Studie byla provedena na českých a slovenských dobrovolnících sdružených kolem internetové stránky pokusnikralici.cz. Vzhledem k tomu, že jen počet přátel facebookové stránky pokusní králíci již přesáhl 15 tisíc a že se zde do studií běžně zapojují tisíce až desetitisíce osob, bylo možné se podrobně podívat na výskyt infekce u osob různého stáří. V literatuře se obvykle uvádí, že s věkem promořenost populace průběžně stoupá. Z přiloženého obrázku je však zřejmé, že tato učebnicová poučka platí u žen pouze zhruba do 50 let a u mužů do necelých 40 let; poté opět dochází k poklesu. Z řady studií i z klinické praxe však vyplývá, že prvoci přetrvávají v životaschopném stavu v tkáňových cystách až do konce života nakažené osoby. Kam tedy ti nakažení mizí? Proč jich postupně s věkem nepřibývá, tak jak dochází k novým infekcím?
V podstatě jsou jen dvě možnosti. První není příliš radostná. Nakažení mohou umírat v nižším věku než nenakažení, tak jak to bylo třeba pozorováno u nakažených hlodavců. Sice to není kvůli tomu, že je jako nakažené myši dříve uloví dravci, ale klidně to může být kvůli nemocem, které u nich propukají častěji, než u osob nenakažených – viz třeba loňská studie ze stejného pracoviště Univerzity Karlovy, uveřejněná v časopise Parasitology. Druhá možnost je snad trochu méně morbidní, ovšem rovněž není příliš radostná. S věkem dochází ke stárnutí našeho imunitního systému. Tak jak se setkáváme s dalšími a dalšími nákazami se sice rozšiřuje spektrum antigenů, proti kterým máme protilátky, hladiny protilátek proti jednotlivým patogenům se však postupně snižují. Jestliže hladina poklesne pod určitou úroveň, poskytne nám diagnostický test falešně negativní výsledek. Do určitého věku přibývají nové nákazy rychlejším tempem, než přibývá osob s falešně negativním výsledkem testu, od určitého věku však to druhé převáží. To by ovšem znamenalo, že výskyt toxoplasmózy (a patrně i jiných nákaz) je v Česku i ve světě podstatně vyšší, než jaký udávají epidemiologické přehledy.
Doživotní nákaza toxoplasmou byla v minulosti považována za více-méně neškodnou, tedy alespoň u osob s nepoškozeným imunitním systémem. Výzkumy z posledních let však stále zřetelněji ukazují, že tato představa může být zcela chybná. Infikované osoby vykazují podstatně vyšší riziko určitých neuropsychiatrických onemocnění, ale i řady dalších onemocnění imunitních, onkologických, respiračních, neurosvalových, a také onemocnění trávicího systému. Podle jedné ze studií je možno rozdílností ve výskytu toxoplasmózy v jednotlivých zemích vysvětlit asi 23 % rozdílů v celkové nemocnosti mezi evropskými zeměmi. Jestliže se nové výsledky potvrdí (a příslušná studie již probíhá), bude zřejmé, že toxoplazmóza představuje ještě podstatně závažnější problém týkající se ještě podstatně širšího okruhu osob, než jsme v současnosti ochotni připustit.
Literatura
Flegr, J. 2017: Predictors of Toxoplasma gondii infection in Czech and Slovak populations: The possible role of cat-related injuries and risky sexual behavior in the parasite transmission. Epidemiology and Infection, 145: 1351-1362.
Flegr, J. Escudero, D. Q. 2016: Impaired health status and increased incidence of diseases in Toxoplasma-seropositive subjects – An explorative cross-sectional study. Parasitology, 143, 1974-1989
Flegr, J., Prandota, J., Sovicková, M., Israili, ZH. 2014: Toxoplasmosis - a global threat. Correlation of latent toxoplasmosis with specific disease burden in a set of 88 countries. PLoS ONE 9(3): e90203.