V minulých týdnech jsme se poprvé vědomě setkali s návštěvníkem z hvězd. Je to sice velmi pravděpodobně jenom kosmickým balvan, i tak ale vzrušil celý svět. Jde o planetku o průměru asi 400 metrů, která byla původně označena C/2017 U1 (PANSTARRS), protože ji objevil teleskop Pan-STARRS 1 na Havajských ostrovech a odborníci ji považovali za kometu.
Na OSLU jsme o tomto podivuhodném návštěvníkovi nedávno psali jako o planetce A/2017 U1, ani to teď už ale neplatí. Objekt dostal rozkošně znějící jméno 1I/ʻOumuamua, které je havajského původu a znamená, že jde o někoho, kdo přichází z velké dálky.
Planetka ʻOumuamua přilétla velikou rychlostí 25,5 kilometrů za sekundu, která několikanásobně překračuje rychlost podobných těles ve Sluneční soustavě. Obletěla Slunce, její rychlost se zvýšila na 44 kilometrů za sekundu, a teď míří po své hyperbolické dráze do prostoru souhvězdí Pegase. Přiblížení ke Slunci změnilo dráhu letu planetky a ta se teď vydává jiným směrem, než odkud přiletěla.
ʻOumuamua se z našeho pohledu zdánlivě pohybovala ze souhvězdí Lyry. Odkud ale pochází doopravdy? Odborníci teď usilovně pracují na tom, aby vystopovali skutečný původ planety, i to, co by nám mohla říct o tvorbě planetárních systémů a mechanismech, které ji doprovázejí. Namířili na planetku vesmírné i pozemní teleskopy, sledují její pohyb a pozorují, co se dá. Mají na to všechno málo času, něco ale určitě zvládnou.
Eric Gaidos z Havajské univerzity v Manoi a jeho tým propočítali dráhu planetky ‘Oumuamua a dospěli k názoru, že by mohla přiletět od některé z otevřených hvězdokup, které se nacházejí na jižní obloze, v souhvězdí Lodního kýlu (Carina) nebo v souhvězdí Holubice (Columba). Tyto hvězdokupy jsou velice mladé a vznikly asi před 45 miliony let.
Gaidos je přesvědčený, že takové objekty velice dlouhou dobu ve svém pohybu uchovávají informace o místě původu. ʻOumuamua se pohybuje stejně, jako se pohybují zmíněné otevřené hvězdokupy. Podle představ Gaidosova týmu vznikla planetka uvnitř oblasti sněžné čáry (ice line). Tato hranice se ve Sluneční soustavě nachází mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru a odděluje vnitřní oblast soustavu, chudou na těkavé látky, od vnější oblasti, která je na tyto látky bohatá a obsahuje hodně ledu.
Planetku ʻOumuamua pak velmi pravděpodobně z její rodné soustavy gravitačně odpálila nějaká kolize, k níž došlo během vzniku planet soustavy. K tomu mohlo dojít asi před 40 miliony let. Od té doby letí vesmírem a představuje unikátní vzorek raného materiálu cizí hvězdné soustavy. Velká škoda, že k planetce nestihneme poslat průzkumnou sondu.
Podle Michelle Banister z Queen’s University Belfast, která se rovněž podílí na pozorování planetky ‘Oumuamua, musel tento objekt letět dlouhé miliony let skrápěný kosmickým zářením. Když planetku zkoumáme, tak se můžeme dozvědět něco o jejím rodném planetárním systému, a rovněž o mezihvězdném prostoru, v němž planetka nejspíš strávila většinu své existence. Zarudlá záře planetky, kterou pozorujeme, je podobná jako u objektů Kuiperova pásu v naší Sluneční soustavě. Tím pádem může jít o důsledek dlouhé doby pobytu ve velké vzdálenosti od hvězdy, které zřejmě vyvolává změny ve složení hornin těchto těles.
Jestli mají Gaidos a spol. pravdu, tak určitě mohlo dojít k mnoha dalším podobným událostem. Je docela dobře možné, že se Sluneční soustava docela často setkává s takovými tělesy. Klidně by se mohlo stát, že časem zase takovou planetku uvidíme. Bylo by to vlastně podobné, jako když se Země opakovaně setkává s troskami komet. V tomto případě je ale v roli Země celá Sluneční soustava. Pro vědce je to fascinující, a zároveň i trochu mrazivé. Teď totiž musíme do možných rizik pro planetu Zemi započítat i tělesa, která přilétají z okolního vesmíru.
Video: It's About Time: Planet Evolution from the Pre-Main Sequence to the Red Giant Branch
Literatura
New Scientist arXiv:1711.01300, Wikipedia (1I/ʻOumuamua)