Jako autor blogu si dobře uvědomuji, že článků s tématem K-Pg impaktu bylo v posledních měsících nadprůměrné množství, ale přesto si dovolím přidat další. Jedním z důvodů je i fakt, že ještě letos (nově je termín posunut na podzim) vyjde autorovI kniha právě o vymírání na přelomu křídy a paleogénu a navíc se v současnosti děje spousta zajímavých věcí, které vyplývají z analýz nových vrtných vzorků, získaných při loňské expedici ke kráteru. A to ještě není všechno. O katastrofické povaze vymírání na konci křídy i o faktu masivního impaktu v oblasti dnešního Mexického zálivu nepanují žádné významné pochyby, vědci se ale stále rozcházejí v názoru, nakolik závažnou událostí pro biosféru tento dopad byl.[1] S pokračujícím výzkumem a zpřesňováním údajů se zdá, že rozsoudit stěžejní otázku, kdo byl hlavním viníkem zmíněného vymírání, je stále obtížnější. Některé studie přicházejí s domněnkou, že příčinou byly obě události, jak masivní sopečné erupce v Indii (které ale probíhaly již o stovky tisíciletí dříve i později), tak i dopad planetky (nebo komety) v Mexiku.[2] Odborník na geochronologii Paul Renne s kolegy v uplynulých letech doložil, že k dopadu došlo prakticky ve stejnou dobu jako k nejmohutnější fázi výlevů, což naznačuje přímou souvislost[3] (v průběhu 50 000 let před nebo po impaktu se objem vyvrženého sopečného materiálu v Indii zvýšil z 0,2 kubického kilometru na 0,6 kubického kilometru ročně).[4] Od roku 1980 bylo shromážděno ohromné množství důkazů o mohutnosti impaktu, počínaje iridiovou anomálií, šokem přeměněnými minerály, impaktním sklem a tektity, spinelidy a v neposlední řadě i samotným kráterem Chicxulub v roce 1991.[5]
Je to už přesně rok, kdy vědci na palubě plovoucí vrtné plošiny (liftboatu) Myrtle prováděli vrty v blízkosti někdejšího středového vrcholku kráteru zhruba 30 kilometrů od pobřeží Yucatánu.[6] Díky tomuto výzkumu dnes konečně víme s větší přesností, jak se celý útvar formoval, jaká byla jeho celková podoba v „hotovém“ stavu a konečně známe i jeho rozměry. Vědci formování kráteru nazvali příhodně jako „instantní pohoří“, protože uvolněná energie byla taková, že dokázala přetvořit mělké šelfové moře v mnoho kilometrů hlubokou a desítky kilometrů širokou jámu během několika minut. Jen valové okraje kráteru vystoupaly za několik stovek sekund do výšky Himalájských vrcholků.[7] Zajímavé jsou také údaje o nákladech na provedení vrtu. Dostat se do hloubky 1334,7 metru zabralo týmu necelé dva měsíce, každý centimetr ale vyšel přibližně na 75 dolarů! Sean Gulick a Joanna Morganová, hlavní vědecké postavy výzkumu, již prozradili množství zajímavých informací. Mimo jiné potvrdili, že minerály z vrtů mají velmi podivnou barvu a texturu, takže se nepodobají žádnému jinému.[8] Ve vzorcích chtějí dokonce pátrat po organických složkách mikroorganismů, které na více než 2 miliony let po impaktu mohly těžit z podzemní izolované hydrotermální biosféry, která se v kráteru vytvořila.[9] Zpřesnil se také odhad množství vyvrženého prachového materiálu, který předpovídal už Luis Alvarez před téměř čtyřiceti lety. Nový odhad je 70 miliard metrických tun, což odpovídá asi 211 000 budovám Empire State Building.
Nové výzkumy potvrdily také příchod drastického ochlazení klimatu, a to až o desítky stupňů Celsia.[10] Snad nejzajímavější jsou ale objevy Roberta DePalmy a jeho kolegů, prezentované na každoročním setkání Americké geologické společnosti, která se vloni konala v Denveru. DePalma zde prezentoval objevy tsunamitů ze souvrství Hell Creek, dokazující, že masivní vlny vzedmuté po dopadu překonaly vzdálenost tisíců kilometrů a drtivou silou při výšce mnoha desítek metrů udeřily i na pobřeží tehdejšího Velkého vnitrozemského moře. Dosud byly doklady o impaktní tsunami omezeny pouze na oblast bezprostředně související s Mexickým zálivem, tedy v relativní blízkosti dopadu. Sedimenty z vrstvy K-Pg v lokalitě zvané Tanis vykazují přítomnost iridiové anomálie i dalších průvodních jevů impaktu. Ve vrstvě impaktní tsunami byly objeveny fosilie ryb, obsahující ve svých žábrách kousky impaktních tektitů, což znamená, že nepochybně žily v době dopadu a pohřbila je až později příchozí vlna tsunami. Jde tedy o vůbec první známé prokazatelně živé současníky této historické události nedozírného významu.[11] Zajímavé také je, že hned pod vrstvou sedimentu související s tsunami byly objeveny stopy dvou druhů dinosaurů. To dokazuje, že dinosauři v ekosystémech souvrství Hell Creek skutečně žili až do samotného dopadu a zmíněné otisky mohly patřit nebohým jedincům, které smetla brzy po zanechání stop impaktní tsunami. Vzhledem k tomu, co čekalo biosféru v následujících týdnech, měsících a letech, to ale možná byla milosrdná smrt. Výzkum dnes pokračuje plnou rychlostí, počkejme si tedy na další výsledky.
Odkazy:
https://www.sciencenews.org/article/devastation-detectives-try-solve-dinosaur-disappearance
[1] Keller, G. (2014). Deccan volcanism, the Chicxulub impact, and the end-Cretaceous mass extinction: Coincidence? Cause and effect?, in Volcanism, Impacts, and Mass Extinctions: Causes and Effects, GSA Special Paper 505, str. 29-55. (abstrakt)
[2] Richards, M. A.; et al. (2015). „Triggering of the largest Deccan eruptions by the Chicxulub impact“. The Geological Society of America. 127 (11–12), str. 1507–1520.
[3] https://science.sciencemag.org/content/347/6218/182
[4] https://adsabs.harvard.edu/abs/2016EGUGA..18.9496R
[5] Hildebrand, Alan R.; Penfield, Glen T.; Kring, David A.; Pilkington, Mark; Zanoguera, Antonio Camargo; Jacobsen, Stein B.; Boynton, William V. (Září 1991). „Chicxulub Crater; a possible Cretaceous/Tertiary boundary impact crater on the Yucatan Peninsula, Mexico“. Geology. 19 (9), str. 867–871.
[6] Amos, Jonathan (25. květen 2016). „Chicxulub ‚dinosaur‘ crater drill project declared a success“. BBC News.
[7] https://science.sciencemag.org/content/354/6314/878
[8] St. Fleur, Nicholas. „Drilling Into the Chicxulub Crater, Ground Zero of the Dinosaur Extinction“. The New York Times.
[9] https://mentalfloss.com/article/94489/fireball-killed-dinosaurs-could-help-us-find-life-other-planets
[10] https://gsa.confex.com/gsa/2016AM/webprogram/Paper279839.html
[11] https://gsa.confex.com/gsa/2016AM/webprogram/Paper284267.html
|
Poznámka redakce Téměř přesně po roce od vydání dílka Poslední dny dinosaurů vychází Vladimíru Sochovi další kniha s výmluvným názvem Dinosauři v Čechách (nakl. Vyšehrad, 2017). Kniha je prvním uceleným pohledem na fosilní nálezy velkých druhohorních plazů – navzdory názvu knihy nejenom dinosaurů, ale také ptakoještěrů a mořských plazů plesiosaurů a mosasaurů – na našem území. Text si podrobně všímá také historie podobných objevů v Českých zemích i ve světě, popisuje objevené druhy zajímavých druhohorních plazů u nás a poučnou i zábavnou formou sděluje množství informací, které by každý zájemce o problematiku měl znát. Pokud se alespoň trochu zajímáte o dějiny České republiky (respektive jejího dnešního území v dřívějších dobách), o naši přírodu a pamětihodnosti a samozřejmě o pravěk v jakékoliv jeho podobě či chápání, pak je tato kniha pro Vás rozhodně vhodným společníkem. Autorem ilustrací je opět zkušený výtvarník Vladimír Rimbala. |