Každý obrázek okolí, který si vytváří  mozek, se nejdříve zrcadlí na oční sítnici (retina). Tam vstřebává nepočitatelně mnoho zrakových buněk -  tyčinek a čípků  - světlo a barvy, které vstupují do oka zornicí a čočkou s proměnlivou silou a  vlnovou délkou. Ohnisko vidění  (centrum obrazu) se zobrazuje na takzvané žluté skvrně (macula lutea). Zde jsou uloženy zrakové buňky vybavené čípky, které jsou odpovědné za barevné vidění a také za  ostrost vidění . Druhé - tyčinkové - buňky  jsou umístěny dokola na periférii žluté skvrny a umožňují orientaci v prostoru a vidění ve tmě nebo šeru. Zatímco při degeneraci žluté skvrny jsou postiženy čípky, při onemocnění sítnice (retinis pigmentosa)  jsou zasaženy tyčinky.  A právě na skupinu chorob nazývaných retinitis pigmentosa se výzkumníci v americkém Scripps Research Institute (SRI) zaměřili. Při retinitis pigmentosa se postupně rozpadá sítnice a s tím pozvolna a neodkladně nastupuje zhoršení zraku až slepota. Bohužel, lidstvo zatím odpovídající léčbu na tuto chorobu, která se postihuje  jednu z 3 500 osob, nezná.
Martin Friedlander ze  Scripps Res. Institutu ve městě La Jolla v Kalifornii se svým týmem vyextrahoval z kostní dřeně dospělých myší směs kmenových buněk. Poté tyto buňky injekčně vpravil do očí novorozených myší. Jednalo se o myši, které byly geneticky vyšlechtěny k tomu, aby  se u nich retinis pigmentosa vyvinula a aby osleply. Kmenové buňky byly těmto myším do očí vpraveny ještě před tím, než se u nich choroba „rozběhla“. Injekce buněk v řadě případů chátrání zraku zamezily. V očích myší docházelo po injekci k ochrannému efektu, který pomáhal zachovat především čípky odpovědné za barevné vidění. Zlepšovala se ale také ostrost zraku.
Ošetřené myši byly také dlouho schopny  rozlišovat světlo a tmu, zatímco neošetřené myši byly dávno slepé.
O kmenových buňkách toho bylo již napsáno mnoho. Jsou prakticky schopny dát vznik „kdejakému“ typu buňky v těle. Dosud ale není známo, jak se jim ve zde popsaném případě daří v chorobou postiženém oku pomáhat a zrak napravovat. Stejnému týmu výzkumníků z La Jolly se již dříve podařilo prokázat, že kmenové buňky mohou zpevňovat cévní kapiláry v sítnici, a omezovat tak jejich rupturám. Soudí se, že toho docilují tak, že se do cévní stěny integrují. Některé kmenové buňky se zřejmě mohou v oku podílet na tvorbě molekul, které vylepšují jak stav krevních kapilár, tak stav očních čípků.
Šéf výzkumného projektu Friedlander předpokládá, že také u lidských pacientů trpících retinitis pigmentosa, mohou injekce jejich vlastních kmenových buněk získaných z vlastních kostí pacienta, zabránit zhoršujícímu se rozpadávání oční sítnice. A dodává: „Není důvod otálet, spěcháme s tím do kliniky“.
Vědci hodlají metodu aplikovat hned, jakmile se jim podaří shromáždit dostatek důkazů, že technika je bezpečná. Oční specialistka Lois Smithová, která se zabývá očními chorobami na Harvardské universitě v Massachusetts, podle časopisu Nature, dokonce prohlásila: „ Tato technika je jednou  z nejslibnějších zaměřených proti slepotě za posledních několik let“ .

Postupující poškození sínice při chorobě retinitis pigmentosa. Nahoře je sítnice normální, spodní polovina sítnice s tmavou pigmentací (zbytky po výronech krve) je chorobou postižena.

Retinitis pigmentosa má mnoho příčin a tak je obtížné najít něco, co by zabíralo na všechny případy. Kmenové buňky možná mají šanci se takovým lékem stát. Optimisté mezi odborníky naznačují, že by mohly zabírat i na další formy slepoty. Zhoršování zraku je nejčastěji spojeno s cukrovkou a pak také s věkem podmíněnou makulární degenerací. V obou případech dochází v sítnici k nenormálnímu růstu krevních kapilár. Je šance, že kmenové buňky budou vyrábět látky, které „poblázněné“ kapiláry vyspraví a zkorigují jejich růst v obou jmenovaných případech.

Pramen: Scripps Research Institute,