Kimův režim si vesele střílí rakety jako na střelnici, Rada bezpečnosti OSN se schází k vášnivému rokování, vzduchem létají silná slova, prostě vše, jak má být. Seismology ale nejnovější odpálení balistické rakety ze Severní Koreje tentokrát nejspíš moc netrápí. Řeší totiž skutečnou záhadu – druhý otřes, který následoval chvíli po explozi takzvané „vodíkové bomby“.
Jak každý ví, Kim a jeho kumpáni 3. září uskutečnili explozi, kterou vehementně medializují za explozi vodíkové pumy. K výbuchu došlo v oblasti severokorejského jaderného polygonu Punggye-ri, kde podle všeho v naprosto zvířecích podmínkách pracují a umírají otroci z nedalekého koncentračního tábora Hwasong. Přístroje rozmístěné kolem gaunerského režimu skutečně zaznamenaly otřes, který by mohl odpovídat takové explozi. Jenomže osm a půl minuty po prvním otřesu se ozval druhý, o něco slabší. Uplynulo už přes týden času a seismologové z toho nejsou příliš moudří. Nevědí, co mohlo být zdrojem otřesu a nevědí ani tím pádem, co to říká o severokorejské explozi, o místě exploze, ani o rizicích, které to mohlo přinést. Prostě záhada.
Za těch pár dní se vyrojila řada teorií. Pokrývají celou řadu scénářů, od zhroucení tunelu, přes sesuv zeminy, až po masivní rozpad horniny z hory Mantap, kde exploze proběhla. Seismologové ale na všechny dosavadní teorie jenom kroutí hlavou a žádný ze scénářů si zatím nezískal větší podporu. Jak říká seismolog Göran Ekström z Kolumbijské univerzity, v tuhle chvíli tady máme pozoruhodnou záhadu.
Kimův režim je bláznivě tajnůstkářský. Ve skutečnosti nikdo spolehlivě neví, co mohlo zaznamenané otřesy vyvolat. Světová média nadšeně papouškují veškerá prohlášení Severní Koreje, i když je jejich důvěryhodnost naprosto pochybná a prakticky nic z toho není možné ověřit přímo v Severní Koreji. V takové situaci přicházejí ke slovu odborníci na otřesy, tedy seismologové. Říká se tomu forenzní seismologie, což zní velmi slibně, ale tento přístup nabízí jen nepřímé důkazy. Ano, dne 3. září přilétly ze Severní Koreje otřesy o síle 6,1 stupňů Richterovy stupnice (podle Organizace smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek CTBTO) anebo 6,3 stupňů (podle americké vládní agentury U. S. Geological Survey). Tyto otřesy odpovídají explozi o síle kolem 100 až 200 kilotun TNT, ale nelze z nich odvodit, co to tam skutečně explodovalo.
Ani první z otřesů tedy není průzračně jasný, ale ten druhý se doslova utápí v mlze nejasností. Síla druhého otřesu odpovídala 4,1 stupňů Richterovi stupnice. Podle některých dohadů šlo o zhroucení podzemních prostor. Jisté stopy po hroucení ukazují i satelitní snímky místa exploze před výbuchem a po něm, podle analýzy organizace 38 North, která je výsledkem partnerství US-Korea Institute a Johns Hopkins School of Advanced International Studies.
Jenomže podle geofyzika Lianxinga Wena ze State University of New York ve Stony Broku a dalších inkriminovaný (tedy druhý a slabší) seismický signál ze Severní Koreje neodpovídá tomu, co lze očekávat při podobném jevu, tedy kolapsu podzemních prostor. Stručně řečeno, při zhroucení se horniny pohybují převážně vertikálně, kdežto zachycený seismický signál odpovídá spíše horizontálnímu pohybu, tedy spíše něčemu jako velkému sesuvu zeminy.
I v tom je ale háček. Zmíněné satelitní snímky sice ukazují řadu lokálních sesuvů na hoře Mantap (Mantapsan), jenomže podle analýz nejsou ani zdaleka tak mohutné, jak by bylo nutné pro otřesy o síle 4,1. Ani mnohem větší sesuvy, například ty, k nimž došlo v roce 2013 v dole Bingham Canyon v Utahu, nevygenerovaly otřesy, jejichž síla by se byť jen blížila 4,1 stupňů Richterovy stupnice. Ostatně podle Ekströma detailní charakteristiky záhadného druhého otřesu ve skutečnosti neodpovídají profilům ze známých sesuvů půdy.
Jmenovec severokorejského komunistického monarchy, seismolog Won-Young Kim, rovněž z Kolumbijské univerzity, má zase jinou teorii. Podle něj seismologové zachytili zemětřesení, které vyvolala exploze. Prý mohlo jít o důsledek rozdrcení horniny při explozi. To by rozhodně neprospělo stabilitě hory Mantap. Seismologové mají ostatně podezření, že hora Mantap už může mít vážně narušenou stabilitu, a že také mohlo dojít k rozsáhlému popraskání hornin. Časem by se mohla hora zhroutit anebo by z ní mohl ve větším množství uniknout radioaktivní materiál.
Je pravda, že měřící stanice umístěné mimo území Severní Koreje něco zachytily. Dne 13. září jihokorejská organizace South Korean Nuclear Safety and Security Commission v Soulu oznámila, že několik měřících stanic na souši a na oceánu detekovalo radioaktivní izotop xenon-133, což je indikátor jaderného testu. Zvláštní ovšem je, že stanice nezachytily žádné další izotopy, z nichž by bylo možné určit, o jakou explozi vlastně šlo.
V této souvislosti by bylo jistě zajímavé vědět, jak by to na seismických stanicích vypadalo, kdyby Kim naplnil horu Mantap nějakou konvenční výbušninou, odpálil to, a pak ještě rozprášil trochu xenonu-133 pro měřící stanice. Poznali bychom to? Ať tak či onak, do doby, než to bude potvrzeno nějakým solidním důkazem, bychom měli omezit řeči o severokorejské vodíkové bombě na minimum.
Video: North Korea nuclear test: Hydrogen bomb 'missile-ready' - BBC News
Literatura
Nature News 14. 9. 2017, Wikipedia (List of nuclear weapons tests of North Korea).