Tým vedený Vett Lloydovou z Dalhousie University v kanadském Halifaxu publikoval v časopise Genetics zprávu o úspěšném vytvoření klonů octomilky. Vědci se o klonování hmyzu pokoušejí už dlouho, ale teprve kanadský tým zvládl všechny nástrahy tohoto delikátního postupu.
Vše nápadně připomíná situaci při klonování savců. Vědci se pokoušeli přenášet jádra buněk odebraných z těla dospělých octomilek do vajíčka, aby „metodou Dolly“ získali klon jedince, z něhož odebrali výchozí buňky. Marně. Pomohl teprve trik, kterým první savce klonoval Steen Willadsen v roce 1986. Kanaďané odebrali buňky ze zárodku octomilky a jejich jádra vstříkli celkem do 800 vajíček. Na svět přišlo pět klonů původního embrya.
Analogie s klonováním savců je zřejmá – také u octomilky je snazší klonovat z embryonálních buněk než z plně diferencovaných buněk dospělce. Buňky embrya to nemají k „počátku života“ tak daleko jako buňky dospělce a nemusejí se proto „vracet tak daleko“. A také u octomilky má klonování hanebně nízkou účinnost. Mnozí biologové považují styčné body mezi klonováním savců a hmyzu za příslib do budoucna.
Výzkum klonování octomilek by mohl pomoci zvládnout některé problémy provázející klonování savců.
Například by mohl vrhnout trochu světla do procesu „reprogramování“ jádra, při kterém se jádro tělní buňky ocitá v cytoplasmě vajíčka a jeho dědičná informace se následně začne chovat jako dědičná informace zárodku.
Savčí „klonátoři“ se ale netají skepsí.
„Nemyslím, že by tu bylo mnoho paralel mezi tím, co se děje u savců a co se děje při klonování hmyzu,“ prohlásil přední odborník na klonování savců Keith Latham z Temple University School of Medicine ve Filadelfii.