Léto je v plném proudu a internet sviští, tak jak má. Je to úžasný planetární vynález, a pokud si ho nepokazíme nedostatečnou nebo přehnanou regulací, tak bude skvělý i v budoucnu. Co kdyby ale byla internetem propojená celá Mléčná dráha?
Na toto téma si pěkně letně zafantazíroval skotský fyzik Duncan Forgan z Univerzity ve St Andrews. Vychází z toho, že pro naši s bídou tak maximálně planetární civilizací bychom na to samozřejmě neměli. Pokud ale v Mléčné dráze žijí technologicky vyspělé civilizace, a zdařile se před námi maskují, tak by velmi pomalý galaktický internet mohl teoreticky vzniknout.
Bylo by jistě zajímavé komunikovat s civilizaci vzdálenými stovky a tisíce světlených let. Kvůli nesmírným vzdálenostem to je, přinejmenším pro civilizaci naší technologické úrovně, velice komplikované. Pokud by ale vyspělá civilizace dokázala manipulovat záři hvězd, tak by galaktický internet mohl vzniknout. Bylo by to podobné, jako když pozemní personál signalizuje vlakům nebo letadlům světlenými záblesky.
Forgan tvrdí, že když by v Mléčné dráze žilo 500 technologicky vyspělých civilizací, tak by jim trvalo cca 300 tisíc let, než by zprovoznily komunikační systém, který by fungoval díky úpravám záření hvězdy. Pokud by se ovšem předtím nějakým záhadným způsobem domluvily. Systém by musel být zapojený jako síť, protože v Mléčné dráze je mnoho přírodních překážek, které brání přímému výhledu. Přes molekulární mračna, jasné hvězdy nebo galaktické centrum by nebylo možné komunikovat přímo – jedině oklikou.
Když v dnešní době hledáme signály mimozemských civilizací, tak musíme pozorovat konkrétní oblast vesmíru v konkrétní dobu. A museli bychom mít nezřízené štěstí, abych se trefili správně. Ostatně, ještě se to nepovedlo. Postup navržený Forganem počítá s tím, že by bylo možné využít obíhání planet kolem hvězdy, v našem případě Slunce. Planety obíhají pravidelně a teoreticky by bylo možné pozměnit signál, který při tranzitu planety hvězda svým částečným zakrytím vysílá do okolního vesmíru. Vyžadovalo by to buď postavit nějaké gigantické stínítko anebo použít velice výkonné lasery.
Nápad to není úplně špatný, podle astrofyzika Avi Loeba z Harvardu ale zároveň není příliš reálný. Stavba gigantických orbitálních konstrukcí nebude jednoduchá a spotřebuje ohromné množství práce i materiálu. Loeb se domnívá, že když nějaká civilizace zvládne postavit potřebnou megakonstrukci, tak se asi nebude zdržovat blikáním po Mléčné dráze. Postaví kosmické megalodě a pošle je ke hvězdám.
Galaktický internet založený na blikání hvězd by nebyl příliš akční sociální sítí. Jeden signál by putoval tisíce let tam a případná odpověď by zase letěla stejnou dobu zpátky. V měřítku délky existence planet a hvězd to není tak hrozné, ale pro smysluplnou komunikaci civilizací by to bylo zcela nepoužitelné. Na druhou stranu, pokud tímto způsobem už nějaká civilizace komunikuje, tak máme dobrou šanci ji objevit, například teleskopem Kepler, který přesně takto hledá exoplanety. Dosavadní výsledky jsou ale v tomto směru očividně zklamáním.
Video: Duncan Forgan on the Search for Extraterrestrial Intelligence
Literatura
New Scientist 19. 7. 2017, arXiv:1707.03730