Místo nálezu fosilie pánev Pisco v Peru je stratigraficky podrobně zmapována. (Kredit: Claudio Di Celma, 2015)

Dnes se největší z největších gigantů na Zemi živí planktonem. Cedí ho přes kostice. V žádném případě tu ale nejde o zuby. Jsou to keratinové výrůstky, spíše takové vlasy. Jen nejsou kulaté, ale rostou jako plátky z okraje horní čelisti. A právě tyto filtry velrybí prapředek neměl. Měl ještě zubiska, kterými se v případě potřeby dokázal kolem sebe pořádně ohánět.

Anatomové se už nějakou dobu spolu s genetiky začínají shodovat na tom, že kytovce už nadále nebudou vést jako samostatný řád. Mají toho totiž hodně společného se sudokopytníky. Například stavbu placenty a žaludku, složení proteinů krevního séra i mateřského mléka a stejně tak podobnost chromozomální. Ponovu z nich fylogeneticky udělali skupinu sudokopytníků.

Začátek vykopávek něčeho, co se později ukázalo být kostrou  pravelryby. (Kredit: Giovanni Bianucci)

Nyní nalezený exemplář velrybího spolku pochází z jižního Peru, lokality Pisco. Stal se nejstarším známým členem  kosticovitých (latinsky mysticeti).  Má sice zuby, ale v porovnání s těmi dnešními to byl prcek. Na délku měřil jen něco mezi 3,75-4 metry. Jinak řečeno, eocenní velryba byla menší než kterýkoli z jejích dnes žijících příbuzných. 

I když šlo o dravce živícího se rybami, tvar lebky vede vědce k závěru, že jde o exemplář z přelomové doby. Kdy docházelo ke speciaci - rozštěpení kytovců na kosticovce (velryby, plejtváci) a ozubené (kosatky, delfíni, vorvani,…). Lebeční proporce svědčí o tom, že zvíře mělo jakýsi lalok. Také postavení zubů se u něj začalo měnit. Spíše šlo o jakýsi „sací bagr“.

Paleontologové z Muzea v Limě a Paříže s poněkud cimrmanovským tvrzením: „Tam uvnitř vidíte část kostry tvora Mystacodon selenensis.“   (Kredit: Giovanni Bianucci)

Předchůdci velryb se ponořovali ne proto, aby kořist ve vodě honili a zakusovali se do ní, ale aby ji do své tlamy „nasály“. Podle ichtyologů tudíž měli i jiný jídelníček. Byly to vlastně velryby rybožravé.

Takový kosticový hřeben, jaký mají dnešní velryby, ty pravěké ještě neměly. (Kredit: Anon at NOAA Fisheries Service)

Také fosilizovaná pánev nalezeného tvora poskytla překvapení. Mystacodon, jak se tvoru odborně říká, měl dokonce zadní končetiny. Pravda, byly drobné, ale kosti v nich byly spojeny pomocí kloubů a končetiny vyčnívaly od těla do strany. Takže to, laicky řečeno, byly „nohaté  velryby“. Těm dnešním už po zadních končetinách zbylo jen několik titěrných kloubně nespojených kůstek. Také už nevyčnívají z těla a kůstky nemají ani kontakt s páteří. To, že nalezený velrybí předek nohy ještě měl, poněkud mění představu, jak rychle se nefunkčních a překážejících rudimentů velryby zbavovaly.

Ilustrace tvora Mystacodon selenensis, který kdysi brázdil pobřežní vody dnešního Peru. (Kredit: Alberto Gennari)

U končetin si evoluce dávala na čas. Nešlo jí to tak rychle, jak se dosud předpokládalo.

Literatura

Current Biology, Lambert et al.: "Earliest Mysticete from the Late Eocene of Peru Sheds New Light on the Origin of Baleen Whales"

https://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(17)30435-9 ,

DOI: 10.1016/j.cub.2017.04.026