Na jihovýchodě Anglie je vesnička Cheddar. Známá je sýrem, který tam vyrábí již od roku 1170. Je typický bubnovitým tvarem bochníků o váze 27,5 kilogramů. Nějak si na tvar a název opomněli dát ochrannou známku, a tak se vyrábí i všude jinde. Z čedaru se stal  nejrozšířenější sýr na světě. Cheddar je ale také údolí hluboké 400 stop. V Anglii to je nejhlubší díra v zemi, a tak se nemůžeme divit, když tam kopečku Ben Nevis, 1344 m n. m. říkají hora, že prohlubni říkají rokle a že je jednou z nejnavštěvovanějších lokalit a že jejími třemi mílemi (!) projdou ročně tisíce nadšených turistů.

 

Lokalita je zajímavá i pro paleontology, jen z poněkud jiných důvodů. Navazuje na ní síť podzemních jeskyní. Jedné  říkají Gough a v té v roce 1903 nalezli lidskou kostru. Později vyšlo najevo, že jde o naleziště z období mladého paleolitu a že kostra je nejstarší kompletní kostrou na Britských ostrovech. Převezli ji do přírodovědného muzea v Londýně a dostalo se jí označení Čedarský muž. Dnes by mu táhlo už na 9100 let a Angličané kostru považují za ostatky nejstaršího Brita. Zlí jazykové zmiňují, že v Anglii mají i starší lidské kosti, ale protože jsou na nich známky kanibalismu, nejsou jaksi zrovna moc korektní. Lebka našeho oblíbence také nese nad pravým nadočnicovým obloukem známku toho, že si užil své. Podle forenzních anatomů jde ale jen o lézi ukazující, že rána prošla nějakou infekcí.

 

V Oxfordu před časem zkoumali jeho DNA, kterou získali ze zubu. Vyšlo jim, že patřil k haplo skupině U5. Je to nejstarší evropská mtDNA (zjištěná na mitochondriích), která patří člověku Homo Sapiens. Neandrtálci ji nemají. Dodnes si ji v genomech nosí asi desetina Evropanů. Letos výzkumný tým Iana Barnese z Natural History Museum prověřil DNA znovu. Tentokrát ale vzorky DNA izolovali ze spánkové kosti. I když je paleolitická jaderná DNA dost rozpadlá, z útržků se některé z genů přece jen podařilo vyčíst. Z nynějších testů vyplývá, že Čedarský chlapík měl modré oči, tmavou kůži a tmavé kudrnaté vlasy. A také další věci. Jako třeba, že by mu pití mléka nedělalo dobře. Chybí mu totiž gen pro enzym schopný rozkládat  laktózu. Pokud by se mléka napil, prošel by mu mléčný cukr až do střev. Tam by se do něj s velkou chutí pustili mikrobi, a protože to zvládají rychle a produkují při tom řadu metabolitů a velké množství plynů, chudáka by čekal břichabol, větry a průjem. Pokud by si ale náš pra-Brit dal Čedar, špatně by mu nebylo. Laktózu při zrání sýrů mikrobi zlikvidují ke svým potřebám.

Ze zpráv v televizi a tisku lze snadno nabýt dojmu, že všichni nebo většina ostrovních  obyvatel byla tehdy „black“. Tak to ale není. Čedarský muž vydal zprávu o části populace. Statisticky řečeno, zhruba 10 % moderních Britů pochází z raného mezolitského evropského obyvatelstva do něhož patřil Cheddar Man. Zbytek původu Britů lze připsat na vrub vlnám pozdějších přistěhovalců.

 

Nutně nás musí napadnout představa, že náš člověk je nejspíš nějakým přímým potomkem těch, kteří se na ostrovy dostali už dříve, a po nichž se v tamní lokalitě rovněž zachovaly kosterní pozůstatky. Jenže s tou návazností na předky to je také jinak. Při porovnávání genomu našeho modrookého obyvatele jeskyně Gough s tamními o pět tisíc let staršími kostlivci vyšlo najevo, že mezi nimi žádná přímá souvislost není. Jinak řečeno, mezičas, který je dělil, životu za kanálem nepřál. Nejspíš proto, že jde o dobu posledního velkého zalednění Evropy. Tehdy ti „původnější Britové“ odešli. Nejspíš na věčnost. Jisté dnes ale je jen to, že Čedarský muž byl příslušníkem, nebo potomkem, nějaké nové přistěhovalecké vlny a že z těch původních obyvatel Goughu a Anglie, nezbyl nikdo, kdo by mohl nové imigranty vítat, nebo jim vyhlašovat kvóty.

 

Jak čas běžel, tak nám odborníci Čedarského muže vykreslovali pokaždé jinak. V roce 1903 měl mít světlou kůži a plavé vlasy. Z DNA analýzy provedené před několika lety už měl černé vlasy a hnědé oči. Zůstal ale bělochem s mírně tmavší kůží. Po nynějším „upřesnění“ je tedy všechno zase jinak. Tentokrát svůj veletoč vědci ospravedlňují tím, že při dřívějších vyšetření došlo u vzorků s pravěkou DNA ke kontaminaci a přístroje prý asi četly i tu moderní DNA z nešťastné kontaminace.

Ať už je na vině cokoliv, u veřejnosti britského mocnářství se „tmavé modroočko“ stává předmětem vášnivých debat. Náhlé „zčernání“ ikony nejstaršího Brita přivodilo v hlavách za kanálem pořádný zmatek. Odborníci na rasovou příslušnost přispěchali s vysvětlením, že světlejší barva kůže je svázána s nástupem zemědělství a že jde o projev radikální změny jídelníčku, kdy strava přestala obsahovat dostatek vitaminu D. Až tehdy začali mít běloši navrch.

 

Nejde ale jen o myšlení poddaných královny Alžběty. My všichni, kteří jsme měli tendenci mezolitické evropanství spojovat s bělošstvím, musíme nyní své představy korigovat. Mají-li genetici pravdu, tak světlé oči (modré, nebo zelené) jsme tu měli dříve, než blondýnky. A mnozí ze soukmenovců měli ještě nedávno kůži pigmentovanou tak mocně, jak to je dnes typické jen pro domorodce Subsaharské Afriky.

 

Závěr

Jak praví klasikové, všechno už tu jednou bylo. Potkat černocha nebylo nic mimořádného ani ve staré dobré Anglii doby kamenné. Rozdíl je jen v tom, že dnes nejsou modroocí.

Video: Cheddar man: Britain's black heritage


Video:  Pohled do jeskyně Gough, místa nálezu kostry.

Literatura

Ian Barnes, et al.: Early Briton from 10,000 years ago had dark skin and blue eyes. New Scientist. 7 February 2018.

Natural History Museum, London.

University College London News.