularis was a genus of very large herbivorous ceratopsian dinosaurs which lived in what is now western North America during the late Cretaceous period, about 68 million years ago. It was probably one of the largest ceratopsians of all time.
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Eotriceratops
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/e/eotriceratops.html
https://www.smithsonianmag.com/science-nature/e-is-for-eotriceratops-118421651/
https://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=109481
https://scienceblogs.com/laelaps/2007/11/29/eotriceratops-xerinsularis/
https://whenpigsfly-returns.blogspot.cz/2007/11/eotriceratops-xerinsularis.html
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_e/eotriceratops.php
[1] Wu, X-C.; Brinkman, D. B.; Eberth, D. A.; Braman, D. R. (2007). „A new ceratopsid dinosaur (Ornithischia) from the uppermost Horseshoe Canyon Formation (upper Maastrichtian), Alberta, Canada“. Canadian Journal of Earth Sciences. 44 (9): 1243–1265. doi: 10.1139/E07-011
[2] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 265
[3] Wick, S. L.; Lehman, T. M. (2013). „A new ceratopsian dinosaur from the Javelina Formation (Maastrichtian) of West Texas and implications for chasmosaurine phylogeny“. Naturwissenschaften. 100 (7): 667–82. doi: 10.1007/s00114-013-1063-0.
[4] Farke, A. A. „Cranial osteology and phylogenetic relationships of the chasmosaurine ceratopsid Torosaurus latus„, pp. 235-257. In K. Carpenter (ed.). Horns and Beaks: Ceratopsian and Ornithopod Dinosaurs. Indiana Univ. Press (Bloomington), 2006.
[5] Holtz, Thomas R. Jr. (2008). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages. Random House. str. 52, aktualizovaný dodatek. ISBN 0-375-82419-7.
[6] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 265
[7] Loewen, M.A., et al. (2010). „Horned Dinosaurs (Ornithischia: Ceratopsidae) from the Upper Cretaceous (Campanian) Cerro del Pueblo Formation, Coahuila, Mexico“, In: Michael J. Ryan, Brenda J. Chinnery-Allgeier, and David A. Eberth (eds), New Perspectives on Horned Dinosaurs: The Royal Tyrrell Museum Ceratopsian Symposium, Indiana University Press, 656 str.
[8] Scannella, John B.; Fowler, Denver W.; Goodwin, Mark B.; Horner, John R. (2014). „Evolutionary trends in Triceratops from the Hell Creek Formation, Montana“. Proceedings of the National Academy of Sciences. 111 (28): 10245–10250. doi: 10.1073/pnas.1313334111.