Jen málo komu se při slově Tyrannosaurus nevybaví Spielbergův kasovní trhák Jurský park a v něm působivá scéna, v níž zvíře honí terénní Jeep se zraněným Jeffem Goldblumem. Řidiči, jedoucímu „co to dá“, se jen taktak daří běsnícímu monstru uniknout až na čtvrtý rychlostní stupeň.
Video: Musíš jet rychleji! Kredit: Jurský park
William I. Sellers z University of Manchester dal dohromady partu různě specializovaných expertů z anglických univerzit v Manchesteru, Southamptonu, Liverpoolu a amerického Charlestonu a ti podrobili tyrannosaurovy končetiny modelovým testům. Aby zjistili, čeho bylo predátorovo tělo schopno, zkombinovali dvě separátní biomechanické metody - dynamickou analýzu (MBDA) beroucí v potaz hmotnostní a svalové záležitosti těla s kosterní analýzu (SSA) zaměřenou na síly působící mezi jednotlivými kosterními opěrnými prvky. Oba pohledy sloučili do jednoho simulačního modelu a získali tak jakýsi „koridor“, v němž se zvíře mohlo realizovat, aniž by při pohybu žádná z limitních hodnot nepřesáhla kritickou mez. Těmi limity byly například pevnost kosti (odhadnutá podle trámčité stavby a podobnostmi se stavbou kostí pštrosa). Podobně i svalové poměry ve svalech dané pevností úponů, odolnost chrupavky proti zatížení,...
O tom, jak vlastně dinosauři běhali, se paleontologové hádají už celá desetiletí. Někteří se domnívají, že uběhli až 20 metrů za sekundu, což odpovídá autu jedoucímu rychlostí 72 km/h. Jiní se kloní k hodnotám dosahovaným v chodeckých závodech - od pěti do 15 m/s (tedy 18 – 54 km/h). Stávající odhady mají tak velký „rozkmit“, že laik je z toho poněkud jelen.
V nynějším přístupu k odhadu rychlosti pohybu se vědci snažili vzít v potaz všechny stávající znalosti a napasovali je na dva zcela různé pohledy na biomechaniku pohybu. Vědcům z jejich modelování vyplynulo, že T. rex si nemohl dovolit svou kořist pronásledovat rychlejším pohybem, jak se dosud předpokládalo. Jinak řečeno, to, co odborní poradci ve Spielbergově filmu odsouhlasili, se ukazuje být pohádkou. Nejspíš byl T. rex omezen jen na chůzi. Jeho pohybový aparát s velkou pravděpodobností nebyl stavěn na rychlejší pohyb a o nějakém rychlejším běhu nemůže být řeč.
Nejde přitom jen o T. rexe. totéž by se mělo vztahovat i na další velké dvounohé dinosaury, jakými byli Giganotosaurus, mapusaurus a acrocanthosaurus.
Závěr
Dinosauří smůla jak se zdá, nezná mezí. Kdysi dávno následkem nějaké morové rány, ať už to byl meteorit, nebo něco jiného, vymřeli. Před měsícem na ně zase prasklo, že důkaz jejich zachovalých proteinů, byla ve skutečnosti blamáž. Takže nám tím padly veškeré naděje případné možné rekonstrukce Jurského parku (podrobnosti zde). Práce věnované hmotnosti T. rexe se poslední dobou stále více přiklánějí k nejspodnější hranici původních odhadů, takže se nám hromotluk poněkud smrskává. V tomto týdnu dokonce došlo i na jeho tak obávanou rychlost. Kritický fyzikální pohled na materiály použité při stavbě dinosauřích těl nám mrštné a hbité vrcholové predátory přehodil do kategorie méně atletických chodců. Pokud by tyrannosaurus svých sedm tun na krátkou vzdálenost přece jen rozjásal až na rychlost 25 kilometrů/h, hodně by tím riskoval. I tak by mu asi většina z nás měla šanci utéci. Trénovaní sportovci takovou rychlostí běhají i dál, než jeden a půl kilometru. Usain Bolt by ho na stovce nechal vzadu téměř „dvakrát“. Nám podobné tvory by se několikatunová monstra, právě kvůli hrozbě zlomenin, nejspíš chytit ani nepokoušela. To ale na pozici vrcholového predátora své doby nic nemění. Byl jen asi větším mrchožroutem, než jsme si mysleli. A za své také bere představa o jeho samotářství. Hendikep v běhu by mu totiž výrazně eliminovala spolupráce ve smečce. Asi bychom se na ně teď měli začít dívat jako na tvory chováním podobné dnešním lvům. A tak již dříve jim daná přezdívka „král tyranů“ jim slušet nepřestává.
Literatura
William I. Sellers et al. Investigating the running abilities of Tyrannosaurus rex using stress-constrained multibody dynamic analysis, PeerJ (2017). DOI: 10.7717/peerj.3420