Tento příspěvek není věnován jedinému proslulému druhu Spinosaurus aegyptiacus (jak by z názvu mohlo vyplývat), ale celé čeledi teropodních dinosaurů, nesoucích jeho jméno – spinosauridů. O této skupině pojednává i nová studie paleontologického dua Davida Honea a Thomase Holtze, nazvaná příznačně „Století spinosaurů“. Brit Hone a jeho americký kolega Holtz byli přizváni, aby tímto odborným článkem přispěli do anglické verze čínského periodika Acta Geologica Sinica. Výsledkem je poměrně stručná, ale přehledná studie, pojednávající o historii objevů, taxonomii, biogeografii, anatomii i paleoekologii těchto zajímavých tetanur. Autoři neopomněli zmínit, že fosilní zuby spinosauridů byly vlastně k dispozici již ve 20. až 40. letech 19. století, ačkoliv v té době ještě tuto skupinu samozřejmě nikdo neznal.[1] Začínají pak s vědeckým popisem samotného spinosaura, který byl formálně popsán německým paleontologem Ernstem Stromerem v roce 1915, tedy již před více než stoletím.[2] Další podnětné informace přišly až v 80. letech minulého století s objevem druhu Baryonyx walkeri v Anglii[3] a následnou „záplavou“ objevů (v porovnání s dřívějškem) v letech 90. a na počátku tohoto století. Problematický je pouze fakt, že většina dochovaných exemplářů představuje velmi nekompletní a fragmentárně zachované jedince, u kterých je často velmi obtížné určit vývojové postavení a příbuznost s dalšími druhy. Přesto se především díky zavedení nových výzkumných metod (analýza konečných prvků, rozbor izotopů ve fosilních kostech) podařilo odhalit velké množství podnětných informací. Mnoho mezer v našich znalostech tak již bylo zaplněno, zatímco některé otázky zůstávají dosud nezodpovězené.
Spinosauridi jsou známí z období střední až svrchní jury (bath/tithon, 168/147 m. l.)[4] až po svrchní křídu (santon, 85 m. l.)[5]. Jejich zeměpisné rozšíření je značné, sahá od západní Evropy (Portugalsko, Španělsko, Velká Británie, Francie) přes severní a východní Afriku (Maroko, Niger, Egypt, Tunisko, Alžír a Tanzanie) po Brazílii, Laos, Thajsko, Čínu a dokonce i Japonsko a Austrálii (ačkoliv nejde vždy o zcela jednoznačné nálezy). Zajímavé je, že až na jeden nález prstního článku ze souvrství Morrison nejsou tito teropodi vůbec známí z území Severní Ameriky.[6] Existuje však významná pravděpodobnost, že i na tomto kontinentu budou jejich fosilie v budoucnu objeveny. Co se týká jejich potravních návyků, je zřejmé, že šlo o rybožravé druhy s velkým stupněm oportunismu, kteří nepohrdli občasným zpestřením jídelníčku v podobě ptakoještěrů nebo jiných dinosaurů.[7] Bez zajímavosti není ani přítomnost systému neurovaskulárních kanálků na rostru spinosaurů, sloužící zřejmě k lepšímu registrování pohybu potenciální kořisti pod vodou.[8]Hypotéza o živení se mršinami u spinosauridů se ukazuje jako nepříliš přesvědčivá, stejně jako představa o plně akvatickém způsobu života všech zástupců čeledi (některé jejich fosilie byly objeveny v prostředí někdejších aridních oblastí).
Otázkou zůstává také kvadrupedalita obřího spinosaura a skutečná funkce jeho hřbetního hřebene. Z mnoha různých teorií se dnes jeví jako nejpravděpodobnější ta, která v tomto útvaru spatřuje jakýsi socio-sexuální znak, uplatňující se v interspecifické komunikaci a signalizaci.[9] Autoři studie uzavírají přehled konstatováním, že ačkoliv je fosilní záznam spinosauridů zatím jen fragmentární a neúplný (mnoho nálezů sestává prakticky jen z fosilií zubů), máme do blízké budoucnosti velkou šanci na lepší pochopení této fascinující skupiny teropodů.
Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz
Short English Summary: Spinosauridae is a family of mostly Cretaceous theropod dinosaurs. They were often very large predators with elongated crocodile-like skulls and conical teeth. Their main diet consisted of fish and other aquatic vertebrates. Largest member of this family was Spinosaurus aegyptiacus, currently the largest known theropod.
Odkazy:
https://www.davehone.co.uk/wp-content/uploads/2014/01/Hone-Holtz-2017-Spinosaurs.pdf (volně dostupná studie)
https://en.wikipedia.org/wiki/Spinosauridae
[1] Buffetaut, E. (2010). Spinosaurs before Stromer: early finds of spinosaurid dinosaurs and their interpretations. Geological Society, London, Special Publications, 343: 175-188.
[2] Stromer, E. (1915). Ergebnisse der Forschungsreisen Prof. E. Stromers in den Wüsten Ägyptens. II. Wirbeltier-Reste der Baharije-Stufe (unterstes Cenoman). 3. Das Original des Theropoden Spinosaurus aegyptiacus nov. gen., nov. spec. Abhandlungen der Königlich Bayerischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-physikalische Klasse. 28 (3): 1–32.
[3] Charig, A. J.; Milner, A. C. (1986). Baryonyx, a remarkable new theropod dinosaur. Nature. 324 (6095): 359–361. doi:10.1038/324359a0
[4] Buffetaut, E. (2012). An early spinosaurid dinosaurs from the Late Jurassic of Tendaguru (Tanzania) and the evolution of the spinosaurid dentition. Oryctos, 10: 1-8.
[5] Hone, D. W. E., Xu, X., and Wang, D.-Y. (2010). A probable baryonychine (Theropoda: Spinosauroidae) tooth from the Upper Cretaceous of Henan Province, China. Vertebrata PalAsiatica, 48: 19-26.
[6] Allain, R.; T. Xaisanavong; P. Richir; et al. (2012). The first definitive Asian spinosaurid (Dinosauria: Theropoda) from the early Cretaceous of Laos. Naturwissenschaften. 99 (5): 369–77. doi:10.1007/S00114-012-0911-7
[7] Buffetaut, E.; Martill, D.; Escuillié, F. (2004). Pterosaurs as part of a spinosaur diet. Nature. 430 (6995): 33. doi:10.1038/430033a
[8] Dal Sasso, C.; Maganuco, S.; Cioffi, A. (2009). A neurovascular cavity within the snout of the predatory dinosaur Spinosaurus. 1st International Congress on North African Vertebrate Palaeontology. Muséum national d’Histoire naturelle.
[9] Hone, D. W. E., Naish, D., and Cuthill, I. C. (2012). Does mutual sexual selection explain the evolution of head crests in dinosaurs and pterosaurs? Lethaia, 45: 139-156.