Ochranáři většinou vědí, co kam patří a když se to šíří, kam nemá, je to invazivní. Aby vše zůstalo tak, jak to má být, tak to za dotace uvádí na pravou míru tím, že něčemu kroutí krkem, nebo kořenem. Řadu z toho, co se dalo napravit, už ale propásli. Třeba u takových eukalyptů, u nichž se v encyklopediích dočteme, že jejich původní domovinou je Austrálie a něco málo okolních ostrovů. Dnes je nacházíme po celém světě. Prý vinou člověka. Běžné jsou i v Americe.
Místo toho, aby paleontologové táhli s ekology za stejný provaz, tak to jen komplikují. U zmíněných blahovičníků například nejstarší fosilii nelokalizovali do Austrálie, ale do Laguna del Hunco. A to je v Patagonii. Pravda, mluvíme tu zhruba o době, kdy se Laurentie oddělila od Eurasie a vznikla Severní Amerika, kdy se z Antarktidy odštěpila Austrálie, Indie začala narážet na Asii a zvedat Himaláj. Nicméně zlí jazykové tvrdí, že kdybychom se bývali byli ochranářsky angažovali už tehdy, mohlo to zabránit, aby se přes „Afriku a Antarktidu“ blahovičníky nerozšířily až do Austrálie a dnes bychom nemuseli mít problém s tím, že jsme je z Australie zavlekli do Ameriky.
Přibližně ze stejného místa, odkud je nejstarší blahovičník, pochází i nyní nalezená nejstarší z hub. V tom prvním případě šlo o Chile, nyní Brazílii a zhruba podobně jsou nálezy i staré. Autoři jsou přesvědčeni, že houba Gondwanagaricites magnificus patří mezi lupenotvaré, kterým se také říká žampiónotvaré, případně pečárkotvaré. Snad nám mykologové prominou, že jsme ji v názvu článku nazvali nejstarším žampiónem, který do této skupiny hub také patří. Mohli jsme sice volit i holubinku nebo hnojník, ale ty se nám tak nezamlouvaly.
Pro ty, kteří jsou na nějaký ten milion let hákliví, je třeba upřesnit, že houba je nejspíš mladší, než zmíněná fosilie nejstaršího eukalyptu. Nicméně na obou si dinosauři mohli pochutnávat. I když u houby to zase tak jisté není. Dnes jsou mezi lupenotvarými houbami jak ty jedlé a velmi chutné, tak i ty nepoživatelné. Klidně tak mohla být pro tehdejší tvory jedlá jen jednou, asi tak jako pro nás závojenka olovová (hvorově olovnatá), která tam také patří. Jisto jistě o pravěké houbě víme jen to, že stejně jako dnešní žampión, měla rovněž mocně vyvinutý klobouk a na spodní straně výtrusorodé lupenaté rouško. Na spodku nohy dokonce jakoby byl náznak zbytku pochvy.
Náš exemplář Gondwanagaricites magnificus rostl v době, kdy se Gondwana rozpadala a v čase, který spadá do toho, čemu dnes říkáme spodní křída. Takže pět centimetrů vysoké houbě by dnes táhlo už na 115 milionů let. V údolí zvaném Araripe Basin se ji tehdy nějakou šťastnou shodou okolností podařilo spadnout do solné laguny. Tam ji záhy překryla vrstva jemných sedimentů. Jako by si ale byla vědoma svého budoucího prvenství, vyjevila se nám nyní ve „zlaté“. Jde sice jen o pyrit, který její tkáně během času mineralizoval, ale na prvenství a věhlasu jí to nijak neubírá.
Literatura
Heads SW, Miller AN, Crane JL, Thomas MJ, Ruffatto DM, Methven AS, et al. (2017) The oldest fossil mushroom. PLoS ONE 12(6): e0178327. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0178327