Představte si, že někdo vezme malware a zakóduje ho do DNA. Když potom takovou DNA se zlomyslným překvapením osekvenují a analyzují pomocí příslušného softwaru, tak se malware vzbudí, nakazí počítač, a provede něco zlovolného. Může prolomit zabezpečení laboratoře, ohrozit provoz přístrojů nebo ještě hůř – pozměnit výsledky analýz.
Zní to jako scénář kyberpunkového science fiction? Možná, ale výzkumný tým Washingtonské univerzity teď právě na tomhle pracuje. Zatím to ještě nedotáhli až do konce, ale nedávno zaznamenali významný úspěch, když dokázali, že je možné uložit funkční počítačový kód do řetězce syntetické DNA.
Lee Organics z Laboratoře Molekulárních informačních systémů a její kolegové upozorňují, že jejich technologie je jenom vlastně nefunkční prototyp. Upravili totiž počítačový program na zpracování DNA tak, aby byl cíleně zranitelný malwarem ukrytým v sekvenci syntetické DNA. Podle Organicsové museli udělat řadu změn. Není prý vyloučeno, že podobný postup nebude možné ke skutečnému hacku použít. Potvrdili ale každopádně, že alespoň teoreticky je něco takového představitelné. Což je fascinující.
Pokud popustíme uzdu fantazii, časem se mohou objevit uměle upravené vzorky DNA nebo třeba krve, jejichž účelem bude ovládnout a zmanipulovat počítačový systém. Člen výzkumného týmu Luis Ceze zdůrazňuje, že nechtějí vyvolávat paniku, ani odrazovat lidi od genetického testování, které považují za velmi prospěšné a cenné. Jejich cílem bylo hlavně upozornit na to, že když se k sobě blíží světy biologických molekul a elektroniky, tak můžeme očekávat, že se budou objevovat doposud neviděné možnosti i problémy.
Praktickým výstupem týmu Organicsové bylo i to, že zhodnotili bezpečnost softwaru, se dnes běžně používá v bioinformatice. A jejich výsledky jsou v tomto směru poněkud alarmující. Ukázalo se, že řada klíčových programů, s nimiž dnes vědci analyzují biologické molekuly, je napsána v jazyku C nebo C++, a zřejmě trpí celou řadou bezpečnostních rizik.
Možnost hacknutí elektroniky malwarem ukrytým v biologických sekvencích představuje pozoruhodný problém, který až do této doby jen málokdo považoval za reálný. Badatelé poukázali na to, že zatím nejsou známé žádné případy takto postavených hackerských útoků na počítače pro zpracování molekulárních dat. Jak se ale tyto technologie dostanou ven z vědeckých laboratoří, a k tomu už dnes dochází, tak bude nutné tyto počítače náležitě zabezpečit.
Za jak dlouho bychom se mohli dočkat nebezpečného malwaru v biologických sekvencích? Vědci odhadují, že to nemusí trvat ani 10 let. Je tedy pomalu nejvyšší čas, abychom si začali lámat hlavu s tím, jak takovým zlomyslným útokům čelit.
Video: UWEE Research Colloquium: Luis Ceze.
Literatura
University of Washington 10. 8. 2017.