O.S.E.L. - Další špatná zpráva pro kuřáky
 Další špatná zpráva pro kuřáky
Nekuřáci mají šanci, že na jejich nádor zaberou geftinib nebo erlotinib. Na karcinomy kuřáků i bývalých kuřáků ale zmíněná léčiva nezabírají.


Že kuřáci mají ve srovnání s nekuřáky mnohokrát vyšší naději na karcinom plic, je známá věc. Přesto se mnozí své neřesti nevzdávají a doufají, že právě oni budou ty světlé výjimky, kterým se choroba vyhne. Pokud si nebezpečí připustí, pak alespoň věří, že budou ty světlé výjimky, které se uzdraví. A právě pro kuřáky-optimisty je zářijové číslo časopisu PNAS poslem špatných zpráv. V New Yorské laboratoři Harolda Varmuse totiž zjistili, že kuřáci i bývalí kuřáci, mají oproti čistým vzorňákům nižší šanci, že na jejich nádor zaberou hned dvě různá léčiva používaná v terapii plicních adenokarcinomů.


Obecná definice rakovinného bujení praví, že jde o poruchu v kontrole dělení buněk. Množení buněk ve zdravých tkáních je regulováno na mnoha úrovních a obsahuje velké množství pojistek. Stejný úkaz, nekontrolované dělení, pak může být způsoben různými kombinacemi různých chyb v regulačních a pojistných mechanismech. Protože se příčiny vzniku (na první pohled stejných) nádorů liší, liší se i citlivost těchto nádorů k různým terapiím. Ideální by bylo, kdybychom mohli každému prohlédnout jeho karcinom, zjistit, co mají jeho buňky poškozené, a na základě toho předepsat pacientovi lék ušitý „na míru“ jeho trápení.

Právě tento problém zajímal zmiňovaný vědecký tým a jeho sponzory, výrobce testovaných léčiv. Vědci zkoumali buňky odebrané z plicních nádorů různých pacientů. Pacienti byli rozděleni do skupin podle toho, zda jejich nádory reagovaly citlivě na lék geftinib, na lék erlotinib, nebo ani na jeden z nich. Dalším parametrem bylo zjištění, zda-li pacient je kuřák, bývalý kuřák (skončil před více než 30 lety), nebo nekuřák (za život vykouřil méně než 100 cigaret). U všech skupin pacientů se pak výzkumníci zaměřili na sekvence genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGF). Mutace v tomto genu jsou častou příčinou vzniku plicního nádoru. Podle poškozeného genu si totiž buňka vyrábí špatně fungující receptor. Receptor, který měl buňce posílat příkaz „množ se“ pouze v případě, že se potká s EGF, pak vysílá příkazy k dělení i tehdy, když nemá.

Konečně se dostávám k tomu, co vlastně v New Yorku a sekvenační laboratoři v St Louis objevili. Tak tedy. Nekuřáci mají velmi často mutaci v EGF receptoru. Obě dvě sledovaná léčiva působí tak, že napravují chybné signály ze „zmetku“ tohoto receptoru. Nekuřáci tedy mají dobrou šanci, že na jejich nádor zabere geftinib nebo erlotinib. To potvrzuje u sledovaných pacientů i statistika.
A teď ta špatná zpráva pro kuřáky. Na karcinomy kuřáků i bývalých kuřáků testovaná léčiva zabírají jen sporadicky. Jejich EGF receptory jsou totiž většinou v pořádku, a tak bude třeba hledat jiné příčiny onemocnění a zacílit léčbu jiným směrem. Hloupé je, že těch příčin může být celá řada a jejich odhalení je jen prvním z mnoha kroků ve vývoji léku šitého na míru. Ještě hloupější je, že takovýhle článek kuřáka-optimistu nemůže vyvést z míry, protože: „To přece je skvělá zpráva, než tu rakovinu dostanu já, bude všechno vyřešeno a nebudou do mne rvát neúčinná svinstva.“

Zdroj: Pao, W. et al. EGF receptor mutations are common in lung cancers from "never smokers" and are associated with sensitivity of tumors to gefitinib and erlotinib. Proc. Natl Acad. Sci. USA 101, 13306–13311 (2004)

receptor

Umělecké ztvárnění představy šíření signálu z EGF receptoru na povrchu buňky.

EGF


















Podoba EGF receptoru podle „molekulárně strukturních“ biologů.


Autor: Jana Dvořáková
Datum:26.10.2004 21:46