Praktický lékař Dr. Hugh Allen z Mount Barker Hospital v jižní Australii se svým týmem informuje o syndromu opakovaných dlouhotrvajících obdobích dávení. Informace vyšla v časopise „Střevo“ a Allen v něm zveřejnil, že se s prvním takovým případem setkal již na konci devadesátých let. Tehdy za ním do ordinace přišel pacient po těžkých záchvatech zvracení. Pacient dávil téměř nepřetržitě po dobu  tří dnů a byl na tom tak zle, že musel okamžitě do nemocnice, kde mu „kapačkami“ doplňovali tekutiny.
Zhruba po třech měsících se to celé opakovalo a pacientovy zvracecí epizody se stávaly častějšími, až se nakonec objevovaly každý měsíc.
Pacient byl kuřák marihuany. Začal s ní ve svých devatenácti letech a zpočátku neměl žádné problémy. Jeho denní spotřeba se pohybovala okolo 30 jointů. Problémy s dávením u něj začaly když mu bylo 22 let.
K Allenovi se náhodou doneslo, že se pacient p svých pobytech v nemocnici choval podivně - stále se sprchoval vařící vodou. Sezení pod sprchou se u něj stalo posedlostí, oddával se mu až patnáctkrát denně a evidentně mu to ulevovalo od bolesti.
Po více než roku trvale se vracejících  dávicích záchvatů se Allenovi podařilo pacienta přesvědčit, že na vině jeho problémů by mohlo být  kouření marihuany. Pacient slíbil „že jo, že to teda zkusí“. Devět měsíců  abstinence byl klid a jeho záchvaty vymizely. Déle si ale pacient drogu nedokázal odepřít  a ke svým jointům se vrátil. Dva měsíce nato už zase „blil jako Alík“.  

Zvracení jako charakteristický jev
Allen začal prošetřovat své podezření, že chronické používání marihuany může stát i za dalšími nevysvětlenými případy zvracení. Zajel do jižní Austrálie, kde zákony dovolují mít při sobě malé množství drogy pro osobní použití a hned měl takových případů devatenáct. Všichni  „hlulili trávu ostošest a tu a tam se vyzvraceli z podoby“.  Pět z těchto pacientů, se nepodařilo přesvědčit, že by za jejich „obracením se naruby“ mohl být jejich „koníček“ a účast v pokusu odmítli.
Dalších pět kuřáků bylo z pozorování vyloučeno, protože by za jejich potížemi mohla být jiná příčina a ta by mohla učinit výsledky nevěrohodné - jeden trpěl schizofrenií a další čtyři brali i další drogy.
Zbylých devět pacientů z jihu (+ jeden ze Sydney), se podrobilo sledování. U všech se vyskytovaly ty samé potíže a Allen si již byl téměř jist, že to nemůže být náhoda.
Z deseti zmíněných kuřáků marihuany, jich nakonec vydrželo krátce abstinovat jen sedm. Těmto sedmi statečným vymizelo i jejich zvracení. Jakmile ale jejich statečnost ustoupila chtíči, po určité době hulení se k nim vrátily i jejich obvyklé  „vrhací“ problémy.
Allen poruchu odborně pojmenoval na „ Canabinoid hyperemesis“ (marihuanové zvracení). Z jeho pokusů se dá usoudit, že postihuje asi 1% trvalých kuřáků marjánky. Toto číslo ale nemusí být přesné, protože cílem této malé studie nebylo zjistit kolik jich tento syndrom postihuje, nýbrž zda mezi konopím a zvracením je souvislost. A ta, jak se ukázalo, je.

Tělesná teplota
Z pokusů na myších je známo, že marihuana snižuje tělesnou teplotu. Zdá se, že s poklesem teploty těla se mění i chování střev  a to způsobuje ony žaludeční potíže. Celé to funguje asi tak, že látky obsažené v konopí, možná kanabinoidy (zatím se to přesně neví), se zřejmě váží v hypotalamu, protože ten řídí tělesnou teplotu. To také vysvětluje, proč těmto lidem dělá dobře horké sprchování. Zvyšuje tělesnou teplotu a to zřejmě napomáhá obnovení správné motility a funkce střev. Více toho zatím ze studie nevyplývá, bádání však pokračuje a my jej hodláme sledovat.
Pramen: Gut

"Sen narkomana"