O bakteriálních rezistencích vůči antibiotikům slyšel už nejspíš každý, i když je naštěstí obvykle nezná z vlastní zkušenosti. Ale bakterie nejsou jediné organismy, které jsou neustále poháněny evolucí a přizpůsobují se změnám v prostředí. Platí to i pro parazitické prvoky a samozřejmě i pro ty nejobávanější a nejsmrtelnější, tedy plazmodia, původce malárie. Jak se říká – evoluci nezastavíš.
Problém rezistencí je u prvoků vlastně ještě mnohem zoufalejší, nežli u bakterií. Antibiotik proti bakteriím známe vlastně vcelku dost a v přírodě neustále objevujeme nové a nové látky, které by mohly (alespoň dočasně) srovnat bakterie do latě. Jenomže plazmodia jsou eukaryotní organismy, které jsou nám mnohem bližší nežli bakterie. Takže je mnohem obtížnější nalézt takovou léčbu, která by zatočila s malárií, ale nikoliv s nakaženým člověkem. Léků na malárii je tudíž poskrovnu, a pokud se proti nim objevují rezistence, tak to je skutečný průšvih.
Bylo vlastně jenom otázkou času, kdy se objeví plazmodia rezistentní vůči používané léčbě. Nicholas White z Oxfordu a Univerzity Mahidol v thajském Bangkoku společně se svými kolegy v časopise Lancet Infectious Diseases hlásí, že se multirezistentní kmen malárie v jihovýchodní Asii v nedávné době stal rezistentním také vůči populárnímu a mediálně známému artemisininu, a dál se šíří. To je vážný problém, protože artemisinin je rozšířené léčivo proti malárii, které se používá jako první linie obrany proti této obávané chorobě.
Podle Michala Chewa z Wellcome Trustu, který se na zmíněné studii nepodílel, je šíření této multirezistentní malárie, proti které už prakticky nemáme co nasadit, nanejvýš alarmující. Taková malárie představuje globální hrozbu. V dnešní době podle Chewa umírá asi 700 tisíc lid ročně kvůli rezistentním infekcím, a pokud se nestane něco zásadního, tak v roce 2050 budou takových lidí miliony.
Celá strategie boje proti malárii je teď zmíněným multirezistentním kmenem ohrožena. Artemisinin je základním lékem proti malárii, s nímž se počítá v masovém měřítku. Artemisinin malárii obvykle kompletně nevyléčí. Jeho hlavním úkolem je snížit počet parazitů v těle pacienta natolik, že proti malárii mohou zasáhnout i další léky. Pokud jsou plazmodia rezistentní vůči artemisininu, tak se tím sníží účinnost dalších léků a celá léčba malárie se hroutí jako domeček z karet. Existují sice ještě nějaké další léky, je to ale každopádně velký problém.
White s kolegy upozorňují, že prohráváme v nebezpečném závodě. Šíření nové supermalárie již teď způsobuje alarmující nárůst případů neúspěšné léčby malárie. Podle Whita jde o závažné ohrožení zdraví lidí v řadě zemí, které bychom měli naléhavě řešit. K dnešnímu dni hlásí malárii rezistentní vůči artemisininu celkem pět zemí JV Asie: Kambodža, Laos, Thajsko, Vietnam a Myanmar. Nejvíce obav se soustředí na pomezí Kambodže a Thajska, kde se plazmodia nedávno stala rezistentními prakticky vůči všem používaným lékům. Kmen Plasmodium falciparum PfPailin, který se objevil v roce 2008, se šíří ze západní Kambodže, podél řeky Mekong, a již dosáhl jižního Vietnamu.
Odborníci se obávají, že se multirezistentní malárie bude i nadále rychle šířit. Může proniknout všude tam, kde plazmodia rozšiřují malaričtí komáři. Pohromu to prý způsobí hlavně v Africe.
Vlastně se to dalo čekat. Paraziti musejí neustále čelit rozmanitým nástrahám imunitního systému hostitelům. Je to jako věčný závod ve zbrojení, v němž budou mít parazité vždy navrch, protože se velice rychle množí a rychlá je tudíž i jejich evoluce. Na nás je, abychom s malárií a dalšími nebezpečnými infekcemi co nejvíce drželi krok, nepropadali depresím a vymýšleli stále nové léky a léčebné postupy, které dají šanci pacientům. Přinejmenším do příští rezistence.
Video: Nick White: Malaria.
Literatura
IFL Science 25. 9. 2017, Lancet Infectious Diseases 17: 1022–1023.