Nejenže to myslí vážně v Dubaji, ale i v Německu, kde má výrobce Volocopteru sídlo. Navzdory tomu, že jde o firmu bez tradice a že vyrobila něco, čemu se podařilo vzlétnout až v roce 2011, má přímo raketově úspěšný start. V loňském roce již od německého úřadu letectví měla na výrobu dvoumístného dronu povolení v kapse. Navíc do projektu Volocopter finančně vstoupili investoři Daimler, Intel a další, takže letos v červenci už činil objem finančních zdrojů, kterými projekt disponuje, 25 milionů eur.
Letos se také podařilo uzavřít smlouvu s RTA Dubaj (Dubajská správa silnic a dopravy je instituce disponující pravomocemi našeho ministerstva). Smlouva je zatím jen na testování autonomních aerotaxi v Emirátech, ale i to už znamená mnoho. Zvláště když vezmeme v úvahu, že v únoru letošního roku vše nasvědčovalo tomu, že v Dubaji budou létat čínské stroje Ehang. Ty si to měly vyzkoušet v červenci. Teď to ale vypadá, že osmimotorové čínské Ehangy předběhl osmnáctimotorový německý Volocopter.
Spolu s prohlášením o prvním úspěšném zkušebním letu nad Dubajskou metropolí se velení firmy vyjádřilo, že první Volocopter bude uveden na trh už v příštím roce. Prototyp dvoumístného stroje může letět půl hodiny a maximální rychlost letu je 100 km/h.
O to, aby byl let bezpečný, se stará devět nezávislých bateriových systémů. Pro případ nouze nejvyšší je aerotaxi vybaveno padáky, na nichž se stroj snese k zemi.
Novou taxislužbu chce Dubaj začlenit jako součást své běžné stávající sítě městské hromadné dopravy - metra, tramvají a autobusů. Pokud jste už celí natěšení si aerotaxi vlastnoručně vyzkoušet a zadat si třeba trasu poblíž 163 patra Burdž Chalífa, s objednávkou zájezdu do Emirátů ještě posečkejte. Road and Transport Authority (RTA) se nechala slyšet, že aerotaxi bude testovat pět let. Je třeba doladit bezpečnostní předpisy a legislativu. Za to si pak návštěvníci sami budou moci přivolat své "autonomní letecké taxi" a naplánovat trasu. Bude k tomu stačit chytrý telefon. V povinnostech bude se jen připoutat a stisknout knoflík start. Pak už vyjma ovládání klimatizace, stroj pasažérům nic nedovolí.
Závěr
Dubaj se netají tím, že chce návštěvníkům nabídnout v porovnání s vyhlídkovými lety helikoptérami a letadly levnější, ekologičtější a méně hlučnou alternativu. Uvažuje se, že by přeprava dokonce nemusela být ani výrazně dražší, než taxík s řidičem. V každém případě se stane lákadlem pro turisty. Dokonce i pro ty, kteří odvahu se tím proletět nenabudou.
Možná i v našich velkoměstech by taková služba mohla najít uplatnění. A nejen u turistů. Jsou situace, kdy třeba kvůli dopravní zácpě, nám začne jít takříkajíc o život a jsme nejen ochotni pustit chlup, ale udělat vše proto, jen abychom to, na čem opravdu záleží, neprošvihli. V našem, strdím a mlékem oplývajícím kraji, to ale tak hladce jako v Dubaji nepůjde. Třeba kvůli taxikářům. Přišli by o nějaká rita. A že se s námi v takových případech nemazlí, když si „jejich“ služby vybavíme sami, rychle a levněji, například prostřednictvím UBER, už mnozí z nás na vlastní kůži zažili. Myšlení a praktiky našich motorizovaných drožkářů se od konce 18. století nezměnily. Tehdy také byla snaha brzdit průmyslovou revoluci rozbíjením toho, co bralo práci.
Literatura: https://press.volocopter.com/