I nová doba si sebou nese něco, čemu se říkávalo jednota a boj protikladů. Tak třeba s nástupem počítačů přišla snaha výrobců vyjít vstříc obrazovkám a tiskárnám s malým rozlišením, a tak se do obliby dostaly fonty s písmenky tvarově jednoduchými a bez zbytečných kudrdlinek.
Vydavatelé knih a časopisů ale jdou opačnou cestou. Aby jejich produkty vypadaly co nejlépe, uchylují se ke zdobnějšímu stylu písma. Sady takového písma často mají v označení přívlastek "gothic", ale vybrat si dnes lze ze stovek různých sad, v nichž se používá písmeno "g" se dvěma bříšky, navíc komplikované ocásky. Liší se jak od běžných fontů, tak i od tvaru, který používáme v rukou psaném textu. Zajímavé na tom je, že si tento rozdíl při čtení ani neuvědomujeme. Je to proto, že jsme ho každý viděl nejspíš už milionkrát a připadá nám to zcela normální.
Z odborného hlediska bychom neměli mít problém s něčím, co jsme měli na očích nesčíslněkrát, si to také vybavit. Tak se to píše v učených knihách, které se zabývají procesem ukládání informace a dalšími taji lidské mysli.
Zmatek do této vžité představy nyní vnesli výzkumníci z Johns Hopkins University. Stačil jim k tomu pokus, v němž se 38 dospělých ptali, zda ví, že existují dva typy písmena g, zda je dovedou napsat a vybrat z předložených obrázků "ten správný".
Většina tázaných se dívala nechápavě a neměla tušení, o co jde, když se jich ptali, zda znají různé podoby písmena "g". Ani nápověda jim nepomohla a trvali na svém, že existuje jen jeden typ psaného "g" a žádný jiný.
Dalších 16 nových "pokusných králíků" dostalo jiný úkol. Přečíst si odstavec, v němž se to kudrdlinkovatým "g" s ocásky jen hemžilo. Celkem těchto písmen bylo v předloženém textu 14. Čtenáře ještě požádali, aby když narazí na písmeno "g", aby jej vyslovili nahlas. Po splnění úkolu byli účastníci pokusu požádáni, aby to písmeno, které v textu viděli, přesně nakreslili. Polovina z nich napsala zjednodušenou verzi, polovina se pokoušela napsat správnou, ale zdařilo se to jen jednomu účastníkovi. Vzhledem k tomu, že vědci předem přinutili (vyslovením písmene nahlas) věnovat konkrétnímu obrazovému vjemu více pozornosti, lze výsledek označit za až překvapivě hubený.
I pak ale test ještě pokračoval s dalšími dobrovolníky. Ti byli pro změnu požádáni, aby na obrázku se čtyřmi variantami písmena, označili tu správnou. Z pětadvaceti se jich trefilo jen sedm.
Z dosavadních představ odborníků "na hlavu" jsou výsledky testů také tak trochu "na hlavu". A když se to tak vezme, tak jsou "na hlavu" i z pohledu zdravého selského rozumu. Jedno písmenko nám teď dalo na srozuměnou, že mozek je komplikovanější institucí, než jsme si mysleli. Podle předpokladu si uloží do paměti obrázek i s patřičným významem. Stejný význam je schopen přiřadit i naprosto jinak vypadajícímu písmenku, což také ještě není nic mimořádného. Zvláštní na tom všem ale je, že mozek pracuje s oběma verzemi obrázků, ale s jedním z nich jaksi jen jednosměrně. Jinak řečeno, když po něm chceme informaci, co právě viděl, tak je schopen nás klamat.
Závěr
Ono by to ani tak nevadilo, nebýt právníků. Pokus jim totiž nabídnul možnost zpochybnit výpověď svědka, který vyšetřovatelům popsal, co viděl. Poznatky z Baltimore připravují půdu pro slovníčkaření, jímž půjde klienty vysekat z lecjaké šlamastiky, bude-li obhájce schopný (všeho).
Literatura
Kimberly Wong et al, The Devil's in the g-tails: Deficient letter-shape knowledge and awareness despite massive visual experience., Journal of Experimental Psychology: Human Perception and Performance (2018). DOI: 10.1037/xhp0000532
Johns Hopkins University
Naprostá většina účastníků studie nedokázala vybavit si a vybrat správnou formu písmena. Kredit: Len Turner a Dave Schmelick (JHU)
|
I když něco vidíme nesčíslněkrát, nemusíme si to vybavit. Ještě horší je, že se nám může vybavit něco, co vypadá zcela jinak. Kredit: Len Turner a Dave Schmelick / JHU
|