Objevy rodiny šarlatánů
Fenomén vitamínu B17 odstartoval Ernest Teodor Krebs, pochybný rádoby vědec narozený v roce 1911 v Nevadě. Již jeho otec, původně povoláním lékárník poté, co získal lékařský titul, začal s morálně závadným prodejem sirupu Leptinol s nepravdivým zdravotním tvrzením, což mu úřady ve dvacátých letech zatrhly. Společně se synem pak ohlásili nález kyseliny pangamové - podle nich významného vitamínů B15 s dalekosáhlými důsledky na chorobné procesy. Nesmyslný vitamín B15 upadl naštěstí v zapomnění. Bohužel stejný osud nepotkal další z vody uvařený objev vitamínu B17 učiněný v padesátých letech.
Celý vynález vitamínu B17 stojí na chybných, ne-li podvodných medicínských představách Ernesta Krebse mladšího. Na jejich základě prohlásil, že rostlinná látka amygdalin brání vzniku onkologických onemocnění a dokonce selektivně zabíjí nádorové buňky. Následně pomocí vychytralého marketingového tahu jí udělil přezdívku vitamín B17, ačkoli nesplňuje podmínky nutné k takovému označení. Pro léčbu nádorových onemocnění začal používat částečně hydrolyzovaný amygdalin a patentoval ho pod názvem laetril. To udělal proto, aby vytvořil obchodní artikl, který by šel zpeněžit lépe, než z přírodních zdrojů izolovaná původní látka, na niž nešla uplatnit právní ochrana.
Boj s mýtem
Laetril získal velkou popularitu v 70. letech. Do roku 1978 překročil ve Spojených státech amerických počet odhadovaných případů léčených nemocných číslo 70 000. To všechno se dělo bez předešlého prokázání účinnosti. Podanou žádost o testování prostředku na lidech zamítl americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) z důvodu chabých výsledků preklinických experimentů na zvířatech. Příznivcům tím nahrál na klasickou konspirační konstrukci. Laetril nechtějí povolit, neboť nemají zájem pacienty skutečně vyléčit, chtějí jen inkasovat za konvenční léčbu.
Vedly se proto soudní spory. Soudy v Oklahomě, Massachusetts, New Jersey a Kalifornii zpochybnily pravomoc FDA omezit dostupnost potenciálně život zachraňující léčby. Následně byl laetril legalizován ve 27 státech. Až v roce 1980 rozhodnutí nejvyššího soudu na federální úrovni rozkvět obchodu s laetrilem přibrzdilo. Naskytlou příležitost uvolněného trhu využily kliniky v Mexiku, které začaly povzbuzovat zoufalé lidi s rakovinou k cestě k nim a za tučnou platbu jim ve vlasti odepřenou terapií poskytovat.
Zájemci o alternativní medicínu se také laetril naučili nahrazovat potravinami obsahující amygdalin. Obzvláště bohaté na vitamín B17 a snadno dostupné jsou semena peckovin. Stačí si opatřit plod, vydolovat semeno, rozbít jeho skořápku a sníst měkké jádro. V dobách před restrikcemi šlo také skočit do obchodu pro už vyloupaná meruňková jádra či hořké mandle. Kdyby byl jedinou ujmou takovéto praxe lživý pocit, že prospívá tělu, nikoho by nenapadlo zasahovat. Jenomže amygdalin po pozření nevelkého množství vyvolává otravu kyanidem. Není divu, že FDA v roce 2002, vzápětí následovaná Velkou Británií, zakázala prodej surových meruňkových jader pro lidskou spotřebu. Ke stejnému kroku se o třináct let později odhodlala i Austrálie a Nový Zéland v důsledku rostoucího počtu hospitalizací pro akutní potíže po konzumaci meruňkových jader.
Regulace v Evropské unii
Rovněž Evropská unie podnikla kroky k ochraně spotřebitelů před rizikovými semeny meruněk. Zavedla maximální přípustné limity volného nebo v amygdalinu vázaného kyanidu. Nejprve se to týkalo jen vybraných potravin, do nichž byly přidány aromata například marcipánu a alkoholických nápojů. Po doporučení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) a diskuzi Evropské komise s členskými státy byl vydán právní předpis upravující nařízení z roku 2006 o kontaminujících látkách v potravinách. Podle čerstvé novinky zakotvené v evropské legislativě v červenci 2017 nesmí přítomnost kyanidu u finálního produktu, jimž jsou pro konečné spotřebitele meruňková jádra v surovém nebo nasekaném stavu, překročit hodnotu 20 mg/kg.
Vitamín B17 je panaceum
Propagátoři vitaminu B17 bojují dost houževnatě a mají společné to, že věří i jiným konspiračním teoriím. Edward Griffin poměrně známá osoba ve svých dílech vypráví o některých národech, které ve stravě konzumují i velké množství amygdalinu a údajně netrpí rakovinou. Nadto jsou stále v dobré kondici a dlouhověcí. Griffin přímočarým uvažováním vlastně amygdalin povýšil na absolutní všelék, aniž by vůbec započítal jiné faktory životosprávy, které k lepšímu zdraví vysokohorských národů přispívají.
Vyléčil laetril někdy někoho?
I když se amygdalin ani laetril nepodrobily nikdy žádné pořádné kontrolované klinické studii na lidech, lze s velkou jistotou tvrdit, že jsou v onkologické léčbě neúčinné. Teorie jejich protinádorového mechanizmu navržená Krebsem, již se nechtějí konspirátoři za každou cenu vzdát, byla spolehlivě vyvrácena. Laetril dále selhal při různě koncipovaných pokusech na zvířatech. Několik uskutečněných pozorování na pacientech sestavených z jednotlivých sesbíraných případů od 385 000 oslovených lékařů a dvě klinické studie neprokázaly žádnou terapeutickou odpověď. Přesto obhájci laetrilu jeden z klinických experimentů opěvují jako obrovský úspěch. V onom testu neovlivnil laetril průběh zhoubné choroby, ale v některých hodnocených bodech, třeba tlumení bolesti, se zdál být účinný. Od té doby po aplikaci nepochopitelné logiky přibylo v popisu vyznavačů laetrilu kromě zaručeného zabíjení rakovinných buněk i analgetické působení.
Amygdalin je rostlinné cyankáli
Amygdalin patří do skupiny v rostlinné říši celkem rozšířených kyanogenních glykosidů. Ty slouží rostlinám k obraně před býložravci. Sami o sobě jedovaté nejsou, ale v trávicím traktu podléhá jejich glykosidová vazba enzymatické hydrolýze, při které se uvolní cukerná složka a nestabilní aglykon (hydroxynitril). Ten se neenzymaticky rozpadá na kyanovodík a v případě amygdalinu/laetrilu ještě na benzaldehyd. Jeden gram amygdalinu při úplné přeměně poskytne 59 mg kyanovodíku. Vzniklý neblaze proslulý kyanid známý milovníkům detektivek již dokáže otrávit nepohodlného rostlinného nepřítele nebo neopatrného uživatele vitamínu B17.
Mimoto toxikologický význam kyanogenních glykosidů posiluje fakt, že je biosyntetizuje maniok, což je plodina, která tvoří základ výživy minimálně pro půl miliardu lidí v tropických částech světa. Nepohrdne půdami, nad kterými ostatní zemědělské rostliny ohrnou nos, proto je ekonomicky významný hlavně pro africké země. Před bezprostřední smrtí se musí konzumenti chránit buď zpracováním nebo pěstováním kultivarů manioku s nízkým obsahem toxinů.I tak nějakou dávku jedu jistě do konce svého života obdrží s každým jídlem z manioku. Podle předpokladu konspirátora Griffina by ona půl miliarda lidí měla překypovat zdravím, avšak to se zjevně neděje.
Právě naopak nevhodně připravená strava jim nevratně poškozuje nervovou soustavu. Postižení obyvatel v lokalitách závislých na manioku může sloužit jako lidský model, kam až se eventuálně lze dlouhodobým zlepšováním zdraví pomocí vitamínu B17 dopracovat. Choroba konzo postihuje většinou děti a ženy v plodném věku. Projevuje se obtížemi s chůzí, případně s viděním a mluvením. Pohyb ztěžuje a smysly ničí i další nemoc vyplývající z neurotoxického efektu s označením tropická ataxická neuropatie. Vliv kyanidu na výskyt těchto invalidizujících nemocí prohlubuje nedostatek sirných aminokyselin nutných k jeho detoxikaci. Bohužel maniokové hlízy dodají sacharidy ovšem už nikoli bílkoviny. Dobře živení jedinci vydrží víc, ale spoléhat na to u vitamínu B17 by jeho obdivovatelé raději neměli.
Kolik kyanidu člověk snese?
Samozřejmě určitou porci vitamínu B17 lze sníst bez rizika. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) ve své podrobné vědecké zprávě stanovil bezpečnou jednorázovou dávku kyanidu na 0,02 mg/kg tělesné hmotnosti. To je 25 krát pod úroveň spodní hranice letální dávky, která činní 0,5-3,5 mg/kg. Pro dospělého člověka se toto množství skrývá v polovině velkého meruňkového jádra nebo třech malých. Přičemž prostřednictvím webových stránek předávané poselství radí užívat výrazně vyšší počet kusů semen a překročit výše uvedené zaručeně bezpečné množství, při jehož určení EFSA vycházela z obsahu amygdalinu popsaného u těch nejedovatějších jader (3800 mg kyanovodíku /kg). Na ně zákazník nemusí nutně narazit, protože variabilita obsahu amygdalinu v jádrech podle druhu meruňky značně kolísá. Zatímco “hořké” meruňky ho obsahují hodně, v “sladkých” není detekovatelný. Pro zajímavost v Evropské unii jádra nahlášená do systému rychlého varování pro potraviny a krmiva (RASFF) obsahovala od 333 do 2545 mg/kg kyanovodíku.
Chronická otrava kyanidem zamotala hlavu lékařům
Varování nevydávají úřady dohlížející na bezpečnost potravin zbůhdarma. K akutním otravám jádry meruňek opravdu dochází a známé jsou rovněž případy s fatálním zakončením. Obecně o otravě kyanidem odborníci ví všechno podstatné a nemělo by se stát, že zjistí něco základního, přesto se to podařilo zaměstnancům nemocnice v australském Melbourne. Popsali ovlivnění lékařského přístroje většinou umisťovaného na prst, který neinvazivně měří procentuální nasycení krve kyslíkem - takzvaný pulsní oxymetr.
Během rutinního zákroku vykonaného pod celkovou anestezii zaskočil anesteziologa nestandardní údaj zobrazený pulsním oxymetrem. Saturace dosahovala pouze 89 %, ale pacient se zdál být jinak v pohodě. Měl normální krevní tlak, srdeční puls také dechová frekvence nevybočovala z obvyklých hodnot. Nicméně ani po zavedení terapie 100 % kyslíkem se úroveň saturace příliš nezvedla (94 %). Lékaři pochopitelně pojali podezření na plicní nebo srdeční chorobu. Provedli vyšetření zaměřené na tyto dva orgány, které ukázaly, že vysvětlení budou muset hledat jinde.
Z laboratorních vyšetření si doktoři vyžádali měření koncentrace forem hemoglobinu nepřenášejících kyslík, methemoglobinu a karbohemoglobinu, dále invazivní analýzu krevních plynů. V DNA nechali pátrat po dědičné hemoglobinopatii způsobující slabší vazbu kyslíku k hemoglobinu. Z hromady biochemických parametrů odpověď přinesl řádek udávající hodnoty thiokyanatanu. Ten vzniká metabolickou přeměnou kyanidu a jeho zvýšení nepřímo ukazuje na intoxikaci kyanidem. Následný rozbor vzorku zaslaného do externího forenzního pracoviště a cíleného přímo na kyanid podezření potvrdil.
Pacient se přiznal, že užívá již pět let denně tři tablety přípravku Novodalin vyrobeného z meruňkových jader a doplňuje ho o dvě lžičky doma připraveného extraktu z meruňkových jader. Oba prostředky pak předal lékařům ke zkoumání, kteří se už těšili, jak napíší případovou studii o této zajímavé kazuistice. Množství kyanidu přijímaného dlouhodobě pacientem jim pak vyšlo na 17,5 mg za den. Toto množství pro 70 kg člověka znamená polovinu až jednu čtrnáctinu smrtelné dávky.
Po odhalení otravy byla zahájena léčba a současně poslední diagnostická zkouška nutná k definitivnímu usvědčení příčiny. Pacient vysadil sám sobě naordinovanou medikaci. Jakmile uplynuly tři dny, saturace se vrátila do normálního stavu. Navzdory tomu, že pacient pochopil vysvětlení obav lékařů z podávání vitamínu B 17, rozhodl se v této činnosti pokračovat dál.
Každého by napadlo. V důsledku intoxikace kyanidem vznikl problém při zásobení organizmu kyslíkem. Ale tak to není. Kyanid blokuje dýchání. Nicméně až v mitochondriích. Ostatně analýza parciálních tlaku krevních plynů nic špatného nenaznačila. Vyplývá z toho, že pulsní oxymetr ukazoval chybně. Přítomnost kyanidového iontu totiž změnila absorpční vlastnosti krve pro vlnové délky elektromagnetického záření, jimiž oxymetr získává informace o tom, v jaké formě se krevní barvivo nachází. Pro zjednodušení zařízení uvažuje existenci pouze deoxyhemoglobinu a oxyhemoglobinu. Ostatní stavy zanedbává. Pokud se nějaká jiná forma vyskytne mimo referenční rozmezí, přístroj to poplete a důležitý údaj o okysličení organizmu bude rozdílný od reality. Zde by na vině mohl být třeba kyanomethemoglobin vznikající v přítomnosti kyanidu a methemoglobinu. Jistě se to říct nedá, protože by to vyžadovalo podrobnější zkoumání, které lékařská péče nezahrnuje.
Závěr
Už se nejspíš nedozvíme, jestli Ernest Krebs mátl okolí záměrně, nebo byl prostě jen nekompetentní. Vše naznačuje, že sklon k podvodnému jednání odkoukal od svého otce. Dědictvím snahy o finanční prospěch je víra v zázračné léčebné účinky látky přeměňující se na prudký jed, kterou přiživují na webech dokola opakované nepravdy. Udělit neznámé substanci název vitamín B17 mělo jednoznačný účel - vytvořit velkou věc z ničeho. Tento trik výborně funguje dodnes, kdy většinu transakcí s pseudovitamínem prodejci přesunuli na Internet, kde mohou lépe vzdorovat restrikcím, aby uchránili své zisky.
Literatura
doi:10.1136/bcr-2017-220814
DOI: 10.5772/64886
doi/10.2903/j.efsa.2016.4424/full
Nařízení Komise (EU) 2017/1237
https://www.foodstandards.gov.au
https://en.wikipedia.org/wiki/Ernst_T._Krebs