Pro mnoho lidí je zjevně snazší milovat psy než lidi, i když to není tak dávno, co pro naše předky psi byli často spíše chodící zásobárny masa, než nejbližší přátelé. Proč vlastně lidé věnují své sympatie spíše štěkajícím párkům, než bližním?
Do této zajímavé otázky se zakousl tým univerzit Northeastern University Boston a University of Colorado Boulder. Americká socioložka Leslie Irvine a její kolegové potvrdili, že lidé skutečně mají v průměru více empatie pro psy než pro jiné lidi. Jenom děti a to ještě jenom za určitých okolností mohou z lidí vytěžit více empatie nežli psi, ať už jde o štěňata nebo dospělá zvířata. A v článku publikovaném časopisem Society & Animals zkoušejí vysvětlit proč.
Irvine s kolegy testovali 256 univerzitních studentů a kreativně k tomu využili fake news, které si sami vytvořili. Studentům předvedli vylhané zprávy o tom, jak někdo napadl jednoroční dítě, dospělého třicátníka, malé štěně nebo dospělého šestiletého psa. Útočilo se vždy baseballovou pálkou a oběť utržila vážná zranění.
Jak studenti reagovali? Soucítili víceméně stejně s nemluvnětem, štěnětem i psem. Jejich soucit s dospělým člověkem byl o poznání slabší. Také se ukázalo, že ženy jsou obecně vůči všem testovaným obětem více empatické, nežli jejich mužské protějšky. Autoři studie se domnívají, že klíčem k podivnému lidskému chování vůči psům, a někdy i dalším zvířatům, je naše přesvědčení o jejich zranitelnosti.
V očích většiny lidí jsou psi zranitelní na stejné úrovni jako lidské děti, ne-li výše. S logikou to často nemá co dělat. Máme pocit, že se psi nemohou sami ochránit. Potvrzují to i další odborné studie, podle nichž lidé považují psy za „chlupaté děti“. Nejedna psí rasa ostatně i děti velmi připomíná svým prvoplánově roztomilým vzhledem.
Inspirací pro tento výzkum se stal známý kontroverzní případ ze sociálních médií, který není nijak zvlášť výjimečný. V roce 2014 došlo v Phoenixu, stát Arizona, k brutálnímu útoku pitbula na čtyřletého chlapce. Pes chlapce zle potrhal a ten musel podstoupit chirurgické zákroky. Když pitbulovi hrozilo utracení, tak se objevila kampaň za jeho záchranu na Facebooku. Získala přes 40 tisíc lajků, zatímco stránka na podporu zraněného chlapce jich měla jen zhruba 500.
Jiný podobně smutný případ zahrnuje reklamy na charitu. Kampaň, která použila fotku nějakého pejska, získala dvakrát více kliknutí, nežli kampaň s fotografií skutečného postiženého chlapce.
Proč to tak je? Psi obvykle bezvýhradně poslouchají své lidské pány, což lidem samozřejmě imponuje a mají pak tendenci psy považovat za zranitelné. Mnoho plemen psů jsme si také podvědomě vyšlechtili tak, že připomínají lidské děti, jak vzhledem, tak i chováním. A jak se poslední dobou ukazuje ve výzkumu, psi nás dovedou svými výrazy a chováním dost úspěšně manipulovat.
Výzkum týmu Irvineové má i zajímavé praktické využití. Svět je a vždy byl plný násilí vůči lidem i zvířatům. Pokud s tím chce někdo něco dělat, tak Irvineová a spol. doporučují zdůrazňovat zranitelnost obětí a sounáležitost s nimi. Mělo by to zabrat lépe, než snahy o odhalení násilí a agrese či příkré odsuzování útočníků. Na základě těchto poznatků by mohly postupně vzniknout nové programy péče a prevence v případech násilí.
Video: Leslie Irvine Lecture - Why Cats Matter (Even if you don't like them)
Literatura
IFL Science 2. 11. 2017, Society & Animals 25: 1–16.