O rozluštění přibližných barev opeření některých dinosaurů (a to nejenom teropodních) už tu byla mnohokrát řeč. Jde o krásnou ukázku prolnutí tradiční paleontologie a aplikace nejmodernějších technologií, umožňujících rozluštit až donedávna netušené anatomické či fyziologické detaily dávno vyhynulých organismů.[1] V roce 2010 mezinárodní tým vědců odhalil, jakou barvu měl pravděpodobně opeřený ocas malého raně křídového teropoda druhu Sinosauropteryx prima, mimochodem prvního vědecky popsaného prokazatelně opeřeného neptačího dinosaura (1996).[2] Nový výzkum už zasahuje tak daleko, že dovoluje vyslovit i konkrétní předpoklady o ekologii 124 milionů let starého predátora. Sinosauropteryx měřil na délku jen lehce přes 1 metr a jeho hmotnost mírně přesahovala půl kilogramu. Šlo tedy o relativně malého dravce, lovícího zřejmě drobné obratlovce (jako byla ještěrka rodu Dalinghosaurus a menší savci rodů Zhangheotherium a Sinobaatar)[3]. Takový živočich často potřebuje dobrou tělesnou kamufláž, aby unikl pozornosti větších dravců, a zároveň zůstal co nejdéle skrytý očím potenciální kořisti. A přesně něco takového sinosauropteryx skutečně měl, jak ukazuje nový výzkum. K původním informacím získaným na základě rozboru dochovaných melanozomů, že zaživa měl tento kompsognatidní teropod oranžovo/hnědo-bíle „žíhaný“ ocas, totiž nyní přibyla další zjištění.
Nová studie v periodiku Current Biology shrnuje výzkum, který provedl tým vědců z Univerzity v Bristolu. Jedním z autorů je i Jakob Vinther, vědec spojený takříkajíc s pionýrskými dobami identifikace pozůstatků melanozomů ve zkamenělinách.[4] Vědci dospěli rozborem dvou slavných exemplářů sinosauropteryxe (NIGP 127586 a NIGP 127587) k závěru, že tento malý teropod měl klasický vzor tmavšího hřbetu a světlejšího břicha („protistín“), což odpovídá živočichům obývajícím otevřené ekosystémy typu savan s minimem vyšší vegetace. V případě tzv. Jeholské bioty (jejíž byl S. prima součástí) to znamená, že mohlo jít ve skutečnosti o více otevřený terén, nikoliv jen o dosud předpokládané hustě zalesněné prostředí.[5] Okolo očí měl pak dinosaurus ještě výrazný pruh tmavšího opeření vytvářející jakousi „banditskou“ masku. I to je vzor odpovídající představě rychlého predátora a mrštného zabijáka malých obratlovců. Je tedy patrné, že i pouhá barva opeření dinosaura může poskytnout významné poznatky o jeho ekologii a také o charakteru prostředí, které obýval. Podobnou informaci mimochodem poskytl nedávno i výzkum jiného dinosaura, rohatého psitakosaura.[6] Zmíněné zjištění odpovídá také představě dinosaurů jako tvorů s velmi dobrým zrakem, schopným signalizovat vnitrodruhově i mezidruhově pouhou barvou a polohováním různých částí svého barevného opeření.
Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz
Short English Summary: Researchers from the University of Bristol have revealed how feathered Sinosauropteryx likely used its colour patterning, including a bandit mask-like stripe across its eyes, to avoid being detected by other animals in its environment.
Odkazy:
[1] Zhang, F.; et al. (2010). Fossilized melanosomes and the colour of Cretaceous dinosaurs and birds. Nature. 463 (7284): 1075–1078. doi:10.1038/nature08740
[2] Ji, Q.; Ji, S. (1996). On discovery of the earliest bird fossil in China (Sinosauropteryx gen. nov.) and the origin of birds. Chinese Geology. Beijing: Chinese Geological Museum. 10 (233): 30–33.
[3] Hurum, Jørn H.; Luo, Zhe-Xi & Kielan-Jaworowska, Zofia (2006). Were mammals originally venomous? Acta Palaeontologica Polonica 51(1): 1–11.
[4] Jakob Vinther; Derek E. G. Briggs; Richard O. Prum; Vinodkumar Saranathan (2008). The colour of fossil feathers. The Royal Society. doi: 10.1098/rsbl.2008.0302
[5] Zhonghe, Zhou, Barrett, Paul M., Hilton, Jason. (2003). An exceptionally preserved Lower Cretaceous ecosystem. Nature 421: 807-811.
[6] Vinther, Jakob; et al. (2016). 3D Camouflage in an Ornithischian Dinosaur. Current Biology. 26: 1–7. doi:10.1016/j.cub.2016.06.065